Nejprve stručný výpis ze školního dějepisu: Ameriku objevil pro naši civilizaci Kryštof Kolumbus v říjnu 1492. Vasco Núnez de Balboa 21 let nato překročil Panamskou šíji, aby našel „nové“ moře, o němž se dozvěděl od indiánů.
V září 1513 u něj stál. V plné zbroji tehdy vkročil do vody a moře (nazval ho Jižním) i přilehlou pevninu prohlásil majetkem Španělského království.
Prvním Evropanem, který Tichý oceán překřížil, byl Fernao de Magalhaes. I když u několika ostrovů zakotvil (a na jednom přišel o život), jeho cílem nebylo objevovat ostrovy, ale dokázat, že se kulatá Země dá obeplout.
O mapování Tichomoří se postarali spíš další odvážlivci. Do centra jejich zájmu se záhy dostala snaha objevit zemi Terra Australis Incognita, o níž se od antiky spekulovalo, že na jižním konci Země vyvažuje severské pevniny. Také Jamese Cooka britská vláda pověřila, aby ji našel.
Nevěřím, že existuje
Synek z rodiny farmářského dělníka z anglického Yorkshiru si k moři přivoněl záhy a na první tichomořskou cestu v roce 1768 vyrazil už jako zkušený námořník a geodet.
Oficiálně měla početná výprava pozorovat z Tahiti průchod Venuše před Sluncem a přispět tak ke znalostem o sluneční soustavě. Neoficiálně či spíš tajně Cook dostal za úkol hledat Terru Australis Incognita.
Na Tahiti zakotvil s lodí Endeavour v dubnu 1769 a strávil tu tři měsíce. Pozorování Venuše příliš nevyšlo, ale s domorodci navázal dobré vztahy, ačkoli jejich erotická uvolněnost ho pobouřila.
Tři otazníky
|
V listopadu téhož roku se s Endeavourem pohyboval v okolí Nového Zélandu, který obeplul, objevil průliv mezi Jižním a Severním ostrovem a hlavně prokázal, že nejsou součástí předpokládané Jižní pevniny.
Na východní pobřeží Austrálie narazil jako první Evropan počátkem následujícího roku a zakotvil v Botany Bay, kde dnes leží Sydney. Podle tvaru pobřeží, které se na jihu stáčelo k západu, usoudil, že ani tato země není hledanou Jižní pevninou, a vydal se k severu.
Prozkoumával ostrovy a ostrůvky Velkého bariérového útesu, málem ztroskotal, nakonec se od Austrálie odpoutal, zamířil západně k Africe a kolem ní se vrátil do Anglie.
V roce 1772 vyplul hledat Jižní pevninu znovu, tentokrát se dvěma loděmi, Resolution a Adventure. Znovu navštívil Nový Zéland, odkud mířil dál na jih, dokonce jako první známý Evropan překročil jižní polární kruh, ale ledové bariéry ho k úlevě posádky donutily obrátit k severu.
Zmapoval řadu tichomořských ostrovů včetně Velikonočního ostrova, Markéz, Nové Kaledonie, Nových Hebrid a také shluku ostrovů dnes známých jako Cookovy. Do Anglie se opět vrátil plavbou na západ kolem Afriky, přesvědčený, že: „Co se týče jižního světadílu, nevěřím, že takový existuje…“ Austrálii nepočítal.
Smrt na Havaji. James Cook zemřel 14. února 1779 v zátoce Kealakekua.
Třetí plavba: smrti vstříc
Na třetí plavbu do Tichomoří – opět s lodí Resolution – startoval Cook v roce 1776. Za úkol dostal najít Severozápadní cestu mezi Tichým a Atlantickým oceánem. Jiným slovy obeplout shora Severní Ameriku. Na sever to vzal přes Nový Zéland a Tahiti, cestou objevil Havajské ostrovy, ale nahoře v Beringově průlivu ho zastavily ledovce. Severozápadní cestu musel vzdát.
Vrátil se na Havaj. Pro smrt. Jeho konec byl vlastně paradoxní. Na rozdíl od mnoha mořeplavců vždycky s obyvateli navštívených ostrovů vycházel pokud možno vstřícně.
Ostatně už při první návštěvě Tahiti nabádal posádku, aby se snažila „všemi spravedlivými prostředky kultivovat přátelství s domorodci a zacházet s nimi se vším představitelným lidstvím“. Jenže na Havaji narazil. Místní ho zabili. Snažil se získat zpátky člun, který mu ukradli.
