Značku Sony snad není třeba představovat. Za dobu svého působení si vybudovala silnou pozici na trhu a pro mnohé uživatele je tato značka synonymem kvality. Jedná se o jednoho z největších světových výrobců spotřební elektroniky. V jeho portfoliu najdeme vše od MP3 přehrávačů až po profesionální studiovou techniku.
Sony ale zabrousilo i do segmentu počítačů. Samozřejmě ale nečekejte běžné stolní PC, máme na mysli notebooky. Na trhu se ale bylo třeba něčím odlišit a tak přišla první řada přenosných počítačů, která dostala do vínku poměrně sympatické jméno Vaio. Ta se vyznačovala především kvalitní výbavou a především vytříbeným stylem. Své uživatele si značka Vaio našla velmi rychle.
Pro zkušenější uživatele je tak základní vlastnost nového modelu TX1 už zcela jasná i bez toho, aby ho spatřili na vlastní oči. Už zařazení do rodiny Vaio dává notebooku jistou dávku stylovosti, svým pojetím a konstrukčním řešením pak této vlastnosti dostává na sto procent. Shodou okolností se mi tento notebook dostal do rukou již podruhé, i tak jsem z něj stále okouzlen.
Jmenuji se TX1, Vaio TX1
Sony Vaio TX1 je skutečně přitažlivý kus elektroniky. Svým vzhledem je jako stvořený do rukou agenta 007 nebo do některého z nových sci-fi trháků. I přesto si ale dokázal udržet krok s dobou a po jeho koupi nebudete vypadat jak z jiného světa. Spíše se připravte na vlnu obdivných pohledů a to i před tím, než notebook zapnete. Po tomto kroku se už obdivovatelů skutečně nezbavíte, o tom ale až později.
Model TX1 patří jednoznačně do skupiny subnotebooků. Jeho rozměry s příjemnými hodnotami 272 × 205 × 23-30 mm jsou při promítnutí půdorysu menší než list A4. Váha nového Vaia také nezklamala a hodnotou 1,25 kg řadí tento kousek mezi suverénně nejlehčí notebooky na trhu. Snad i proto se Sony rozhodla k tomuto přístroji nedodávat klasickou brašnu, ale pouze jakési semišové pouzdro - bohužel ale za příplatek.
Odlehčení notebooku má na svědomí především řešení víka displeje. To je tenké pouhé tři milimetry a je vyrobeno z uhlíkových vláken. Jeho tenkost by ale samozřejmě nebyla možná s běžným typem displeje, který... - ne, ještě neprozradím. Na tuhle třešničku si prostě musíte ještě chvíli počkat.
Víko displeje dostalo do vínku černou barvu, ostatní části notebooku jsou v barvě stříbrné. Spojení těchto barev je odvěkým znakem elegance a ani nové Vaio není v tomto smyslu výjimkou. Skutečně povedené se nám jeví řešení kloubu displeje, který je zasazen do kulatiny v zadní části přístroje. Těžko říct, jestli mé jazykové schopnosti dokáží toto konstrukční řešení dostatečně popsat, raději vás tak odkáži na fotografie.
Na tomto prvku se také usadila šestice kláves pro ovládání multimediálního přehrávače - a nebylo by to Sony, kdyby nepřidalo něco navíc. Ovládat přehrávač je totiž možné i bez zapnutého systému, což by samo o sobě ještě nabylo zas tak úžasné. Poprvé v životě se ale setkáváme s možností sledování DVD i bez nutnosti bootu operačního systému. Pánové v Sony, v tuto chvíli smekám klobouk poprvé.
Vzhled - dokolečka dokola
Druhé smeknutí na sebe ale nenechá dlouho čekat, stačí si totiž postupně prohlédnout všechny strany notebooku. Přední ukrývá běžné konektory 3,5 mm Jack pro připojení sluchátek a mikrofonu doplněné o trojici kláves pro ovládání hlasitosti, posuvný ovladač pro rychlé zapnutí bezdrátových technologií a čtečku paměťových karet, která konečně podporuje kromě firemních karet Memory Stick (Pro) i rozšířenější formát SD. Za tento počin chválím, ale nesmekám. Pojďme se tak podívat dále.
Naše prohlídka pokračuje na levé straně, kde nejdeme v první řadě veledůležitý slot pro PCMCIA karty, který kromě umělohmotné záslepky chrání i dvířka. Gumová záslepka na této straně skrývá jeden port USB 2.0 a zdířku analogového modemu, další port USB se krčí u zadního okraje. Teplý vzduch prozradí i hlavní výdech chladící soustavy, z této strany můžete notebook i zajistit pomocí zámku Kensington. Stále nic k velkému obdivu...
Zadní strana je z drtivé části tvořena hezky vyboulenou baterií. Z jedné strany ji doplňuje napájecí konektor a port FireWire (u Sony zvaný i-Link), z té druhé pak zdířka síťové karty LAN. Ve výčtu konektorů tak chybí snad jen výstup na externí monitor, ten se ale usídlil na straně poslední. Ta je ale mnohem zajímavější jiným počinem. Tím je překvapivě integrovaná optická mechanika a to rovnou DVD +/- RW. Je až neuvěřitelné, jak Sony dokázalo do takto miniaturního přístroje vměstnat i optickou mechaniku a proto zde je místo na druhé a dosti úctyhodné smeknutí klobouku.
Klávesnice a touchpad - první kritika
Klávesnice nového Vaia je celá stříbrná a velice zajímavě tvarovaná. Konstrukční řešení je přizpůsobeno větší náchylnosti k překlepům kvůli menší velikosti klávesnice. Proto Sony vsadilo na řešení kláves s výrazně zvýšeným středem. Její ovládání je tak velmi pohodlné a není nutné se bát jakýchkoli překlepů. Prsty se po klávesnici velice dobře orientují a Vaio je jeden z mála notebooků, s kterými jsem byl schopen psát "na slepo" již při prvním seznámení.
Popisky kláves jsou řešeny černou barvou, v případě českých znaků jsou pak dodatečně vypáleny laserem přímo do kláves. Funkce dostupné přes funkční klávesu Fn jsou pak označeny tradiční modrou barvou. Klávesnice se i přes menší rozměry přístroje snažila zachovat všechny přednosti běžných klávesnic. Zvětšen tak zůstal Enter, oba Shifty a Ctrl je správně umístěn v levém spodním rohu před klávesu Fn. Postěžovat si ale musím nad funkcemi Home, PgUp, PgDn a End, které jsou dostupné pouze přes přes funkční klávesu Fn.
Nad klávesnicí pak najdeme i veledůležité indikační diody informující o stavu baterie, zapnutých zámcích klávesnice a činnosti pevného disku. Pod širokou mřížkou se pak ukrývají kvalitní stereofonní reproduktory, za což si Sony získává další kus mých sympatií. Stereo totiž není u subnotebooků zrovna zvykem.
Jak jsem se již stačil zmínit, mám Vaio TX1 na testování již podruhé. Při prvním setkání jsem neušetřil kritiky použitý touchpad, který považuji za nejslabší místo této novinky. Jeho povrch je transparentní a stylově doplněný o plastické tečky. Bohužel jeho citlivost ale nepatří k nejlepším a již s minimálně vlhkými prsty nechává občas stát kurzor na místě. Kvůli celkově malým rozměrům se navíc klávesy k němu přiřazené ocitly až na samotném spodním kraji přístroje, což není pro ovládání zrovna příjemné. Po chvilce cviku lze ale s touchpadem příjemně pracovat.
Hardware - třešinka je tu
Sony Vaio TX1 na tom není špatně ani z pohledu výbavy. Jistá omezení samozřejmě očekávat musíme, nejsou ale zas tak zásadní, aby práci s přístrojem znepříjemnila. Pokud vás zajímají skutečně detailní informace, odkážu vás na tuto stránku.
Vaio TX1 je postaveno na chipsetu Intel 915GMS, který je součástí specifikace Centrino technologie (Sonoma). Jako procesor je pak použito nízkonapěťové Pentium M 753 ULV taktované na 1,2 GHz, které svou velice nízkou spotřebou nechává téměř rozum stát.
Velikost operační paměti DDR2 je rovné 1 GB, přičemž 512 MB najdete ve formě modulu a druhá půlka je osazena přímo na základní desce. Z toho vyplývá i maximální rozšířitelnost na 1,5 GB. Pevný disk pak dostal do vínku kapacitu 60 GB a jedná se o 1,8" velikou jednotku od Toshiby. Plotny dokáže roztočit rychlostí 4200 rpm a používá 2 MB buffer.
O grafický výkon se pak stará nepříliš výkonná integrovaná grafika Intel GMA900, která je ale pro Vaio jednoznačně nejlepším řešením. Není totiž rozměrově náročná, vyznačuje se nízkou spotřebou a přitom podává dostatečný výkon pro běžnou práci. V testech pomocí známých 3D marků získala postupně 3563 bodů, 823 bodů a 217 bodů (3D Mark 2001, 2003, 2005).
Vaio na tom není špatně ale v komunikaci s okolním světem. Krom standardních zdířek analogového modemu a síťové karty LAN naleznete v jeho těle i podporu bezdrátových technologií Bluetooth a WiFi. To je zastoupeno bezdrátovou kartou od Intelu PRO/Wireless 2200BG.
Nyní se ale dostávám k té slibované třešince na dortu. Tím je bezesporu použitý displej, který se mohl ukrýt do již zmiňované velice tenké skořepiny díky zcela nové technologii podsvícení pomocí vysoce svítivých LED diod. Toto řešení s sebou přináší nejen nižší spotřebu, ale také vyšší jas displeje a věrnější podání barev. Nevýhodou jsou pak viditelně více prosvětlené místa vespod displeje.
Po zapnutí notebooku se ale málokdo vyvaruje slovům úžasu. Displej je širokoúhlý, používá úhlopříčku 11,1" a rozlišení 1366 x 768 obrazových bodů. Tyto netradiční hodnoty byly notné pro dodržení poměru stran 16:9. Navíc se displej může pochlubit technologií X-Black. Barevné podání, jas i kontrast jsou těžko popsatelné, jisté ale je, že kvalitnější dislej jsem jakživ neviděl. Tento prvek si zaslouží sice předposlední, ale největší poklonu před vývojáři ze Sony.
Tou poslední poklonou je výdrž práce na baterie. Sice jsem tento parametr sám netestoval, s dovolením si ale dovolím vycházet z mého předchozího testování i z papírových hodnot. Ty uvádějí maximální výdrž 435 minut (7h 15m), praktické zkušenosti ale ukazují i na možnost atakování osmihodinové hranice. Sony Vaio TX1 je tak ve výdrži naprosto bezkonkurenční.
Suma sumárum
Není pochyb o tom, že z nového Vaia TX1 jsem nadšen. Je pro mne symbolem ideálního notebooku pro časté přenášení. Jeho mobilita i výkon jsou velmi povedné parametry. Své chyby má, přednosti je ale hravě zastíní. Těžce polknete až ve chvíli, kdy se zeptáte na cenu. Za kvalitu se jednoduše platí a dát za toto Vaio necelých 76 tisíc (vč. DPH) se nepoštěstí každému. Pokud se do něj ale rozhodnete investovat, tohle Sony vás v žádném ohledu nezklame.
 |
