Málokdo dokázal vysvětlovat složité věci tak srozumitelně jako nositel nejvyššího ocenění Americké akademie věd Carl Sagan. Jeho Kosmos je nejprodávanější populárně vědeckou knihou všech dob, kultem se stal též stejnojmenný televizní seriál, vyprávějící o vzdálených galaxiích a vzniku vesmíru.
Od začátku na něm spolupracoval s manželkou Ann Druyanovou. Americká scénáristka si s Technetem popovídala jak o svém zesnulém muži, tak o tom, proč je věda pro lidstvo tak důležitá. Obojímu se věnuje i ve třetí řadě zmíněného seriálu, kterou natočila už bez Sagana, a jež právě teď běží v premiéře na stanici National Geographic.
Sníte ráda o tom, co lidstvo jednou dokáže?
Moc ráda! Vnímám sny jako mapy, po nichž se ubíráme. Mapy, které nás mohou inspirovat. Často si v téhle souvislosti vzpomenu na kresbu, již můj manžel vytvořil jako jedenáctiletý kluk. Dneska je uložena v Kongresu Spojených států, kdysi ale musela vypadat jako hodně, hodně fantastický sen. Ta kresba je vlastně mozaikou fiktivních novinových výstřižků, které ilustrují naše postupné dobývání vesmíru.
Jsou na ní zprávy o tom, jak jsme přistáli na Měsíci, jak jsme objevili známky života na Venuši, jak jsme v dalekých končinách nalezli vhodné místo pro osídlení lidmi. Carl si to vysnil v roce 1945. Lidstvo do té doby nevypustilo do vesmíru ani sebemenší sondu, od Sputniku jsme byli vzdáleni dvanáct let. Seděl v malém bytě uprostřed Brooklynu, ve velmi skromných podmínkách. Nikdy do té doby nepotkal jediného vědce. A přece to před sebou jasně viděl. Nejvíc mě na tom uvádí v úžas, že to pak byl právě on, kdo jako dospělý vedl první mezihvězdnou misi lidstva. Není to pádný vzkaz pro každého z nás?
Že si své sny můžeme splnit?
Že představivost znamená velkou sílu. Spoustě z velkých vědců minulosti se jejich současníci posmívali do bláznů, přesto své vize neopustili, nejeden z nich byl dokonce pro své přesvědčení ochoten i zemřít. Jen aby prokázal, že to, čemu věří, skutečně funguje. Tuhle naléhavou potřebu prokázat pravdu bychom si měli hýčkat, vážit si jí. Třeba u nás v USA se lež stala naprosto běžným způsobem, jak vláda komunikuje. Mnozí lidé už dokonce vědí, že jsou obelháváni, a ani jim to nevadí. I proto je věda důležitá. Lidé, kteří se jí rozhodnou naslouchat, se nenechají tak snadno obalamutit.
Myslíte?
Existuje zásadní věc, kterou bychom si měli všichni uvědomit: Věda není disciplínou pro vyvolené. Vůbec ne! Každému může být velmi prospěšná. A nejen v tom ohledu, jak nám to velí současná civilizace, kdy se bez znalosti všelijakých hi-tec vymožeností skoro neobejdeme. Hlavně právě proto, že může posloužit jako nejspolehlivější indikátor blbosti. Lži. Pokud se alespoň trochu zajímáte o vědu, demagogové s vámi budou daleko hůř manipulovat.
Jsem přesvědčena, že v době fake-news a mnoha populistických politiků tuhle schopnost potřebujeme víc než kdy před tím. V tom ostatně vidím největší možný přínos seriálu Kosmos. Vím o spoustě lidí, kteří se o vědu začali zajímat až díky jeho první řadě. Možná byste nevěřil, kolikrát jsem slyšela: „To zásluhou vašeho seriálu jsem získala titul Ph.D.“ Jenže o to Ph.D. zase tolik nejde. Opravdu mi udělá mnohem větší radost, pokud sledování našeho seriálu diváky motivuje přemýšlet o věcech více do hloubky. Přiměje je nebýt pasivní, více pochybovat. Mít na své politické představitele vyšší nároky.
Ann Druyanová s astrofyzikem Neil deGrasse Tysonem
To vás naučil Carl Sagan?
S trochou nadsázky se dá říct, že mě naučil všechno. To díky němu jsem zjistila, že věda představuje velikou sílu. Cítím, že Carl je nyní mnohem respektovanější a milovanější než kdy před tím. Čím dál víc se ukazuje, že v mnoha věcech měl pravdu. Sny, o nichž mluvil před padesáti, čtyřiceti, třiceti roky, se postupně naplňují. On byl v mnoha ohledech jedinečným člověkem. Nikdy neměl potřebu něco říkat jen proto, aby druhého ohromoval. Na jedné straně ho zdobil přísně vědecký přístup, měl v sobě skepsi. Ale nic z toho nepřebilo jeho vlastnost se pro cosi absolutně nadchnout. Mít v sobě úžas z života, z vesmíru. Empatii, duši, poezii. V tom podle mého tkví celé kouzlo. Pokud v sobě někdo dostatečně talentovaný dokáže tohle všechno skloubit, pak jsou jeho možnosti bezbřehé.
Pořád o něm mluvíte s jiskrou v oku.
Vždyť ho taky stále šíleně miluji. Dvacet let společného života a sdílení jeho hodnot mi do života dalo velmi jasnou představu, co je doopravdy důležité. Víte, každý organismus můžete posuzovat podle toho, jak se dokáže adaptovat na své prostředí. A my jsme se jako živočišný druh právě teď dostali k jakémusi bodu zlomu. Jednak proto, jak masivně zasahujeme do života jiných druhů, v některých případě dokonce fatálně, ale i z toho důvodu, že jsme se dali do ničení své vlastní budoucnosti. Poučena Carlovým nazíráním tvrdím: Pohleďme pravdě do očí. Začněme více respektovat jak ostatní lidské jedince, tak i jiné formy života. Přestaňme být náměsíční a nadále neignorujme blížící se katastrofu.
Máte na mysli klimatické změny?
Samozřejmě.
Ann Druyanová
Už několikrát jste varovala, že planeta Země nám nemusí patřit navždy.
My lidé bohužel přinášíme smrt všude, kam vkročíme. Přitom náš pobyt na Zemi je jen zlomkem toho, jak dlouho na téhle planetě pobývali dinosauři, jim to tady patřilo 180 milionů let, lidem zatím jen šest milionů let. Dinosauři tehdy nepostřehli, že se jejich éra chýlí ke konci. My to však vidíme. Jasně vidíme! Pak se vkrádá jednoduchá otázka: Proč s tím proboha nic neděláme? Vědci Syukuro Manabe a Richard Wetherald už v 60. letech přesně předpověděli, jakým způsobem planetu neblaze ovlivní globální oteplování. Když jejich předpověď srovnáte se skutečností, je naprosto fascinující, jak to trefili.
Berme to jen jako důkaz, co všechno věda dokáže. Že je dostatečně schopná na to, aby nás ochránila. Jen jí musíme chtít naslouchat. To se bohužel poslední dobou vůbec neděje. Naší prioritou by mělo být stát se mnohem zodpovědnějšími. Chovat se podle toho jak v běžném životě, tak i při volbách, v nichž bychom měli dát prostor nikoliv demagogům pokřivujícím realitu ve svůj prospěch, ale jedincům s respektem k vědeckým poznatkům. Vždyť současní nejvyšší představitelé jsou k vědě nejen cyničtí, ale často vyloženě nepřátelští.
Opravdu?
Vždyť jsem to na CNN viděla. Když byli vysocí američtí představitelé tázáni, proč s prezidentem více neřeší ekologická témata, tak z nich vylezlo: Protože se bojíme, že kdybychom s tím za ním přišli, tak se rozzlobí.
Jakou podobu by měla mít ta zodpovědnost u obyčejných lidí?
Stačí o věcech přemýšlet tak, jak to dělali původní obyvatelé Ameriky. Irokézové věřili, že každé jejich rozhodnutí může zásadně ovlivnit život až na sedm generací dopředu. Proto byli velmi opatrní ve všem, co dělali. My bychom tento princip měli následovat. Nemyslet jen na dnešek, na zítřek. Ale i na pozítří, na dobu za sto, klidně i tisíc let.
To asi mnoho lidí nesvede.
Bohužel. K poznatkům vědy se často chováme macešsky. Možná je to proto, že populární kultura hledá úplně jiné hrdiny, než by měla. Nejvíc followerů bude mít influencer, který chodí každý den nakupovat. Přesto nejsem skeptik. Právě naopak, já se jako optimistka už narodila. Vidím kolem sebe stále více a více lidí, kteří se projevují zcela odlišně. Velmi mě inspirovalo, co řekla Greta Thunbergová v OSN: „Lidé trpí, živočišné druhy vymírají, celé ekosystémy kolabují. A jediné, o čem dokážete mluvit, jsou peníze a pohádky o ekonomickém růstu.“ Ta slečna to pojmenovala naprosto přesně!
Ann Druyanová se svou knihou
Musíme se hodně rychle změnit. Jaký další signál chceme, aby nás to přesvědčilo? Oceány i ovzduší se oteplují, co chvíli námi cloumá nějaký strašný vichr, celá Austrálie byla v plamenech, zkrátka v jednom kuse jsme konfrontováni s dopady klimatických změn, které vědci předpovídali už před šedesáti lety. Jsme jak císař Nero, který si měl podle legend sám zapálit Řím.
Není už pozdě něco měnit?
Naštěstí je pořád ještě čas. I v našem seriálu ukazujeme spoustu příběhů z minulosti, kdy jsme jako lidstvo prokázali svůj charakter, inteligenci, vůli i schopnost osvojit si nové možnosti. Máme to v sobě. Vždyť jsme se dostali na Měsíc! To byl přímo mýtický milník. Už antický historik Hérodotos přece píše o dávném perském králi, který o tom snil. Pro lidstvo to byl odvěký sen. A nakonec jsme si ho splnili. Takže je to vždycky jen otázka priorit. Zase je to pouze na nás.
