Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Tajemství kriminalistiky: stříkance krve odhalí, jak byl vrah brutální

  0:30aktualizováno  0:30
Žádní svědci. Pouze vrah a oběť. Na místě činu spousta krve. Podezřelý tvrdí, že se jen bránil. Co se skutečně stalo? I malé kapky krve mohou usvědčit vraha.

Stopy krve usvědčí vraha ze lži.

Krev díky pokrokům v analýze DNA umožňuje naprosto spolehlivě (kromě dvojčat) identifikovat osobu, které patří. Pro řešení výše uvedeného případu však tato informace nestačí. Pachatel se k vraždě přiznat nechce, přítomnost na místě činu nepopírá. Tvrdí však, že jednal v nutné obraně. Lže?

Naštěstí v rámci kriminalistiky existuje disciplína, která se principiálně nezměnila od svého vzniku před 113 lety. Práce zabývající se analýzou tvaru krevních stříkanců byla poprvé publikována v Polsku již v roce 1895. I když vývojem došlo ke zpřesnění dat, zejména díky rozsáhlým experimentům a studiu vlastností krve, základy oboru se vůbec nezměnily na rozdíl například od vývoje biologických metod identifikace pachatele.

Není stopa jako stopa 

Každá stopa může říkat něco o pachateli a něco o tom, jak byl čin spáchán. V případě vlasu, který se najde na místě činu, je možné provést analýzu DNA a zjistit, čí je. Pokud je však normálně vypadlý, nemusí to vůbec svědčit o tom, že se jedná o vlas podezřelého. V případě, že bude násilně vytržený, souvislost s trestným činem již lze předpokládat. Mohl být například vytržen vrahovi obětí při obraně.

S krví je to podobné. Jedná-li se o násilný čin nebo dokonce o vraždu, je logické, že s událostí může souviset. Důležité je místo nálezu a množství. Kapka krve v koupelně na umyvadle ještě nemusí svědčit o vraždě. Naopak příliš velké množství krve na místě činu, které se dá měřit v litrech, ukazuje na násilný čin. V tomto případě pak bude vhodnější spíše začít pátrat po mrtvole...

Výše popsané skutečnosti lze zobecnit a říci, že stopa buď může mít hodnotu technickou (tj. "říká", zda ji vytvořila (zanechala) konkrétní osoba nebo předmět) a taktickou hodnotu, která říká více o tom, co se na místě činu dělo, kudy pachatel přišel atd. Obě informace dohromady poslouží vyšetřovatelům a umožňují více nebo méně pravděpodobněji pachatele "umístit“ na místo činu.

Krev není voda

Krev má velmi specifické fyzikální vlastnosti. Její viskozita a povrchové napětí způsobí, že ihned po tom, co se kapka oddělí od většího množství krve, vytvoří nikoliv "klasickou“ kapku (protáhlou, jako je např. zobrazována kapka deště), ale skutečně kulatou.

Pokud násilník udeří oběť nějakým předmětem, z hlediska analýzy tvaru krevních stříkanců dochází k následujícímu:

Úder do oběti způsobí rozstříknutí krve do okolí. Napřáhnutí pachatele k dalšímu úderu je však již odlišné. Vražedný předmět je od krve. Ta začne předmět opouštět a vytváří další krevní stopy na stropě, zdech a podlaze. Pohyb předmětu směrem k oběti vytvoří další krevní stopy. A druhý úder opět...
Ze všech těchto stop lze zrekonstruovat, co se na místě činu dělo, a vyloučit či potvrdit verzi o sebeobraně. Lze také podle nich poznat, s jakou brutalitou byl útok veden.


Vražda, nebo sebeobrana?

Co vše ovlivňuje, jak bude vypadat výsledná kapka krve na místě činu?


Úhel dopadu

Čím menší úhel dopadu, tím dojde k vytvoření protáhlejšího obrazce. Kapka dopadající kolmo vytvoří kruhový obrazec, kapka dopadající pod úhlem 10 ° již obrazec, který bude mít délku několikrát delší než šířku. Navíc ještě poznáme, z jaké strany na objekt kapka dopadla.

Úhel dopadu kapky deformuje vzniklý obrazec
Úhel dopadu deformuje vzniklý obrazec. Nahoře kapky dopadající pod úhlem 70 ° (charakteristický vykřičníkový tvar, s nepatrnou kapkou, která "odskočí“ a vytvoří druhý obrazec), dole kapky dopadající pod úhlem 20 °.


Povrch

Dále je třeba zvážit povrch, na který kapka dopadá. Příkladem může být hladký a tvrdý povrch zdi a měkký a jemný povrch bavlněného trička. I tyto vlastnosti v menší míře ovlivní "odstříknutí“ a deformaci vzniklého obrazce.

Rychlost

Rychlost kapky ovlivní její deformaci na povrchu objektu, kam kapka dopadla. Pomalu letící kapka způsobí nulové až velmi malé odstříknutí následných drobných kapek. Rychle letící kapka vytvoří rozsáhlé odstříknutí. V praxi se určují tři druhy rychlosti dopadajících kapek. Pomalé kapky letí do 2 m/s, střední do 10 m/s a rychlé okolo 100 m/s.


Ukázka rozptylu kapek v důsledku větší rychlosti dopadu. Levá část obrázku – dopad z 10 cm, pravá – dopad ze dvou  metrů.

Rozptyl

Rozptyl kapek určuje, jak byl objekt (v tomto případě třeba hlava oběti) vzdálen od předmětu, na který kapky dopadaly. Čím větší vzdálenost objektu například od stěny, tím větší rozptyl kapek mezi sebou.

Ilustrace závislosti rozptylu skupiny kapek na vzdálenosti od předmětu
Ilustrace závislosti rozptylu skupiny kapek na vzdálenosti od předmětu. Kapky vytvořené v blízkosti hlavy budou méně rozptýlené než kapky vytvořené na vzdálenější stěně. Zpětná analýza umožňuje určit vzdálenost objektu (oběti) na základě rozptylu. V kombinaci s úhlem dopadu (tvar kapky) a rychlostí (její velikost a následné odstříknutí) již umožňuje umístit oběť do prostoru.


Veškeré uvedené informace je nutné spojit do jedné mozaiky, ze které může, ale nemusí vypadnout závěr, který potvrdí verzi pachatele, nebo nikoliv. K této takzvané rekonstrukci místa úderu se používá několik dále zmíněných metod.

Simulace v prostoru ze softwaru Hemospat

Z kombinace rychlosti, úhlu a rozptylu kapek lze určit pozici oběti v prostoru (takzvaná rekonstrukce v prostoru). Ta je určena třemi souřadnicemi. Pokud se jednotlivé skupiny kapek vyskytují na více místech, je možné tvrdit, že se jednalo o více úderů, a vyloučit nebo zpochybnit tak verzi o sebeobraně. Výstup ze softwaru Hemospat je již kompatibilní s programy jako AutoCAD apod. Foto: Hemospat


Program automaticky zachytí hrany stříkance, které následně budou použity pro výpočet rychlosti a úhlu. Uživatel může provést korekci, pokud se jedná např. o fotografii nevhodného kontrastu a program detekuje hranu nesprávně. Foto: Hemospat

.

Provázky nebo lasery

V seriálech i ve skutečnosti se používají nejčastěji provázky. Těmi se propojí obrazec kapky s předpokládaným místem činu. Lasery se používají také, ideální jsou například k určení pravděpodobného místa střelce. Z místa dopadu střely se v takovém případě "svítí“ přes prostřelenou překážku (např. okno). Ve směru paprsku pak lze odhalit, odkud střelec pálil.

Využití laseru pro rekonstrukci krevních stop je omezené ze dvou důvodů. V praxi se propojují desítky stříkanců, kdy se z nich snaží expert rekonstruovat např. pozici oběti (tělo bylo odvlečeno nebo s ním bylo manipulováno).

Laserem lze posvítit a v místě dopadu se vytvoří bod, pokud se však nejednalo o zeď nebo podlahu, je třeba ještě nějakým způsobem "zviditelnit“ bod v prostoru. To je možné s použitím nějakého stínítka. Ve filmech je to jednodušší - laser je tvořen čárou a v místě, kde se čáry protnou, došlo k úderu.

U laserů s menším výkonem však čáru neuvidíme - zobrazuje se pouze bod (stejně jako u laserového ukazovátka). Tento bod můžeme zachytit na stínítku, ale v případě propojování desítek stříkanců je to již složitější. Filmové "čáry“ laseru by se daly vytvořit buď částečným zamlžením nebo zakouřením prostoru nebo použitím laserů s vysokou intenzitou (ve tmě lze u nich pozorovat čáru). Oba postupy jsou však již nepohodlné, druhý naráží i na bezpečnostní rizika.

Pomůže počítač

Existuje několik druhů softwaru, speciálně vytvořeného pro účely analýzy krevních stříkanců. Pokud se místo činu dobře zadokumentuje, tj. vyfotí se všechny plochy a objekty, na kterých jsou krevní stopy, zaznamená se jejich vzájemná poloha a dále se stříkance zadokumentují na makrofotografii (kvůli jejich tvaru), lze události rekonstruovat virtuálně v počítači.

Jednotlivé softwary se liší propracovaností, u nejjednodušších se v podstatě jedná o upravený program, který se běžně používá např. k návrhu interiérů. Ten je pouze "doplněn“ o možnost přidávat stříkance a virtuální "provázky“. Takový software lze použít u několika kapek, a zejména pak pro účely vizualizace události pro soudní líčení. Propracovanější programy vychází z experimentů. Z rozptylu kapek a jejich tvaru umí spočítat rychlost a úhel dopadu krve. Událost dokážou i vizualizovat v prostoru.


Mladého vraha usvědčila "kapka krve"

V roce 2004 ve Spojených státech stanul před soudem 17letý lupič podezřelý ze spáchání vraždy. Té se měl dopustit na 76leté prodavačce.

Lupič tvrdil, že poté, co byl při krádeži přistižen, ženu udeřil, ale nikoliv v úmyslu ji usmrtit. Expertka na analýzu tvaru krevních stříkanců však zjistila, že se jednalo o mnoho úderů vedených na hlavu a z intenzity úderů (tvaru kapek) bylo možné tvrdit, že úmysl útočníka směřoval k vraždě.

Soud se ztotožnil s verzí obžaloby na základě výsledků analýzy tvaru krevních stříkanců a pachatele odsoudil za vraždu.

V některých případech může být interpretace krevních stop ještě jednodušší a bez složitého počítání úhlů a rychlostí.

V případu z devadesátých let v USA se řešila verze podezřelého, který tvrdil, že byl napaden osobou, která ho ohrožovala střelnou zbraní. On na ni proto vystřelil. Pistole se na místě činu skutečně našla.

Pečlivé prozkoumání však zjistilo, že na velké části místa činu jsou drobné stopy krve, které vznikly tím, že útočník prostřelil oběti hlavu. Na jediném místě však nalezeny nebyly – pod zbraní oběti. Tím se prokázalo, že oběť nemohla mít zbraň v ruce, ale že zbraň ležela na zemi ještě před tím, než z druhé zbraně bylo vystřeleno.


Rozhraní počítačového softwaru pro analýzu krevních stříkanců
Ukázka rozhraní počítačového softwaru. Levá část – jednotlivé fotografie krevních stříkanců, v praxi se může jednat o desítky i stovky fotografií, pravá část – detail jednoho krevního stříkance. Fotografuje se zásadně kolmo na plochu (zabránění perspektivnímu zkreslení) a s měřítkem. Dále je nutné do programu zadat pozici dané stopy na objektu. Foto: Hemospat

Ukázka rozhraní programu Back Track
Ukázka rozhraní programu Back Track. Z jednotlivých stop jsou vyvedeny přímky na základě jejich tvaru. V místě protnutí byl objekt, který byl zasažen. Foto: A. L. Carter, Back Track.

Zvířecí krev

V seriálech při experimentálním ověřování událostí rozbíjejí hlavu figuríny, která je potřena nebo naplněna krví. V praxi takové pokusy vypadají méně dramaticky a používá se více druhů materiálů, nejen krev.

Pro demonstrační účely – ukázka tvorby stříkanců v závislosti na výšce nebo rychlosti − lze použít i jiné barevné roztoky. Zejména z hygienických důvodů mohou být i vhodnější. V praxi však publikované studie nejčastěji experimentují buď s prošlou krví z krevních transfuzí nebo s krví zvířat, která má tu výhodu, že je dostupná v mnohem větším množství. Z hlediska vlastností krve – viskozita, povrchové napětí a další − je krev stále nenahraditelná.

Současnost analýzy krevních stříkanců

V současné době je analýza tvaru krevních stříkanců ve většině zemí využívána spíše intuitivně, tj. že v procesu ohledání se kromě zajištění vzorků pro DNA analýzu hodnotí množství a umístění krevních stop.

V tradičním pojetí, to co západní kriminalistika označuje jako Bloodstain Pattern Analysis (a co často prezentují seriály), je využívána zejména v USA a Anglii. Celkové počty případů, které byly vyřešeny s pomocí expertů tohoto oboru, se dnes již počítají na stovky.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

WD MyPassport SSD
Gigabajt za pět sekund. Externí 1TB SSD se vejde do kapsičky u košile

Maličký lehoučký externí disk s elektronickou pamětí pojme až 1TB dat a ukládat i číst je můžete extrémně vysokou rychlostí. Vyzkoušeli jsme nový WD MyPassport...  celý článek

V uplynulých dnech byli pražští taxikáři vůči řidičům Uberu i agresivní.
Proč Uber tak děsí taxikáře? Jak porušuje zákon, není jasné

Agresivní odpor taxikářů vůči řidičům služby Uber v mnohém připomíná ničení strojů za průmyslové revoluce. O co vlastně jde? Složitý spor mezi „starým“ a...  celý článek

Tento Šmolík Š.2 je exponátem Leteckého muzea Kbely.
První vojenský letoun československé konstrukce nepotěšil Francouze

První vojenský letoun československé výroby vznikl v roce 1920 v budoucím Letovu a jeho konstruktérem byl Alois Šmolík. Z typu byla odvozena i civilní létající...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.