Britské královské námořnictvo zveřejnilo plány flotily, která připomíná filmy ze série Avengers. Na návrzích čtyř plavidel pracovali mladí a kreativní inženýři z institutu UK Naval Engineering Science and Technology (UKNEST).
Námořnictvo chce mít autonomní plavidla First Strike, Underwater Platform, Carrier Vessel a Surface Combatant hotová do 50 let.
Flotila budoucnosti
Prvním návrhem je First Strike, velká stanice pro bezpilotní drony s designem konvenčních letounů. Velký heliový balon poháněný sluneční energií bude proplouvat stratosférou na mnohaletých misích.
Systém First Strike, jako součást budoucí výbavy britského námořnictva v rámci programu Future Fleet
Drony poletí při útoku k cíli v nadzvukové rychlosti volným pádem. Jakmile se přiblíží například k nepřátelské lodi, roztáhnou křídla pro lepší kontrolu a vyrovnání se zemským povrchem. Budou klouzat těsně nad či pod mořskou hladinou, a tak se stanou před útokem předními děly tichými a těžko pozorovatelnými.
Druhým návrhem je Underwater Platform, nenápadné podvodní plavidlo designem inspirované mozkovým korálem, druhem korálu, který svým rýhovaným povrchem a tvarem připomíná mozek.
Plavidlo bude dodávat lodím na mořské hladině různý materiál s pomocí šestihranných dronových bloků, které budou dopravovány blízko k cíli menším autonomním plavidlem vypuštěným z trupu systému Underwater Platform. Mohou v nich být uloženy zbraně a munice, humanitární pomoc, sledovací technologie či zařízení s elektromagnetickým pulsem (EMP).
Bloky vyráběné přímo na palubě lodi budou se schopností měnit tvar všestranné. Umožní jim to připojit se do řetězce pro rychlejší a efektivnější směrovou dopravu nebo zapouzdřit nepřátelské drony. V případě rozkazu k útoku se samy mohou stát válečnými drony.
Třetím návrhem je Carrier Vessel, obdélníková loď černé barvy plující po mořské hladině. Horní část plavidla bude tvořena startovací rampou pro různé typy autonomních dronů a satelity vyráběné 3D tiskem na jeho palubě. Budou z ní však moci startovat i těžká letadla.
Součástí plavidla bude i bezpilotní ozbrojený letoun připomínající rejnoka mantu, který bude moci vypouštět ze své horní části vlastní sledovací dron. Letoun je navržený tak, aby se dal dálkově přepnout na „ekologický režim“. Letadlo bude plachtit po větru jako papírový drak.
Součástí trupu Carrier Vessel budou i technologie kvantového snímání, holografické a laserové projekce a podvodní autonomní vozidla, která budou dopravovat na palubu plavidla personál námořnictva.
Posledním návrhem britských inženýrů je bitevní loď Surface Combatant operující na vodní hladině.
Z jejího trupu se budou moci uvolnit bezpilotní útočné podvodní letouny schopné operací pod a nad hladinou.
Drony by údajně využívaly k pohybu vodní proudy a energii mají získávat z podvodních nabíjecích stanic fungujících na bázi obnovitelné energie či z planktonu a jiného biomateriálu, který může být zpracován na energii palubními konvertory.
I v tomto případě by byl personál námořnictva dopravován na palubu lodi speciálními moduly.
Britové navíc pracují na projektu Nautilus 100, což je jiný program mladých vědců a inženýrů pracujících na výzkumech pro námořnictvo.
Před zhruba třemi lety představili design futuristických ponorek, které se mají maskovat podvodními ekosystémy do roku 2067.
Mezi nimi je například ponorka sloužící jako velín se vzhledem manty. Loď vydrží tlak v hloubkách 1000 metrů a plášť bude pokrytý izolační vrstvou zadržující rachot motorů.
Mateřskou loď budou doprovázet hejna bezpilotních průzkumných ponorek, které budou vypadat a pohybovat se jako úhoři.
Autonomní budoucnost
Výzkumný pracovník zaměřený na technologický vývoj a jeho dopad na námořní doktrínu Sidharth Kaushal, jehož citoval web Sky News, se však domnívá, že jsou některé nápady spekulativní.
Kaushal řekl, že státy jako Čína a USA používají sledovací stratosférické balony a že možná nebude trvat dlouho, než je uvidíme vyzbrojené. „Ale letoun vypuštěný ze stratosférického balonu, který jaksi vstoupil do vody… a pak nasadil zbraně, to mi připadá trošku přitažené za vlasy,” řekl.
Budoucnost autonomního válčení na vodě se však podle něj vyplatí. Námořnictvo nahradí několik málo drahých platforem těmi relativně levnějšími, bezpilotními či volitelně ovládanými.
Navíc má autonomní flotila některé výhody v boji. V současnosti britským námořnictvem používané torpédoborce neodpalují střely pro útok či obranu vertikálně. Představené lodě ano.
„Relativně levné, postradatelné bezpilotní platformy budou pro námořní operace stále důležitějším,” potvrdil Kaushal. Podle něj však mnoho států do autonomních zbraní neinvestuje.
Vojensky vyspělé Rusko vyvinulo hypersonické protilodní střely Zirkon, autonomnímu arzenálu však tolik pozornosti nevěnuje. Výjimkou jsou podmořská sledovací vozidla schopná provádět různé operace, například stavět podvodní monitorovací stanice na špatně dostupných místech, jako je Arktida.
Írán ve výzbroji bezpilotní vzdušné zbraně má. Letos v květnu představil bezpilotní letoun Gaza, který může být nasazen jak na průzkum či sledování, tak na útočné akce.
Nejdál z těchto zemí je Čína, která experimentuje s autonomními technologiemi ve stejném rozsahu jako Spojené státy a Spojené království. Disponuje bezpilotními podvodními vozidly a kluzáky.
Zatímco futuristické sny Británie dosahují maximálně stratosféry, Čína se upíná s megalomanským plánem až k vesmíru.
Vesmírné město
Čína slaví v poslední době ve vesmíru úspěchy. Po USA a Rusku přivezla na Zemi vzorky lunární horniny, přistála roverem na Marsu a staví novou vesmírnou stanici Tiangong, konkurenta Mezinárodní vesmírné stanice (ISS).
Čína se do roku 2050 hodlá stát vesmírnou supervelmocí. Tou dobou už možná budou vesmírem létat její „vesmírná města“.
Čínská národní nadace pro vědu a výzkum, která je řízena čínským ministerstvem vědy a techniky, totiž financuje výzkum vesmírných plavidel přesahujících kilometrovou délku. Vláda podpoří pětiletý výzkum 15 miliony jüany (v přepočtu více než 50 milionů korun).
K čemu bude tak obrovská vesmírná stanice? Odpovědí může být umělá gravitace, která může odvrátit ty nejhorší dopady stavu beztíže na lidských organismus, například řídnutí kostí a úbytek svalů.
„Umělá gravitace je pro vesmírné lety sci-fi svatý grál už celé století a hlavním způsobem k jejímu dosažení je velká rotující struktura,“ řekl odborný asistent Zachary Manchester z Univerzity Carnegieho–Mellonových v Pensylvánii. Taková rotující struktura může ve správné rychlosti napodobit účinky gravitace.
Plán na kilometrový vesmírný koráb vzbuzuje mezi experty kontroverze. Michael Lembeck, profesor na Illinoiské univerzitě čínskou snahu označil za nereálné fantazírování.
Mason Peck, hlavní technolog NASA, je k projektu méně skeptický. Podle něj je největší překážkou rozsah projektu, nikoliv jeho vědecká či technologická stránka. Stanice musí být stavěna přímo ve vesmíru, kam bude muset být dopravován materiál, a to by vyšlo Čínu draze.
Nesmíme zapomínat na náklady na údržbu takového kolosu. Otázkou tedy je, zda se kilometr dlouhá vesmírná stanice opravdu vyplatí.
