náhledy
James Mellaart (s cigaretou) v Çatal Hüyük v 60. letech
Autor: Omar Hoftun, Creative Commons
Eberhard Zangger (vpravo) a Alan Mellaart, nad doklady o falšování památek z pozůstalosti Alanova otce, Jamese Mellaarta.
Autor: Luwian Studies Foundation, Creative Commons
Podvržené kresby smyšlených hieroglyfických tabulek zhruba z roku 1190 př. n. l. vytvořené Jamesem Mellartem popisují politické úspěchy panovníka Kupantakurantase, který měl vládnout významnému království v Malé Asii v době po kolapsu chetitské říše.
Autor: Omar Hoftun, Creative Commons
Mellaartovy ilustrace k tzv. pokladu z Doraku zveřejněné v Illustrated News of London v roce 1959. Sošky „bohyně“ (zlatá v dolní řadě) a její „hlavní kněžky“ byly podle Mellaarta z élektra (směs zlata a stříbra), respektive stříbra.
Autor: Omar Hoftun, Creative Commons
Přípravná „skica“ na břidlici pro falešnou nástěnnou malbu, údajně „objevenou“ Jamesem Mellaartem v Çatal Hüyük. Tabulka se našla v únoru 2018 v Mellaartově pozůstalosti.
Autor: Eberhard Zangger/Luwian Studies Foundation, Creative Commons
Průřez typickým domem v Çatal Hüyük. Hlavní vstup je po žebříku nad části, ve které se nachází ohniště a pec. Kostry pod podlahou nebyly nutně v každém domě, pohřby byly zřejmě do jisté míry „centralizované“ a probíhaly přednostně v některých domácnostech - pod jednou se jich našlo 62.
Autor: Kathryn Killackey
Nástěnná malba z jednoho domů v Çatal Hüyük, která zachycuje zvířecí a lidské postavy. Nejde ani tak o obraz skutečného lovu, ale spíše lovu rituálního (na jehož konci zvíře zřejmě také zemřelo, takže z jeho pohledu to není takový rozdíl).
Autor: Klaus-Peter Simon, Creative Commons
Takzvaná „Bohyně Matka“ objevená v Çatal Hüyük během první fáze vykopávek v 60. letech. Mellaart ji považoval za projev kultu mateřské bohyně a možná i matriarchátu ve městě. Vykopávky v 90. letech ale nic takového nenaznačují: ženských figurín je málo (cca 5 procent), a mnohem prominentnější jsou „maskulinní“ obrazy například silných divokých zvířat, jakou jsou býci, kanci, levharti atp.
Autor: fluminesu