Pilotovanou kosmonautiku má každý z nás spojenou s astronauty, skafandry, startovními rampami a nosnými raketami. Od počátku americké kosmonautiky však astronauté pro přepravu používají i jeden ze symbolů Ameriky, kterým je od počátku 20. století automobil.
Astronauté jsou již několik hodin před startem oblékáni do skafandrů a v nich se pak přesouvají na startovní rampu s přenosnou klimatizační jednotkou v ruce. Bez ní by se bez přehánění ve skafandru v letních měsících upekli.
Podívali jsme se na jednotlivá vozidla, která v historii sloužila k dopravě astronautů z přípravných místností k jejich kosmickým lodím, a to od počátků americké kosmonautiky až po nadcházející éru kosmických lodí soukromých firem.
Projekt Mercury (1961–1963)
Prvním americkým projektem, který dopravil astronauty nejprve na hranici vesmíru a poté i na oběžnou dráhu, byl program Mercury. Během něj Alan Shepard a Virgil „Gus“ Grissom odstartovali na upravených raketách Redstone z rampy LC-5 na mysu Canaveral na své suborbitální skoky. Zbylí čtyři aktivní astronauté ze skupiny Mercury Seven se pak na svou pouť za hranice atmosféry vydali na raketě Atlas LV-3B z rampy LC-14.
Gordon Cooper vystupuje z přívěsu před poslední misí projektu Mercury MA-9 v roce 1963.
Na startovní rampu byli dopravováni v přívěsu, který táhl upravený tahač firmy Reo Motor Company. Celý automobil je k vidění i na tomto videu v čase 1:20 až 1:52, které bylo natočeno v době startu Johna Glenna (MA-6). Vidět je i na dalším videu v čase 0:15 až 0:48, když přepravoval na startovní rampu Gordona Coopera (MA-9). Tato cesta trvala 16 minut.
Během cesty na startovní rampu v přívěsu seděli pouze astronauté, doprovodný personál celou dobu stál. Řidič také během cesty upozorňoval pasažéry, když se přiblížila nějaká zatáčka. Během těchto cest nedošlo k jedinému selhání motoru, ani nepraskla pneumatika. Tahač měl celkem pět rychlostních stupňů dopředu, při dopravě astronautů však použil maximálně čtyři a nejvyšší rychlost, kterou se automobil pohyboval, byla 32 km/h.
Projekt Gemini (1965–1966)
Další americkou kosmickou lodí byla dvoumístná kabina Gemini, kterou NASA využila k celkem 10 pilotovaným misím. Celý program trval necelé dva roky, ověřil však, že je možné strávit ve vesmíru bez újmy na zdraví i dva týdny. Astronauté při něm měnili parametry oběžné dráhy, prováděli navigaci ve vesmíru, pracovali s počítačem, spojovali se s cílovým tělesem Agena a bezpečně manévrovali s přistávající lodí do zvoleného prostoru na hladině oceánu.
Při poslední misi Gemini 12 také prokázali, že je možno bez problémů pracovat ve volném prostoru. Program Gemini byl také prvním, kdy se astronauté opravdu ocitli v nebezpečí smrti, a to při misi Gemini 8, kdy se astronautům Neilu Armstrongovi a Davidu Scottovi zasekly manévrovací motorky RCS.
O tomto období se podařilo nashromáždit nejméně ověřených informací a je tak třeba brát následující řádky jako nejlepší možné odhady. V rámci těchto misí dopravovaly astronauty na startovní rampu celkem tři typy dodávek, které vozily posádku z převlékacího karavanu na startovní rampu LC-19.
První z nich se používala do mise Gemini 6A. Ta druhá pak dopravovala posádku mise Gemini 8. Ovšem od Gemini 9 tu máme už třetí typ dodávky. Toto vozidlo pak dopravovalo i astronauty nešťastného Apolla 1. Přípravy na tuto misi totiž probíhaly, když se program Gemini chýlil ke konci, a tak bylo zbytečné používat typ jiný. Bohužel se nám nepodařilo přesně identifikovat ani jeden z typů dodávek. První vypadá jako výrobek firmy Gerstenlager, druhá prozatím identifikaci odolává a třetí se velmi podobá typu Chevrolet P30.
Dodávku můžete vidět také v tomto videu v čase 2:37 až 3:45:
Období od Apolla 7 do STS-8 (1968–1983)
Asi nejslavnější érou americké kosmonautiky je přelom 60. a 70. let minulého století, kdy do vesmíru startovaly tříčlenné posádky v kabinách Apollo. Během těchto misí doletělo devět posádek až k Měsíci, osm z nich se potom dostalo i na jeho oběžnou dráhu a při šesti z nich se celkem 12 astronautů prošlo po měsíčním povrchu. Tři mise také zamířily k první americké orbitální stanici Skylab. Naposledy se pak loď Apollo vydala k obloze při společné sovětsko-americké misi ASTP.
Nástup posádky Apolla 10 do Astrovanu, skupinu vede John Young, uprostřed je Thomas Stafford a jako poslední jde Eugene Cernan.
Pro přepravu astronautů na rampu se v této době používal upravený karavan firmy Clark-Cortez, který měl premiéru v srpnu 1968, kdy poprvé svezl astronauty Apolla 7. Vozil pak posádky až do roku 1983. Posledními pasažéry byli astronauté raketoplánu Challenger před misí STS-8.
Stroj tedy vozil ty nejslavnější a nejpopulárnější astronauty, mezi které rozhodně patří Frank Borman, James Lovell a William Anders, kteří v rámci mise Apollo 8 jako první na vlastní oči spatřili odvrácenou stranu Měsíce, dále slavná posádka Apolla 11 (Neil Armstrong, Buzz Aldrin a Michael Collinse), nebo snad největší vtipálci tehdejší doby Pete Conrad, Alan Bean a Richard Gordon z Apolla 12. Zapomenout by se nemělo ani na nejslavnější „sebevrahy“ celé éry americké pilotované kosmonautiky, posádku mise STS-1 tvořenou Johnem Youngem a Robertem Crippenem, kteří se v dubnu 1981 vydali na oběžnou dráhu v neodzkoušeném raketoplánu.
Automobil pak byl v 80. letech odstaven z provozu kvůli kapacitním důvodům a je dodnes umístěn v návštěvnickém centru Kennedyho vesmírného střediska na Floridě. Je součástí expozice, kde je vystavena i raketa Saturn V, přičemž karavan parkuje u její motorové sekce. Na následujícím odkazu najdete i detaily interiéru.
Éra raketoplánů (1984–2011)
Počátek 80. let představoval naprostý převrat v pojetí kosmonautiky v podání NASA, když v roce 1981 představila mnohonásobně použitelný kosmický dopravní prostředek. Raketoplán kromě dopravy astronautů na oběžnou dráhu sloužil jako létající laboratoř, dopravoval na oběžnou dráhu civilní či vojenské družice, části Mezinárodní vesmírné stanice a prováděl i opravy Hubbleova vesmírného dalekohledu. Přestože se jeho provoz ukázal jako neudržitelně drahý, byl a dodnes je nejúžasnější a největší pilotovanou kosmickou lodí, která kdy zamířila na oběžnou dráhu.
Po většinu doby jeho provozu vozil posádky upravený karavan Airstream Excella z roku 1983, který měl přezdívku Astrovan. Celkově existovala tři identická vozidla, která přepravovala astronauty předlouhých 27 let na trase mezi ubytovnou pro astronauty a startovní rampou. Tato cesta byla dlouhá 9 mil (cca 14,5 km) a během svého provozu toto auto urazilo celkem 26 500 mil (asi 42 650 kilometrů).
Jeho prvními pasažéry byla posádka mise STS-9 v čele s jejím velitelem Johnem Youngem. Kromě amerických astronautů vozil Astrovan i příslušníky dalších národů, jako byli Němci, Francouzi, Kanaďané či Italové. V 90. letech se k nim pak naprosto nečekaně přidali i ruští kosmonauté, prvním z nich byl Sergej Krikaljov. Astrovan vezl na startovní rampu i posádky obou nešťastných misí STS-51L a STS-107.
Naposledy na jeho palubu pak v červenci 2011 nastoupila posádka poslední mise raketoplánů STS-135 v čele s velitelem Christopherem Fergusonem a pilotem Dougem Hurleym. Její nástup do karavanu a cestu ke startovní rampě si můžete připomenout následujícím videem. Dodnes je možno Astrovan zhlédnout v návštěvnickém centru Kennedyho vesmírného střediska u raketoplánu Atlantis.
Velitel a pilot poslední raketoplánové mise STS-135, Chris Ferguson a Doug Hurley, nyní o řadu let později otevřou také nejnovější éru americké pilotované kosmonautiky. Ta je charakterizovaná určitou rozpolceností a opatrností NASA v přístupu k pilotované kosmonautice, když si nechává u společností SpaceX a Boeing vyvinout dvě nové pilotované lodi pro dopravu posádek na ISS a sama vyvíjí loď Orion, která je určená pro přepravu astronautů na oběžnou dráhu Měsíce.
Nová éra americké kosmonautiky (2020 a dál)
V polovině května 2020 představil administrátor NASA Jim Bridenstine fotky vozidla, které bude převážet astronauty NASA na rampu LC-39A, odkud se vypraví na oběžnou dráhu v lodi Crew Dragon společnosti SpaceX. Nikoho z nás asi nepřekvapí, že půjde o vozidlo značky Tesla, jelikož tuto firmu stejně jako SpaceX řídí Elon Musk.
Konkrétně půjde o elektrické SUV Tesla Model X v bílé barvě s polepy obou verzí loga NASA. Bude to tedy poprvé, co pro dopravu posádek NASA na startovní rampu bude použit osobní automobil. Prvními pasažéry bude v květnu 2020 posádka mise DM-2 tvořená Bobem Behnkenem a Dougem Hurleym. Ti jistě ocení prostorný interiér a snadné nastupování díky vyklápěcím „sokolím dveřím“.
Astronauté Bob Behnken a Doug Hurley s elektromobilem Tesla Model X, který bude při pilotovaných misích zajišťovat přepravu astronautů na startovní rampu.
Cesta na rampu LC-39A je dlouhá 14 kilometrů. Nástup astronautů do Tesly a převoz na rampu můžete vidět ve videu z lednové generálky předstartovních příprav.
SpaceX ale není jedinou firmou, která pro NASA vyvinula novou kosmickou loď. Společnost Boeing vyvíjí loď Starliner a oficiální vozidlo pro její posádku bylo představeno v říjnu 2019.
Boeing zvolil upravený karavan Atlas Touring Coach firmy Airstream a pojmenoval jej Astrovan II, čímž naváže na jeho předchůdce, vozidlo Astrovan, které vozilo posádky v době éry raketoplánů.
I jako naprostý laik musím uznat, že zvenku i zevnitř vypadá moc hezky. K prvnímu použití vozidla nejspíš dojde až v roce 2021, kdy by mohla proběhnout testovací mise CFT. Prvními astronauty, které Astrovan II přepraví, budou velitel Chris Ferguson a členové jeho posádky Michael Fincke a Nicole Mann.
Vozidlo si můžete prohlédnout také na tomto videu.
Bohužel zatím není známo, jaký způsob přepravy astronautů na rampu zvolí NASA pro vlastní astronauty programu Artemis. Ti do vesmíru poletí na raketě SLS v kosmické lodi Orion nejdříve v roce 2023.
Článek byl převzat z webu ElonX, který se věnuje především aktivitám společnosti SpaceX a dalších podniků Elona Muska. Text byl redakčně upraven, originál najdete zde.
