Jak již asi víte, u norských břehů natočili 26. dubna rybáři běluhu severní s nezvyklým postrojem. V brzké době se téměř jistě nedočkáme potvrzení, ale v tuto chvíli se zdá skutečně nejpravděpodobnějším vysvětlením, že šlo o zvíře vycvičené pro potřeby ruského námořnictva. Není to vlastně ani nic překvapivého; podobné případy už z minulosti známe.
Běluhy se nechají poměrně snadno cvičit a podle některých mořských biologů je práce s nimi i jednodušší než s delfíny. Jsou totiž klidnější a lépe snášejí stres. Možná proto, že se ve svém přirozeném prostředí pohybuje často pod ledem, což je „disciplína“, která vyžaduje klidný a soustředěný přístup.
Jde také o velmi schopné plavce, kteří se potápí do hloubek i přes tisíc metrů. Mimochodem, mají i všestrannější zvukový projev než delfíni (byť to asi vojáci neocení) a známe případ zvířete, které se naučilo za odměnu napodobovat lidskou řeč.
Ostatně vhodnost běluh pro vojenské využití ilustruje i to, že americké námořnictvo s jejich výcvikem také experimentovalo. Nakonec přešlo k delfínům a byť oficiálně tento krok nikdy nebyl zdůvodněn, podle odhadu některých biologů v tom hrála roli poloha amerických výcvikových center (na Havaji a v Kalifornii), kde je voda teplejší, než je pro běluhy vhodnější. Nakonec se rozhodlo i pro trénink tuleňů.
Popruh, který norští rybáři sundali z velryby, kterou patrně Rusové cvičili pro bojové účely (26.4.2019)
Ruské námořnictvo má velkou část základen v chladnějších vodách, kde se běluhám daří lépe. Z tohoto důvodu by tedy bylo pochopitelné, pokud se rozhodlo vycvičit pro své účely kytovce zvyklé na severní moře a oceány.
Turecký zběh
Detaily sovětských a ruských programů výcviku mořských kytovců jsou stále nejasné, ale podle některých svědectví probíhal, a to ještě v 90. letech. Kanadský odborník na běluhy Pierre Béland (profil na Researchgate) pro server Livescience vzpomínal, jak se mu v té době ozvali zástupci tureckých úřadů, kteří se chtěli zeptat, zda je normální, aby se běluhy vyskytovaly i v Černém moři.
Není, tak Béland do Turecka odcestoval, aby se na zvíře podíval. Stejně jako v letošním případu z Norska šlo o krotké zvíře, které se nebálo lidí a nechalo se pohladit. Béland také tvrdí, že zvíře mělo zcela viditelně upilované zuby. „Odhadovali jsme, že to bylo proto, aby mohlo do tlamy vzít větší předmět, třeba magnetickou nálož,“ spekuluje Kanaďan.
Zvíře se podle informací, které prosákly neoficiální cestou z Ruska, dostalo na svobodu po bouřce, která poničila sítě na základně, kde mělo svůj trvalý domov. V tureckých vodách se pohybovalo prý pouze krátce. V mezinárodních vodách u Turecka tehdy údajně zakotvila ruská loď a Béland se domnívá, že na ní bylo někdo z cvičitelů, komu se podařilo zvíře nakonec přesvědčit, aby se vrátilo zpět. Za rok se běluha u tureckých břehů objevila údajně znovu, poté se znovu objevila ruská loď a od té doby již zvíře spatřeno nebylo.
K čemu jsou?
Vojenská hodnota běluh i dalších zvířat je podle všeho marginální. V americkém námořnictvu se s kytovci experimentovalo především proto, že mohli sloužit jako skvělá ostraha.
Demonstrovat to měla ukázka, kterou uspořádalo v roce 2011 americké námořnictvo. Lidský potápěč se měl pokusit proklouznout do přístavu hlídaného delfíny a tuleni s atrapou nálože, ale byl velmi rychle odhalen. Zvířatům se navíc podařilo mu na končetinu nasadit smyčku a odtáhnout ho k jejich cvičitelům.
To je ovšem skutečně velmi nezvyklý scénář. Ještě větší zájem měli vojáci údajně o výcvik zvířat k hledání min a dalších nástrah. Sonar kytovců je v mnoha ohledech citlivější než lidské přístroje a zvířata při pokusech dokázala například spolehlivě najít miny skryté pod zhruba půlmetrovou vrstva bahna na dně.
Tuleni samozřejmě schopnost echolokace nemají, přesto je americké námořnictvo používá k hledání tréninkového slepého střeliva v moři. Pod vodou se totiž nejen pohybují, ale také vidí daleko lépe než lidé.
