V lednu 2012 média zaplnily zprávy, že vědci vytvořili v laboratoři kmen chřipky, který by mohl zabít miliony lidí (psali jsme zde a zde). Obavy ze zneužití výzkumu dokonce vedly k bezprecedentnímu doporučení závěry nepublikovat a následně i (dobrovolnému) moratoriu na podobné výzkumy.
Zodpovědné orgány ovšem v posledních dnech překvapivě rozhodly, že výsledky výzkumu budou zveřejněny. Ukázalo se totiž, že šlo z velké části o mediální bublinu. Obavy byly přehnané a žádný "smrtící" virus nevznikl. Potvrdily se tak pochybnosti, které jsme shrnuli v prvním článku k tématu.
Opakování, matka moudrosti
V případu šlo o dvě nezávislé studie dvou různých týmů. První vedl Ron Fouchier z Rotterdamu, druhou Jošihiro Kawaoka (angl. transkripcí Yoshihiro Kawaoka) z Wisonscinské univerzity v Madisonu. Oba jsou uznávaní odborníci v oboru s rozsáhlými zkušenostmi, každý ovšem postupoval trochu jinak.
Výsledkem však v obou případech byly nové kmeny ptačí chřipky. Měly se šířit vzduchem nejen mezi ptáky, ale i savci, dost možná včetně lidí. A nešlo přitom jenom o mediální hysterii. Fouchier a Kawaoka výsledky sepsali, ale při vydání narazili. Americká Národní vědecká expertní rada pro biologickou bezpečnost (NSABB) ji nedoporučila do tisku. Je složena z nezávislých odborníků a má hodnotit všechny biologické práce, které by mohly obsahovat zneužitelné informace.
Nešlo jen o obavy z teroristického útoku, ale i zopakování práce v jiných, hůře vybavených laboratořích s méně zkušeným personálem, kde by mohlo hrozit riziko úniku viru. Bylo to poprvé za deset let činnosti NSABB, kdy rada přišla s podobným verdiktem.
Vypukl zmatek, hlavně kvůli nedostatku informací. O studii už nebylo možné otevřeně mluvit, protože představovala doslova ohrožení národní bezpečnosti. Vědci, kteří studii četli, o ní nesměli informovat. Novináři i veřejnost si tak museli vystačit jen s dohady a neúplnými informacemi.
Na jejich základě si dělali obrázek laici i odborníci. Chřipkoví experti například většinou považovali studie za nevybočující ze zaběhnuté praxe. Metody i cíle výzkumu (poznat, jak by se virus mohl změnit na pandemický) podle nich byly naprosto rozumné a utajování výsledků ničemu neprospěje. Někteří virologové ovšem dali najevo, že by bylo lépe, kdyby se výzkum neuskutečnil, a podporovali zákaz zveřejnění výsledků.
Sorry, vire, error
Budoucnost práce obou týmu byla nejasná až do konce března. Třicátého března náhle NSABB šokovala vyjádřením, že své rozhodnutí mění, proti oběma studiím nic nemá a obě mohou být zveřejněny. Prohlášení je dostupné zde, ale není příliš bohaté na podrobnosti. Jisté je, že Kawaokova práce byla v upravené podobě doporučena jednoznačně, Fouchierova jen v poměru hlasů 12:6.
Více jsme se dozvěděli na setkání pořádaném Královskou společností druhého a třetího dubna v Londýně, kde byli oba hlavní protagonisté příběhu, Ron Fouchier i Yoshihiro Kawaoka. Oba také přednesli prezentaci o svých výzkumech.
Kawaoka mluvil bez obalu o všech podrobnostech, protože po změně postoje NSABB podle právníků nemá důvod mlčet. Potvrdil předchozí informace a přidal řadu detailů, které jsou důležité především pro odborníky.
Základní půdorys experimentu byl tento: provedl několik náhodných změn ve viru ptačí chřipky a ze vzniklých mutantů vybral několik se změnami charakteristické pro viry přenosné mezi savci. Pak z viru ptačí chřipky vyňal gen pro hemagglutinin (HA) a vložil ho do viru "prasečí chřipky" (H1N1) z roku 2009. Takový děj je v přírodě v principu možný, ale je spíše nepravděpodobný. Vzniklý virus se nedokázal šířit vzduchem.
Pak vědci nakazili vzniklým virem několik fretek, jejichž dýchací soustava je podobná lidské. Virus ve zvířatech přibral ještě další mutace a s její pomocí už se dokázal šířit vzduchem, protože nakazil i zvířata v jiných klecích. Šířil se ovšem pomalu (podstatně hůře než prasečí chřipka), nezpůsoboval vážné onemocnění a byl léčitelný dnešními léky proti virům.
Kawaoka v prezentaci přesně popsal i všechny čtyři mutace viru, které vedly ke změně jeho "chování". Protože některé jsou zatím neznámé, odborníci získají novou indicii při hledání možných pandemických kmenů chřipky. Americký vědec také řekl, že výsledky jeho a Fouchierovy práce jsou prý až překvapivě podobné. To by mohlo znamenat, že vědci mohli popsat klíčové mechanismy možného přenosu viru ptačí chřipky na savce.
Holandská stopa
Bohužel jsme se nemohli sami přesvědčit, jak velká shoda mezi oběma výsledky je. Ron Fouchier přednesl v Londýně také svou prezentaci, ale byl v poněkud jiné situaci než Kawaoka, který mohl mluvit otevřeně. Byť i holandskou práci NSABB doporučila k vydání, zkoumají ji ještě nizozemské úřady. Prošetřují, zda neporušuje předpisy o kontrole vývozu. Fouchier si je prý jistý, že tomu tak není, ale rozhodl se raději nevystavovat sebe a své spolupracovníky možným problémům.
Zopakoval především už známé: tým mírně geneticky upravil virus H5N1. Poté jím postupně nakazil několik pokusných zvířat (to je tzv. pasážování). V každém z nich se virus chvíli vyvíjel. Pak jím vědci nakazili další fretku, které mají dýchací cesty podobné lidským a na chřipku reagují podobně. Po několika předávkách vznikl virus, který se měl přizpůsobit savčím hostitelům a dokázal se mezi nimi šířit.
Původně se mluvilo o tom, že se může šířit stejně jako běžná sezónní chřipka. To ale Fouchier jasně popřel: virus se podle něj nedokáže účinně šířit mezi zvířaty vzduchem. Fretky nakažené upraveným virem vzdušnou cestou neumírají, řekl Fouchier. Naopak, viru mají v těle poměrně malá množství, a nemoc u nich má jen mírný průběh. A co více, virus není ani nakažlivý: ze vzduchem nakažených zvířat se prakticky nedokáže dále šířit.
To je hlavní změna, která rozhodnutí komise vysvětluje: virus není tak nebezpečný, jak se původně uvádělo. Kdy ke změně došlo? Téměř přesně před měsícem.
Na setkání Americké společnosti pro mikrobiologii ve Washingtonu 29. února Fouchier poprvé veřejně řekl, že jeho virus není smrtelně nebezpečný a kritizoval média za přehnané zprávy. Podle časopisu Science prohlásil: "Musíme konstatovat, že tento virus se zatím nešíří tolik jako pandemický nebo sezónní chřipkový virus (tj. virus běžné chřipky, pozn. red.)." Že nejde o špatnou citaci dokazuje, že podobně se Fouchier vyjádřil i na mikrofon v pravidelném podcastu This Week in Virology, který si můžete poslechnout z této stránky.
Nyní v Londýně k tomu nizozemský vědec ještě dodal, že členové komise získali z textu nesprávnou představu o smrtelnosti viru, a studie tak de facto nebyla šťastně napsaná. Napravila to prý druhá, stylisticky, ale nikoliv fakticky, upravená verze textu, kterou členové komise NSABB dostali nedávno. Jasně na rozdíl od první verze říká, že virus se nedokázal mezi fretkami účinně šířit vzduchem. Potvrdil to na tiskové konferenci Královské společnosti i Kleim. Pro New York Times řekl, že kdyby rada dostala tyto verze obou prací hned na začátku, nikdy by nedoporučila, aby nebyly vydány.
Zdá se ovšem, že na tomto nedorozumění měl svůj podíl i Fouchier. Pro časopis Science virus popsal jako "pravděpodobně jeden z nejnebezpečnějších virů, jaký lze vytvořit" (text je zde). A minimálně se neohradil proti dalším zprávám, které virus popisovaly jako přenositelný vzduchem. Časopis Science se Fouchiera na rozpor zeptal, ale ten údajně nereagoval. V Londýně pak řekl, že nechtěl po zveřejnění zpráv o studii vůbec mluvit, aby se nedopustil protiprávního jednání.
Tři důvody
Snížení nebezpečnosti viru nebylo jediným důvodem změny postoje NSABB. Její předseda, Paul Kleim, který byl na místě přítomen, přidal ještě pár dalších. Za prvé potvrdil, že komise dostala před zasedáním nové, údajně epidemiologické informace, které dokládají význam původně tak kontroverzních prací pro veřejné zdraví. Jsou ovšem zatím důvěrné. Fouchier jen dodal, že část těchto nových skutečností je zahrnuta do jeho práce, zbytek se pak objeví v dalším textu jiného autora, který vyjde zároveň s jeho prací.
Posledním faktorem byla i aktivita amerických úřadů. Ty dokázaly, že byrokratické organizace dokážou vytvořit postupy na cokoliv (to je konec konců jejich účel) a připravily pro podobné případy regule. Podle nich se do hledáčku úřadů automaticky dostanou už všechny výzkumné záměry (a ne hotové výzkumy jako v tomto případě), které se týkají nebezpečných patogenů, jako je ptačí chřipka, ebola atp. Týkat se bude i všech dalších experimentů s jinými organismy, které chtějí zkoumat změnu jejich vlastností, vedoucích ke zvýšení nakažlivosti či nebezpečnosti pro člověka. Rada tak získala pocit, že úřady jsou připravené situaci řešit.
Nenápadný závěr
Nenápadný administrativní předpis může být nejdůležitějším dědictvím celé aféry do budoucnosti. Zatím měli vědci v práci i s nebezpečnými patogeny v podstatě volnost. Podmínkou bylo jenom to, aby s nimi pracovali v bezpečném prostředí a za takových podmínek, aby riziko úniku bylo co nejmenší. Státní dozor tedy kontroloval především stav a kvalitu vybavení.
Pokud se v USA, a časem třeba i jinde, podobné předpisy skutečně stanou normou, mohlo by dojít ke zpomalení pokroku v oboru, říká česká odbornice na chřipku Martina Havlíčková: "Výzkumy jako Fouchierův a Kawaokův se dělají proto, aby posunuly poznání. Ovšem podobné regule vznikají apriori s tím pohledem, že cílem práce je zneužití těchto výsledků. Relativně málo pozornosti se věnuje tomu, kolik nových poznatků práce přinesou. Přitom zneužitelných je tolik věcí, že kdybychom měli být důslední, vůbec bychom se ze zákazů nedostali."
