Za 95 sekund bylo hotovo. Na základně ve White Sands v Novém Mexiku otestují inženýři firmy záchranný systém, který se aktivuje v případě nezdařeného startu. Loď s kosmonauty se díky němu v okamžiku oddělí od nosiče (Atlas 5), nabere potřebnou výšku a hlavně vzdálenost od havarované rakety a bezpečně přistane na padácích zpět na zem.
Boeing Starliner CST-100 při testu záchranného únikového systému 4.11.2019. Vlevo: Okamžik, kdy se od modulu s posádkou oddělil servisní modul s motory. Vpravo: Modul na padácích. Airbag se po odhození tepelného štítu začíná nafukovat.
Test jste mohli sledovat přímo zde v přímém přenosu. Po dvou kratších odkladech se start a celý test zdařil na výbornou. Zkoušce byla přítomna i celá budoucí posádka lodi.
„Říkám tomu katapultovací sedadlo pro kosmickou loď,“ vysvětluje testovací pilot Boeingu a vedoucí testu Chris Ferguson. Ferguson zároveň bude jedním z prvních členů posádky, která se ve Starlineru vydá na ISS. Pondělní test (4.listopadu 2019) ukáže, zda fungují nejdůležitější části systému. Zážeh proběhne stejně, jako by tomu bylo v případě havárie. Loď je upevněna ve stejném „adaptéru“, jaký bude na raketě Atlas 5.
Speciálně navržené ventily uvnitř servisního modulu Starlineru se otevřou a vysokotlaká směs pohonných hmot kapalného hydrazinu a tetroxidu dusíku uvede do chodu čtyři motory. Každý z nich vyvine tah 178 000 N. Astronauté (až budou uvnitř) v tu chvíli zažijí na pět sekund přetížení až 5 G a loď za tu dobu dosáhne rychlosti 1 046 km/h (650 mph).
V maximální výšce cca 1,3 kilometru nad zemí se loď ocitne 18 sekund od startu. Manévrovací trysky natočí loď do správné pozice a v čase T+26,4 sekundy se začne otevírat hlavní sada tří padáků. Při testu 4.11.2019 však nakonec správně fungovaly pouze dva padáky.
V čase T+34 systém odhodí servisní část modulu. U lodi s posádkou se nafouknou airbagy a v čase T+95 by mělo být po všem a modul bezpečně na zemi. Že tomu tak být nemusí, dokazují testy konkurenčního řešení od SpaceX, kdy loď při testech vybuchla.
Vesmírné plavidlo Starliner CST-100 může vynést do vesmíru kterákoliv z amerických raket. Počítá se s modely Atlas, Delta a Falcon.
CST-100 používá existující (a prověřené) systémy i komponenty a vychází ze starší lodě X-37, kterou pro NASA vyvinula divize Boeing Phantom Works po roce 1999 (a v roce 2006 převzala tajná výzkumná skupina Letectva USA). Díky tomu se u Starlineru počítá s nižšími náklady na vývoj a především i provoz a údržbu. Boeing svou loď představil v červenci 2010.