Počítače jsou stejně jako oheň dobrým pomocníkem, ale zároveň zlým pánem. A když mají lidé v počítače slepou důvěru, může se stát prakticky cokoliv.
Opravdu nepříjemný případ se stal univerzitě v americkém státě Minnesota, která prováděla pravidelný dotazníkový průzkum mezi příjemci transplantovaných orgánů. Na počítačem generovaných dotaznících se totiž objevilo kromě jiného i jméno dárce. Ačkoliv většina z 1200 příjemců tohoto dotazníku identitu dárce znalo již před tím, pro čtyři sta z nich to byl značný šok. Příčinou této události byla podle představitelů univerzity chyba, ke které došlo v důsledku změny programového vybavení. Nepochopitelným pochybením v oblasti bezpečnosti osobních údajů je v tomto případě fakt, že databáze příjemců orgánů použitá pro dotazníkovou akci vůbec obsahovala také informace o dárci – ačkoliv to v tomto případě nebylo nutné. Skutečností je, že v souvislosti s touto kauzou došlo k odstranění údajů o dárcích z předmětné databáze.
Transplantační centra i přes protesty různých občanských sdružení z řad pacientů a aktivistů v oblasti ochrany osobních dat trvají na nutnosti uchovávání údajů o dárcích i příjemcích v podobných databázích , a to z ryze praktických důvodů. „V případě, že se u jednoho z příjemců objeví po transplantaci např. žloutenka, musí nemocnice vědět, kdo byl dárce a zda neexistují ještě další příjemci jeho orgánů,“ konstatovala Susan Gundersonová, výkonná ředitelka společnosti LifeSource koordinující v USA transplantační aktivity. Tento případ bezpečnostního selhání, kdy díky technice nebo lidskému omylu došlo k zveřejnění citlivých údajů, však není ojedinělý. Svým způsobem podobný případ se stal minulý rok společnosti Eli Lilly, která je výrobcem známého antidepresiva jménem Prozac. V rámci hromadného rozesílání zpráv elektronické pošty téměř sedmi stovkám pacientů užívajícím tento lék došlo k tomu, že místo několika set jednotlivých zpráv byly odeslány zprávy obsahující elektronické adresy všech příjemců.
Chyby se stávají, ale jsou oblasti, jako je např. právě medicína, ve kterých by k podobným chybám docházet nemělo. Jak takovým problémům předejít? Pokud si jako vzor vezmeme výše uvedené příklady, lze konstatovat, že k pochybení došlo především selháním lidského faktoru. V prvním případě, který by měl být opravdu ojedinělý, nikdo nezkontroloval vytištěné formuláře, a tak došlo k jejich rozeslání – což je typický příklad selhání výstupní kontroly. Druhý případ je téměř vzorový a k podobným událostem dochází velmi často, a to nejen v zahraničí, ale i v České republice. Snad každý uživatel již alespoň jednou dostal v rámci hromadně rozesílané elektronické pošty zásilku obsahující v položce „Komu:“ nebo „Kopie:“ všechny příjemce zprávy. Podle odborníků z oblasti informačních technologií to není způsobeno ani tak nepozorností, jako neznalostí práce s klientskou aplikací elektronické pošty či základních pravidel elektronické komunikace. Nepozornosti se lze dopustit v případě, kdy uživatel odpovídá na zprávu rozeslanou více adresátům a omylem zvolí namísto „Odpovědět“ variantu „Odpovědět všem“ – což má ovšem v případě odpovědi soukromého či intimního charakteru mnohdy též velmi komické dohry...
