Na Facebooku, Twitteru nebo v e-mailu zahlédnete článek, který sdílí někdo z vašich známých. Nemáte zrovna čas se do něj začíst, a tak musíte jen podle titulku posoudit, co je článek zač.
Najdete mezi parodickými zprávami jednu skutečnou?
Která z následujících zpráv není satirická, ale pravdivá?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 středa 12. prosince 2018. Anketa je uzavřena.
Nenašli jste. Žádná z odpovědí totiž není správná. Všechny titulky výše jsme vzali z parodických, satirických a aprílových článků.
Tímto drobným experimentem jsme chtěli ukázat dvě věci:
- Každý se může nachytat na parodickou zprávu. Stačí, když tato zpráva odpovídá vašemu vidění světa nebo podporuje váš názor.
- Různí lidé se nachytají na různé zprávy. To, co je pro někoho jasná parodie, může být pro jiného důkazem toho, jak je to se světem (nebo s nějakou skupinou lidí) špatné.
Parodické zprávy byly dříve výsadou aprílových vydání novin, případně silvestrovských televizních speciálů. Internet však umožnil rozmach webů, které se specializují pouze na parodické a satirické zprávy.
Ukázky nejlepších satirických zpráv z ČR i ze světa |
Satira a parodie na českém webu
Také Technet.cz si jednou v roce na apríla zkusí napsat satirický článek. Ten o tajném kódu na semaforu se šířil velmi rychle a dodnes patří k našim nejčtenějším.
V Česku byla dlouho on-line satira výsadou komunitních serverů (kdo si pamatuje Vesjolyje Kartiniki?) a samozřejmě aprílových článků. Soutěže ve vtipnosti (či trapnosti) jsme se každoročně účastnili i my. Na Technetu jste si tak mohli přečíst satirické články o přecházení na červenou, o Googlu tajně ovládnuvším celý internet (v roce 2008 se to ještě počítalo jako vtip), falešných fotomontážích nebo dlouho očekávané plné verzi karotenu, který byl dosud k dispozici jen jako beta.
Průkopníkem v oblasti satirických zpráv byl v ČR „druhý nejdůvěryhodnější zpravodajský server“ Infobaden.cz. Na český internet vtrhl v druhé polovině roku 2011. Chvíli trvalo, než si uživatelé sociálních sítí zvykli na to, že jde o satirický web. Vypadal totiž velmi profesionálně a titulky – byť z nich odkapává satira – určitě mohly řadu lidí zmást svou zpravodajskou dikcí.
Titulní stránka satirického serveru Infobaden.cz v roce 2011
Dnes už Infobaden – který mezitím svou produkci utlumil – rozhodně není na poli internetové satiry osamocený. Pochodeň tvůrců titulků, které lidem pravidelně nadzvedávají tlak (a pak je snad i pobaví), převzal český satirický zpravodajský server AZ247.cz (název naráží na konspirační web AC24.cz) nebo církevně orientovaná satira Tisíckráte.cz.
Satirické zprávy z AZ247.cz a Tisíckráte.cz reagují na aktuální témata
Právě schopnost reagovat na to, co v mediálním prostoru právě vzbuzuje největší kontroverze, je pro šíření satirických zpráv klíčová. Jednak jsou vtipy na aktuální téma vždy atraktivnější, jednak se zvyšuje virální potenciál takové zprávy.
Americký deník The Onion ukázal cestu moderní satiře
Žádný článek o on-line satiře se nemůže obejít bez zmínky legendárního deníku The Onion, který nedělá ostudu svému podtitulu „nejlepší americký zdroj zpráv“.
The Onion slaví letos 30 let od svého založení, pochází tedy ještě z doby předinternetové. Začali jej vydávat studenti University of Wisconsin. Nejprve to byl tištěný týdeník, později občasník. V 90. letech experimentovali i s televizním vysíláním, uvaděče jim dokonce jednou dělal dnes slavný Stephen Colbert. Tvorba videí se po roce 2006 přesunula na YouTube.
The Onion nepíše jen satirické zprávy, ale produkuje i velké množství satirických videí. V době největší slávy byla produkce opravdu profesionální – a nesmírně zábavná.
Od začátku si deník The Onion zakládá na kvalitě parodií. „Autoři měli jen jeden úkol: chodit na týdenní setkání a napsat jeden článek týdně,“ vzpomíná Scott Dikkers, spoluzakladatel The Onion. Na týdenních setkáních společně probírali stovky různých parodických titulků. „Každý přinesl 15 až 20 titulků.“ Do výsledného vydání se jich pak dostalo jen asi dvacet nebo třicet. Autoři byli pověstní tím, že se nevyhýbali ani velmi kontroverzním tématům. Nešlo jim o laskavé parodie, ale o mnohdy cynické vystihnutí podstaty problému.
Často přitom střílí do vlastních řad a kritizují novinářská klišé. Jeden článek například publikují pokaždé, když se objeví zprávy o novém masovém útoku střelnou zbraní: „Není způsob, jak takovéto věci zabránit, říká jediná země, kde se takovéto věci dějí“.
„Není způsob, jak tomu zabránit, říká jediná země na světě, kde se to děje“ patří mezi klasické články, The Onion jej vydává znovu po každém incidentu s hromadnou střelbou v USA.
S nástupem internetu se jejich drsná, chytrá a trefná parodie rozšířila mezi nové publikum a web The Onion se postupně stal hlavní – od roku 2013 jedinou – cestou, kterou se čtenáři k článkům dostanou.
Klasický článek „Studie ukázala, že mimina jsou hloupá“ vyšel na webu The Onion už v květnu 1997. Dodnes patří tato chytrá a drsná parodie na „vědeckou novinařinu“ mezi naše nejoblíbenější.
Na webu The Onion nabízí kromě článků z rubriky Politika nebo Věda také články lokálního zpravodajství. „Area Man“ nebo „Area Woman“ jsou příležitostí k nádherně banálním i sžíravě ironickým postřehům ze světa všeobecně srozumitelné každodennosti.
„Doktor mi řekl, že mám děti očkovat, ale pak mi někdo, kdo mluvil hlasitěji než můj doktor, řekl, že je očkovat nemám“
„Stephen Hawking varuje před nebezpečím umělé inteligence, zatímco jeho motorizované křeslo jej veze k jezeru“
„Žena je překvapena, že našla ideálního partnera krátce poté, co snížila své nároky a byla připravena tolerovat cokoli“
The Onion také provozuje několik dalších webů. Clickhole paroduje clickbaitové titulky serverů jako BuzzFeed a Upworthy. PatriotHole si zase dělá legraci z pravicových serverů typu Breitbart. Onion Resistance si naopak dělá legraci z levicových stránek.
PatriotHole paroduje články z pravicových amerických serverů.
Rubrika ResistanceHole si dělá legraci z odporu proti Donaldu Trumpovi.
Clickhole si dělá legraci zejména z titulků serverů typu BuzzFeed.
Za svých třicet let existence samozřejmě The Onion nachytal celou řadu lidí. Ještě před sociálními sítěmi se některé články rozesílaly po e-mailu. Třeba informace o tom, že knihy o Harrym Potterovi navádějí děti k satanismu, začala jako satirická zpráva na The Onion, ale šířila se poplašnými e-maily jako reálné nebezpečí. Jimmy Fallon použil studii, ze které vyšlo „Mezinárodní letiště Franze Kafky v Praze“ jako nejhorší letiště na světě, ve svém pořadu zjevně bez ponětí o tom, že jde o povedenou parodii.
Další anglicky psané satirické weby Satirický server HardDawn.com paroduje především konspirační teorie.  Americký server National Report se specializuje na satiru, ale najdeme zde i typické „fake news“ zprávy.  Britský satirický server The Daily Squib  The Babylon Bee, křesťanský satirický web, má i politickou sekci |
Na diskuzním serveru Reddit je dokonce skupina, kde lidé sdílí ukázky toho, jak se někdo nachytal na parodickou zprávu (jmenuje se Ate the Onion, tedy „snědl cibuli, sežrat to The Onion“). Mezi populární ukázky patří parodická zpráva o tom, že „vědci našli záhadný zdroj světla, nachází se uprostřed sluneční soustavy“, kterou řada lidí vzala jako důkaz o tom, jaké nesmysly vědci řeší.
Na parodickou zprávu čas od času skočí i slavná osobnost, pak je to obzlváště trapné vysvětlování... Třeba když anglicky psaný čínský deník citoval „americký tisk“, který vyhlásil Kim Jong-una nejpřitažlivějším mužem planety. Tím „americkým tiskem“ byl server The Onion, jehož autoři hbitě reagovali a do článku doplnili aktualizaci: „Více se dočtete v čínském deníku People’s Daily, hrdé komunistické pobočce The Onion. Příkladná novinařina, soudruzi.“
Íránská tisková agentura zase naletěla na zprávu o tom, že Američané na venkově v průzkumu mají ve větší oblibě iránského prezidenta než prezidenta Obamu. Opět byl zdrojem zprávy The Onion.
Zjevný vtip nepochopili novináři z Bangladéše, když vzali vážně článek o tom, že Neil Armstrong začíná pochybovat o americkém přistání na Měsíci: „Armstrong uvedl, že poté, co shlédl velmi přesvědčivá videa na YouTube, začal znovu přemýšlet o tom, zda se každý detail jeho monumentální cesty na Měsíc skutečně odehrál tak, jak si pamatuje,“ napsal TheOnion, a zprávu od nich převzaly weby The Daily Manab Zamin a The New Nation (oba se později omluvily).
Také my jsme párkrát naletěli
Novináři by měli být vůči svodům satirických zpráv do značné míry imunní. Nebo ne? Přestože satirické weby známe – a na tvorbě satiry se občas podílíme – tak i my jsme několikrát sedli na lep.
Do textu o reakcích astronautů na film Gravitace autor tohoto článku málem zahrnul i smyšlenou reakci (skutečného) astronauta Chrise Hadfielda.
„Astronaut Chris Hadfield byl vyveden z kina poté, co nahlas kritizoval film Gravity“. Vtip na The Beaverton, na který se málem nachytal autor tohoto článku...
Asi právě proto, že řada astronautů a vědců na některé nerealistické aspekty filmu reagovala celkem ostře, zapadl tento vtip do celkového obrazu a při běžném přečtení titulku příliš nevybočoval z ostatních reakcí. The Beaverton není tak známý jako The Onion, a tak nebýt druhého – pečlivějšího – čtení, mohli se čtenáři v diskuzi bavit tím, že redaktor Technetu naletěl na satiru.
Následující dva články rovněž sdíleli lidé z okolí redakce (nebudeme jmenovat). Opět šlo zřejmě o důsledek zběžného čtení něčeho, co někdo další sdílel na sociálních sítích. Titulek zapadl do nějakého předsudku o neznalosti, a tím článek získal na důvěryhodnosti.
WorldNewsDailyReport.com publikuje satirické zprávy dobře zapadající do některých typických předsudků a aktuálních témat.
Satirický server ThereIsNews láká šokujícími titulky na hranici uvěřitelnosti.
Další zpráva, na kterou se autor nachytal, se dokonce na několik minut dostala do článku na Technet. V článku o reálném robotu Kuka, který se „pro kamery“ utkal s hráčem ping pongu, jsme psali o tom, jak těžký problém by to pro robota byl, hrát stolní tenis. A jeden diskutující nám poslal odkaz na video jistého německého vývojáře, který vyvinul robota schopného hrát stolní tenis.
Velmi povedená montáž robota, který hraje ping pong:
Přiznáváme, že jsme to video viděli jen na mobilním telefonu, ale přišlo nám zajímavé a tak jsme jej do článku spolu s odkazem doplnili jako ukázku toho, co už je možné. Ukázalo se ale, že jde nejspíše o chytrou videomontáž.
Objekty se na několika snímcích videa zobrazují i tam, kde je překrývá jiný objekt (nebo naopak nezobrazují, přestože by měly), což je známkou toho, že video bylo záměrně upraveno, konkrétně složeno z více videí s cílem zmást diváka.
Dodnes pořádně nevíme, kdo a proč ji vytvořil (možná šlo o nějaký studentský projekt, možná o pokus nachytat co nejvíce lidí, možná dokonce o reálného robota s nějakými dodatečnými montážemi), každopádně ani čtyři roky po publikaci není jasné, proč toto zřejmě falešné video vzniklo. Do článku jsme každopádně vložili omluvu a vysvětlení, jak k omylu došlo.
A to ani nezmiňujeme falešné twitterové a facebookové účty prezidentova mluvčího a dalších českých osobností... Jde o satiru, ovšem celkem běžně si ji lidé na sociálních sítích pletou se skutečnými výroky daných veřejně činných osobností.
Falešný (“unofficial“) účet Jiřího Ovčáčka na Facebooku
Jsme novináři a neměli bychom na takovéto věci v žádném případě skočit. Ale víme, že děláme chyby, a učíme se z nich. Je to pro nás každopádně dobrá lekce toho, jak snadné je podlehnout skupinovým omylům a udělat unáhlený závěr, který ostatním přijde zjevně špatný.
Jak v dnešní době odlišit vtip od faktu?
K šíření satirických zpráv samozřejmě přispívá i to, že zprávy jsou – alespoň podle subjektivních pocitů – stále vyhrocenější, stále polarizovanější, stále šílenější. Je těžké během pár sekund odhalit, co je parodie a vtip a co je realita.
Satirický článek „Moje přiznání“ o demonstrování za úplatu nepochopili všichni jako vtip, autor jej proto později doplnil upozorněním.
„Na našich parodiích pracujeme opravdu poctivě a rozhodně nám nejde o to, aby někdo ten vtip neodhalil,“ říká Marnie Shure, šéfeditorka The Onion. „Nesnažíme se čtenáře podvést. Spíše je chceme vytrénovat, aby si všímali podobných věcí jako my. Ve světě, který je plný falešných zpráv, je úmysl nesmírně důležitý.“
A kdy nejsnáze naletíme na falešnou nebo satirickou zprávu? Tehdy, když zpráva podporuje nějaký stereotyp nebo zapadá do našeho vidění světa. Pokud zároveň tato zpráva vzbuzuje nějaké negativní emoce (strach, vztek, pohoršení, pohrdlivé pobavení), zvyšuje se šance, že ji budeme šířit dále. A pokud máme smůlu, nikdy ani nezjistíme, že byla falešná.
Proč na faktech často nezáleží?
Aktualizace: Do článku jsme doplnili další odkazy. Doplnili jsme video.
