Před pětatřiceti lety, 19. září 1982, se informatik Scott Fahlman přihlásil na univerzitní síť (tzv. bboards), kterou bychom dnes označili za předchůdce diskuzních fór a sociálních sítí. A stejně jako dnes byly i tehdy on-line diskuze velmi různorodé. „Mnohé příspěvky byly vážné a obecně zajímavé, jiné zase spíše zájmové. Dokonce už tenkrát nebyla nouze ani o flamewar,“ vzpomíná po letech Scott E. Fahlman.
Toho rána se však Fahlman rozhodl, že s tím zkusí něco udělat. Napsal svůj krátký příspěvek, kterým (aniž to mohl tušit) změnil komunikační návyky několika generací: „Navrhuji, abychom všechny vtipy označovali těmito znaky :-) Čtěte s hlavou nakloněnou doleva.“
První smajlík - návrh z roku 1982
„Ono možná bude úspornější, když budeme naopak označovat všechny vážně míněné příspěvky,“ dodává vzápětí. „K tomu použijte :-(“
Tyto archivní konverzace byly dlouho opředeny mýty a legendami. V roce 2002 se však Mike Jones z Microsoftu rozhodl původní zprávu najít a na staré pásce s univerzitními zálohami ji vyhrabal.
Jak vypadaly alternativní „označovače vtipnosti“?
Pohled do kontextu tehdejší diskuze odhaluje, že Fahlmanův návrh smajlíku nebyl ten týden první. Už před ním se jeho kolegové (částečně v žertu) pokoušeli navrhnout různé jiné způsoby, jak odlišit vtipná vlákna od těch vážně míněných:
- „Možná bychom měli dávat hvězdičku (*) do předmětu zprávám, které mají být chápány jako vtip.“
- „Myslím, že ten vtipný znak by měl být % a nikoli (*).“
- „Co takhle používat * pro dobré vtipy a % pro špatné vtipy? A můžeme dokonce využít *% pro vtipy, které jsou tak špatné, až jsou vtipné.“
- „Ne, ne, ne! Určitě se mnou budete souhlasit, že & je zdaleka ten nejvtipnější znak na klávesnici. Vypadá jako tlusťoch popadající se smíchy za břicho.“
- „Myslím, že označením vtipu by měla být sekvence znaků {#} , protože vypadá jako rty a mezi nimi zuby. Zkratkou pak může být samotný znak #.“
- „Nestačí jenom označit, zda je zpráva vtip, nebo ne. Je potřeba vyvinout taxonomii témat pro naše diskuze. Navrhuji 00 pro politické debaty, 01 pro vědecké, 02 pro informatické...“
- „|-: Toto není vtip.“
Už o měsíc a půl později je ze záznamů vidět, že se smajlík rozšířil i mimo univerzitní půdu Carnegie Mellon University: „Průlom v komunikaci,“ psal v e-mailu Fahlmanův kolega James Morris do laboratoří PARC. „Protože po e-mailu nevidíte osobu na druhé straně, nemůžete si někdy být jistí, jestli vtipkují, nebo to myslí vážně. Nedávno Scott Fahlman na naší univerzitě vyvinul způsob, jak se tomuto problému vyhnout díky anotaci textových zpráv. Když se podíváte s nakloněnou hlavou na tyto tři znaky :-), vypadají trochu jako smějící se obličej. A tak, když vám někdo napíše: Už jsi přestal bít svou ženu? :-), víte, že si dělá legraci. Když napíše: Musíme si promluvit :-(, víte, že máte problém.“
