Londýn, respektive jeho obyvatelé, si musel v létě 1944 opět zvykat na roli bombardovaného cíle. Souviselo to s nasazením takzvaných zbraní odplaty (Vergeltungswaffe) – letounových střel V-1 a balistických raket V-2. Není snad třeba dodávat, že dobové německé propagandistické označení s odplatou působí poněkud nepatřičně.
Útoky letounových V-1 proti Londýnu začaly 13. června 1944 a rakety V-2 je následovaly o necelé tři měsíce později – první útok proběhl 8. září. Repertoár jejich cílů byl však širší, a to včetně osvobozených měst kontinentální Evropy.
Obrázek o významu V-1 a V-2 si můžeme částečně vytvořit i na základě dat z následující tabulky, kde vidíme tonáž svržených bomb včetně V-1 a V-2 na cíle ve Velké Británii v jednotlivých válečných letech. Zaznamenané jsou i ztráty na životech.
| Rok | Tonáž svržených pum | Ztráty na životech | Těžce zranění |
|---|---|---|---|
| 1940 | 36 844 tun | 23 767 | 30 529 |
| 1941 | 21 858 tun | 20 885 | 21 841 |
| 1942 | 3 260 tun | 3 236 | 4 150 |
| 1943 | 2 298 tun | 2 372 | 3 450 |
| 1944 | 9 151 tun | 8 475 | 21 989 |
| 1945 | 761 tun | 1 860 | 4 223 |
| zdroj: The Bombing of Britain 1940-1945 Exhibition (Helen Frost, University of Exeter) | |||
Nejintenzivnější bombardování britských cílů (především tedy anglických) z německé strany se odehrávalo během slavné letecké bitvy o Británii. Poté aktivita bombardovacích eskader Luftwaffe poněkud ochladla a razantní pád v tomto směru na západním bojišti nastal s blížícím se létem 1941 v souvislosti s připravovanou operací Barbarossa.
V tabulce zřetelný nepoměr mezi svrženou tonáží a lidskými ztrátami v roce 1940 a zbývajícím obdobím je dán především faktem, že v bitvě o Británii probíhaly ve velkém měřítku i nálety na vojenské cíle, kdy například na letišti nedosahuje hustota vojáků zdaleka takových hodnot jako hustota obyvatelstva ve městech.
Pro zajímavost zmiňme operaci Steinbock. Jednalo se o nevydařený pokus se vzedmutím bombardovacích sil Luftwaffe proti britským městům v termínu 21. ledna až 29. května 1944. Ztráty německých bombardérů přitom dosáhly hrozivých rozměrů, v porovnání s dosaženými výsledky byla efektivita operace Steinbock prakticky nulová. Proto se ji od Britů dostalo posměšného označení „Baby Blitz“, a to v narážce na bombardovací ofenzivu proti britským městům mezi zářím 1940 a květnem 1941, kterou Němci nazývali Blitz.
Někdo může namítnout, že tonáž svržených pum západními spojenci na Německo byla nesrovnatelně vyšší. Nesmíme však zapomínat, kdo byl první na tahu (vzájemné bombardovací akce v roce 1939 se nepočítají, protože to Britové i Němci podnikli proti sobě nálety pouze na vojenské cíle, resp. na válečné lodě v námořních základnách). V roce 1940 ještě se svými 36 844 tunami vedla Luftwaffe oproti 13 033 tunám RAF, jenže hned v roce následujícím se to už obrátilo. A například v roce 1944, který byl pro spojenecké bombardéry nad Evropou rekordní, a kdy na Velkou Británii dopadlo 9 151 tun (z toho většina prostřednictvím V-1 a V-2), shodilo RAF na třetí říši 525 518 tun bomb a USAAF 389 119 tun.
Operační nasazení raket V-2
První zbraně odplaty – letounové střely V-1 poháněné pulsačním motorem – sice představovaly pro civilní obyvatelstvo novou hrozbu, ale protivzdušná obrana s nimi mohla relativně účinně bojovat. Z tohoto pohledu byly zásadním problémem rakety V-2, létající (a nad Británií v podstatě už dávno padající) nadzvukovou rychlostí, proti kterým žádná přímá obrana tehdy realizovatelná nebyla.
Proti raketám V-2 se dalo bojovat pouze nepřímo, tedy leteckými útoky ničit odpalovací zařízení a samotné rakety během jejich přepravy mezi místem výroby a odpalu.
Ničivé raketové útoky, před kterými se nedalo ani dostatečně včas varovat, se zpočátku pokoušela britská vláda před veřejností kvůli zachování morálky utajit. Exploze sváděla na havárie plynového potrubí, ale tomu věřil jen málokdo. A tak Londýňané začali raketám říkat létající plynové trubky, ale do smíchu jim moc nebylo. Až 10. listopadu 1944 Winston Churchill v parlamentu oficiálně přiznal, že Anglie je již několik týdnů pod raketovým útokem.
O zahájení ofenzívy raketami V-2 rozhodl Hitler 29. srpna 1944. Prvním dvěma raketám odpáleným 6. září 1944 na Paříž selhal motor ještě během startu. Po decentním výstupu do výšky několika stop se „postavily“ zpět na místo odpalu.
První V-2 zasáhla Londýn 8. září 1944.
Ale 8. září nabralo operační nasazení V-2 tragický ráz a v cílových oblastech si vyžádalo oběti na životech. Nejprve to byla Paříž, později toho dne, po půl sedmé večer, dopadla první V-2 i na Londýn, a to v oblasti Chiswicku, kde zabila tři lidi a sedm těžce zranila plus zdemolovala sedm domků.
Londýn byl logicky pro rakety V-2 stěžejním anglickým cílem, dopadaly však i na Norwich a Ipswich. Seznam cílů však neobsahoval jen Londýn a okolí. Už byla zmíněna Paříž, ke které si můžeme připočíst další francouzská města, především Lille a Tourcoing. Zdaleka nejvíce raket dopadlo v Belgii – jen na Antverpy jich Němci poslali 1610. Počty raket odpálených na jednotlivé cíle udává následující tabulka:
| Země | Město | Počet odpálených V-2 |
|---|---|---|
| Velká Británie | Londýn | 1 358 |
| Norwich a Ipswich | 44 | |
| Belgie | Antverpy | 1 610 |
| Lutych | 27 | |
| Hasselt | 13 | |
| Tournai | 9 | |
| Mons | 3 | |
| Diest | 2 | |
| Francie | Lille | 25 |
| Paříž | 22 | |
| Tourcoing | 19 | |
| Arras | 6 | |
| Cambrai | 4 | |
| Holandsko | Maastricht | 19 |
| Německo | Remagen | 11 |
| Celkem odpálených V-2 | 3 172 | |
| Zdroj: V-2 ballistic Missile 1942 – 52 (Steven J. Zaloga, Osprey Publishing) | ||
Celkem bylo od září 1944 do března 1945 vypuštěno 3 172 střel V-2. Ne všechny z nich však doletěly k cíli, některé kvůli poruše palivového systému explodovaly při startu nebo krátce po něm (motor pracoval cca jednu minutu), jiné při selhání řídícího systému cílovou oblast nezasáhly.
Jen v Londýně a okolí tyto rakety zabily na 2 800 lidí a dvakrát tolik zranily, přibližně čtyři tisíce obětí si pak útoky vyžádaly v kontinentální Evropě (především v Belgii).
Nejtragičtější bilanci měla raketa, která 25. listopadu 1944 zasáhla velký objekt obchodního řetězce Woolworths na New Cross Road v londýnské čtvrti Deptford. Zahynulo zde 160 lidí a dalších 108 bylo těžce zraněno.
Více obětí na životech než samotné útoky raket V-2 si vyžádala jejich výroba. Odhaduje se, že v otrockých podmínkách podzemní továrny pod horou Kohnstein u Nordhausenu zemřelo při výrobě V-2 na 12 tisíc vězňů (vyráběly se zde i další raketové a letecké zbraně nebo jejich součásti, celkový počet obětí v rámci tohoto výrobního areálu se udává na 20 tisíc vězňů).
A ještě zbývá vysvětlit okolnosti ve věci cílového německého města Remagen uvedeného v tabulce výše. Šlo o jediné taktické nasazení raket V-2 při pokusu zničit všemi dostupnými prostředky známý Ludendorffův most přes Rýn u Remagenu, který, byť poškozený, padl do rukou Američanům. Není snad třeba dodávat, že akce s raketami se minula účinkem, tedy, že rakety se minuly s cílem. Němcům se most nepodařilo zničit ani klasičtějšími metodami, tj. leteckým bombardováním a dělostřeleckým ostřelováním. Než se po deseti dnech poškozený most zřítil sám kvůli přetížení, překročilo po něm Rýn pět divizí US Army.
Replika rakety V-2 v muzeu v Peenemünde, objekt je bývalá elektrárna.
