První on-line videopůjčovny již fungují; obstojí proti filmům z warezu?

Na internetu již funguje několik on-line videoték, obsahujících stovky či tisíce filmů, které lze za určitou částku zhlédnout. Není však výhodnější stáhnout si filmovou novinku zadarmo, z warezu? Jak si "videopůjčovny" povedou v budoucnu?

Na internetu již funguje několik on-line videoték, obsahujících stovky či tisíce filmů, které lze za určitou částku zhlédnout. Není však výhodnější stáhnout si filmovou novinku zadarmo z warezu? Jak si "videopůjčovny" povedou v budoucnu? 

Před několika týdny byla do provozu uvedena on-line "videopůjčovna" společnosti Arcor. Mnohem více pozornosti však bylo věnováno zprovoznění videotéky pod křídly Lycosu. Ten slibuje v brzké době nabídku aktuálních holywoodských trháků, vedle nich však také rozsáhlý filmotékový archiv. Zatím je k dispozici pouhých 120 filmů, jejichž počet by se měl dále mohutně rozrůstat. Zarážející je, alespoň pro našince, cena za zhlédnutí. Pět eur je sice v zahraničí celkem běžná cena za návštěvu kina, avšak to nad stále nepříliš vyhovující kvalitou streamovaného filmu vítězí právě zpracováním.

Poněkud jinak si on-line videotéku představuje jistý server Movie88.com. V jeho nabídce je na tisíc - poměrně známých - filmů. Ty sice nejsou zcela aktuální (rozuměj žhavé novinky), mnoho "hitů" let devadesátých však zastoupeno je. Cena za zhlédnutí je pouhý jeden americký dolar, uživatel má stream "předplacen" na 72 hodin, kdy se k filmu může kdykoli vrátit. A že je cena 1 USD již mnohem přijatelnější než 5 eur u předchozí "videopůjčovny"? Ono samotné provozování serveru Movie88 a poskytování služeb je na hranici zákona. Stránky navíc nelze již několik dní zobrazit. Objevily se také zprávy, že server uzavřela taiwanská policie.

Pojďme se však podívat, jak je taková on-line videopůjčovna perspektivní. Nápad to jistě není špatný, divák nebude muset opustit teplo domova, zaplatí určenou částku a podívá se na kýžený film. Tuto představu mají zřejmě filmové společnosti. A stejně jako u hudebních vydavatelství, která si slibovala od on-line hudebních "předplacenek", i v oblasti filmu zřejmě dojde k většímu či menšímu odchýlení se od původních plánů.
U on-line hudebních poskytovatelů je situace asi takováto: nabídka je nepřeberná, avšak uživatel dá přednost raději nákupu nosiče v obchodě, než aby si pouze POSLECHL album, ke kterému by se třeba druhý den rád vrátil znovu. V nabídce on-line poskytovatelů hudby je sice také možnost stažení alba, avšak pouze v omezeném, pro posluchače nepříliš perspektivním počtu. Hudební pirátství navíc kvete především na internetu, a kdo má rychlé připojení, ve většině případů stále volí stažení hudby z pokoutných zdrojů, avšak z takových, kde není vyžadováno placení.
U filmů může být však situace přeci jen trochu jiná; film se obyčejně zhlédne jednou, a proto stačí návštěva kina či půjčení si kazety, případně DVD. V prvním případě se jedná o poplatek zhruba sto korun, v dalších řádově o desetikoruny (poplatky v Česku). Pokud by za stejnou cenu bylo nabízeno i zhlédnutí filmu na internetu, jistě se najde více platících zákazníků, než je tomu v případě nabízené hudby.

Ovšem i u filmů existuje druhá strana mince; kopírování kazet je již tak trochu minulostí, světu vládne DVD. Pořizování jeho kopií je však stále drahé, stejně jako mechanika k tomu určená. A tak se namísto 1:1 kopie objevily tzv. ripy, které jsou sice co do kvality horší, avšak vejdou se na jedno či dvě CD. A sehnat na internetu někoho, kdo CD s ripy nejnovějších filmů nabízí, není větší problém. Kdo má přístup k rychlému připojení na internet a ví kde stahovat, může filmy vidět o několik měsíců dříve, než se vůbec dostanou do českých kin.
Dosud se zdálo, že takovéto finanční úniky filmová studia zřejmě příliš netrápí; návštěvníci kin, případně nákupčí VHS či DVD dílo bohatě zaplatí a "mrzký" ušlý zisk není natolik velký, aby stál za vleklé soudní stíhání. Padla však již první obvinění, a holywoodská studia zažalovala společnost MusicCity, provozující například výměnný systém Morpheus. V minulém roce bylo podle odhadů pirátsky staženo 8 miliard! ripů nejnovějších filmů. Zisky tedy, jak se zdá, neklesají pouze hudebním producentům, kteří dosud pořádali již několik honů na systémy umožňující on-line sdílení hudby.

I tak však mají oproti hudebním "předplacenkám" on-line "videopůjčovny" šanci v prosazení o poznání větší. Nabídka filmů však musí být dostatečná a také poplatek za jejich zhlédnutí odpovídající. Nutností k prosazení je také vysokorychlostní připojení uživatele, které je ovšem v našich luzích a hájích zatím stále nesplněným snem.

 


Témata: Euro, VHS, Zisk