Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


QWTRYO - Takhle nějak vypadal první e-mail

aktualizováno 
První e-maily si studenti posílali v rámci armádní sítě. Důvodem byl i za oceánem zapomenutý holící strojek. Tenkrát ještě spam neexistoval. Jak a proč vznikl e-mail.

Zavináč je dnes jasným symbolem elektronické pošty | foto: sxc.hu - Sergio CarracedoSXC.hu

V září roku 1973 dorazil Len Kleinrock, počítačový odborník z Kalifornské univerzity, domů z letiště a při vybalování zjistil, že mu chybí holící strojek. Musel ho nechat v anglickém Brightonu, kde přespával na koleji. Přestože nešlo o drahý přístroj, Len se rozhodl, že se se ztrátou nesmíří a strojek získá zpátky.

V Brightonu byl kvůli konferenci na téma počítačové komunikace. Absolutní špičkou v oblasti počítačových sítí byla v té době americká síť ARPANET, spojující tucty armádních i univerzitních počítačů v USA. A pro potřeby konference a předvedení této sítě byla vytvořena přípojka i do Anglie: z Virginie přes satelit do Cornwallu, do Londýnské univerziity a odtud do Brightonu.

Zapomnětlivost - motor pokroku

Len se vrátil do Států o den dříve než ostatní, a tak doufal, že ještě někoho zastihne. Do univerzitního počítače v Kaliforinii zadal příkaz "where roberts" - hledal tak pomocí programu RSEXEC, zda je k některému terminálu přihlášený jeho známý Larry Roberts. Ten skutečně ještě byl v Brightonu, jak také počítač po pár momentech hledání Lenovi sdělil. Přes teletyp se připojil k anglickému serveru BBN a pomocí prográmku TALK (jeden z prvních kecálků, jak jsme již na Technetu psali) a poprosil jej, aby mu holící strojek po někom poslal. Hotovo.

Připadá vám to zbytečně složité? Nebo naopak jako skvělá vychytávka? Na obojím něco je. V porovnání s dnešním chápáním e-mailu šlo skutečně o poměrně náročnou operaci, kterou by v tu dobu zvládlo jen několik odborníků. Navíc šlo o využívání armádní sítě USA způsobem, který byl tak trochu na hraně. "Bylo to vzrušující. Cítil jsem, jak na maximum využívám možnosti Sítě," vzpomíná Len Kleinrock. Příběh jsme uvedli jako zajímavou ukázku komunikace v síti ARPANET.

Počátky elektronické pošty

Něco na způsob dnešních e-mailových zpráv přitom existovalo již na počátku šedesátých let, dávno před Internetem, ARPANETem a vlastně jakýmkoli -netem. Vědci, kteří pracovali s počítači, si každý vytvořili soubor, do kterého jim ostatní mohli zapisovat vzkazy. Asi jako když někomu necháte na stole napsaný papírek. Při přihlášení si pak zkontrolovali, co je v souboru nového.

Podobné funkce se brzy objevily u většiny počítačových systémů. Už tehdy se prý stávaly elektronické kanály tak běžnými, že jimi někteří nadšenci mimoděk komunikovali i v rámci budovy, nebo dokonce místnosti. 

Také na počítačích MIT měl každý uživatel přístup ke společnému plánovacímu systému Compatible Time-Sharing System, tedy jakémusi rozvrhu hodin. V rámci tohoto systému měl každý svoji schránku - MAILBOX. Podobný systém vzkazů se mimochodem ještě dnes používá např. na Wikipedii.

"Šlo vlastně jen o soubor s určitým jménem" vzpomíná Ray Tomlinson. "Jeho jediná zvláštnost byla ochrana, která ostatním povolovala pouze zápis na konec tohoto souboru, nikoli jeho čtení nebo úpravy stávajícího obsahu." Ray Tomlinson je bývalým studentem MIT a hlavním hrdinou našeho dnešního příběhu - ačkoli jeho jméno jste nejspíše ještě neslyšeli, jeho vynález pravděpodobně denně využíváte.

K připisování údajů do uživatelských souborů - schránek sloužil např. prográmek SNDMSG. Fungoval pouze na lokální úrovni - poslali jste textový soubor určitému uživateli tak, že jste soubor vytvořili a pak program spustili. Utilitka nový soubor zařadila na konec adresátova souboru a ten si mohl zprávu přečíst hned, jakmile se přihlásil nebo jej napadlo soubor zkontrolovat.

E-mail z počítače na počítač

Ray pracoval pro firmu Bolt Beranek and Newman (BBN), která byla vládou mimo jiné pověřená vývojem operačního systému pro počítače, na kterých běžel ARPANET - síť armádně-univerzitní, která byla již od svých počátků velmi demokratická až anarchisticky uspořádaná. To velmi přispělo k jejímu rozvoji, vývojáři neustále přicházeli s novými nápady. Jedním z těch, které se opravdu ujaly, byla elektronická pošta.

Ray se zrovna účastnil vývoje protokolu pro sdílení souborů v síti ARPANET - experimentálně jej nazval CYPNET. A napadlo jej, že by se tento protokol mohl použít i pro posílání souborů mezi dvěma počítači (doposud, jak jsme si již vysvětlili, sloužil systém SNDMSG a jemu podobné jen pro výměnu vzkazů mezi uživateli jednoho počítače, byť k němu bylo připojeno více terminálů). Využil toho, že dva počítače PDP-10, které tvořily většinu tehdejších uzlů ARPANETu, byly v Cambridge (v americkém Cambridge v Massachusetts) ve firmě BBN.

PDP-10

Pomocí protokolu CYPNET se mu povedlo poslat zprávu z jednoho počítače na druhý: na prvním počítači použil upravený program SNDMSG a k přečtení mailu program READMAIL. Přestože šlo o vcelku triviální úkon, jeho dopady byly vpravdě revoluční. "SNDMSG otevřelo dveře," vzpomíná další z vývojářů, Dave Crocker. "Šlo o první propojení a od toho se to odvíjelo."

Digital Equipment Corporation KA10 (PDP-10)

Slova, která do historie nevešla

Když Samuel B. Morse  1844 poslal svůj první telegram, stálo v něm: "What hath God wrought." (Čtvrtá kniha Mojžíšova, kapitola 23, verš 23)

Když Alexander Graham Bell roku 1876 zkoušel telefon, zavolal si svého asistenta z vedlejší místnosti slovy "Mr. Watson, come here, I want you."

Když Ray Tomlinson odlaďoval systém posílání zpráv z počítače na počítač, nevěděl, že je u počátku něčeho velkého. "Opravdu si už nepamatuju, co jsem posílal. Bylo to něco jako QWERRTYIOP nebo jakákoli jiná testovací zpráva. Určitě to bylo celé velkými písmeny. A určitě to bylo něco naprosto nedůležitého a nepříznakového.. a tedy nezapamatovatelného," uvádí na pravou míru legendy o prvním emailu Ray. Alespoň si už dovzpomínal, kdy první email poslal. "Email nebyl vynalezen 1972, " píše v reakci na článek ve Wall Street Journal, jeho autorům dal omylem špatné informace, které se pak rychle šířily. "Bylo to 1971, aspoň tomu nasvědčují dohledané údaje o tom, na čem jsme tenkrát pracovali. Takže na základě toho jsem došel k tomu, že konec roku 1971, tak listopad prosinec, je přesnější."

Zavináč přežil i díky e-mailům

Další mýtus se týká nám dnes důvěrně známého znaku. "Ne, opravdu jsem nevynalezl zavináč. Ten je známý už velice dlouho. Spíše jsem jej možná zachránil před vymřením, prý se zvažovalo, zda jej vůbec zahrnout do znakové sady." Vyřadit zavináč by dnes už určitě nikoho nenapadlo. Přesto málokdo ví, že obtočené áčko má mnohem více významů, než jen "takový to uprostřed ímejlu."

Samým blahem, jedním tahem...

Podle některých dohadů je zavináč starý více než pět set let. Jisté je, že se zavináč používal jako symbol pro účetnické "po". Na následujícím obrázku je znázorněna jedna z teorií, podle níž jde vlastně o nedotažené (vlastně dotažené až přetažené) francouzské "à", např. 5 kuřat à 20 Kč = 100 Kč.

Jedna z teorií - jak vznikl zavináč


Ray vybral znak částečně náhodně. Musel do elektronické adresy příjemce dostat dva údaje - uživatelské jméno příjemce a jeho adresu. Potřeboval tedy znak, který oba tyto údaje oddělí, a hledal tedy takový, který nebyl v uživatelských jménech používán. Na tehdejší klávesnici (33 Teletype), která tvořila v té době standard, byl zavináč nad písmenem P. (Jen tak mimochodem - dnes můžeme na české klávesnici ve Windows psát zavináč např. stiskem pravého ALT zároveň s písmenem V).

Protože já, protože já, protože já mailuju...

Už během prvních let se stal e-mail nejpoužívanějším prostředkem pro komunikaci v rámci ARPANETu - do dvou let, jak ukázala studie, byly tři čtvrtiny datového toku ARPANETU tvořeny e-maily. S pozdějším rozšiřováním a se zavedením DNS byl e-mail snadno použitelný a rychle se rozšiřoval i mezi laiky. Již dávno opustil striktně akademickou půdu a témata, i proto musel být vynalezen první smajlík.

ARPA v roce 1976 konstatuje: "Překvapujícím aspektem služby pro zasílání zpráv je její neplánovanost, nečekanost, to, že její vznik nebyl nijak oficiálně podporován. Zkrátka se to stalo, a od svého začátku se vznik e-mailu tváří spíše jako objev přirozeného jevu, než jako výzkum a vývoj nové technologie."

Když dnes Ray odpovídá na otázky ohledně prvního e-mailu, zdůrazňuje, že nešlo o nic velkého: "Prostě mi to přišlo jako pěkný nápad." A jak se lišilo využití tehdy a dnes: "Bylo to prakticky stejné - až na to, že šlo jen o textové zprávy a neexistoval žádný spam."

Podobně jako ostatní, kdo se na vývoji internetu podíleli, i Tomlinson se podivuje nad rychlým vývojem internetu a fandí mu. Na druhou stranu si Ray postěžoval: "Chybí mi ta anarchie."

Odkazy:

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Příchod sítí 5G je plánován na rok 2020
Nástup sítí 5G je zase o něco blíže. První vysílače jsou už postavené

Berlín Příchod sítí 5G je plánován až na rok 2020, ale k důležitým milníkům dochází už teď. Společnost Deutsche Telekom spustila první evropské vysílače umožňující...  celý článek

Pivníci.cz
Tipy na zajímavé weby: Se stránkou plnou piv se vám bude hodit hlídání

Hodnocení piv, kam na ně zajít a kde jsou u nás pivovary, najdete na Pivníci.cz. Na hodinu, na dvě či celý den. Potřebujete pohlídat děti prověřenou chůvou?...  celý článek

Ukázka podvodné soutěže na Facebooku.
Útočníci lákají na Facebooku uživatele na výhru i slevu na brýle Ray-Ban

Dostat z uživatelů citlivé informace o jejich soukromí zkouší podvodníci různými způsoby. V poslední době jsou to například různé soutěže na Facebooku nebo...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.