Společnost Panasonic na sebe ráda bere roli inovátora. Před rokem uvedla novou generaci paměťových karet SD - Secure Digital, zpětně kompatibilních se standardem MultiMedia Card (MMC). První využití našly tyto paměti ve stejně unikátních zařízeních. Hodinky či sluchátka s integrovaným MP3 přehrávačem už sice uvedly dříve jiné společnosti, ovšem Panasonic je dovedl k dokonalosti a okořenil zajímavým futuristickým designem. Nyní píšeme rok 2002 a firma má ve svém portfoliu nové zajímavé výrobky.
Dalším unikátním produktem Panasonicu je přístroj s označením SV-SR100. Na první pohled vypadá jako stříbrný hranatý discman, ale už na ten druhý objevíme podivuhodné věci. Není to totiž obyčejný přehrávač, ačkoliv tuto funkci zastane také: Umí přehrávat audio CD a soubory ve formátech MP3, AAC a WMA z SD. SV-SR100 je ale především digitální rekordér, jehož primárním úkolem je záznam signálu z CD a externích zdrojů na SD kartu ve formátu AAC (Advanced Audio Coding aka MPEG-2 Audio).
Dodávka
V balení kromě toho nejdůležitějšího nalézáme také peckovitá sluchátka, dálkové ovládání se základními přehrávacími funkcemi, HOLDem a klipsnou na připnutí. Přibalený zdroj neslouží jen k síťovému napájení, ale umí také dobít baterie přímo v přístroji. K tomu jsou však schváleny pouze firemní Ni-Cd akumulátory. Energii jinak zajišťují dvě alkalinky, Power MAX 3 začaly vykazovat první známky únavy po 11 hodinách provozu. Výčet uzavírá návod k obsluze. Jeden sešit v sobě kombinuje stručné pokyny v jedenácti jazycích, mezi nimiž nechybí čeština. SD kartu k přístroji si musíte koupit sami. Abychom byli úplní, i rekordér disponuje anti-skip systémem s vyrovnávací pamětí 48 sekund.
Vzhled
Design rekordéru je stejně nadčasový jako u výše jmenovaných výrobků. Na černém plastovém těle září lesklý kovový kryt CD, na němž je umístěn stavový displej a numerická klávesnice, fungující při psaní podobně jako číselník mobilního telefonu. Na ni jsou nabalena tlačítka ovládání menu a přechodu mezi skladbami. Další ovládací prvky lemují kryt po stranách. Vlevo tlačítka pro nahrávání, modifikaci hlasitosti a změnu informací na displeji, vpravo přepínání CD/SD, volba přehrávacího režimu a zvýraznění basů. Na obvodových stěnách přístroje se vyskytují zdířky pro Mic In, Line In a napájení 4,5V, posuvník Hold pro zamknutí klávesnice a ještě otvírání CD a krytu SD. Slot karty je umístěn v čele přehrávače.
Nahráváme
Přístroj zvládne digitalizaci signálu do AAC ve třech stupních komprese: HQ 128, SP 96 a LP 64 kbps. Nahrávání z externího zařízení lze spustit ručně nebo jej synchronizovat se začátkem přehrávání. O režimu, trvání záznamu a zbývající kapacitě karty informuje displej. Během nahrávání více skladeb např. z vinylu lze tlačítkem označovat jednotlivé tracky, aniž by bylo nutné záznam přerušit. Nakonec je možné skladby pojmenovat a vložit u jméno interpreta. Při grabování z CDDA k rozdělení stop dojde samozřejmě automaticky, přičemž není problém s korektní konverzí nonstop mixů.
Kvalita zvuku
Rekordér nemá Line Out konektor, a tak se musíme spokojit s připojením věže přes výstup sluchátkový. Ten zní ale výborně, není zašuměný jako v případech některých méněznačkových discmanů. Dodávaná sluchátka jsou panasonickou klasikou, reprodukci zvládají bez problémů a na svou třídu poskytují dobrý sytý zvuk. Pokud posloucháte muziku z paměťové karty, je zvuk "ořezán" podle dostupného datového toku. Na techno a trance 64 kbps dostačuje, náročnější hudba vás brzy přesvědčí o tom, že by ráda vyšší bitrate.
Co tu chybí?
Ne že bych snad dostal na test nekompletní balení. Jde o to, že některé "features", jež jsem od rekordéru očekával, tu z nějakého důvodu chybí. Záznam do AAC, formátu adaptovaného Panasonicem takřka za vlastní, byl zvolen účelně. Na kartu se vejde podle komprese hodina až dvě záznamu. Nahraný materiál však nelze použít nikde jinde, neboť je zakódován proti zneužití technologií Secure Audio (*.sa1). Také MP3 a WMA soubory musí být na kartu přeneseny zabezpečené pomocí RealJukeboxu a firemního plug-inu. Nejspíš ze stejného důvodu proto nelze přehrávat datová CD s komprimovanými hudebními soubory, protože engine je stavěný pouze pro Secure Audio. Nu a poslední věc - z CD lze grabovat jen jednorychlostně, při přehrávání. Docházím proto k závěru, že se nejedná o digitální konverzi, ale o sampling. Asi bych z toho nebyl nadšený v okamžiku, kdy bych si chtěl na kartu rychle nagrabovat oblíbené cédéčko a zmizet vlakem do dáli. Na druhou stranu, možná tím Panasonic umožňuje konverzi chráněných CD, to jsem ovšem neměl možnost potvrdit.
Na závěr
Vzhledově je rekordér povedený, po čase mi ale začalo vadit, že se v lesklém víku CD neustále shlížím jako v zrcadle. Vynikající je displej, který není podsvícený, ale svítí samotné symboly! SV-SR100 je velice zajímavý přístroj, bohužel působí trochu nedomyšleným dojmem. Je škoda, že je koncipován jen pro převod zvuku na SD bez počítače, jako doplněk k novému miniaturnímu přehrávači SV-SD80, který na náš trh přijde až v srpnu. Jinak jeho konverzní vlastnosti nelze využít, v současné situaci nepředpokládám, že by si někdo zakládal sbírku SD karet. Rád bych nahraný materiál dál zpracoval, a pokud by to nešlo v počítači, pak bych si starou desku třeba přímo vypálil. Přenosné discmany s vypalovačkou již existují. Také možnost vybrat podle druhu disku mezi analogovým a rychlejším digitálním grabováním bych uvítal. Toliko náměty pro nástupce rekordéru, doufejme, že se jej napřesrok dočkáme. Prozatím jde jen o zajímavou ideu, již je třeba rozpracovat a dotáhnout. Za tu cenu rozhodně očekávám víc.
Výrobek k testu zapůjčila společnost Panasonic ČR.
