Sovětské tanky na československých silnících představovaly dlouhodobý problém. Nestály jen v kasárnách, celkem pravidelně se také potřebovaly přemisťovat mezi cvičišti.
Na delších trasách se tanky a další pásová technika často přepravovaly po železnici, ale neplatilo to vždy. Vojenské kolony v řadě případů přejížděly i na poměrně velké vzdálenosti po vlastní ose – a na stavu použitých komunikací to bylo znát.
To vedlo k myšlence vytvořit vhodný systém komunikací určených jen pro vojenskou techniku. Jako první vznesl takový požadavek velitel Střední skupiny sovětských vojsk (SSkSV) generálmajor Viktor Jefimovič Jermakov již roku 1973. Žádal vyčlenění dálkových tras o celkové délce 600 kilometrů pro přípravu řidičů tanků, obrněných transportérů a motorových vozidel.
Kupodivu nenašel sluchu. Při společném jednání 22. března 1974 místopředseda federální vlády František Hamouz, zodpovědný ve vládě za agendu sovětských vojsk v ČSSR, požadavek jednoznačně odmítl. S odůvodněním, že nejde ani tak o škody na komunikacích způsobené přesuny těžké techniky – jak řekl, daleko větší škody by prý byly zřízením takové cesty napáchány v myšlení lidí. Šlo ale jen o velice ojedinělý projev odporu československých vládních míst. Otázka bojeschopnosti byla nejvyšší prioritou.
Zůstal ovšem problém škody na silnicích. Jak ho řešit? Podle dohody měla škody nahrazovat samotná Sovětská armáda, a to uvedením poškozených silnic do původního stavu nebo náhradními pracovními výpomocemi vojáků. Ovšem vymáhání oprav a jejich kvalita byly dosti problematické.
Přesun sovětských T-72 v tehdejší ČSSR
Změna názoru
Myšlenka vytyčit cestu pro těžkou techniku se objevila znovu počátkem osmdesátých let. Za skutečný začátek je možno pokládat dopis tehdejšího velitele SSkSV generálplukovníka Grigorije Grigorijeviče Borisova s „prosbou“ posoudit možnost propojení vojenské výcvikové prostory (VVP) Libavá, Mimoň a Hradiště „tankovou komunikací“ pro přesuny pásové techniky SSkSV při cvičeních a k využití i pro ČSLA. Současně zaslal i mapu s návrhem trasy. Měla měřit 500 až 550 kilometrů.
Termín „prosba“ se v dopisech sovětské strany rovnal požadavku. Zmocněnec vlády ČSSR pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR a současně náčelník generálního štábu a I. náměstek ministra národní obrany generálplukovník Karel Rusov do úkolu zapojil Hamouzova nástupce, místopředsedu federální vlády Rudolfa Rohlíčka, a dále předsedu vlády ČSR Josefa Korčáka.
Zmocněnec Rusov se pak informoval o zkušenostech s řešením podobného problému v NDR a PLR. Je přitom zvláštní, že československá strana víc netrvala na přepravách techniky na větší vzdálenosti k silnicím šetrnější i ekonomičtější železniční cestou.
Pro vybudování speciální komunikace pro těžkou pásovou techniku byla zvažována nejprve varianta přesunout jízdy mimo běžnou silniční síť. Cesta by vedla po vyčleněných polních a lesních cestách a případně i silnicích III. třídy. Tato varianta by si ale vyžádala značnou počáteční investici na technické úpravy, zejména zvětšení šíře polních cest a výkup pozemků ve výši celkem asi 980 milionů Kčs. K tomu by bylo třeba stejně přičíst každoroční náklady na údržbu a opravy, odhadem asi 50–60 milionů Kčs.
Druhá varianta předpokládala využití převážně běžných silnic užívaných k normálnímu civilnímu provozu jako dosud. Jednorázové náklady na zesílení a rekonstrukce mostů a další nutné stavební úpravy i na výkup pozemků by činily asi 385 milionů Kčs. Každoroční náklady na opravy a údržbu pak ale 200 až 250 milionů ročně. Nevýhodou této varianty bylo nutné sladění s civilním provozem. Přesto bylo zvoleno právě takové řešení.
Vládní rozhodnutí
Usnesením předsednictva vlády ČSSR č. 225 z 28. listopadu 1983 byla tanková trasa schválena v délce 460 kilometrů. Vedla po silnicích a místních komunikacích I., II. a III. třídy, dále po účelových komunikacích, terénem a dokonce i přes řeku Labe. Ministr národní obrany armádní generál Martin Dzúr vydal „Směrnice pro režim vojenského provozu na komunikacích vybraných pro přesuny bojové techniky ČSLA“, platné od 1. ledna 1984. Směrnice mj. ukládaly prvnímu zástupci ministra národní obrany a dalším funkcionářům zajistit součinnost při využívání trasy se sovětskou stranou.
Titulní strana usnesení vlády ČSSR o zřízení tankové cesty.
V době přesunů měl být civilní provoz na komunikacích až na výjimky vyloučen. Škodám na komunikacích mělo mj. zabránit maximální omezení přesunů v době jarního tání a během dnů s denními teplotami nad 20° Celsia.
Každoročně měla velení Střední skupiny sovětských vojsk i Československé lidové armády předem předkládat roční plán přesunů. Na každý přesun bylo třeba vypracovat grafikon. Směrnice upravovaly i postup uplatňování požadavků místních správ komunikací na náhrady škod.
Škody na silnicích způsobené provozem SSkSV se hradily podle smlouvy především uvedením do původního stavu. Směrnici pro využívání trasy vydal i velitel SSkSV generálplukovník Borisov 25. března 1984.
Tanková trasa vedla v úseku mezi VVP Hradiště a VVP Mimoň v Severočeském kraji přes okresy Chomutov, Louny, Litoměřice a Česká Lípa, ve Středočeském kraji okresem Kladno a Mladá Boleslav, na trase mezi VVP Mimoň a Libavá v Severočeském kraji okresem Česká Lípa a ve Středočeském kraji okresem Mladá Boleslav, dále ve Východočeském kraji okresy Jičín, Trutnov, Náchod, Rychnov nad Kněžnou a Ústí nad Orlicí, v Severomoravském kraji okresy Šumperk, Olomouc a Bruntál.
Schválená trasa 460 km patřila k hlavním komunikacím, na které se bylo nutno ještě dostat z míst sovětských posádek a autoparků. K tomu sloužilo dalších dohromady celkem asi 800 kilometrů (!) příjezdových komunikací ze sovětských útvarů, často místních komunikací ve městech nebo běžných silnicích vedoucích přes města a vesnice.
Celkový Plán využití „tankové cesty“ v roce 1987 Československou lidovou armádou i Střední skupinou sovětských vojsk.
Praxe úsměvná i děsivá
V praktickém provozu se projevila řada potíží. Zejména to byl nesoulad mezi plány přesunů a realitou. Stejně jako v jiných případech během celého období rozmístění sovětských vojsk v Československu i v případě „tankové cesty“ platilo, že sovětská strana nedodržovala dohodnutá pravidla.
Sovětská strana nepředkládala včas grafikony přesunů, nedodržovala stanovené trasy, uváděná místa ani časy určené pro odpočinek. Například byly hlášeny průjezdy sovětských kolon pásové techniky na dny 26.–27. února 1984. Velitel SSkSV Borisov 24. února posunul termín o den dopředu. Přestože na to československá strana zareagovala, ve všech krajích se vyskytovaly případy, kdy kolony jely po nedohodnutých a neschválených trasách, s neregulovaným běžným silničním provozem.
Například v okrese Mladá Boleslav 25. února 1984 příslušníci SNB zajišťovali stanovenou trasu na devíti pevných a jednom pohyblivém stanovišti. Přesun ale proběhl po zcela jiné, neschválené a nezajištěné trase.
V obvodu správy Veřejné bezpečnosti Ostrava najela v době uzavření trasy příslušníky SNB do protisměru přesunujících se tankových vojsk jiná nehlášená sovětská kolona o dvou stech vozidlech. V okrese Ústí nad Orlicí přejížděly sovětské tanky bez zajištění přes nechráněný železniční přejezd a jiná kolona se po příjezdu na území okresu rozptýlila do polí a lesů, čímž vznikly hmotné škody.
Místo nahlášených tří proudů po padesáti vozidlech projížděly kolony až o 332 vozidlech! Čela proudů a jejich konce nebyly označovány schváleným způsobem. V době, kdy měly být vyčleněné silnice již bezpečné, se znenadání objevovaly další dlouhé kolony těžkých vojenských vozidel.
Uvedený příklad sice může působit úsměvně, ve skutečnosti však jen s vypětím sil zúčastněných a někdy jen díky náhodě nedocházelo k většímu počtu tragických událostí.
Ukázka plánu využití vyčleněných komunikací štábem Střední skupinou sovětských vojsk v roce 1987.
Kolik to stálo státní rozpočet ČSSR
Náklady na úpravy a údržbu (opravy) po průjezdech tankových kolon byly na tehdejší dobu astronomické. Úpravy trasy a její údržbu zajišťovaly na silniční síti národní výbory, ve Vojenských výcvikových prostorech MNO a na železničních přejezdech a objektech organizace Federálního ministerstva dopravy.
V roce 1984 se na úpravy cesty vynaložilo celkem 240 181 000 Kčs, v roce 1985 pak 251 254 000 Kč! Pro osmou pětiletku (1986–1990) se počítalo s nákladem na údržbu ve výši 780 mil. Kčs: v roce 1986 300 mil. Kčs, 1987 210 mil. Kčs a 90 mil. Kčs ročně pak v každém dalším roce.
Za jediné dopoledne 6. července 1987 vznikla přesunem sovětské vojenské kolony na silnicích okresu Šumperk škoda ve výši 17 milionů tehdejších korun.
Vytvoření tankové cesty však nijak nevyřešilo problém vzniku škod na silničních komunikacích. Ty nadále představovaly jeden z nejrozsáhlejších a nejběžnějších problémů v agendě úřadu Zmocněnce československé vlády pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk, a to až do konce osmdesátých let. Dokonce se zdá, že objem a náklady narůstaly.
Po každém cvičení nebo přesunu se konala jednání s příslušnými lokálními správami komunikací. Například neplánované přesuny sovětských vojsk z Mimoně do Vojenského výcvikového prostoru Doupov-Hradiště a zpět ve dnech 25. až 28. března 1988, tedy během pouhých tří dní, způsobily škody na komunikacích jen na území Severočeského kraje ve výši 16 388 955 Kčs.
Ještě v roce 1989 čerpaly krajské národní výbory a Federální ministerstvo národní obrany na opravy a údržbu „tankové cesty“ 89 999 992 Kčs. K oficiálnímu ukončení financování cesty ze státního rozpočtu došlo až usnesením vlády ČSSR č. 72 z 8. února 1990 „o důsledcích odchodu sovětských vojsk z ČSSR a opatření k jejich řešení“.
Výběr komunikací pro přesuny těžké vojenské pásové techniky tedy nezabránil vzniku škod. To by bylo možné jen v případě postavení speciální trasy vedoucí mimo běžné silnice. Vzhledem k četnému osídlení, husté síti stávajících komunikací a obrovským nákladům na případné postavení takového autonomního systému se jednalo o neřešitelný problém. Vláda ČSFR nakonec vyčíslila ve zprávě projednané 8. května 1991 celkové náklady na úpravu, opravy a údržbu této tankové cesty za léta 1983–1990 na částku 1 270 300 000 Kčs.
Text vznikl pro připravovanou knihu „Česká společnost a Sovětská armáda 1968-1991“.
Kudy přešně vedla?Následující přehled tras „tankové cesty“ v zásadě umožňuje na mapě hledat místa, kudy jezdila těžká tanková technika. K podstatným změnám v terénu nedošlo. V několika málo případech trasy ne zcela odpovídají skutečnosti. Trasy tankové cesty: Úsek Vojenský výcvikový prostor Hradiště (Doupov) – Vojenský výcvikový prostor Mimoň (Ralsko) Severočeský kraj Okres Chomutov: VVP Hradiště – výjezd po III/22119 – Sedlec, III/22120 – Konice, vojenská účelová komunikace (ÚK) Okres Louny: vojenská UK – jižně Chmelištná, III/22115, vojenská UK – severní Nepomyšl, III/2247 – Brody, Krásný Dvůr, Vysoké Třebušice, Kaštice, III/2248 – Oploty, Kněžice, III/22415 – Čeradice, III/22523 – Radíčeves, I-27, III/22721, III/22712, III/22719 – Milošice, III/22720 – ÚK (polní cesta) – západně Holedečka podle trati ČSD, II/227, vojenská ÚK – jihovýchodně Žatec, II/225 – Trnovany, Drahomyšl, Lipenec, Zeměchy, III/22547 – Cítoliby, III/22941, vojenská ÚK (západně Blšanský Chlum), III/22941 –Blšany, místní komunikace (MK) a ÚK (polní cesta) –Veltěžě, Slavětín, III/23740, III/23741 – Černochov. Okres Litoměřice: III/22741 – Ječovice, Ředhošť, III/23913, III/2398, III/23913 – Loucká, I/30. Středočeský kraj Okres Kladno: I/30, III/23928. Severočeský kraj Okres Litoměřice: III/23928 – Radešín, III/23927, III24043 – Bříza, II/240 – Račiněves, Roudnice nad Labem, II/246, III/24048, III/24056 – Židovice, Hrobce, Libotenice, Nučničky, vojenská ÚK – přechod přes Labe, II/261 – Okna, II/240 – Polepy, II/261 – Vrutice, Svařenice, MK, ÚK (nezpevněná polní cesta), MK – Malešov, III/26117, III/2691 – Střížkovice, III/26120, II/269 – Velký Hubenov, Sukorady. Okres Česká Lípa: II/269 – Tuhaň, II/260 – Pavličky, Dubá, I/9, II/259 – Nedamov, Ždírec, Luka, ÚK (lesní cesta). Středočeský kraj Okres Mladá Boleslav: ÚK (lesní cesta), III/25915, III/25915 a - železniční stranice Bezděz, vojenská ÚK. Severočeský kraj Okres Česká Lípa: vojenská ÚK – vjezd do VVP Mimoň. Úsek Vojenský výcvikový prostor Mimoň – Vojenský výcvikový prostor Libavá Severočeský kraj Okres Česká Lípa: VVP Mimoň – výjezd po vojenské ÚK – Kuřivody, II/268. Středočeský kraj Okres Mladá Boleslav: II/268 – Dolní Krupá, Dolní Rokytná, Bílá Hlína, Klášter Hradiště nad Jizerou, vjezd do Mnichova Hradiště, MK (Sokolovská), II/268, I/10, II/268 – výjezd z Mnichova Hradiště, Dobrá Voda, Boseň, Kněžmost, Soleček, I/16 – severně Horní Bousov. Východočeský kraj Okres Jičín: I/16 jižně Sobotka, Šalanda, Drštěk ryje, Ohařice, III/28017 – Dolní Lochov, Ostružno, Hlásná Hora, Vlksice, Čejkovice, I/32 – jižně Jičín, I/16 Úlibice, III/28424 – Lužany, Choteč, Lázně Bělohrad, III/28429 – Dolní Nová Ves, Černín, Lukavec u Hořic, III/3004 Dobeš, Červená Třemešná, II/300 – Miletín, III/28452, II/248 – Rohoznice. Okres Trutnov: II/248 – Bílé Poličany, II/325 – Lanžov, III/32542 – Dubenec, III/2859 – Nouzov. Okres Náchod: III/2859 – Velichovky, II/285 – Jaroměř, I/33, II/285 – Rychnovek, Volavka, Městec, II/304 – Slavětín nad Metují, Bohuslavice, II/308 – Homole, Černčice, III/30820 – Vršovka ÚK (polní cesta), III/30820, ÚK (polní cesta), III/30821 – Spi, I/14. Okres Rychnov nad Kněžnou: I/14 – Běstviny, severovýchodně Dobruška, Chábovy, Podbřezí, Bílý Újezd, Jetětice, Solnice, II/321 – Domašín, Libel, Častolovice, I/11 – Kostelec nad Orlicí, Doudleby nad Orlicí, III/3164 – Vyhnáno, III/3165, III/3169, III/3167 – Proruby, Lhoty u Potštejna (Malá Lhota), III/3124. Okres Ústí nad Orlicí: III/3124 – Malá Skrovnice, Velká Skrovnice, Rozsocha, III/3123, II/312, I/14 – České Libchavy, Horní Libchavy, Prostřední Libchavy, Dolní Libchavy, Ústí nad Orlicí, II/315 – Knapové, Skuhrov, Lanškroun, I/43 – Albrechtice, Chudoba, Horní Heřmanice. Severomoravský kraj Okres Šumperk: I/43 – Štíty, II/368 Horní Studénky, Svébohov, Rovensko, III/36918 – Postřelmov, I/44, III/3703 – Sudkov, III/3702 – Lesnice, II/370 – Leština, II/315 – Vitoušův, Hrabová, Dubicko, Police, Úsov, II/444. Okres Olomouc: II/444 – Medlov, Uničov, Brníčko, Újezd, Rybníček, Mladějovice, Babice, Šternberk, III/44426, I/46 – Lipina, Nové Dvorce, Horní Loděnice. Okres Bruntál: I/46 – Moravský Beroun, III/44422, III/44441, III/4403, II/440 – Stará Libavá, Norberčany, Travice, vjezd do VVP Libavá. Podle „Směrnice pro režim vojenského provozu na komunikacích vybraných pro přesuny bojové techniky ČSLA“ |
