V červnu roku 1940 dosáhl Adolf Hitler svého "největšího vítězství v dějinách" - podrobil si Francii. Stovky tisíc britských vojáků uprchly přes přístav Dunkerque a Churchill Francii slíbil, že se Britové vrátí: "Dobrou noc, prozatím. Spěte, abyste nabrali sil na ráno. Protože ráno přijde. Viva la France." (Dieu Protège La France, rádiové vysílání z října 1940) Už v roce 1940 můžeme najít počátky příprav k invazi do nacisty ovládané Evropy.
A stejně tak i Němci začali připravovat obranná a útočná opatření, jak takovou invazi znemožnit. "Na východě dovoluje rozlehlý prostor územní ztráty bez větších následků. Ale na západě nikoliv. Pokud nepřítel uspěje zde, bude to mít brzké a fatální následky," napsal Hitler v direktivě 51.
|
V lednu roku 1944 patřil každý desátý muž v Británii ke spojenecké armádě. Do jejího čela byl právě jmenován čtyřiapadesátiletý syn texaského farmáře, generál Dwight David Eisenhower, později prezident USA. Eisenhower a jeho poradci věděli, že podaří-li se jim otevřít druhou frontu, na které bude Německo muset bojovat, výrazně tím přiblíží konec války: "Pánové, Berlín bude předpokládat, že zvolíme nejkratší cestu z Doveru do Calais. Tam však mají obranu nejsilnější. My je proto překvapíme a zvolíme delší trasu do Normandie," cituje dokument Eisenhowera. "Vylodíme pět divizí, zřídíme předmostí a pronikneme co nejdál do vnitrozemí. Nepřítel toho dne zareaguje tvrdým protiútokem, ale ten odrazíme. Je to naše šance. Musíme se jí chopit. Máme šest měsíců, abychom se připravili."
Na druhé straně kanálu se ovšem také odehrávají intenzivní přípravy. Polní maršál Erwin Rommel má za úkol opevnit pobřeží západní Evropy a připravit se na odražení případné invaze spojenců. Přestože propaganda označuje Atlantický val za nejdelší opevnění na světě, na kterém "udatní němečtí vojáci jsou připraveni bránit evropskou kulturu a svobodu", Rommel věděl, že skutečnost vypadá méně růžově. Na mnoha místech vznikaly logistické problémy, neboť vzdušné nálety a bombardování vyřazovaly z provozu železnice i sklady.
Krycí jména operacíSpojenecké operace související s invazí
|
Klamy, dvojité klamy a informační válka
Britská rozvědka MI5 potřebovala způsob, jak Hitlerovi podstrčit falešné informace důvěryhodným způsobem. Osvědčil se jedinečný systém dvojích agentů, o jejichž kooperaci se staral "XX System" neboli "Double Cross System." Vedl ho John Masterman, oxfordský akademik a spisovatel, za první světové války vězněný v Německu. Nyní se mu znalost němčiny výtečně hodila pro plánování komunikace s nepřítelem.
Spojenci potřebovali udržet nepřítele co nejdéle v nejistotě, kdy a kde k invazi dojde. Kromě skutečné invazní operace Overlord proto chystali i falešnou invazní akci s krycím jménem Fortitude. Ta, spolu s dalšími manévry, měla Němce přesvědčit, že vylodění v Normandii je jen zástěrka na odlákání pozornosti. K upevnění tohoto konstruktu přispěla právě i síť dvojitých agentů, kterou XX spravoval.
Operace FortitudePět britských klamů, které měly Němce přesvědčit, že operace Fortitude je skutečná
|
Asi nejdůležitějším dvojitým agentem byl Juan Pujol přezdívaný Garbo. Němci byli přesvědčeni, že pro ně shromažďuje zprávy asi od dvou desítek vyzvědačů a informátorů. Ve skutečnosti ale tito spolupracovníci existovali pouze v Garbově fantazii. A pochopitelně i na papírech, bylo by trapné, kdyby si ve svých smyšlenkách protiřečil.
Juan Pujol, který s Brity spolupracoval od roku 1942 z Londýna, měl údajně složky s jednotlivými agenty a příslušnými věrohodnými příběhy. Jejich jmény pak podepisoval zprávy, které předával německé rozvědce. Musel být velmi opatrný. Zprávy musely být zčásti významné a pravdivé, aby si získal důvěryhodnost a zaujal v očích německé výzvědné služby důležité místo spolehlivého informátora. Na druhou stranu nesměl informacemi, které nacistům pouštěl, ohrozit úspěch spojeneckých operací.
Garbo proslul právě detaily, které dodávaly jeho smyšlenkám punc věrohodnosti a pravosti. Při přípravě klamných zpráv ohledně vylodění v Normandii použil třeba Garbo zmínku o "sáčcích na zvracení a studených potravinových dávkách", které dostávali vojáci na cestu. Španěl, jehož služby MI5 zprvu odmítla, byl jedním z klíčů k úspěchu operace Fortitude, a tedy v důsledku i operace Overlord. I tři dny po invazi dokázal Němce držet v přesvědčení, že vylodění v Normandii je pouze zastírací manévr a hlavní úder přijde v Pas de Calais, na sever od Normandie.
Co v dokumentu uvidíteDokument z produkce BBC se snaží o rekonstrukci rozhovorů a událostí, které formovaly podobu vylodění v Normandii. Spíše než jako vojenskou operaci se na událost dívá jako na vypjatý okamžik v životě mnoha jednotlivců. Právě očima těchto lidí (vojáka, fotografa, výsadkáře...) se díváme na souhru mnoha okolností. Zajímavé jsou pokusy o prolínání minulosti s přítomností. Dokument nelze chápat jako zdroj vyčerpávajících informací o této důležité epizodě druhé světové války, ale spíše jako zdroj subjektivních pohledů na dramatickou událost a představení některých méně známých dialogů či aspektů. První díl končí výskokem výsadkářů nad okupovanou Francii... |
Zdroje a další odkazy:
-
Fotograf Robert Capa (anglicky)
-
D-Day: oficiální materiály US Army (anglicky)
-
Vzpomínky na invazi (BBC, anglicky)
-
Invaze - podrobná historie (anglicky)
-
Útok přes kanál (anglicky)