Malá hádanka: Kdo to byl Joseph Pulitzer? Pokud vám to něco říká, pak zřejmě odpovíte: Muž, jehož jménem se uděluje cena těm vůbec nejlepším novinářům a novinám. A snad ještě: Dost možná nejslavnější žurnalista vůbec.
Přitom kariéra Američana, jehož židovští předci pocházeli z ghetta v Polici na Moravě, se za ctnostnou nedá označit ani náhodou. Vlastně výtečně symbolizuje, čím vším noviny mohou být.
Na jedné straně jsou užitečným oknem do světa, hlídačem demokracie, zbraní proti korupci a dalším společenským nešvarům. Na druhé straně ale za jistých okolností i nástrojem, který na zakázku umí kosit politické i jiné konkurenty. Protože přes ně to Pulitzer koncem 19. století dělal.
Proslul bulvárními způsoby, neštítil se populismu, nakukování do soukromí hvězd či skandalizace názorových protivníků. Byl schopen zajít ještě dál: když Pulitzera po sérii článků o machinacích stavebních firem šéf jedné z nich nazval lhářem, prchlivý redaktor vzal pistoli a střelil nactiutrhače do nohy.
Milníky žurnalistiky
Noviny jsou samozřejmě mnohem starším vynálezem, za ty vůbec první se považují Relation aller fürnemmen und gedenckwürdigen Historien, jež ve Štrasburku od roku 1605 vydával bývalý písař Johann Carolus.
Papíry vonící tiskařskou černí dokázaly od té doby mnohé: Henri de Blowitz z britských Timesů (který se narodil v českých Blovicích jako Jindřich Opper) zabránil v 19. století svými články dvěma válkám, Bob Woodward s Carlem Bernsteinem z Washington Post se v 70. letech 20. století zasloužili o pád amerického prezidenta Nixona, další Brit Robert Fisk dokázal zkraje našeho věku to, na co byly krátké i tajné služby USA – třikrát vyhledal arciteroristu Usámu bin Ládina a pořídil s ním rozhovor.
Tři otazníky
|
Jiní jeho kolegové v průběhu času odvážně vzdorovali totalitám, mafiánským bossům, tajným službám i bezprostřednímu válečnému nebezpečí. A přece, když je v tomto oboru dneska někdo úspěšný, řekneme si: Ten by si zasloužil Pulitzera!
Snad je to tím, že stejně jako už nějakou dobu nejsou černobílé samy noviny, nebyl nikdy černobílý ani svět kolem nich. Bezesporu to platí i o Pulitzerovi. Majitel listů St.Louis Post Dispatch nebo New York World totiž vedle diskutabilních praktik a nečistého boje s konkurenčním impériem Williama Hearsta kupodivu usiloval též o kultivaci žurnalistiky – snažil se o založení novinářské školy na univerzitě, na její zřízení věnoval dva miliony dolarů.
Bojoval za věci, které byly rozhodně ve veřejném zájmu – jako když inovátorsky poslal svou reportérku, aby v utajení rozkryla brutální zacházení s psychicky nemocnými pacienty ústavu na Blackwell’s Island.
Pulitzerovy ceny
Po všech těch letech se stal novinářskou legendou. Vypracoval se v boháče, prosadil se i ve vysoké politice. Zemřel roku 1911, bylo mu 64 let. Kolumbijské univerzitě v New Yorku odkázal velkou sumu peněz, aby s její pomocí každoročně udělovala ocenění nejlepším zástupcům novinářského i uměleckého řemesla.
Dnes se vyhlašuje 21 kategorií, mezi nejvýznamnější laureáty patří třeba spisovatelé Norman Mailer a William Faulkner, dramatik Tennessee Williams i spousty vynikajících žurnalistů a redakcí.
Joseph Pulitzer se snažil o založení novinářské školy na univerzitě, na její zřízení věnoval dva miliony dolarů.
Pulitzerova životní posedlost, papírové noviny, vycházejí i 108 let po jeho smrti. Jejich vliv a počet prodaných výtisků možná s nástupem internetu a elektronických médií klesají, ale zatím jsou stále schopny otevírat čtenářům okno do dalekých světů, stejně jako poukazovat na nepravosti a pomáhat s odvoláváním zkorumpovaných politiků. Pořád je o to zájem. Důkazem budiž i fakt, že čtete tento článek.
