Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


RNDr. Jiří Grygar exkluzivně pro Technet.cz: Trampoty s Plutem

aktualizováno 
Vážení čtenáři, Jiří Grygar se stal spolu s Marcelem Grünem další velkou kapacitou, s níž se budete pravidleně setkávat na stránkách Technet.cz. Oba známí popularizátoři vědy a především pak vesmíru budou komentovat nové objevy, vývojové trendy i slavná výročí ve svém oboru. Přejeme vám v jejich společnosti nevšední zážitky.

Jiří Grygar - Astrofyzik Jiří Grygar | foto: Knižní klub-Jovan Dezort

Když se astronomům podařilo v polovině XIX. stol. objevit planetu Neptun na základě teoretické předpovědi, šlo právem o triumf oboru s poetickým názvem nebeská mechanika. Nikdo netušil, že si tím astronomové zadělávají na polízanici, která - doufejme - skončila až letos v srpnu v Praze.

Brzy po objevu Neptunu se ukázalo, že se tato naprosto solidní planeta zhruba sedmnáctkrát hmotnější a téměř čtyřikrát větší než Země mírně odchyluje od předpověděné dráhy - jako by ji gravitačně vychylovala další, dosud neobjevená planeta. Astronomové však už věděli, jak na to; spočítali z těch odchylek, kde se další planeta nejspíš nachází - ale neuspěli. Počítali znovu, výpočty však nebyly jednoznačné, úspěch stále nepřicházel.

Teprve v r. 1930 uspěl outsider - mladý americký pozorovatel Clyde Tombaugh (1906-1997), jenž byl v astronomii samouk, ale zvolil tu nejlepší možnou strategii: systematicky prohlížel celý pás oblohy, do kterého se ostatní planety promítají (zvířetník) a dlouho očekávanou planetu nazvali astronomové Pluto.

Téměř okamžitě však vznikly pochybnosti, zda se Tombaugh opravdu strefil do černého, protože Pluto se v dalekohledu jevil mnohem slabší, než se očekávalo. Nebyl vidět jako kotouček, nýbrž jako bodová hvězda a jeho dráha nebyla kruhová, nýbrž velmi protáhlá (dokonce protínající dráhu Neptunu) a navíc šikmo skloněná k rovině oběhu ostatních planet. Proto sám Tombaugh v přehlídce oblohy dále pokračoval až do r. 1943 a celkem zkontroloval neuvěřitelných 90 milionů hvězd, aniž by nalezl „pořádnou“ planetu. Téměř určitě však vykonal největší přehlídku oblohy očima a jakoby mimochodem nalezl na 2000 planetek, přes 1800 proměnných hvězd a téměř stejné množství galaxií.

Slavný konec Pluta jako planety

Hlavní ránu představě, že Pluto je planeta, zasadil v r. 1978 jiný americký astronom James Christy, když zjistil, že kolem Pluta obíhá měsíc nazvaný Charon. V tu chvíli šlo ze zákonů nebeské mechaniky dobře určitě hmotnost obou těles - ukázalo se, že činí dohromady jen pětinu hmotnosti našeho Měsíce. Zákryty obou těles v letech 1985 - 1990 umožnily spočítat průměr Pluta, který činí jen 70% průměru Měsíce. V r. 1992 další dva američtí astronomové David Jewit a Jane Luuová objevili v prostoru za Neptunem nové těleso o něco menší než Pluto a tím zahájili éru objevů transneptunských těles, kterých dnes astronomové znají už přes tisíc.

Bylo tak naprosto jasné, že Pluto je prostě jedním z největších těles pásu transneptunských objektů, jehož existenci předpověděli Angličan Kenneth Edgeworth a Američan Gerard Kuiper už v polovině XX. stol. Konečně v r. 2003 skupina amerických odborníků pod vedením Michaela Browna nalezla v transneptunském pásu těleso o něco větší než Pluto, a to byla ta pověstná kapka, kterou číše trpělivosti přetekla: po velmi emotivní debatě světových astronomů na pražském astronomickém kongresu byla přijata definice planet sluneční soustavy, která zařadila Pluta tam, kam měl patřit od počátku: mezi trpasličí planety v Edgeworthově-Kuiperově pásu.

Nic to přirozeně nezměnilo na významu objevu Pluta Tombaughem - aniž to kdo tušil, stal se Tombaugh fakticky objevitelem nové složky čím dál tím komplexnější sluneční soustavy. Historie plná omylů tak má svůj happyend: naše vědomosti o docela blízkém vesmíru se významně prohloubily.

RNDr. Jiří Grygar, CSc. se narodil 17. března 1936 v polské obci Dziewietlice, studoval fyziku a astronomii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Začínal výzkumem vývoje hvězd a hvězdných soustav v Astronomickém ústavu ČSAV v Ondřejově. Poté přešel do Fyzikálního ústavu AV ČR, kde se nyní zabývá otázkami částicové fyziky. RNDr. Jiří Grygar stál u zrodu Evropské astronomické společnosti a má dokonce svou planetku: č. 3336 "Grygar". Mimo jiné byl v roce 1996 oceněn cenou Kalinga organizace UNESCO za popularizaci vědy.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Sputnik 1 byl první člověkem vytvořený objekt ve vesmíru. Družici tvořila koule...
Rusům se nejprve nechtělo rakety „svazovat“, ale byla to cesta vpřed

Z dnešního pohledu se to může zdát těžko uvěřitelné, ale myšlenka na vícestupňovou raketu se neprosazovala jednoduše. Řada odborníků k ní byla skeptická, čísla...  celý článek

Uvnitř téměř zamrzlé stanice Saljut-7 v představě filmařů
Pracovali poslepu ve tmě, mrazu a nedýchatelném vzduchu. Zachránili Saljut 7

Na neovladatelné stanici Saljut 7 panoval mráz a tma. Kosmonauti se museli chodit ohřívat do své domovské lodi Sojuz. Takto prožili několik dlouhých dní....  celý článek

Loď Šen-čou 9 před spojením s experimentálním modulem Tchien-kung 1
Čínská stanice zrychluje svůj pád k Zemi. Kam spadne, není jisté

K Zemi se blíží několikatunová kosmická stanice, jež byla vůbec první, kterou se Číně podařilo vynést na oběžnou dráhu. Původní odhad termínu dopadu až 100 kg...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.