Jako kdyby tam daný objekt nebyl. I tak by jednou mohl fungovat "plášť neviditelnosti". Zařízení, které by jednou mohlo ukrývat objekty před
pátráním různých přístrojů, sestrojil tým vědců, jemuž šéfují elektrotechnici ze Slovenské akademie věd pod vedením Fedora Gömöryho.
"Neviditelnost vždycky vyvolá pozornost," řekl listu Gömöry slovenskému listu SME. "V odborném světě to bude mít určitě široký ohlas. Pořád je to ale teprve základní výzkum, po němž zůstává mnoho otázek."
Poměrně jednoduše vědci sestavili jakýsi antimagnet, který vnitřní prostor skryje a odstíní před magnetickým polem zvenčí. Tvoří ho dutý válec ze dvou vrstev. Ta první je tvořena supravodivým materiálem (chlazeným na teplotu, kdy je supravodivý). Ten funguje jak magnetické "stítnítko". Co se do prostoru pod ní schová, je skryto před magnetickým polem zvenčí.
Podobná magnetická kapsa by byla však na detektor vidět jako jakási černá díra, protože by ohýbala vlny magnetického pole. Proto je nad supravodivou vrstvou ještě vrstva stínící. Tou je obyčejný feromagnet - ten, který máte na ledničce - ze směsi železa, niklu a chromu. Ten naopak obrazně řečeno siločáry přitahuje.
Elegance studie je v tom, že tým dokázal spočítat, jak obě protichůdné síly vyrovnat, a pak podle výsledků vytvořit magnetický "plášť neviditelnosti". Do dutiny ve válci s dvojitými stěnami lze skrýt libovolný předmět, který pro magnetické detektory zvenčí jakoby neexistoval.
"Nejsou to jen nějaké simulace. Samozřejmě jsme sestrojili skutečný objekt," zdůraznil vědec z Elektrotechnického ústavu Slovenské AV. "Vždycky to zkoušíme ve skutečném světě." Pravda, experimentální výsledek nebyl úplně dokonalý, ale přesvědčivě ukázal, že koncept funguje.
Výhodou naopak je, že zařízení je velmi levné. Výroba prototypu vyšla celkem na zhruba 25 tisíc českých korun, což je z hlediska obvyklých cen za laboratorní zařízení opravdu málo.
Provedení experimentu a zaslání studie do prestižního magazínu trvalo vědcům pouhé tři měsíce. Mnohé věci prý už ale měli připravené předem. "Měli jsme už technické výpočty, zabývali jsme se i postupy, takovými objekty a jejich vlastnostmi," zdůraznil Gömöry. "V budoucnu ale může náš výzkum vést i k pochopení toho, jak může elektromagnetické pole ovlivňovat náš život. A jestliže časem zjistíme, že se chceme zbavit elektromagnetického smogu kolem nás, mohlo by to fungovat jako stínění."
Reálné využití může ovšem samozřejmě zcela jiné a v tuto chvíli zcela nepředvídatelné. Možná se může uplatnut jako ochrana pro pacienty s kovovými součástkami těle (např. v kardiostimulátoru), kteří potřebují projít vyšetřením na magnetické rezonanci. Silné magnetické pole v těchto přístrojích běžně takové vyšetření znemožňuje.
