Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Čtyřicet let na cestě. Sonda Voyager 1 slaví unikátní výročí

aktualizováno 
Tento týden oslavil 40 let na cestě nejúspěšnější cestovatel z planety Země: sonda Voyager 1. Od startu už urazila téměř 21 miliard kilometrů a je stále jediným člověkem vytvořeným objektem, který se dostal mimo heliosféru.
Start Voyageru 1 z mysu Canaveral 5. září 1977

Start Voyageru 1 z mysu Canaveral 5. září 1977

Sonda Voyager 1 se na cestu vesmírem vydala 5. září 1977, což kvůli technickým a konstrukčním potížím bylo až až po její sesterské sondě Voyager 2, která se ze startovací rampy zvedla k obloze 20. srpna 1977. Původně byla součástí programu Mariner a nesla také označení Mariner 11, ale v průběhu letu se postupně v NASA kompletně přešlo k označení Voyager, protože mise se začala opravdu výrazně lišit od jiných letů programu Mariner.

Jeho cílem totiž byl průzkum Zemi blízkých planet, tedy Merkuru, Venuše a Marsu, Voyager ovšem letěl po dráze, která ho vedla zcela jinam. Sonda zamířila směrem k vnějším planetám po poměrně rychlé a přímé dráze. Díky tomu svou „mladší sestru“ velmi rychle dohnala a předehnala. Kolem planety Jupiter proletěl Voyager 1 v roce 1979, okolo Saturnu o rok později.

Cesta Voyageru 1 naší soustavou. Vyznačené jsou nejbližší průlety kolem...

Cesta Voyageru 1 naší soustavou. Vyznačené jsou nejbližší průlety kolem hlavních cílů letu (5. 3.1979 kolem Jupiteru a 12. 11. 1980 kolem Saturnu). Poslední kružnice je oběžná dráha Neptunu. Na dvojrozměrném snímku není vidět, že sonda byla gravitací Saturnu nasměrovaná pryč z roviny oběhu planet.

Byl to výlet do zcela neznámých vod. Pouhý rok před startem sondy astronomové zjistili, že Urann má také prstence. A tak není divu, že sonda během své cesty udělala celou řadu skutečně revolučních objevů. Objevila například sopky na měsíci Jupiteru Io, tedy první aktivní sopky mimo Zemi. Či například skutečnost, že měsíc Saturnu Titan má atmosféru bohatou na dusík, který se podle našich odhadů velmi podobá atmosféře Země před tím, než v ní začaly první fotosyntezující organismy vyrábět kyslík.

Za rychlost ovšem sonda zaplatila jinak: zatímco Voyager 2 se díky velmi komplikované a pečlivě propočítané dráze a využívání přitažlivosti cílových planet podíval ještě k dalším dvěma velmi zajímavým tělesům (Uranu a Neptunu), Voyager 1 naproti tomu zamířil velmi přímou cestou směrem od Země. Díky tomu je dnes nejvzdálenějším lidským objektem ve vesmíru. Na konci prvního zářijového týdne byla zhruba 20,87 miliardy kilometrů od Země.

Takzvaná

Takzvaná "rodinná fotografie" sluneční soustavy z paluby Voyageru 1. Pořízena byla v únoru 1990 a ukazuje první pohled na nitro naší soustavy zvenčí. Je složený ze 60 jednotlivých záběrů.

Byť tedy Voyager 1 letěl prázdným prostorem, sonda stále předává údaje o síle magnetického pole, hustotě a teplotě plazmatu a o kosmickém záření. To je její nejdůležitější „práce“, kterou v posledních letech prováděla. Pohybuje se totiž v oblasti - dnes už spíše za oblastí - kde se vyrovnává vliv Slunce a kosmického záření.

Tato tzv. heliosféra je extrémně důležitá. V podstatě si celou situaci můžeme představit tak, že se významná část naší soustavy (ovšem ne celá Sluneční soustava) se pohybuje v jakési ochranné bublině, kterou vytváří proud částic z našeho Slunce, tvz. sluneční vítr. „Vítr“ pokračuje nezměněnou rychlostí až do chvíle, kdy narazí na plazmu (tedy také nabité částice) vesmírného původu a magnetické pole mezihvězdného plynu. Tam, kde se střetnou, leží konec tzv. heliosféry a hranice radiačního vlivu Slunce.A místo, kde se nyní pohybuje Voyager 1.

Jak jsme psali před zhruba pěti lety, výsledky měření Voyageru byly poněkud překvapivé. Ukázalo se, že magnetické pole na hranici „bubliny“ (tj. heliosféry) bylo orientované jinak, než vědci předpokládali. Ale novější interpretace výsledků (viz tato práce z roku 2015) ukázala, že výsledky jde poměrně dobře „napasovat“ na naše představy o podobě heliosféry. Magnetická orientace Voyagerem naměřeného magnetického pole by se měla postupně srovnat do směru naměřený jinými sondami.

Snímek výbuchu na měsíci Io ze vzdálenosti zhruba půl milionu kilometrů. Erupce...

Snímek výbuchu na měsíci Io ze vzdálenosti zhruba půl milionu kilometrů. Erupce byla "zesílena" na počítači, aby byla dobře viditelná, ovšem barva je původní. Materiál se dostává do výšky kolem 150 kilometrů.

V měření bude Voyager pokračovat, dokud mu budou stačit zdroje energie. Elektřinu vyrábí tři radioizotopové generátory z rozpadu jader oxidu plutoničitého. Výkon těchto článků stejně jako u každého jiného radioizotopového článku postupně klesá, a tak se odpojovaly a nadále budou odpojovat i přístroje na sondě. Definitivně vypnutá tak byla například kamera sondy, která nemůže v místech, kde se sonda pohybuje, nic zajímavého zachytit.

Zhruba za deset let už nebude podle novějších údajů dostatek energie na nic jiného než na provoz sondy samotné a všechny vědecké přístroje budou muset být odpojeny.

Voyager 1 se bohužel už žádného dalšího zajímavého setkání s jiným nebeským objektem nedočká. Za zhruba 40 tisíc let mine ve vzdálenosti 1,6 světelného roku hvězdu AC+79 3888, která je v souhvězdí Žirafy.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Obálka knihy o exorcistech z vydavatelství Miesiecznik Egzorcysta
Lidé opět věří ve vymítání ďábla. Exorcismus se vrátil a umírají lidé

V Polsku proběhne Evropský skeptický kongres, který bude řešit i jeden neobvyklý problém. Návrat exorcismu nejen do východní Evropy.  celý článek

Konspirační teorie kolem 11. září
Nečekané důsledky 11. září: více nehod, šmírování a on-line zprávy

Teroristické útoky 11. září šokovaly celý svět. Zabily přes tři tisíce lidí. Měly ale také řadu dopadů, které pociťují lidé i dnes po šestnácti letech. A ne...  celý článek

Ilustrace sondy Cassini mířící do meziprostoru mezi Saturnem a jeho prstenci.
V pátek „zemře“ sonda, která našla nejlepší místo pro život mimo Zemi

V pátek odpoledne našeho času v oblacích planety Saturnu zanikne veleúspěšná průzkumnice Saturnu, sonda Cassini. Připomeňte si s námi nejdůležitějších objevy,...  celý článek

Alternativní, nebo přirozený? Normální porod chápe každý jinak
Alternativní, nebo přirozený? Normální porod chápe každý jinak

Chcete porod bez léků a věčného vyrušování, jenže lékaři vás označí za alternativní matku.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.