si tedy tento mezník připomenou 31. března v Městské knihovně, kde se uskuteční setkání pamětníků a zájemců.
„Televizní narozeniny si město oficiálně připomene v rámci letošního festivalu Humor v amatérském filmu, který vypukne čtvrtého října,“ prozradila Veronika Hošková z tanvaldského informačního centra.
Jak tehdejší vysílání vypadalo? A jak se lidé ve čtyřicátých letech dívali na obrazový přenos? Odpovědi na tyto otázky a spoustu dalších se zájemci dozví na výstavě televizní techniky, která proběhne v tanvaldské knihovně v průběhu září. Své historické úlovky zde představí také sběratelé z celé republiky.
Technici pracovali na vývoji televize necelé tři roky Jaromír Pavlíček, František Křížek, Jiří Beneš, Přemysl Čermák, Josef Bednařík, František Hozda, Karel Špičák, Vladimír Hoření a řada dalších. Právě tito lidé obětovali vizi televize tři roky svého života, když v letech 1945 až 1948 usilovně pracovali na nové technologii, která zásadně ovlivnila druhou polovinu dvacátého století a také současnost.
Moderní, tedy televizní médium totiž tehdy zcela zásadně změnilo přenos informací, ale postupem času také samotné trávení volného času a podepsalo se dokonce i na rozmístění nábytku v obývacích pokojích. První pokusy o zhotovení televizoru sahají až do dob před druhou světovou válkou. Ta však veškeré práce přerušila a odložila je na rok 1945.
„Televizní příběh se začal psát v laboratořích technického ústavu, kde tehdy odstartoval souboj s časem. Technici, kteří začali pracovat na vývoji televize, si totiž dali za cíl představit první pokusný televizor do konce roku 1948,“ říká Hošková.
Tento plán se jim povedl. Obrazový i zvukový záznam přenášel kabel kamery ve druhém poschodí budovy ústavu do přijímače o poschodí níže. „Vůbec první zařízení pro televizní vysílání tak o dva měsíce později putovalo do Prahy na výstavu Mevro,“ popisuje historickou událost Hošková. Právě touto výstavou začíná oficiálně historie televize. Od ní ovšem uplynulo ještě dalších pět let, než mohlo několik diváků zhlédnout první pokusné vysílání. To proběhlo 1. května 1953 přes vysílač na pražském Petříně. Pravidelné vysílání, které bylo tehdy pouze černobílé, pak začalo o více než rok déle.
„V padesátých letech tvořilo kolem osmdesáti procent vysílacího času živé vysílání. Zbytek pak patřil zábavě v podobě filmů a předtočených pořadů. Dnes je tomu přesně naopak,“ popisuje hlavní odlišnosti mezi tehdejším vysíláním a dneškem mluvčí České televize Ladislav Šticha. „Zásadní rozdíl je také v tom, že tehdy televize vysílala dvě až tři hodiny denně jen některé dny v týdnu,“ dodává Šticha.
