Sonda Juno u Jupiteru podle představ ilustrátora

Sonda Juno u Jupiteru podle představ ilustrátora | foto: NASA

Sonda k Jupiteru si odložila zážeh o deset dní. Ale zvládla ho skvěle

  • 20
V sobotu ráno se rozhodovalo o osudu sondy Juno, která je na cestě k Jupiteru. Sonda se chce nechat urychlit gravitačním polem Země a potřebovala se dostat na správnou dráhu. To se povedlo. O něco dříve se také odehrál klíčový okamžik výpravy sondy Dawn k asteroidům.

Pozornost všech se zájmem o vesmír je již řadu dní upřena především k přistání a následnému uvedení do provozu zvídavé sondy – Curiosity na Marsu. Jistě právem, avšak trochu ve stínu jejích skvělých výsledků zůstávají informace o dalších kosmických sondách. Alespoň, že jsme si několikrát připomněli 35 let fungující sondu Voyager 1, která je od nás v tuto chvíli ze všech lidských sond nejdále.

Ovšem i v mnohem bližších částech sluneční soustavy se děje spousta zajímavých událostí. Ve vzdálenosti 483 milionů km od nás se právě v minulých dnech rozhodovalo o o osudu sondy Juno. Ta byla vypuštěna 5.srpna 2011, aby 4.července 2016 dorazila k Jupiteru. Má tedy před sebou ještě čtyři roky a miliardy kilometrů.

Dráha letu sondy Juno. V současné chvíli je sonda těsně za nejvzdálenějším bodem svého prvního širokého oběhu Země. Tedy v bodě označeném na obrázku jako DMSs (což je zkratka od Deep Space Maneuveres, tedy Manévry v hlubokém vesmíru)

Nyní je na cestě zpět k Zemi, kolem níž proletí 9. října příštího roku. Přiblíží se až na vzdálenost asi 500 kilometrů a využije při tom "gravitačního praku" ke zrychlení svého letu. Ale účinnost celého manévru záleží na jeho přesném provedení. Před přiblížením k Zemi proto probíhal dvouimpulsový manévr DSM [=Deep Space Maneuver].

Při první části manévru 30.srpna byl ve 22:57 univerzálního času (UT, tedy 0:57 našeho času) byl poprvé zapojen hlavní motor sondy Leros1b na dvousložkové hypergolické kapalné pohonné látky (hydrazin a oxid dusičitý) o tahu 645 N. Během 29 minuta a 39 sekund trvajícím zážehu spotřeboval 376 kg pohonných látek a zvýšil rychlost sondy o 344 m/s.

Letový tým se na operaci připravoval pět měsíců. Mimo jiné kontroloval teplotu všech systémů a upravoval stabilizaci sondy rotací. I díky tomu operace proběhla přesně podle plánu.

Raději počkáme

V noci ze 3. na 4.září měl proběhnout druhý, zhruba stejně velký impuls – avšak ne nadarmo se říkává: první vyhrání z kapsy vyhání. Při analýze údajů z prvního pulsu technici zjistili, že po prvém zážehu motoru pro korekci dráhy se v telemetrických informacích objevily znepokojivé informace o náhlém vzrůstu tlaku paliva v pohonném systému. Tým potřeboval více času na analýzy a návrhy, co v tuto chvíli podniknout. Druhý raketový impuls tak odložil o 10 dní, na pátek 14.září.

Z hlediska programu letu byl tento odklad nevýznamný. Cesta je tak dlouhá, že deset dní nehraje roli. S možnými komplikacemi se navíc u vesmírných letů počítá a program bývá nastaven tak, aby byl alespoň do jisté míry pružný.

Raketa Atlas 5 se sondou Juno vyráží k Jupiteru

Sonda další zážeh hlavního motoru začala v 22:30 UTC (0:30 našeho času). Znovu trval přibližně půl hodiny. Juno je tak nyní na správné dráze, aby mohly zrychlit v gravitačním poli Země a je "nakopnutá" rychlostí 26 280 kilometrů za hodonu. K Jupiteru, jejímu cíli, ji čeká dalších 2,25 miliardy kilometrů.

Juno, milovnice Slunce

Jestli i nadále půjde vše dobře, bude Juno první sondou, která se vydá až k Jupiteru pouze se slunečními bateriemi. Stroj o o startovní hmotnosti 3267 kilogramů ("suché" 1600 kg) má tři různé panely o celkové ploše 60 m², na kterých je celkem 18 698 fotovoltaických článků.

U Země poskytují 14 kW, ale ve vzdálenosti Jupiteru od Slunce jen 400 W – ano, jako pouhé čtyři "lepší" žárovky. Musí to vystačit pro napájení osmi vědeckých přístrojů a všechny technické systémy sondy vč. rozsáhlé paměti a spojového systému. A to nejméně rok, tedy 33 obletů po eliptické dráze s pericentrem ve výšce jen 5000 km nad oblačnou pokrývkou plynného obra.

V poměrně blízké budoucnosti by měla mít i následovníky. V plánech NASA a ESA je na rok 2020 start dvojice sond Laplace pro detailní výzkum Jupiterových velkých měsíců Europa a Ganymedes. V té době se budou výsledky z Juno ještě zpracovávat, ale až sondy dorazí v roce 2026 dorazí k cíli, budou vědci jistě hladoví po nových údajích.

Úsvit na přejezdu

Juno také není jediná, kdo v současné době mění polohu. Zajímavý manévr provádí unikátní sonda Dawn s iontovými motory. Na cestu se vydala 27. září 2007, a k prvnímu cíli, planetce Vesta, dorazila 16. července 2011. V následující době kolem ní obíhala. Systematický průzkum se protáhl, další průběh to však neohrozilo.

Nyní čeká stroj let k dalšímu cíli, malé planetě Ceres. K ní se Dawn definitivně vydal 5. září letošního roku v 6:26 UT (8:26 SELČ). V té době se nacházel ve vzdálenosti 17 200 kilometrů od planetky a vzdaloval se jí rychlostí 33 m/s.

Sonda Dawn se blíží k planetce Vesta

Dráha sondy DAWN sluneční soustavou

Vesta - nový nejlepší snímek z Dawn 24. června, rozlišení 15 km na pixel

Iontový pohon spotřeboval 288 kg xenonu na let k planetce Vesta, předpokládá se, že na přesun k Ceres bude potřeba dalších 90 kg xenonu. Při startu byla zásoba 425 kg xenonu. Vše je v pořádku, k druhému cíli sonda dorazí v první polovině února 2015 a bude následovat nejméně půlroční studium tohoto tělesa.

Můžeme se těšit na ohromný přirůstek nových informací. Ale i kdyby se to nestalo, zařadí se Dawn do ranku mimořádně úspěšných vesmírných sond. U Vesty bylo pořízeno asi 31 tisíc snímků, 20 milionů spekter ve viditelném a infračerveném oboru a tisíce hodin záznamů pozorování spekter neutronů, záření gama a měření gravitace.