Zkuste si vyšetřování vraždy podle prvorepublikové četnické příručky

Stejně jako za první republiky i dnes existují zločinci ze zvyku, zločinci příležitostní a zločinci profesionální. Postup při pátrání po nich se také příliš nezměnil. Jen příručky pro policii už nejsou psány tak půvabným jazykem jako tehdy. Posuďte sami.

V minulém dílu seriálu Století četnické kriminalistiky jsme si připomněli vznik četnictva v českých zemích. Následující případ byl vyřešen díky rodící se metodice vyšetřování nejzávažnějších trestných činů, kterou četníci ve své práci využívali. A o ní je dnešní část.

V létě roku 1855 vystrašil obyvatele Hradce Králové požár stodoly v jedné rolnické usedlosti na okraji města. Pohotoví sousedé oheň zpozorovali a uhasili jej dříve, než se ze stodoly přenesl i na jiná obytná stavení. Přesto byla stodola ohněm dosti vážně poničena. Vzhledem k horkému letnímu počasí byla věc přičtena na vrub samovznícení slámy a nikdo se jí více nezabýval.

Neuplynul ani týden, počasí bylo zamračené, z oblohy spadlo dokonce i několik kapek, a v téže části města opět zahořela stodola. Tentokrát byl oheň zjištěn rolníkem, který naštěstí právě vcházel do stodoly. Oheň byl ještě v zárodku uhašen. Na místě byla nalezena zápalka. A to už byla věc pro četníky.

Na místo se dostavil osobně četnický desátník s četníkem. V případě žhářství nový soudní řád trestní z roku 1853 v §100 stanovil vyšetřit: "kde bylo zapálidlo vloženo, kde oheň vyšel najevo, způsob jak oheň vznikl, jak daleko sahal a jak je spáleniště daleko od jiných staveb, jaké bylo nebezpečí pro život nebo majetek a jak velká je způsobená škoda."

Desátník pozorně prohlédl místo vznikajícího ohně a nalezl na něm zápalku tvořenou kameninovou nádobkou s lojem, v níž byl jako knot použit kus staré kleriky. Vše zajistil pro potřebu soudního řízení.

Jedním z přítomných bylo četníkům sděleno, že před několika dny nedaleko rovněž hořela stodola. Četnická hlídka se odebrala na sousedy udané místo. Při prohledání ohněm vážně poškozené stodoly desátník nalezl pod vrstvou popela podobnou kameninovou nádobku. Byla opálena ohněm, ale přesto bylo zřejmé, že v nádobce byl jako v předchozím případě rovněž lůj. Žádné zbytky knotu na místě vzhledem k žáru vzniklému při hoření nalezeny nebyly. Ohněm poškozený hospodář četníkům udal, že se rozhodně nejedná o jeho nádobku.

Četníci pomáhají při hašení požáru.

S podezřením na žhářství, které by mohla mít na svědomí duchovní osoba, se desátník obrátil rovnou na královéhradecké děkanství. Děkan nebyl návštěvou četníků vůbec potěšen. Přesto byl nápomocen vyšetřování. Ač nerad, potvrdil, že na děkanství jsou používány podobné kameninové nádobky, jaké byly četníky zajištěny. Svolal všechnu čeleď a také kostelníka. Četníci následně prohledali jejich obydlí. V bytě kostelníka nalezli starou kleriku, z níž byl vystřižen kus látky o velikosti dvou doutnáků. Při výslechu se starý kostelník doznal, jak ke krádeži kameninových nádobek, tak i k tomu, že delší dobu vybíral z kostelní pokladničky peníze, které sem věřící dávali coby milodary.

Kostelník byl zatčen pro dvojnásobný zločin žhářství a zločin krádeže a dodán do věznice královéhradeckého krajského soudu. Při výslechu před vyšetřujícím soudcem udal, že stodoly zapaloval sedlákům ze zášti, neboť v době žní zanedbávají návštěvy kostela a nenosí milodary. Při každém setkání s vyšetřujícím soudcem mu chtěl kostelník v pokleku líbat ruku, a když mu to nebylo akurátním soudním radou umožněno, hluboce se uklonil a pronesl: "pochválen buď Pán Ježíš Kristus". Za své činy byl odsouzen na několik let těžkého žaláře v kartouzské trestnici.

Století četnické kriminalistiky 1850 - 1945

Nový čtrnáctidílný seriál serveru Technet.cz od četníka Michala Dlouhého.

Čtrnáctidílný seriál vás provede téměř stoletým obdobím existence četnictva na našem území.

Postupně se podíváme na kriminalistickou taktiku a metodiku vyšetřování nejvážnějších trestných činů, rozvoj pátrací služby, daktyloskopii, mechanoskopii, ale i evidenci zločinců, četnické pátrací stanice, dopravní prostředky používané při výkonu služby a další.

Potkáte se i se skutečnými četníky, kteří se stali předobrazem seriálových postav.

Seriál vám přiblíží připravovanou publikaci Století četnické kriminalistiky, kterou chystá chebské nakladatelství Svět křídel.

Přestože došlo k zatčení a uvěznění žháře, začaly se v Hradci Králové po čase opět vyskytovat požáry. V týdnu hořelo nejprve jednou, poté dvakrát, někdy dokonce i třikrát. Množící se případy již nebyla schopna zvládat městská požární záloha tvořená z místních tovaryšů a řemeslníků, majících zkušenosti s ohněm, tj. z kovářů a zámečníků. Požární záloha byla určována na každý den a byla připravena od páté hodiny odpolední do šesté hodiny ranní hasit vzniklý požár.

Četnictvo si s případy nevědělo rady. Desátník vysílal podřízené četníky k patrolám, dokonce se jich sám osobně účastnil, aby podle Poučení o službě pro zemské četnictvo, oheň byl hned v počátku zpozorován a z něho hrozící nebezpečí bylo zcela odvráceno, či pokud možno zmenšeno.

K tomu cíli měli četníci za úkol "pomáhati a osobně ruky přiložiti a dle svých sil k odvracení nebezpečenství a k navrácení bezpečnosti přispěti. Při ohních má četnictvo nejen k zachránění lidského života a jmění osob v nebezpečenství jsoucích osobně spolupůsobiti, nýbrž také především o to se starati, aby se zachráněné jmění opatrovalo a zachovalo." Mimo to bylo samozřejmě hlavním úkolem četnictva "bedlivě pátrati po žháři, zatknouti ho a příslušnému úřadu ho s písemným oznámením hned dodati…".

Obyvatelstvo, poté co v městě za poslední měsíc doslova lehlo popelem několik stavení, bylo již natolik zoufalé, že hlídkovalo po nocích za účelem zjištění ohně v samém jeho počátku. A také aby mohla být včas povolána požární záloha a oheň byl co nejdříve zlikvidován a nerozšířil se po okolí. Mezi obyvatelstvem vzrůstala také vzájemná nevraživost a podezíravost ze žhářství. Žhářem musel být někdo z obyvatel města. Tak volal hlas lidu.

Situace došla tak daleko, že městská rada dokonce zvažovala zřízení dobrovolné uniformované občanské gardy. Chystala se ji vybavit povozem se stříkačkou a dalšími hasícími potřebami pořízenými na náklad obce. Její členové by činnost požární zálohy vykonávali jako své zaměstnání.

Četnické hlídce se jedné noci zdál podezřelým muž, nápadný kolíbavou chůzí. Službu konající četník si zpětně uvědomil, že tohoto dobře oděného kulhajícího muže viděl při každém požáru, u něhož byl přítomen. Totéž potvrdil jeho kolega. Rozhodl se tedy muže zkontrolovat. Šlo o 34 roků starého Karla Horáka, syna z místní ctěné rodiny. V jeho oděvu nalezl četník krabičku fosforových zápalek. Údajně je zakoupil v létě na Anenské pouti, je totiž náruživý kuřák. Žádný doutník či dýmku u sebe však neměl.

Obálka chystané knihy Století četnické kriminalistiky

Četník začal mladého muže podrobovat výslechu, proč je v noční době v části města poměrně vzdálené od jejich domu. Horák se začal potit a přiznal, že letní požár stodoly, která byla v jejich sousedství, založený dopadeným kostelníkem, u něho probudil zvláštní touhu po ohni. Pojednou, při pohledu do ohně pocítil silné vzrušení. Díky své tělesné vadě zůstal svobodný a žádnou dívku nemá. K ukojení své nezvladatelné touhy začal zakládat požáry. S narůstající Horákovou touhou narůstal i počet požárů ve městě. Přiznal, že se vydal se zápalkami v kapse založit oheň, aby ukojil svou nezkrotnou vášeň.

Karel Horák byl zatčen a odveden do věznice královéhradeckého krajského soudu. Zde byl udán pro zločin žhářství ve smyslu §166 trestního zákoníku. Porotním soudem byl vzhledem k vícenásobnému založení ohně odsouzen k doživotnímu těžkému žaláři. Přes značnou způsobenou škodu, kterou svými činy Karel Horák způsobil, nepřišla při jím založených požárech o život žádná osoba. Takový čin byl trestán smrtí. Zranění, která utrpěli poškození, či obyvatelé hasící požáry, byla naštěstí mírné povahy.

Úplně první příručka pro četníky

Kriminální neboli kriminalistická taktika, na jejíž znalost byl u četnictva od samého jeho vzniku kladen důraz, se rozvíjela na základě požadavků jednotlivých ustanovení trestních řádů vztahujících se na činnost četnictva v souvislosti s trestním řízením. Příslušná ustanovení trestních řádů byla přejímána a podrobně upravována ve služebních instrukcích a dalších předpisech upravujících výkon postupně se rozvíjející pátrací služby.

Vůbec první ucelenou publikací byly u četnictva Pokyny pro službu pátrací a daktyloskopickou bezpečnostních orgánů, zpracované četnickými kapitány Povondrou a Pinkasem.[1]

Pokyny pro službu pátrací a daktyloskopickou bezpečnostních orgánů

Hned první část publikace je věnována činnosti četnictva, jejímž cílem bylo zjistit a objasnit spáchaný trestný čin nebo podezřelý případ. Četníkovi bylo uloženo:[2]

• a) seznámiti se s poměry místa, kde čin byl spáchán,
• b) zjednati si jistotu, jaký trestný čin a jak byl proveden,
• c) shlédnouti a zajistiti veškeré stopy,
• d) zjistiti věci, vztahující se k trestnému činu,
• e) zjistiti a vyslechnouti svědky,
• f) zjistiti příběhy, které předcházely trestnému činu nebo později se přihodily a s ním souvisí,
• g) zjistiti osobní poměry oběti a osob jí blíže stojících.

Následně bylo podrobně rozebráno popisování místa činu, jak byl čin proveden, vyhledávání a zajišťování stop, zjišťování skutečností majících vztah k trestnému činu, provádění nepřísežného výslechu svědků, zjišťování skutečností souvisejících s trestným činem, které se staly před a po spáchání činu, zjišťování osobních poměrů oběti a osob z jejího okolí.

V návaznosti na zjištění a objasnění trestného činu, bylo úkolem četnictva zjistit, dopadnout a usvědčit jeho pachatele. Třetí část publikace byla věnována pátrání po pachateli, jeho zjišťování a stíhání, ale také ztotožňování osob a neznámých mrtvol na základě evidence trestných činů a věcí souvisejících s trestnými činy.[3]

Podrobně bylo rozebráno:

• pátrání po pachateli, jeho zjišťování a stíhání,
• zjišťování totožnosti a konfrontace osoby zadržené pro podezření z trestného činu,
• zjišťování totožnosti podle rukopisu,
• fotografie,
• zjišťování totožnosti policejním psem,
• výslech podezřelé osoby,
• prohlídka osobní a domovní,
• evidence věcí,
• doličné předměty

Výslech zadrženého

Výhradně kriminalistickou taktikou se zabývá Učebnice pátrací taktiky z roku 1935, zpracovaná majorem Rudolfem Košťákem, která sloužila jako učební pomůcka pro četnictvo.[4]

Autor knihu rozdělil do dvou dílů, přičemž první z nich je určen pro začátečníky a obsahuje základní směrnice kriminální taktiky a druhý obsahuje směrnice kriminální taktiky pro pokročilé.[5] V závěru předmluvy uvádí, že kriminální technikou se v knize vůbec nezabývá, neboť tato je dostatečně upravena služebními předpisy.[6]

Úvodní část prvního dílu je věnována postupu na místě činu, které autor vnímá v užším smyslu jako místo, kde byl čin spáchán a v širším smyslu vnímá i okolí se stopami pachatele a zúčastněných osob. Upozorňuje na rozdílnost ve způsobu vyšetřování jednotlivých trestných činů a tyto rozděluje pro potřeby publikace do dvou skupin:[7]

• Trestné činy nevykazující žádné stopy. Při jejich vyšetřování bezpečnostní orgán vychází z výpovědí svědků, poškozeného a podezřelého.
• Trestné činy, které zanechávají stopy zjistitelné vlastním pozorováním bezpečnostního orgánu.

Na místě činu spadajícího do druhé skupiny bylo stanoveno:[8]

• Vytlačit zvědavce
• Uzavřít místo činu - v potřebném rozsahu,
• Vyšetřující mají k místu činu jít opatrně za sebou, aby nezničili stopy či nevytvářeli nové. K tomu účelu bylo doporučeno například připevnění velkého cvoku na botu, či omotat ji hadrem, aby otisky vyšetřujících byly snadno rozpoznatelné.
• Je-li místo činu rozlehlé se značným množstvím stop, byla vykonávána nejprve povrchní prohlídka s cílem orientace na místě a k zajištění stop podléhajících zkáze (otisky prstů či pachová stopa pro nasazení policejního psa).
• V případě vraždy, zabití, či jiného velkého neštěstí oznámit případ okresnímu soudu nebo státnímu zastupitelství a vyžádat vyslání soudní komise.
• V případě kapitálních zločinů (vražda, zabití, žhářství) a jiných důležitých trestných činech místo fotografovat
• Pořídit náčrtek místa činu
• Provést podrobnou prohlídku s cílem zjistit, kudy pachatel přišel, co na místě činu dělal a kudy odešel
• Sejmout stopy
• Provést další šetření (výslech svědků, domovní prohlídka).

Druhý díl, obsahující směrnice kriminální taktiky pro pokročilé, je věnován ohledání místa činu a zkoumání průkazního materiálu, které spočívá ve vyhodnocování stop, jejich kombinaci, případně rekonstrukci činu.

Příběh titulní fotografie

Tělo oběšené bylo převezeno do márnice místního hřbitova k obdukci (ohledání mrtvoly). Tu prováděli dva lékaři a konstatovali, že žena zemřela zardoušením již přede dvěma dny a mrtvolné skvrny, které byly pouze na jejích zádech a zadní straně nohou nasvědčovaly tomu, že po smrti bylo tělo v poloze horizontální a ne vertikální jak je tomu u oběšenců.
 
Ruka na smímku správně nemá být vidět, šlo však o to, aby bylo tělo zafixováno tak, jak potřeboval fotograf. Na venkově probíhaly pitvy v márnicích na místních hřbitovech a ne na žádné patologii či ústavu soudního lékařství. A vesnické márnice na to nebyly žádným způsobem vybaveny jakýmikoliv držáky, podložkami a podobně.

Oběť zločinu

V případech usmrcení bylo apelováno na to, zda jde se o vraždu, sebevraždu, či nešťastnou náhodu. Podrobně jsou rozebrány způsoby posuzování ran střelných, bodných, řezných, sečných, ran tupým předmětem i způsobených pádem z výše. Pozornost je dále věnována strangulaci z oběšení, uškrcení a zardoušení, otravám, udušení a upálení. Samostatné části popisují okolnosti vraždy dítěte, vyhnání plodu a zjišťování motivu násilného usmrcení.

Stejná pozornost byla věnována i případům žhářství, popisem taktiky ohledání místa požářiště, popisu samovznícení, účinků elektrického proudu, blesku, slunečních paprsků či jiných příčin vzniku ohně a samozřejmě úmyslnému založení ohně a vypátrání jeho pachatele.

Zločinci příležitostní a zločinci ze zvyku

Zločinci byli v tehdejší době děleni na zločince příležitostné, úmyslné, ze zvyku a zločince z povolání.[9] Právě zločincům z povolání, kteří byli charakterizováni ziskuchtivostí, hýřivým způsobem života, vzájemným sdružováním, ale hlavně specializací, musely věnovat bezpečnostní orgány náležitou pozornost.

Specializace zločince se odvíjela zejména od jeho tělesných a duševních schopností, podle doby a místa páchání trestné činnosti a podle způsobu páchání trestných činů. I zločinec z povolání však mohl změnit pod tíhou okolností svoji specializaci. Motivem mohla být znalost stylu jeho práce, změna odbytu ukořistěných věcí či změna poptávky, konkurence, ale také stáří a s tím spojená ztráta fyzických a duševních schopností zločince.[10]

Metodika vyšetřování nejzávažnějších trestných činů se vyvíjela na základě jednotlivých ustanovení trestních řádů věnovaných postupu bezpečnostních orgánů v trestním řízení. Na podmínky četnictva byla tato ustanovení dále rozpracována ve služební instrukci a v pozdější době i v dalších předpisech upravujících výkon postupně se rozvíjející pátrací služby.

Celá druhá část již výše zmíněné příručky Pokyny pro službu pátrací a daktyloskopickou bezpečnostních orgánů od Josefa Povondry a Oldřicha Pinkase byla věnována postupu při jednotlivých zločinech.[11]

U vraždy, která patří mezi nejtěžší zločiny, byl stanoven následující postup:[12]

• Veškerá pozornost měla být věnována místu nálezu mrtvoly a místu, kde byl čin spáchán.
• Ihned měl být o případu telefonicky, telegraficky, či poslem vyrozuměn soud či státní zastupitelství a příslušné okresní četnické velitelství.
• Pokud na místě nebyl lékař, měl se četník přesvědčit, zdali již skutečně nastala smrt.
• Poloha mrtvoly a její nejbližší okolí měly být popsány, včetně zhotovení náčrtků. Popsána měla být mrtvola, její šatstvo a známky násilí na mrtvole.
• Zjištění času, kdy nastala smrt.
• Zjištění doby, kdy byl čin spáchán.
• Zjištění, jaké byly k činu použity nástroje.
• Zjištění, zda je místo nálezu mrtvoly totožné s místem činu.
• Zjištění počtu pachatelů činu.
• Zjištění, v jaké poloze se nacházela oběť, když jí byla způsobena zranění.
• Zjištění osoby, která mrtvolu nalezla.
• Vyhledání, zajištění a vyhodnocení stop.
• Zjištění totožnosti mrtvoly.
• Zjištění motivu činu.

Následně byly v pokynech uvedeny odlišnosti postupu v případě zavraždění dítěte, odložení dítěte, vyhnání plodu a jiných nepřirozených úmrtí.

V případě žhářství bylo nejdůležitější zjištění příčiny požáru a při jeho úmyslném založení i motiv činu.[13]

Posledním z podrobně rozebraných zločinů bylo padělání peněz a cenných papírů, při nichž měla být pozornost věnována způsobu zhotovení padělků a použitým nástrojům a surovinám.[14]

Mrtvola ženy nalezená v poli

Ve druhém dílu Učebnice pátrací taktiky od Rudolfa Košťáka z roku 1935,[15] je rovněž velká pozornost věnována vyšetřování případů usmrcení, jak bylo naznačeno v předchozí části práce. V částech věnovaných střelným, bodným a řezným ranám a v případech oběšení jsou podrobně rozepsány okolnosti nasvědčující sebevraždě a okolnosti nasvědčující vraždě, čímž byla pro praktický výkon pátrací služby vhodně doplněna metodika vyšetřování nejzávažnějších trestných činů.

Obdobně tomu bylo i při rozboru vyšetřování případů žhářství, vylupování pokladen, krádeží, loupeží, padělání peněz a dopravních nehod motorových vozidel.

Skutečným přínosem pro rozvoj metodiky vyšetřování nejzávažnějších trestných činů je již zmíněná práce Jana Vaji s názvem Vyšetřování zločinů proti životu a majetku.[16]

Autor na základě svých letitých praktických zkušeností podrobně rozpracoval postup práce na místě činu vraždy, který si dovolím doslovně uvést:[17]

Práce na místě činu

O autorovi

Plukovník Michal Dlouhý je duchovním otcem dnes již legendárního seriálu Četnické humoresky, který nyní reprízuje Česká televize.

Náměty se přímo podílel na prvních deseti dílech z první série.  V roce 2006 spolu se scenáristkou a režisérkou Pavlínou Moskalykovou Solo a dramaturgem Josefem Souchopem převzal cenu "TÝTÝ" za nejúspěšnější televizní seriál roku 2005.

V současné době připravuje pro brněnské televizní studio pokračování televizního seriálu o četnících s názvem "Četnické trampoty".

Jako odborný poradce spolupracoval při natáčení detektivních a kriminálních filmů Hříchy pro pátera Knoxe, Hříchy pro diváky detektivek, Příběh kriminálního rady, Muž, který vycházel z hrobu a dalších.

Je autorem čtrnácti původních knih z oblasti literatury faktu, které naučně populární formou popisují působení četnictva na našem území a kriminální případy řešené četníky.

Na místě činu pracuje zpravidla tolik bezpečnostních orgánů, kolik je jich tam potřeba a to:

• Pro ohledání místa činu a nejbližšího okolí.
• K účelu zajištění stop.
• K uzavření místa činu a nejbližšího okolí.

Ostatní pátrají v širším okruhu místa činu a shromažďují indicie:

• Výslechem podezřelých osob.
• Kontrolou pohybu cizinců.
• Kontrolou hostinců a jiných veřejných místností v širším okruhu místa činu.

1. Pouze rychlým pohybem pátrajících orgánů mohou se zavčas zachytiti stopy po pachateli, eventuelně je tím umožněno jeho rychlé dopadení.· Zatýká-li se více různých osob pro podezření, aniž by bylo prokázáno, že tyto osoby byly ve spojení, nastává rozvláčnost ve vyšetřování a ztrácí se jistota.
2. Obviní-li se vícero různých osob bez dostatečných důkazů, pomáhá to pravému pachateli.
3. Důležité je pozorování podezřelých osob, jejich styk, rozmluva, pohyb.
4. Je-li naděje, že pachatel může být usvědčen nálezem věcí při domovní prohlídce, musí býti věnována domovní prohlídce co největší přesnost a svědomitost.
5. Bezpečnostní orgán, který domovní prohlídku vykonal, musí si býti jist a úplně přesvědčen, že nikdo jiný nemůže důkladněji a přesněji prohlídku vykonati.
6. Příčinou neúspěchu domovních prohlídek bývá často nedostatečný počet bezpečnostních orgánů, k domovní prohlídce určených. Tento počet má býti takový, aby mohla býti vykonána domovní prohlídka důkladně a promyšleně. Tím se dosáhne i zvětšení přesnosti a bystrosti.
7. Bezpečnostnímu orgánu uloží se práce taková, kterou může s úspěchem vykonati.
8. Objekt k prohlídce určený rozdělí se na několik úseků. Jednotlivým hlídkám přidělí se části objektu přiměřeně vzhledem k početnosti hlídky a musí se přihlížeti k tomu, aby při dostatečném počtu bezpečnostních orgánů byla vykonána domovní prohlídka s úspěchem. Je-li objekt velký a počet bezpečnostních orgánů nedostatečný, přechází se bez plánu z místa na místo, tu jen náhoda poslouží, docílí-li se výsledku.

Následuje popis postupu vyšetřování dokumentovaný na skutečných případech loupežné vraždy,[18] zabití,[19] nálezu mrtvoly, [20] zavraždění dítěte,[21] žhářství[22] a krádeže.[23]

Poděkování:

Příspěvek byl zpracován z připravované publikace "Století četnické kriminalistiky", kterou vydá nakladatelství Svět křídel v Chebu. Práce je završením črvrt století trvající vědeckovýzkumné činnosti JUDr. Michala Dlouhého, Ph.D., který na uvedené téma zpracoval diplomovou a rigorózní práci na Právnické fakultě UK Praha a disertační práci na Policejní akademii ČR. Vědecké bádání autora je věnováno organizaci četnictva na našem území a jím vykonávané pátrací službě. Publikace bude pojata jako naučně populární, bude obsahovat reálie, skutečné kriminální případy a řadu obrazových příloh.

Použitá literatura:

[1] Povondra, J., Pinkas, O. Pokyny pro službu pátrací a daktyloskopickou bezpečnostních orgánů. J. Gusek Kroměříž 1922.[2] tamtéž s. 2.
[3] tamtéž s. 36.

[4] Košťák, R. Učebnice pátrací taktiky. Státní tiskárna v Praze 1935[5] tamtéž s. 5.
[6] tamtéž s. 6.
[7] tamtéž s. 9.
[8] tamtéž s. 10-12.
[9] tamtéž s. 171.
[10] tamtéž s. 174-175.

[11] Povondra, J., Pinkas, O. Pokyny pro službu pátrací a daktyloskopickou bezpečnostních orgánů. J. Gusek Kroměříž 1922.[12] tamtéž s. 17-25.
[13] tamtéž s. 32-34.
[14] tamtéž s. 34-35.

[15] Košťák, R. Učebnice pátrací taktiky. Státní tiskárna v Praze 1935.

[16] Vaja, J.: Vyšetřování zločinů proti životu a majetku. Vlastním nákladem v Náchodě 1937.
[17] tamtéž s. 18-20
[18] tamtéž s. 21-28.
[19] tamtéž s. 57-58.
[20] tamtéž s. 66-76.
[21] tamtéž s. 82-86.
[22] tamtéž s. 97-101.
[23] tamtéž s. 110-112.