Sennheiser RS220 jsou určena náročným posluchačům, kteří ale nechtějí být při poslechu omezováni přívodním kabelem. Přenos signálu v pásmu 2,4 GHz umožnil přenos zvuku bez komprese a zkreslení - podle zvuku nepoznáte, že sluchátka nejsou připojena kabelem.
Nekomprimovaný přenos
Bezdrátových sluchátek je na trhu celá řada. Nabízejí vyšší komfort nošení, protože nejste v pohybu omezeni délkou kabelu, ale bere si daň v podobě kompromisu v kvalitě zvuku. Zvuk je totiž pro přenos komprimován a dynamicky upraven - jak v případě VHF analogového přenosu (nejčastěji v pásmu 863-865 MHz), tak Bluetooth. V prvním případě je signál náchylnější na rušení během přenosu, u Bluetooth je zkreslen silnou kompresí.
RS220 pro přenos používají pásmo 2,4-2,48 GHz s technikou přímo rozprostřeného spektra (DSSS), tedy stejné parametry jako bezdrátová síť wi-fi. Díky tomu mají sluchátka k dispozici dostatečně široké pásmo pro přenos nekomprimovaného zvuku - vždyť datový tok CD, tedy 16bit digitálního signálu se vzorkovací frekvencí 44,1 kHz, je 1,4 MBit/s, což je pro wi-fi úplná hračka.
Sluchátka jsme testovali ve velkém obytném domě, kde je běžně "v dohledu" 15 až 20 bezdrátových sítí. Přenos byl čistý a nepřerušovaný, problém se ukázal jen ve chvíli, kdy jsme vysílač sluchátek postavili do bezprostřední blízkosti wi-fi routeru - pak reprodukce trpěla "dropy". Při metrové vzdálenosti ale bylo vše v pořádku.
Sluchátka stačí nasadit na vysílač a jsou nejen bezpečně uklizena, ale zároveň se nabíjí akumulátory.
Je rozhodně škoda, že výrobce nezvolil pro přenos 5 GHz pásmo, jehož zarušení je zatím mnohem menší než u 2,4 GHz a zároveň má mnohem více kanálů.
Vzhled, konstrukce a komfort nošení
Sluchátka mají poměrně klasický a elegantní vzhled. Mušle jsou circumaurální, což znamená, že do nich schováte celé boltce a náušníky sedí na hlavě kolem nich. Konstrukce mušlí je otevřená, z vnější stany jsou tedy zakryty pouze mřížkou a průzvučnou výplní - což se sice pozitivně projeví na kvalitě zvuku, ale zároveň je reprodukce slyšet i v jejich okolí. Pokud chcete poslouchat vedle čtoucí manželky v ložnici, není to ideální.
Mechanické zpracování sluchátek je precizní, působí robustně a pevně.
Náušníky jsou měkké, molitanové, potažené jemným, semiš připomínajícím materiálem, který je příjemný a hlavně - nepotí se pod ním uši. Měkký je i kovem vyztužený hlavový most, pro kontakt s hlavou obložen koženkou potaženým molitanem.
Jeho přítlak je nastaven tak akorát - na hlavě drží spolehlivě a zároveň pohodlně i při delším poslechu.
Ovládací prvky: na levé mušli vidíte připínání zvukových vstup a zapínání sluchátek, na pravé ovládání hlasitosti a stereováhy.
Tlačítka jsou na zadních stranách obou mušlí, nejčastěji je ovládáte palci. Na tvarové a prostorové členění jsme si rychle zvykli a nepletli si je.
Zapojení a ovládání
Co vlastně ovládáme? Dvě tlačítka řídí hlasitost, třetím je můžete přepnout do režimu řízení stereováhy. Na druhé mušli je zapínací "on/off" tlačítko a cyklické přepínání vstupů. Na výběr jsou tři - analogový, digitální elektrický (SPDIF) a digitální optický (TOSLINK).
Na zadní straně vysílače najdeme přípojná místa: konektor napájecího adaptéru, analogový vstup/výstup, digitální optický vstup/výstup a digitální elektrický vstup/výstup. Vpravo vidíme tlačítko pro párování vysílače se sluchátky a potenciometr pro regulaci citlivosti analogového vstupu (aby byla hlasitost srovnána s digitálními vstupy).
Vadila mi jen modrá dioda indikující provoz - výrobce mohl zvolit i decentnější, méně zářící barvu.
Na vysílači najdeme tlačítka jen dvě - zapínání a cyklické přepínání vstupů. Potěšující je, že každý vstup má i odpovídající výstup - smyčku. Vysílač tak můžete zařadit do stávající sestavy bez toho, abyste pro něj měli na zdroji zvuku volný konektor.
Nabíjecí konektory na vrchní straně vysílače/stojánku
Vysílač funguje i jako stojánek a nabíjecí stanice. Stačí na ně jen sluchátka pověsit a začnou se nabíjet. Uvnitř každé mušle je 800 mAh NiMH AAA článek (mikrotužkový akumulátor), který můžete bez potíží vyměnit. Navzdory jejich docela malé kapacitě sluchátka vydrží v provozu přes šest hodin, nabíjení zcela vybitého článku pak trvá zhruba 16 hodin.
Akumulátor můžete snadno vyměnit.
Dosah: po bytě bez problémů, do zahrady nechoďte
V rámci obývacího pokoje je příjem samozřejmě naprosto bezchybný. Stejně tak i v příčkou odděleném sousedním pokoji. Pokud jsme ale vyrazili za další, tentokrát tlustou zeď na domovní chodbu, reprodukce začala být rušena výpadky. Po dalších zhruba deseti krocích (ve směru od vysílače) byl přenos zcela přerušen. Sluchátka s analogovým VHF přenosem v těchto místech ještě fungovala, byť se již zpravidla dostavil rušivý šum.
V rámci běžného bytu budete moci poslouchat, kde se vám zamane. U rodinných domků bude dosah záležet především na konstrukci a armatuře ve stropech, respektive podlahách. Je však docela možné, že mezi patry nebude poslech možný.
V otevřeném prostoru se signál šíří lépe, ale opět - na terase před domem si poslechnete hudbu podle gusta (pokud nebude vysílač za oknem s pokoveným sklem), na chození po zahradě se zalévací hadicí však zpravidla stačit nebude.
RS220 jsou jako první domácí bezdrátová sluchátka určená pro náročnější soustředěný poslech hudby. Jak jsme zjistili při poslechových testech, povedlo se to beze zbytku. Avšak na rozdíl od zvukově kompromisních VHF přenosů je dosah vysílače o poznání kratší - a s tím je potřeba počítat.
Otázkou ale je, zda by RS220 nebylo pro venkovní poslech přeci jenom škoda, zvlášť když je jejich izolace od okolních hluků poměrně nízká (otevřená konstrukce ozvučnic).
Zvuk: fakt tam chybí kabel?
Zvukově se sluchátka rozhodně povedla. Musíte samozřejmě počítat s tím, že určité prostředky "spolkla" elektronika zajišťující přenos, dekódování a zesílení zvuku, vestavěné akumulátory a obvody pro jejich nabíjení. Zvukově se tedy pochopitelně nevyrovnají drátovým sluchátkům za stejné peníze.
Ale jinak bude uspokojeno i ucho poměrně náročného posluchače. RS220 opravdu zní, jako by byla k hudebnímu zdroji připojena kabelem. Nepociťujete žádné zkreslení, snížení dynamiky nebo šum - tedy jinak zcela běžné "vedlejší účinky" přenosu bezdrátových sluchátek.
Ovládací prvky a signalizační diody na vysílači
Začneme trochu zostra, AC/DC - War Machine. Potěší pevnými a hezky prokreslenými basy, údernými bicími a dostatečně ostrými, ale zároveň ne nepříjemně uřvanými kytarami. Bicí jsou živé, perkuse zní až do nejvyšších kmitočtů ostře a neslévají se. Reprodukce působí přesně, razantně a kompaktně.
A teď trochu popu, Michael Jackson - Thriller. Zní velmi přesně a razantně, k ideálu ale chybí trochu hutnější basy a ... určité nespoutanosti. Zvuk je čistý a akademicky přesný, frekvenčně bohatý, má hloubku, ale zároveň působí trochu odměřeně, chladněji. Nenutí vás podupovat nohou.
S jazzovými Daves True Story - Sex Without Bodies sluchátka předvedla skvěle hutný a plný projev s velmi solidní lokalizací a vykreslením prostoru. Vokál je perfektní. Drobnou výtku bych měl k perkusím, jazzové metličky by mohly být výraznější.
A trochu vážněji, London Symphony Orchestra - Carl Orf - Fortuna Imperatix Mundi, opravdu skvělá dynamika, kotle by ale mohly být ještě o něco hlubší a údernější. Atmosféra, sborové zpěvy i prostor, sluchátka zahrají i to, kde běžné "bezdráty" zřetelně nestíhají.
Hodnotit zvuk RS220 je obtížnější než jindy, protože zde těžko můžeme srovnávat. Sennheiser RS220 tvoří samostatnou kategorii. A bez větších debat jsou to nejlépe hrající bezdrátová sluchátka na trhu.
Závěr: výborné, ale nechají si za sebe zaplatit
RS220 jsou jednoznačně nejlépe hrající bezdrátová sluchátka na trhu. Jsou lehká, příjemně sedí, takže neunaví ani při dlouhém poslechu. Nevýhodou je naopak kratší dosah vysílače, který pokryje běžný byt, ale v rodinném domku volný pohyb neumožní. A nechají si za sebe zaplatit, 9 950 Kč není rozhodně málo.
