I stará myšlenka si občas zaslouží převléct do nového kabátu, ukazuje Armen Mulkidjanian z univerzity v Osnabrücku a jeho kolegové v novém čísle časopise PNAS (článek zde ). Jeho tým hledal odpověď na starou otázku, kde vznikl život, a inspiroval se přitom starým nápadem. Jeho řešení je ale příjemně novátorské.
Stejně jako řada starších autorů i Mulkidjanian a spol. vychází z domněnky, že si informace o svém původu neseme v sobě – přímo v buňkách. Už před více než sto lety si totiž lidé všimli toho, že voda v našich buňkách je slaná. Vůbec se tak nepodobá vodě, kterou pijeme, a naše těla vydávají spoustu energie, aby to tak zůstalo, jinak zaniknou.
Podivná skutečnost byla považována za doklad toho, že život nejspíše pochází z moře. Ale chemici brzy zaznamenali i to, že podobnost mezi vodou v našem těle a tou v moři není úplná. Vnitřní prostředí našich buněk je sice slané, ale nachází se v něm řada minerálů, které v dnešním moři nenajdeme.
První formy života přitom podle dnešních představ jen těžko mohly dokázat něco tak složitého jako měnit chemické složení vody uvnitř svých "těl". Nejspíše šlo jen o malé, spontánně se tvořící kapičky ze složitějších organických sloučenin, ve kterých byla patrně uzavřena voda ve stejném složení jako voda v okolí. Je jen stěží uvěřitelné, že by tyto primitivní útvary mohly mít ve svých membránách stejně složité molekulární "pumpy", které zajišťují stabilní prostředí dnešním buňkám.
Stačí tedy najít místo, kde mohlo být v (jen odhadované) době vzniku života složení vody podobné jako v dnešních buňkách, a ejhle! Máme odpověď na otázku po původu života.
Malá meteoritická komplikace
Bohužel toto pátrání není příliš jednoduché. Život patrně vznikl v dobách před více než čtyřmi miliardami let, a z těch mnoho dokladů nemáme. Vlastně téměř žádné. Na povrchu Země je jen několik míst, kde se zachovaly horniny alespoň s matnými vzpomínkami na tyto doby. Většina zemské kůry od té doby prošla nejméně jednou roztavením buď v zemském plášti nebo při jenom z velkých meteoritických bombardování Země v době před zhruba 3,8 miliardami let.
Ale nechali se lidé někdy ve svých intelektuálních výpadech odradit nedostatek hmatatelných důkazů? Případ hledání původu života to ukazuje jasně. Vědci z Německa se pokusili ke starému problému přikročit trochu jinak a najít houštinou nástrah, které ho obklopují, najít relativně novou a neprošlapanou cestu.
Na rozdíl od minulých kolegů mají samozřejmě po ruce jemnější nástroje a pustili se do hledání "pramene života" tedy s jejich pomocí. Cestování časem sice stále k dispozici nemají, zato mají díky počítačům a kupě znalostí shromážděných jejich předchůdci k dispozici lepší modely geologických podmínek v minulosti Země. S jeho pomocí se snažili vytipovat prostředí, ve kterém by se nachází například velké množství kladných iontů sodíků a draslíku nebo hojně zinku a manganu.
Výsledek je v oboru hledání původu života nový. Vhodná chemická "protopolévka" se podle nové publikace nenacházela v mořích, ale spíše v místech, které bychom dnes považovaly za vhodná pro stavbu lázní. Tedy v pevninských oblastech s vysokou geotermální aktivitou.
V dávných dobách, kdy atmosféře Země vévodilo CO2, a kyslík se prakticky nevyskytoval, by se podmínky měly blížit těm, jaké najdeme v dnešních buňkách. Na základě této (v detailech rafinované a promyšlené) rekonstrukce dospěli k závěru, že život mohl vznikat v mělkých jezírkách kondenzované vody z gejzírů a zchlazených horkých pramenů.
Návrat k Darwinovi? To snad ne...
Jak sami autoři poznamenávají, jejich představa o vzniku života se trochu podobá Darwinově představě o vzniku života v malém, teplé jezírku, ale podobnost je skutečně jenom povrchní. Darwin nemohl mít ani tušení o biomolekulárních metodách, které při argumentaci používají Mulkidjanian a spol.
Však také mnoho autorů na "otce biologie" vůbec nedbá a vznik života kladlo v předchozích pracích na zcela jiná místa, než jaké si Darwin představoval: populární byla v posledních letech například hlubokomořská zřídla, jejichž voda je plná složitých chemických sloučenin. V jejich blízkosti mělo být dostatečně stabilní prostředí, které dávalo dost času na přírodní experimenty, na jejichž konci měl stát (či lépe řečeno plavat) život.
Místa v blízkosti pravěkých gejzírů se těmto hlubokomořským oázám v mnohém podobají. Jen v nich můžeme počítat ještě s působením Slunce a drobnými odlišnosti v chemii prostředí.
Jestli tyto "maličkosti" přesvědčí odborníky, aby umístily kolébku života znovu na povrch Země, to se teprve uvidí v dalších měsících a letech, až podrobí argumenty německých vědců podrobnějšímu zkoumání a uskuteční se další pokusy. Nečekejme ovšem příliš rychlou reakci (pokud autoři neudělali někde chybu). Hledání počátků života ani na poměry biologie nejlukrativnější obor, a téměř nikdo se mu ve své výzkumné práci nemůže věnovat naplno.
