Aktualizace: V závěru článku aktualizujeme stav závodu po (třetí) noci z 23. na 24. srpna.
Již na startu letošního ročníků Poháru Gordona Bennetta bylo zřejmé, že většina posádek nepospíchá do velkých výšek. Na přelomu 21. a 22. srpna foukal totiž v okolí polského Toruně západní vítr. Vzhledem k tomu, že vzdušný prostor Běloruska je pro závod zavřený, mělo by toto klání krátký průběh.
 |
Jihovýchodním směrem se tam pustily pouze tři týmy z patnácti. Tým Američanů (USA-1), jeden ze tří týmů Poláků (POL-3) a jeden ze tří týmů Rakušanů (AUS-3).
Dráhy posádek, které se po startu vydaly jihovýchodním směrem.
Po 12hodinovém čekání nad místem startu se zbylé posádky rozdělily na dvě skupiny. Jeden ze švýcarských balonů (SUI-3) nabral výšku přes 2 000 metrů a zamířil východním směrem k úzkému prostoru průletu mezi prostorem ruského Kaliningradu a Běloruskem. Poněkud rozpačitě ho následoval francouzský balon (FRA-3).
Švýcarský tým SUI-3 poslal přímo z balonového koše video. Je zde dobře vidět avionika, která je v tomto závodě opravdu na vysoké úrovni a nezadá si s vybavením letadel. Nutný je odpovídač radaru, letecká radiostanice a pokročilé navigační přístroje. To vše je nutné energeticky zásobovat po celou dobu letu, která může být až 72 hodin. Z těchto důvodů posádky často využívají solární panely k dobíjení baterií.
Night watch over NOTHEASTERN Poland, the other pilot safely sleeping SUI-3
#gordonbennett2021 #gb2021torun https://t.co/4daopmxNew
Průlet průrvou mezi Kaliningradem a Běloruskem připomíná průběh závodu v roce 2017, kdy se to jako jediné podařilo vítězné francouzské posádce.
Průběh Poháru Gordona Bennetta v roce 2017. Vítězný tým Francie se dokázal trefit do zhruba 30 km širokého prostoru mezi oblastí Kaliningradu a Běloruskem.
Od rána 23. srpna ovšem letošní ročník Poháru opět ukázal, že dokáže překvapit. Posádky, které vydržely čekat celou noc v nízké výšce okolo 200 metrů nad terénem, se vydaly jihozápadním směrem. Částečně se tak připomíná dramatický průběh závodu v roce 2018, kdy se startovní pole rozletělo doslova na všechny strany.
Co přinesou další hodiny, je otázka. Zatím se zdá, že oblast tlakové výše nad Britskými ostrovy by posádkám, které nad Německem míří na Švýcarsko, mohla z cesty odsunout déšť a hlavně bouře. Jde zejména o posádku Poláků (POL-2), pilot: Krzysztof Zapart a kopilot Adam Ginalski, kteří se ve výšce 1808 metrů na terénem, rychlostí kolem 31 km/h a kurzem cca 197 stupňů přibližují alpským štítům. Průběh závodu můžete sledovat zde.
Záběry posádek Poháru Gordona Bennetta 2014
Povinnou výbavou posádek jsou samozřejmě kyslíkové přístroje pro případ, že by bylo nutné letět ve výškách nad 3 500 m n.m. Nutností je v takovém případě i adekvátní oblečení. Noční let v takových výškách může znamenat třeba i mínus 30 stupňů Celsia po několik hodin bez možnosti pohybu.
Při pohledu na trasy letů posádek v minulých ročnících je evidentní, že se nezaleknou ani dlouhého letu přes moře.
Známá jsou přistání na Sicílii či na Mallorce, ale též případ, kdy tři posádky po čtyřiceti hodinách nad Středozemním mořem přistály v Alžírsku. Nejenže byly diskvalifikovány, ale piloti ještě strávili nějaký čas v alžírských policejních celách.
Aktualizace: Během třetí noci přistála polská posádka POL-2, Němci (GER-1) a Švýcaři (SUI-1). Podle pilota Jana Smrčky, který se závodu v minulosti účastnil, stojí za riskantním přistáváním během noci nedostatek písku, který posádky vyčerpaly při dlouhém vyčkáváním nad místem startu. Zároveň si každá posádka musí ponechat železnou zásobu balastu pro přistávací manévr.
Dopoledne 24. srpna se vedení ujímá francouzská posádka FRA-1(pilot Hervé Moine, kopilot Hervé André Moine). Jejich aktuální výška je 4034 metrů, což dokládá, že rozhodně ještě nejdou na přistání.
Dráhy posledních tří posádek, které v poledne 24. srpna bojují o Pohár Gordona Bennetta 2021.
Průběh závodu budeme nadále sledovat.
