Ještě na počátku tohoto tisíciletí byli nejstarší známí dinosauři objevováni v sedimentech z období raného svrchního triasu (zhruba v době před 234 až 225 miliony let).
Dlouho byly za nejstarší pravé dinosaury považovány druhy známé z argentinského souvrství Ischigualasto, datovaného dnes do doby před asi 231,4 milionu let. To se týkalo například slavných druhů Herrerasaurus ischigualastensis nebo Eoraptor lunensis, archaických dinosaurů, kteří nemohou chybět v žádném dinosauřím atlasu.
Ovšem lepší datování odhalilo, že dinosauří „pradědečky“ je nutné hledat o kousek jinde. Zjistilo se, že nálezy z brazilského souvrství Santa Maria jsou ještě zhruba o dva miliony let starší než argentinské Ischigualasto. Radiometrické datování určilo stáří brazilských sedimentů na 233,2 milionu let.
Nejstaršími známými dinosaury se proto staly druhy jako Staurikosaurus pricei, Saturnalia tupiniquim nebo Buriolestes schultzi. Doba vzniku dinosaurů byla tedy kladena do geologického věku karn (před 237 až 227 miliony let). To platilo zhruba až do roku 2000.
Polská stopa
Pak najednou nastala velká změna a původ skupiny Dinosauria vědci posunuli o celých deset nebo dokonce patnáct milionů let zpět do minulosti. Tehdy byl v polském Slezsku objeven pravěký plaz, který má oblast svého objevu i ve jméně, a toto jméno předal celé velké skupině archosaurů, kteří jsou nejbližšími příbuznými „pravých“ dinosaurů. Jmenují se silesauridi a oním polským druhem je Silesaurus opolensis, vykopaný v Krasiejowě nedaleko Opolí (kde se autor tohoto textu v letech 2007 a 2010 podílel na vykopávkách).
Silesaurus byl objeven právě v roce 2000 a formálně jej popsal paleontolog Jerzy Dzik o tři roky později. Tento štíhlý plaz chodil po vzpřímených nohách, měl dlouhý krk a úzkou hlavu. Zuby byly kolíkovité a na okraji čelistí se nacházel kostěný okraj, který nejspíš sloužil k trhání rostlinné potravy. Délku měl odhadem kolem 2,3 metru a dosahoval hmotnosti asi 30 kilogramů.
V případě potřeby se pravděpodobně mohl vztyčit i na zadní a utíkat po zadních (tzv. bipedně). Žil v období svrchního triasu, asi před 230 miliony let, takže byl přibližně stejně starý jako dinosauři ze souvrství Ischigualasto. Sám rozhodně předkem skupiny Dinosauria nebyl, přesto přivedl paleontology na správnou stopu.
Postupně byly totiž objevováni či zpětně identifikováni další zástupci „slezských ještěrů“, tedy silesauridů, z několika různých kontinentů. Ukázalo se, že nešlo o vzácnou skupinu archosaurních plazů, ale že byli naopak značně rozšíření a evolučně úspěšní. Objevili se už na počátku triasu a vyhynuli až na jeho konci, existovali tak po dobu více než 40 milionů let.
Další zajímavý objev tohoto druhu přišel opět z Polska, a to v roce 2010, kdy byly ze Svatokřížských hor popsány fosilní otisky tříprstých stop potenciálního dinosauromorfa (snad silesaurida nebo dokonce archaického dinosaura) z vrstev starých asi 246 milionů let. Někteří odborníci pochybovali o tom, co přesně nález vlastně znamená, ale silesauridé skeptiky přesvědčili jinak.
Africký předek
V roce 2010 byla totiž na základě fosílií z Tanzanie popsána kostra plaza, který je dnes považován za nejstaršího známého silesaurida. Obdržel vědecké jméno Asilisaurus kongwe a jeho stáří činí asi 247 až 242 milionů let. Fosilie byly objeveny v souvrství Manda Beds z období středního triasu a patřily zhruba 1 až 3 metry dlouhému silesauridovi, dosahujícímu hmotnosti zhruba 30 kilogramů.
Fosilie vývojově primitivního sauropodomorfa druhu Buriolestes schultzi, popsaného roku 2016 ze sedimentů brazilského souvrství Santa Maria. Spolu s několika dalšími dinosaury, popsanými z tohoto geologického souvrství, představuje buriolestes zatím nejstaršího zástupce skupiny Dinosauria, známého podle kosterních fosilií. Jeho stáří činí zhruba 233,2 milionu let.
Ze stejného souvrství pochází i fosílie dalšího dinosauriforma, který dostal v roce 2013 vědecké jméno Nyasasaurus parringtoni a se stářím kolem 243 milionů let by mohl být zdaleka nejstarším známým „pravým“ dinosaurem. Bohužel, materiálu bylo objeveno málo, takže nevíme s jistotou, zda se skutečně jednalo o dinosaura, silesaurida nebo vývojově primitivnějšího dinosauromorfa.
Přesto již díky africkým objevům víme jistě, že dinosauři museli existovat nejméně o deset milionů let dříve než dosavadní „rekordmani“ z Brazílie. Důvod je prostý – čeleď Silesauridae je skupinou vývojově nejbližší k dinosaurům a sdílí s nimi společného předka.
Z toho vyplývá, že zástupci obou skupin pravých dinosaurů i „slezských ještěrů“ museli existovat již před 245 miliony let. První drobní dinosauři, skromná předzvěst budoucích vládců pevnin, se tedy objevili v době, kdy ještě doznívaly neblahé následky největšího vymírání v dějinách planety na přelomu permu a triasu v době před 252 miliony let.
I když tedy nezapočítáme mezi dinosaury ptáky, kteří jsou ale nepochybně specializovanou skupinou teropodů, stále nám vychází, že dinosauři existovali na naší planetě po dobu asi 180 milionů let.
Text vznikl pro Dinosaurusblog Vladimíra Sochy. Před vydáním byl redakčně upraven, originál najdete zde.
