V hlavě jednoho podnikavce se zrodil nápad - založit hackerskou akademii. Tu by ovšem nemohl vést ledajaký ředitel i vyučující současně; Olivier Spinnelli, který za vším stojí, je v oblasti pronikání do cizích systému profesionál a své zkušenosti se rozhodl zúročit i jinak než „pouhým“ hackováním cizích systémů. Usedl tedy za katedru ve své akademii, kterou nazval „ZiHackAdemy“, což znamená v místní východofrancouzské hantýrce akademie hackerů.
Zakladatel svoji školu popisuje jako první profesionální možnost vzdělání pro internetové piráty. Tvrdí ovšem také, že vše, co na škole vyučuje, je legální. Zprostředkovává přece „pouze“ technické znalosti. Jak s nimi žáci naloží, je už prý na nich samotných.
Účastníci kurzu zůstávají po celou dobu kurzu v anonymitě. Krok za krokem učitel svým žákům vysvětluje způsoby, kterými se dostat do zabezpečených datových sítí. Poté následuje praktické cvičení – průnik do systému.
Složení „publika“ Hackerské akademie je rozličné. Jedním z účastníků kurzu je designer webových stránek, který přišel právě proto, aby se mohl útokům hackerů a praktikování jejich nejnovějších triků bránit. Také další žáci patří ke „straně protivníka“. Úkol je jasný – zmapovat území nepřítele a zamezit případným útokům. Školit své administrátory vyslala i frankfurtská pobočka Microsoftu. Právě tato společnost není hackery příliš oblíbena a vkradení se do datové sítě této americké firmy platí mezi hackery jako trofej.
Jedno mají všichni (až na učitele) společné. Za výuku, která trvá devět hodin, jsou ochotni zaplatit bezmála tři tisíce korun.
Kdo je vlastně hacker?
Pro studující je důležité je definovat si pojem "hacker". Obecně se jedná o člověka, který bez dovolení vniká do cizích systémů - ať již web serverů či aplikací. Účely mohou být rozličné – někdo chce pouze poukázat na chybu, další zcizit informace a data. Takovýchto jednání se ovšem hackeři dopouštějí protiprávně a pokud jsou přistiženi, bývají také řádně „odměněni“.
Nejčerstvější případy polapených hackerů
Trochu stojaté vody na počítačové scéně rozvířil svého času případ ruského programátora Dmitrije Sklyarova, který v červenci letošního roku přednášel na konferenci DefCon. To by nebylo možná až tak závažné, kdyby ovšem jako zaměstnanec firmy ElcomSoft nevyvinul program, který umožňuje obejití ochrany souborů Adobe eBook, v nichž společnost Adobe distribuuje elektronické knihy. Poté, co to společnost zjistila, začal na Sklyarova „hon“. V USA byl zatčen za porušení zákona, který ovšem v Rusku, kde k vytvoření programu došlo, neplatí. I takový může být život programátora, který jen chěl poukázat na chybu, případně v dobré vůli umožnit kopírování zakoupeného díla pro osobní potřebu (což je mimochodem zákon, který u nás platí). 
Proti žalobě na Sklyarova se zdvihla mohutná vlna odporu nejenom v Evropě, ale i v samotných USA.
V Austrálii byl na dva roky uvězněn hacker, poté co několikrát zaútočil na počítačový systém řízení čištění odpadních vod. Jeho útoky způsobily vylití několika milionů litrů neupravené odpadní vody do parku, řek i na pozemek hotelu. Útokem kompenzoval zamítnutí žádosti o práci.
Odsouzení se dočkal také teprve sedmnáctiletý hacker, přezdívaný Mafiaboy. Ten způsobil svým odstřižením serverů zvučných jmen jako Amazon, CNN či Yahoo od internetu. Tímto krokem zapříčinil mladý „záškodník“ škody ve výši přesahující miliardu dolarů; trest byl ovšem symbolický – pokuta 160 amerických dolarů a osm měsíců pobytu v ústavu.
Všechny zmiňované kroky uskutečněné proti hackerům útočníky nejspíš stejně neodradí od jejich počínání. Touhu dokazovat si svoji úspěšnost, poukazovat na chyby jiných či obohatit sebe sama, byť cestou jinou než legální, má člověk od pradávna a stejně jako vraha možný trest, ani hackera potenciální pokuta či kriminál od jeho počínání neodradí.
