Dnes sice říkáme, že dinosauři ve své době „vládli Zemi“, ale to zdaleka nevystihuje pestrost jejich světa. Díky fantastickým objevům z Číny a Indie už například naprosto jasně víme, že dinosauři rozhodně nebyli „pánové všeho tvorstva“.
Na malých dinosaurech a především pak mláďatech některých jejich druhů si pochutnávali velcí draví savci a například také hadi. Máme například dobře zdokumentovaný případ toho, jak si na mláděti primitivního rohatého dinosaura rodu Psittacosaurus, pochutnal velký raně křídový savec druhu Repenomamus robustus.
Mnohem častěji se však téměř určitě žáby, ještěři, hadi, praptáci a savci stávali kořistí dravých dinosaurů, kteří se nepochybně na lov tohoto druhu kořisti v mnoha případech specializovali. Nový objev z jurských sedimentů na území severozápadní Číny nicméně opět ukazuje opačnou situaci, tedy savce živícího se dinosaurem. Je to tedy další zajímavý doklad složitých vztahů mezi dinosaury a jejich nedinosauřími současníky.
Konkrétně se jedná o objev stop po okusu na fosilních kostech obřího sauropoda, které svědčí o tom, že jeho tělo se stalo potravou pro malé, vývojově primitivní savce. Na rozdíl od již zmíněného případu pozřeného drobného dinosaura se v tomto případě ovšem rozhodně nejednalo o ulovení ani celkové pozření dinosaura.
Poměr velikosti strávníka a jeho potravy to jasně vylučuje. Na jedné straně totiž máme drobného savce o velikosti potkana, na straně druhé stojí v tomto případě mnohatunový sauropod.
Nález ukazuje, jak tito převážně hmyzožraví savci v době před 160 miliony let dokázali oportunisticky využívat i jiné, náhle a přechodně dostupné zdroje potravy. Neuměli sice svoji „kořist“ usmrtit tak, jako to o necelých 40 milionů let dokázali jejich vzdálení potomci, nečinilo jim ale problémy ohlodat zdechlinu 20 metrů dlouhého obra doslova až na kost.
Důkazem jsou nápadné stopy po zubech, které v podobě rýh na fosilním krčním žebru v období počínající pozdní jury zanechali. Tvar zubů je nezaměnitelně savčí a velikost pojídané zdechliny rovněž nelze zpochybnit – jiný scénář tedy není myslitelný. Jedná se proto nesporně o nejstarší objev tohoto druhu na světě, první doklad o savčím hodování na těle dinosaura.
160 milionů a 20 let „u ledu“
Dotyčnou fosilii prozkoumal mezinárodní tým německých a čínských paleontologů, kteří se účastnili společné paleontologické expedice do Džungarské pánve. V této oblasti čínské provincie Sin-ťiang se nacházejí výchozy geologického souvrství Čchi-ku (Qigu), v němž byly inkriminované fosilie objeveny. Expedice proběhla v roce 2000, trvalo tedy celých 20 let, než byl nález detailně prozkoumán a následně formálně popsán.
Vedoucím výzkumného týmu byl paleontolog Hans-Ulrich Pfretzschner z Oddělení geologických věd Univerzity v Tübingenu. Profesor Pfretzschner se svými kolegy objevil stopy po drobných zoubcích na krčním žebru velkého sauropoda a identifikoval je jako zuby malého savce, morfologicky byly podobné zoubkům dnešních rejsků.
Rekonstruovaná kostra sauropodního dinosaura druhu Klamelisaurus gobiensis, žijícího v době před 162 miliony let na území dnešní Ujgurské autonomní provincie Sin-ťiang na severozápadě Číny. Tento druh se pravděpodobně vyskytoval i v ekosystémech reprezentovaných geologickým souvrstvím Čchi-ku a je tak jedním z pravděpodobných kandidátů na původce krčního žebra, ohlodaného pravěkými savci. Při odhadované délce 13 až 17 metrů vážil tento menší až středně velký sauropod zhruba 10 tun.
Nález ukazuje, že i když byli savci v době před 160 miliony let ještě relativně málo významní a vážili v průměru jen asi 100 gramů, byli poměrně rozmanití. Ekologicky hráli možná významnější roli, než jim věda zatím přisuzovala. Už v této době vytvořili rozmanitě adaptované formy, specializované například na klouzavý let, potápění, hrabání nor, život v korunách stromů a mnohé další.
I když šlo většinou o formy přizpůsobené primárně lovu hmyzu, jak nasvědčuje i tvar rýh po zubech na dinosauřích kostech, i tak byli teplokrevní chlupatí tvorečkové poměrně významnou součástí svých ekosystémů.
Podobně jako například mnozí dnešní hlodavci i tehdejší zástupci naší vývojové skupiny obratlovců neváhali využít jako zdroj potravy zdechliny mnohem větších dinosaurů. Mohli tak vlastně fungovat i jako jakási pozdně jurská zdravotní policie, pomáhající odklízet rozkládající se těla obřích vládců pevnin, která by se jinak mohla stát rezervoárem různých nemocí a jejich přenašečů.
Zatím nevíme, kdy se savci do pojídání dinosauřích zdechlin pustili poprvé. Je ale dosti pravděpodobné, že se tomu tak mohlo stát již v samotných počátcích jejich existence. Zhruba tedy někdy na počátku jury, v době asi před 200 miliony let.
Text byl převzat z Dinosaurusblogu Vladimíra Sochy. Před vydáním byl redakčně upraven, originál naleznete zde.
