Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Křižující střela s jaderným pohonem by rozsévala smrt už cestou k cíli

aktualizováno 
Na projektu střely s proudovým jaderným pohonem a šestnácti bojovými hlavicemi pracovali ve Spojených státech v 50. a 60. letech. Nestíněný jaderný pohon s přímým cyklem by za sebou zanechával smrtící stopu už při nízkém letu nad územím protivníka mezi jednotlivými cílovými oblastmi.

Střela SLAM s jaderným náporovým motorem v představách výtvarníka. | foto: Honza Topinka

Přenesme se v této stati do doby jaderného šílenství, do doby, kdy se objevovaly hlasité názory, že atom po stránce energetické vyřeší vše. Vedle reálného rozvoje atomových zbraní využívajících neřízenou řetězovou reakci se intenzivně hovořilo o technice s řízenou řetězovou reakcí pro využití i v civilní sféře. Populárně vědecké časopisy se tak hemžily atomovými vlaky, automobily a dokonce vysavači v domácnostech. Složitý výzkum jaderných pohonů pro o poznání menší prostředky, než jakými byla námořní plavidla, se dokonce rozeběhl, a to opět v oblasti vojenské, kde na to byly finanční prostředky.

Na distribuci jaderných pum prostředek s jaderným pohonem

V polovině 50. let zahájili Američané výzkum, na základě jehož výsledků měla být americkému letectvu jednou nadělena nadzvuková strategická střela s plochou dráhou letu poháněná jaderným motorem. V té době již několik let běžel jiný program připravující jaderný pohon pro strategické bombardéry. Důvodem pro tyto vážně míněné experimenty bylo dosažení téměř neomezeného doletu (myšleno v kontextu pozemských dimenzí).

Na projektu střely označované akronymem SLAM (Supersonic Low Altitude Missile) pracovala firma Chance Vought Aircraft Inc. O tom, jak měla být tato zbraň monstrózní, nás nenechají na pochybách „specifikace“ z článků amerických magazínů: „Je velká a těžká jako parní lokomotiva, létá tří až čtyřnásobnou rychlostí zvuku a nese šestnáct jaderných hlavic o síle 1 Mt TNT“.

Jiné SLAMy

Akronym SLAM byl později použit pro další zbraňové systémy.

AGM-84 SLAM (Standoff Land Attack Missile) je americká řízená střela vzduch - země s doletem 110 km (verze ER - Exponded Response až 250 km) a s bojovou hlavicí o hmotnosti 227 kg. Ideální pro větší stacionární cíle.

SLAM - Submarine-Launched Air Missile - britský protiletadlový raketový systém vyvíjený pro ponorky. Testy proběhly v roce 1972. Do výzbroje nebyl přijat kvůli malému dostřelu.

Kritici projektu dávali zavedenému akronymu poněkud jiný význam: Slow, Low, and Messy. S druhým a hlavně se třetím adjektivem lze bez výhrad souhlasit. A to „pomalá“ bylo hodnoceno v porovnání s mezikontinentálními balistickými střelami, se kterými se samozřejmě v tomto parametru nemohla rovnat.

Vývoj pohonu střely probíhal v Lawrence Radiation Laboratory pod kódovým názvem projekt Pluto (později se často název Pluto používal pro celý projekt střely SLAM). A právě v oblasti pohonu bylo dosaženo hmatatelných výsledků, než byl projekt této zbraně zastaven.

Jaderný náporový motor pro SLAM

„Spalovací“ proudový motor využívá energii uvolňovanou z chemické reakce hoření paliva. Tu tepelnou energii však můžeme získat i řízenou reakcí štěpného materiálu v reaktoru. Ano, jsou zde problémy s nebezpečným zářením, ostatně i kvůli tomu byly zastaveny projekty pilotovaných bombardérů s jaderným pohonem, protože na letadle s omezenou hmotností bylo účinné stínění prakticky neřešitelné. Ale u nepilotovaných střel nebyl nestíněný reaktor vyloženě na závadu, v projektu SLAM to dokonce někteří vyzdvihovali jako přidanou hodnotu.

Nejjednodušším z množiny proudových motorů je motor náporový, protože postrádá jakékoliv rotující části, tedy soustrojí kompresoru a turbíny. Na druhou stranu právě kvůli absenci kompresoru na vstupu nemůže pracovat při malých rychlostech, maximální účinnosti pak dosahuje při nadzvukových rychlostech Mach 3 až 5. A proto letadlo či střela poháněné náporovým motorem musí před spuštěním tohoto motoru získat dostatečnou dopřednou rychlost (přibližně Mach 0,5), řeší se to například použitím startovacích raketových motorů na tuhá paliva.

Přestože výzkumů a zkušebních projektů s náporovými motory (spalovacími) bylo mnoho, tak v praxi se pro své nevýhody příliš neujaly. A když už, tak ne u pilotovaných letadel, ale u řízených střel (např. sovětské protiletadlové systémy SA-4 Ganef nebo britské Sea Dart a Bloodhound).

Pro střelu SLAM byl vyvíjen náporový motor jaderný, který měl mezi vstupním difuzorem a výstupní tryskou místo spalovací komory jaderný reaktor. Z trysky tak neproudily horké spaliny, ale horký vzduch, což na funkci nemá vliv.

Jednoduchý schematický nákres jaderného náporového motoru

Jednoduchý schematický nákres jaderného náporového motoru

Takto požitý nestíněný reaktor s uvažovaným výkonem 600 MW by emitoval silné neutronové záření a gama záření, což by mělo katastrofální vliv na vše živé v blízkosti trajektorie střely, ta měla létat nad územím protivníka ve výšce do 300 metrů. K tomu všemu by byl navíc vzduch proudící přímo reaktorem silně radioaktivně zamořen.

V první polovině 60. let byly vyrobeny a v Nevadské poušti otestovány dva funkční prototypy rektoru i s obrovským příslušenstvím právě pro simulací činnosti náporového motoru. Na podzim 1961 to byl nejprve prototyp označený Tory II-A s výkonem reaktoru 160 MW a v létě 1963 Tory II-C už s výkonem 600 MW, s jakým se počítalo pro budoucí střelu SLAM. Úspěšná zkouška Tory II-C dávala nadějí, že realizace střely je už pouze otázkou času (a především dalších peněz).

Materiály a nové technologie

Nejen motor byl náročným dílem, i navrhování draku střely si vyžádal velký díl invence leteckých konstruktérů. Do té doby nikdo nenavrhoval letadlo či křižující střelu létající na úrovni mořské hladiny více než trojnásobnou rychlostí zvuku, kdy kvůli aerodynamickému ohřevu může teplota vnějších části konstrukce výrazně překročit 500 °C.

Pro teplotně nejexponovanější části trupu se proto počítalo s niklchromovou superslitinou Rene 41, kterou tvoří přibližně 50 % niklu, 20 % chromu, 10 % molybdenu, 10 % kobaltu a menší podíly dalších prvků. Tato slitina si drží výjimečnou pevnost až do teplot kolem 870 °C a používá se i v kosmickém průmyslu.

Fotogalerie

Krokem do neznáma bylo kromě výběru konstrukčních materiálů i aerodynamické řešení pro takové extrémní podmínky letu. Více než jeden a půl tisíce hodin testů v aerodynamických tunelech bylo podstoupeno jenom kvůli správnému výběru koncepce draku, výsledným návrhem bylo kachní uspořádání, v tomto případě s ralativně malými řídícími plochami: směrové a výškové v přední části střely a samostatná křidélka na konci trupu až za stabilizátory/(minikřídly).

Elektronické systémy soustředěné v přední části střely musely mít k vůli nestíněnému reaktoru vysokou radiační odolnost. Toho by bylo dosaženo jednak speciálně vyvinutými v tomto směru odolnými elektrosoučástkami, jednak dodatečným stíněním přímo těchto malých celků, což bylo v porovnání s případným odstíněním velkého reaktoru řešením jednoduchým. V roce 1964 tak bylo realizováno intenzívní testování elektronických součástek v odolnosti proti radiačním účinkům, jehož výsledky se uplatnily po ukončení programu SLAM v dalších projektech.

Z elektronických systémů stojí za pozornost především ten navigační, vyvíjený pod názvem Fingerprint. Jeho princip spočíval v porovnává dat získaných radiovýškoměrem střely s digitalizovanými reliéfy terénu uloženými v paměti palubního počítače a následných korekcí letu dle předem naprogramované dráhy. Později, když už byl projekt SLAM opuštěn, dostal systém pracující na tomto principu označení TERCOM (Terrain Contour Matching) a v průběhu doby byl nadále vylepšován, disponují jím například známé střely Tomahawk.

Užitečný náklad

To nejdůležitější, kvůli čemu vlastně celá střela vznikala, se nacházelo v její střední části. Tam byla situována jakási pumovnice či zásobník s dvěma řadami vodíkových pum (hlavic) o síle 1 Mt TNT (pro porovnání: poslední odhady síly atomové pumy svržené na Hirošimu hovoří o 15 kt TNT +/- 20 %). Těchto pum měla nést každá střela SLAM šestnáct kusů, což znamenalo distribuci na 16 nezávislých cílů. Některé obrazové materiály, jako výkresy nebo axonometrické pohledy doprovázející pozdější články o tomto projektu, pak zobrazují „pouze“ čtrnáct nesených pum, ale taková nepatrná redukce ani nestojí za řeč.

Rychlá a smrtonosná

Střely SLAM měly startovat z amerického území (poblíž pobřeží kvůli smrtonosnému pohonu) z vertikální, či téměř vertikální startovní pozice. Dokonce se uvažovalo i o ponorkách jako nosičích těchto střel, pak by problémy s přelety vlastního území zcela odpadly. Přes oceán by střela letěla ve výšce 35 000 stop (přes 10 km) až čtyřnásobnou rychlostí zvuku, ještě nad mořem pak měl následovat sestup na výšku 500 až 1000 stop (150 až 300 m) a vlet do vzdušného prostoru nepřítele. V této malé výšce by kopírovala terén, což mělo poskytnout i díky vysoké rychlosti velkou šanci unikat protivzdušné obraně. Podle naprogramované dráhy by následovala distribuce jednotlivých jaderných pum (hlavic) na předem určené cíle.

Některé horké hlavy uvažovaly, že by střela i po vypuštění poslední bojové hlavice křižovala nad územím protivníka (často se udává předpokládaný dolet přes 100 tisíc mil) a při této pouti by podél trajektorie letu stále ničila vše živé zářením z reaktoru, o kterém již padla zmínka výše. Na konci své mise pak měla zamířit na svůj poslední, sedmnáctý cíl jako špinavá bomba.

Destruktivní by bylo i působení silného akustického tlaku za nadzvukovou střelou, ale v porovnání se zářením motoru a výbuchy jaderných hlavic to lze považovat jen za takový terciární přídavek k celé té zkáze.

Návrhový obrázek akce střely SLAM poháněné jaderným náporovým motorem

Návrhový obrázek akce střely SLAM poháněné jaderným náporovým motorem

Konec projektu

Projekt SLAM byl zastaven v roce 1964. Nejenže byl příliš kontroverzní i pro ty nejotrlejší z nejotrlejších, ale za jeho koncem stála souhra více důvodů. Pokud by se nakonec střelu vůbec podařilo realizovat, což i z technického hlediska zatím nebylo stále jisté, tak nemalým problémem by byly už jenom zkušební lety. Ty se předběžně plánovaly nad Tichým oceánem a střely měly skončit v jeho hlubinách. Takový hazard by se neutajil a následovala by smršť protestů veřejnosti i zahraničních vlád.

Do otázky, zda pokračovat ve stále finančně náročnějším projektu SLAM, vstoupil také fakt, že na přelomu 50. a 60. let byly zařazovány do operační služby první typy mezikontinentálních (USAF) a ponorkových (US NAVY) balistických raket.

A v neposlední řadě zde panovaly velké obavy, že v případě výroby střel SLAM a jejich zavedení do operační služby přijdou Sověti s podobně hrozivou zbraní.

Nezodpovězenou otázkou zůstane váha těchto jednotlivých důvodů. Například tehdejší mezikontinentální nebo ponorkové balistické rakety nesly pouze po jedné bojové hlavici, vícenásobné hlavice (MIRV, multiple independently targetable reentry vehicle) se objevují až od roku 1970. Plánovaná ničivá síla užitečného nákladu střely SLAM (která však zdaleka ještě nebyla na světě) by tak mnohonásobně převyšovala ničivou sílu jakékoliv balistické rakety té doby (SLAM: 16 x 1 Mt TNT, Atlas: 1,44 nebo 3,75 Mt TNT, Titan: 3,75 Mt TNT, Minuteman: 1,2 Mt TNT a ponorková Polaris: 600 kt TNT).

A na samotný závěr ještě jedna zajímavost. Když byly plány na dokončení střely SLAM v plném proudu, tak dokonce na velitelství strategického letectva (SAC, Strategic Air Command) padaly odvážné názory, že v případě jejího zařazení do výzbroje by mohlo dojít až na zrušení flotily strategických bombardérů.



Témata: Jaderný reaktor


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Škola za 1. světové války: špinavé třídy a žádní učitelé
Škola za 1. světové války: špinavé třídy a téměř žádní učitelé

VIDEO První světová válka výrazně proměnila celou společnost. Změnilo se i české školství, kterému boje odvedly učitele a namísto nich přivedly do školních budov...  celý článek

Před 100 lety Němci poprvé bombardovali Londýn během noci
Před 100 lety Němci poprvé bombardovali Británii během noci

VIDEO Německo bombardovalo Velkou Británii už od roku 1915. První nálety však nepodnikala letadla, ale vzducholodě. Teprve v roce 1917 je vystřídaly bombardéry. Byly...  celý článek

Na otevírací den ve VTM Lešany je přichystán program s ukázkou dělostřelecké...
V Lešanech bojovala americká armáda. Sledovali jste tankový den

Ve vojenském muzeu v Lešanech proběhl tankový den. Poprvé se představil pancéřovaný vůz Toyota a k vidění byla i bojová ukázka při které se utkala americká...  celý článek

Zeleninové hranolky
Zeleninové hranolky

Hranolky nemusí být zabijákem diety.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.