Autoportrét sondy Rosetta ve vzdálenosti 16 kilometrů od komety

Autoportrét sondy Rosetta ve vzdálenosti 16 kilometrů od komety | foto: ESA

První výsledky ze sondy nad kometou: její voda je jiná než naše

  • 111
Jedny z prvních vědeckých výsledků evropské mise Rosetta, která nyní zblízka sleduje kometu Čurjumov-Gerasimenko, přispívají k debatě, odkud pochází pozemská voda. Podle měření sondy je voda na této kometě izotopovým složením jiná než pozemská.

Pozemská voda určitě pochází z vesmíru, ale otázkou je, z jak velké části. Možná to byla většina, možná jen zanedbatelný zlomek, vědci ani po desetiletích zkoumání sluneční soustavy nemají dost důkazů, aby tuto otázku jednoznačně rozřešili. Zatím vlastně ani nevíme, kdo mohl být hlavním dopravcem H2O na naší planetu.

Přistání na kometě pozpátku

Na první pohled se nejvhodnějšími kandidáty zdají být komety. Obsahují vody hodně a při formování sluneční soustavy jich nepochybně řada na Zemi mohla dopadnout. Nabízejí se i asteroidy, které sice podle našich údajů obsahují vody méně, ale na druhou stranu se jich v blízkosti oběžné dráhy Země pohybuje hodně a v minulosti pohybovalo ještě mnohem více.

Do vědecky zajímavé debaty (zajímavé i proto, že by částečně pomohla objasnit, jak vznikala sluneční soustava) se nyní zapojila i v současnosti nejznámější „lovkyně komet“, sonda Rosetta, která má „na svědomí“ nedávné vysazení prvního lidmi vyrobeného modulu na kometu (jeho polohu se mimochodem v době přípravy článku stále nepovedlo určit).

Její přístroje v minulých týdnech pečlivě sledovaly kometu Čurjumov-Gerasimenko pomocí přístrojů, které mohou určit složení její vody. Jak jsme psali v minulém článku, voda na různých tělesech má samozřejmě stejné chemické složení, ale prvky v ní obsažené se mohou vyskytovat v různých „příchutích“. Mají různý poměr zastoupení izotopů, tedy variant stejného prvku s různým počtem neutronů v jádře. Ty se od sebe (příliš) neliší chemicky, ale odlišují se fyzikálními vlastnostmi (například tím, že některé jsou radioaktivní). V případě vodíku je nejčastějším izotopem deuterium, tedy „těžký“ vodík s jedním protonem a neutronem v jádře -  na rozdíl od běžného vodíku, který žádný neutron neobsahuje. 

Poměrné zastoupení izotopů je na tělesech naší soustavy různé. Voda na mimozemských tělesech má tedy trochu jiné zastoupení obou izotopů než naše pozemská. Proto bylo trochu překvapivé, když se nedávno zjistilo, že existují i kometární tělesa, která jsou v tomto ohledu Zemi velmi blízko. Jde hlavně o měření poměrů izotopů vodíku na kometě Hartley 2. Zdálo se, že by to mohlo být potvrzení hypotézy, podle které právě komety přinesly na Zemi velkou část vody a dost možná i jednoduché stavební kameny sloučenin nezbytných pro vznik života (jednoduché uhlíkaté sloučeniny souhrnně nazývané organické molekuly, kterých je na kometách také mnoho).

Jak se ukázalo, Čurjumov-Gerasimenko, byť patří do stejné skupiny objektů jako Hartley, má vodu s jiným poměrem izotopů. Od složení pozemských oceánů se výrazně liší. Na této kometě je podle měření Rosetty zhruba třikrát tolik těžké vody (tedy vody s deuteriemem) na jednotku objemu než na Zemi. Pokud je reprezentativní ukázkou, tak komety hlavními „dárkyněmi“ pozemské vody (a potažmo atmosféry či možná i života) být nemohly. Výsledek spíše podporuje představu, že hlavní roli v tomto procesu hrály planetky (čili asteroidy).