Souboje robotů - to je střet myšlení lidí

Mladí čeští konstruktéři vybojovali čtvrté místo v 6. ročníku mezinárodní soutěže Eurobot. Další dva české týmy získaly mezi 270 amatérskými týmy místo čtrnácté a šestadvacáté.

Soutěž fanoušků robotiky vznikla ve Francii. V roce 1994 se tu utkalo v souboji sumo jen patnáct robotů. Laťka obtížnosti se však velmi rychle zvyšovala a roboti se proměnili v hráče basketu, fotbalisty, rytíře dobývající hrad, dobyvatele planet nebo na gamblery hrající „panna - orel“ s barevnými žetony. Zároveň rostl i počet účastníků z jiných zemí. Od roku 1998 se proto koná i mezinárodní finále.

Ragby s kokosem

Naposled se roboti utkali v ragbyovém zápase na tropickém ostrově. Úkolem bylo sesbírat kokosové ořechy a pak je buď vstřelit do soupeřovy branky, nebo „položit pětku“ , tedy kokos umístit do laguny za brankou. Zdá se to jednoduché? Není, roboti musí být naprosto samostatní a během zápasu je lidé nesmějí ovládat či řídit. Každý souboj trvá devadesát vteřin.

Pravidla soutěže jsou každý rok jiná. Proč? Podle Davida Obdržálka z katedry softwarového inženýrství Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy je důvod jednoduchý: „Aby se do soutěže mohli zapojit i účastníci bez zkušeností.“ Kdyby pravidla zůstávala stejná, mohl by se vypracovat úzký okruh týmů, které by nováčci neměli šanci dohonit. Všichni se proto musí přizpůsobovat každý rok.

Příkladem je i nejmladší tým matematicko-fyzikální fakulty. Vznikl loni v lednu, v dubnu se již zúčastnil národního kola a v květnu se v mezinárodním finále umístil na krásném, 26. místě.

Jednoduchý a spolehlivý

„Na robotu jsme začali intenzivně pracovat dva měsíce před soutěží a naší strategií bylo udělat ho co nejjednodušší,“ říká Jan Benda, student MFF UK. „Robot jen náhodně jezdí po hřišti, a když potká míček, sebere ho a pokusí se doručit jej správným směrem.“ Strategie byla evidentně úspěšná.

Zcela jinak postupoval zkušený tým Sirael s robotem Ester, který ve finále vybojoval čtvrté místo. Ester je vlastně počítač na pásovém podvozku, laserový zaměřovač má vyrobený z ukazovátka, majáčky rozmístěné na hřišti signál odrážejí zpět do fototranzistorů. Robot tak dokáže zjistit úhel, pod kterým majáčky vidí, a tak si spočítat svou pozici na hřišti. Podle jednoho z autorů, Zbyňka Winklera, rovněž z katedry softwarového inženýrství MFF UK, jsou však nejvíce pyšní na manipulační mechanismus pro podávání a vystřelování míčků. „Museli jsme vymyslet dostatečně jednoduché řešení, aby fungovalo spolehlivě,“ prozrazuje. Spolehlivost je totiž největším problémem všech robotů.

Robot za pár korun

Na kolik takový robot přijde? „To se nedá takhle jednoduše říct,“ tvrdí David Obdržálek. „Rozpočet může být několik tisíc korun i v řádu desetitisíců. Soutěž je postavena tak, aby na tom nezáleželo.“ To potvrzuje i Jan Benda: „Náš robot je v podstatě sestrojený z věcí, které zbyly, nebo které se dají někde najít. Tak třeba jsme použili motory, které v autě vysouvají antény, nebo elektroniku, kterou je možno koupit v obchodě za pár korun.“ David Obdržálek se usmívá: „Zlaté české ručičky...“

Naši robotici se už těší na letošní ročník soutěže. Tentokrát budou roboti srážet kuželky. Další podrobnosti o soutěži lze najít na adrese http://eurobot.mff.cuni.cz. České národní kolo proběhne 23. dubna, mezinárodní finále 19. května. Zúčastnit se mohou všichni mladí lidé, i středoškoláci.

Autorka je dramaturgyní magazínu vědy a techniky Popularis (každé úterý v 16.55 na ČT2 a na www.popularis.cz)