Fanoušci filmu Císařův pekař a pekařův císař si tu scénu zajisté vybaví. Jan Werich coby nepravý Rudolf II. rozmlouvá s Tychonem Brahe, který mu pomocí kolujících sklenic vína vykládá svou geocentrickou představu vesmíru. A taky přátelsky dodá, že kolega Koperník je poněkud jiného názoru. Ti dva se setkat nemohli, nežili ve stejných letech, ale slavná filmová věta zrcadlila spor, který v renesanci nabíral na obrátkách.
Myšlenka, že středem vesmíru není naše rodná planeta, nýbrž zářící kotouč na obloze, vystrkovala růžky už před naším letopočtem. Ke slovu se skromně hlásila i ve středověku, kdy se ovšem za dominanci Země postavila církev, odvolávající se na Bibli.
Do toho vstoupil Koperník. Rodák z polské Toruně, absolvent několika univerzit, církevní prelát a velký milovník matematiky a astronomie. Podrobně studoval antické autory, a tak poznal i dílo astronoma Klaudia Ptolemaia. Starověký zastánce geocentrismu byl tehdy považován za velkou autoritu. Jenže Koperník, s jehož výpočty a nebeskými pozorováními se ptolemaiovská verze vesmíru rozcházela, začal pochybovat.
Svou představu o heliocentrismu poprvé sepsal kolem roku 1510. Několikastránkový text „Nicolai Copernici de hypothesibus motuum caelestium a se constitutis commen tariolus“ dějiny znají jako Commentariolus čili Malý komentář. V něm na adresu geocentrismu napsal: „Tyto teorie se ukázaly neodpovídající pohybům nebeských těles.“
Tři otazníky
|
V Malém komentáři naznačil, jak situaci vidí on. Země (stejně jako ostatní planety) krouží kolem nepohyblivého Slunce a navíc se sama otáčí „současně s obtékajícími vodami a přiléhající k ní atmosférou“.
Svou teorii dál podrobně rozvedl v rozsáhlém spisu u nás známém jako „Mikuláše Koperníka Toruňského Šest knih o obězích nebeských sfér“. Vysvětloval tak střídání dne s nocí, rytmus ročních období, pokoušel se o výpočet vzdáleností planet od Slunce a tak dále.
Na spisu pracoval víc než třicet let, samozřejmě s vědomím, že u zastánců geocentrismu může tvrdě narazit. V roce 1533 se svou teorií seznámil papeže a hlava katolické církve kupodivu projevila pro jeho bádání pochopení.
Zato ostře se ohradil zakladatel protestantismu Martin Luther: „Ten hlupák chce převrátit celé umění astronomie. Ale jak uvádí Písmo svaté, Jozue poprosil Boha, aby zastavil Slunce, nikoli Zemi!“ Šest knih vyšlo v roce 1543, kdy Koperník zemřel. Údajně v den smrti ještě stačil v rukou podržet první výtisk.
Koperníkova představa o podobě sluneční soustavy, podle jeho názoru obíhaly planety kolem Slunce v kružnicích.
Nedožil se toho, že v roce 1616 církev jeho spisy zařadila na seznam zakázaných děl a vyňala je až v roce 1835. Že na rozdíl od něj řada následovníků byla pronásledována, jmenovitě Giordano Bruno skončil na hranici a Galileo Galilei takové smrti jen tak tak unikl.
Keplerova revize
Ke slabinám Koperníkovy teorie patřilo mimo jiné přesvědčení, že planety se kolem Slunce pohybují v pravých kružnicích. S upřesňující verzí přišel v následujícím století německý matematik a astronom Johannes Kepler. Na základě propočtů stanovil tři tzv. Keplerovy zákony:
1. Planety se pohybují kolem Slunce po elipsách málo odlišných od kružnic, v jejich společném ohnisku je Slunce.
2. Obsahy ploch opsaných průvodičem planety (její spojnicí se Sluncem) jsou za stejný čas stejné.
3. Poměr druhých mocnin oběžných ploch dvou planet se rovná poměru třetích mocnin jejich hlavních poloos (středních vzdáleností těchto planet od Slunce).
To nejpodstatnější o pohybu nebeských těles bylo už v 17. století dané.
