Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Chtěli Rusové zničit Apollo 11? Omluva svrženého Nikity Chruščova

aktualizováno 
Skutečně chtěli Rusové překazit start Apolla 11? CIA takovou informaci tehdy obdržela, ale dost možná šlo jen o lež agenta, který chtěl u tajných služeb stoupnout v ceně. Závěrečný díl špionážního příběhu dvou velmocí v boji o Měsíc a nejen o něj.

Apollo 11 - přistání na Měsíci | foto: NASA

V prvním dílu tohoto seriálu jste si mohli přečíst o tom, jak a kdy experti z USA začali sledovat sovětský kosmický program, jak obtížné bylo do komunistické diktatury „nainstalovat“ špiona i o tom, že jednoho se dodnes nepodařilo odhalit. Druhý díl shrnuje tajnou výstavbu Bajkonuru i tragédie, které provázely uspěchané snahy dohnat Spojené státy. Rusové začínají pracovat na raketoplánu, ale boj o Měsíc definitivně prohráli.

Na Měsíc o rok dříve než Američané?

„Velmi se omlouvám, že jsme nezvládli vyslat člověka na Měsíc během života Sergeje Koroljova,“ zalitoval bývalý první tajemník ÚV KSSS Nikita Chruščov v pamětech. Tyto vzpomínky diktoval po svém sesazení a vyšly anglicky roku 1977 v New Yorku. A to bylo všechno. Západní odborníci se mohli o pozadí sovětského neúspěchu v tomto závodu jenom dohadovat.

První určitější zprávy o tomto dosud pečlivě skrývaném státním tajemství začaly probleskovat v sovětském tisku v roce 1989. Dne 18. prosince se objevil na první stránce deníku New York Times titulek: RUSKO KONEČNĚ PŘIZNALO, ŽE PROHRÁLO ZÁVOD O MĚSÍC.

„Po letech tichého odmítání a dezinterpretací Sovětský svaz přiznal, že v šedesátých letech opravdu závodil se Spojenými státy o to, kdo první vyšle lidi na Měsíc,“ napsal John Noble Wilford. „V neděli oznámili američtí aerokosmičtí inženýři, kteří se vrátili z Moskvy, že tam poprvé viděli kosmickou loď, o níž jim sovětští kolegové řekli, že byla připravena letět na Měsíc v roce 1968, o rok dříve než Apollo 11.“

Ničit družice a ohromit svět. Sověti chystali raketoplán už v roce 1958

Odborníci v SSSR měli z dnešního pohledu neuvěřitelné plány. Už před vypuštěním prvního člověka do vesmíru například existovaly reálné plány na první raketoplán. Předběhly dobu a nepřál jim ani komunistický režim plný korupce a prospěchářství. Začíná miniseriál o neznámé kapitole sovětské a ruské kosmonautiky.

Archivní fotografie z letových zkoušek letounu EPOS MiG) 105.11, které se...

Archivní fotografie z letových zkoušek letounu EPOS MiG) 105.11, které se prováděly při podzvukovém letu v atmosféře za aktivní účasti zkušebního pilota.

Po úspěchu Apolla však začali Sověti tvrdit, že sledují jiné cíle, a mnozí vlivní Američané tomu uvěřili, takže NASA kritizovali za zbytečně vyhozené peníze. Dr. Robert Seamans, který byl náměstkem ředitele NASA v období Apolla, upozornil, že sovětské úsilí v tomto směru dlouho sledovali. Nicméně dodal, že „jsme dosud neměli žádné vážné důkazy o jejich plánu na přistání“.

Perestrojka a glasnosť Michaila Sergejeviče Gorbačova, tedy přestavba politiky a hospodářství umocněná otevřeností, jimiž se od poloviny osmdesátých let snažil nový sovětský vůdce vylepšit socialismus a uvolnit život společnosti, tedy otevřely dveře i k některým státním tajemstvím.

Krach sovětského lunárního programu v šedesátých a sedmdesátých letech signalizoval něco mnohem hlubšího, jak naznačovali Mišin a Golovanov.

Signalizoval, že sovětský systém vyčerpal všechny své vnitřní síly a začíná narážet na nepřekonatelné objektivní obtíže i v těch nejprestižnějších oblastech. Jenže to tehdy nemohl žádný zahraniční pozorovatel pochopit, protože také žádný nedostal příležitost ponořit se do sovětského zákulisí.

„Koroljov v době, kdy zemřel, v lednu 1966, ještě nevěděl, že nezvítězí,“ svěřoval se mi Boris Čertok na podzim 1989. „Bylo ještě brzy mluvit o tom, že prohrajeme, šance jsme měli. Ale Sergeje Pavloviče velice znepokojovalo, že naše elektronika, systémy řízení a celá řada dalších prvků jsou příliš těžké, nesplňují limity, které jsme si sami stanovili, abychom získali spolehlivé parametry pro expedici na Měsíc. Ovšem to se vyjasňovalo až po jeho smrti.“

Z vědců-manažerů jedině matematik Mstislav Keldyš, který svými výpočty sloužil jak raketovým, tak atomovým konstruktérům, hned na začátku odhadl význam elektroniky a počítačů pro všechny sféry výzkumu, průmyslu, služeb a armády. Zato třeba stavitel atomových reaktorů akademik Anatolij Petrovič Alexandrov, pozdější nástupce Keldyše ve funkci prezidenta Akademie věd, je dlouho považoval za nesmysl. Samozřejmě, rozhodující slovo měli nevzdělaní funkcionáři ze sekretariátu ÚV KSSS. Tito nedoukové spatřovali v počítačích jen nástroj statistiky – a statistiku musíme mít pod nejpřísnější kontrolou, aby nám její závěry neukradli západní špioni!

Nicméně nejdůležitější argument aparátníků pocházel z primitivní ideologické dílny: investicemi do počítačů bychom vyhazovali peníze na technickou intelektuálštinu, hloupou a zbytečnou! Když se později nakonec přece jen podařilo elektroniku a počítače obhájit, bylo už pozdě. A tak vlastně ideologická bariéra vytvořila jednu z hlavních technických překážek k bezpečné cestě Sovětů na Měsíc.

Atomoví vyzvědači: Padl Chruščov a vybuchla první čínská atomová bomba

Tisíce sovětských poradců musely odjet do Číny radit soudruhům s výrobou atomové bomby. Společně sestrojili první čínskou jadernou pumu, kterou odpálili den po odvolání Nikity Chruščova ze všech funkcí v roce 1964.

N. S. Chruščov si prohlíží posbírané trosky sestřeleného U-2.

N. S. Chruščov si prohlíží posbírané trosky sestřeleného U-2.

Ukončení sovětského pilotovaného lunárního programu CIA okamžitě nezaregistrovala. Ještě v červenci 1983 se v hlášení pro Bílý dům znovu objevila zmínka o vylodění na Měsíci v průběhu devadesátých let, stejně jako o vyslání posádky na Mars.

Skok na Měsíc – důvod jedině politický

Co vyvolalo závod o první vylodění na Měsíci? Samozřejmě státní prestiž a zahalená příprava k případné raketojaderné válce. I když tomu neprotiřečí ani názor, který jsem kdysi slyšel. Někteří lidé považovali kosmické soupeření za jakýsi píst, který z přetopených lokomotiv upouštěl přebytečnou páru, takže se vzájemná nevraživost obou systémů nemusela přelít do válečného konfliktu. Ovšem na tento vedlejší efekt nikdo nepomýšlel.

V šedesátých letech se měnila psychologie světa – utužovala se představa mírového spolužití na rozdíl od minulých názorů na konfrontaci, jak o ní uvažoval Stalin. Naproti tomu mezi mnoha sovětskými maršály myšlenka na bleskové přepadení západní Evropy a USA stále přetrvávala.

Skok na Měsíc neměl jiný důvod než politický. Podle vědecké logiky by bylo přirozenější, kdybychom nejdřív ovládli prostor okolo Země, a teprve potom se vydali ke vzdálenějším cílům. Z tohoto hlediska měly sovětské orbitální stanice – byť byly východiskem z politické šlamastiky – vědeckou logiku, kterou potvrdil veškerý další vývoj kosmických letů.

Úspěch projektu Apollo včetně brilantní akce na pomoc Apollu 13 nepochybně otřásl sebevědomím Kremlu. Sovětští vůdci si museli opět uvědomit, že se tím nejen veřejně deklarovala ztráta jejich státní prestiže, ale i vědecká a technická nedokonalost a zranitelnost jejich země. Vědomí této hluboké propasti, kterou uměli překlenout jenom v několika úzkých oborech zbraňových systémů, nadto neobyčejně drahých, muselo panujícím moskevským starcům zahánět spánek.

Naopak pro obyvatele zemí sovětského bloku, stejně jako pro antikomunisty v SSSR, byly výpravy amerických astronautů na Měsíc nádhernou morální injekcí.

Obálka nového vydání knihy Tajný závod o Měsíc.

Obálka nového vydání knihy Tajný závod o Měsíc. Vychází 27.4.2017.

Jenže komunistický režim se k této prohře nechtěl znát, jeho představitelé a propagandisté se snažili světu namluvit, že SSSR s vypuštěním lidí na Měsíc nikdy nepočítal. I když si všichni pamatovali, že stejná ústa před časem vyslovovala předpovědi právě opačné.

Také pro Spojené státy byl zdar Apolla životně důležitý. Prostým americkým občanům vrátil důvěru v jejich vědeckou a technickou základnu i v jejich demokratický systém, důvěru narušenou předcházejícími sovětskými kosmickými triumfy. Ukázalo se, že jakmile se tento velký demokratický národ se širokým průmyslovým a vědeckým zázemím pustí promyšleně a s elánem do nějakého projektu, pak není na světě soupeř, který by se s ním mohl rovnat.

Neprodyšnost sovětského systému

Na druhé straně se zdá nepochopitelné, že USA nedokázaly vytušit chaos, jaký panoval ve vedení sovětské kosmonautiky, a zjistit, jak rozsáhle musí všichni improvizovat. Proč letecká, kosmická a elektronická špionáž dávaly o sovětském kosmickém programu Američanům tak málo informací? Proč ani monitorování sovětských a východoevropských sdělovacích prostředků nenaznačilo, do jak obrovských obtíží se lunární program dostal? Důvodů může být několik.

Předně se projevila neprodyšnost sovětské kosmické cenzury a disciplinovanost desetitisíců zasvěcených. Pravda, uvolněné zprávy CIA o sovětské kosmonautice ledacos naznačily, avšak nebyly úplné a postrádaly nadhled.

Haló, tady nepřítel. Horká linka brání válce mezi Ruskem a USA už 50 let

Právě před padesáti lety začalo fungovat jedno z nejslavnějších telekomunikačních spojení, horká linka mezi Washingtonem a Moskvou. Linka vznikla jako reakce na kubánskou krizi v roce 1962, ale funguje dodnes. A vůbec to není telefon.

Kromě toho západní tajné služby všechny své informace ještě neodtajnily. CIA měla své vyzvědače určitě také mezi vysokými stranickými a vládními činiteli, důstojníky armády a bezpečnosti. Jejich zprávy byly určeny úzkému kruhu zasvěcenců. Do širšího oběhu se nemohou dostat ani dnes, aby své zdroje neohrozily – to je normální systém ochrany agentů. Totéž platí o informátorovi z OKB-1, o němž víme pouze z Knihovny prezidenta Johnsona.

Rovněž není vyloučeno, že Američané záměrně nezveřejnili některé údaje získané technickými zpravodajskými prostředky. Nechtěli tím prozradit, co všechno jejich aparatury dokážou vidět, slyšet a zachytit.

Ovšem i z propagandistického a politického hlediska se jim v šedesátých letech nemuselo hodit, aby se svět dověděl, že Sověti závod o Měsíc vzdali anebo že jsou žalostně pozadu – že tedy USA nemusejí pospíchat. Projekt Apollo se dostával do obrátek, zaměstnával statisíce lidí a mobilizoval miliony, vytvářel zdání gigantického závodu s ideologickým nepřítelem – to všechno Spojené státy a západní svět potřebovaly. A sovětští propagandisté tento bumerangový efekt odhadli pozdě, až ve chvíli, kdy už jim nikdo neuvěřil.

Během panování Michaila Gorbačova se hospodářský rozklad komunistické velmoci zrychloval. Západ tento vývoj bedlivě sledoval. V srpnu 1991, ještě před neúspěšným pokusem stalinistů o puč v Moskvě, hlásila CIA, že dezintegrace Sovětského svazu znemožní v blízké době vývoj nových raket.

Pokus o zničení Apolla 11?

Kreml měl zájem na tom, aby se Američanům výpravy na Měsíc nedařily. Zajímavé svědectví o tom podal známý ruský odborník Alexandr Železňakov. Podle jeho obvykle velmi dobrých zdrojů na jaře 1969 poslal centrále CIA její agent z Moskvy vážné varování: „Sovětská rozvědka se rozhodla nepřipustit, aby se američtí astronauti vylodili na Měsíci. A je ochotna kvůli tomu udělat všechno včetně zničení jejich kosmické lodi.“

„Nevím, z jakého zdroje tato zpráva pochází,“ napsal Alexandr Železňakov v létě 2005 do moskevského časopisu Sekretnyje matěrialy. „Není vyloučeno, že to byl výmysl jednoho z amerických agentů, který se snažil tímto způsobem zvýšit svůj význam u vedení CIA. A také je možné, že to byla vědomá dezinformace sovětských tajných služeb, které chtěly způsobit Američanům obtíže. V té době už byl určen termín startu první lunární expedice, a proto depeše z Moskvy vypadala velmi věrohodně.“

Ministerstvo na utajování. Sovětský vynález na mlžení slaví 50 let

Co asi tak může mít na starosti Ministerstvo všeobecného strojírenství? Pravděpodobně neuhodnete. Když před padesáti lety v Rusku tento úřad vznikl, měl za úkol utajovat vývoj raketové techniky i jaderné zbrojení.

Ovšem co Sověti konkrétně chystají, to nevěděl nikdo. Tajné služby vytvořily krizový štáb, který měl pod krycím označením Crossroad (Křižovatka) této hrozbě čelit. Patrně nejnebezpečnější mohly být lodě sovětské radiolokační rozvědky plující v Atlantiku poblíž mysu Canaveral. Členové štábu Crossroad se shodli na tom, že vojenské námořnictvo a námořní letectvo i výzvědné služby musí těmto plavidlům jejich přítomnost poblíž amerických břehů zkomplikovat.

Na jaře 1969 Američané věděli o dvou lodích pod sovětskou vlajkou, jejichž posádky se tvářily, že chytají ryby. Před startem Apolla 10 v květnu tam připluly další dvě. Potom dvě oblast opustily. Začátkem července se tam pohybovalo sedm sovětských plavidel.

Velitelství americké atlantické flotily poslalo ke břehům Floridy 15 hladinových lodí a 7 ponorek. Jejich kapitány upozornilo, že v případě potřeby mohou dostat rozkaz k použití zbraní. Radiokontrašpionáž počítala s případným elektronickým oslepením sovětských plavidel, vytvořila několik možných scénářů událostí a nanečisto je cvičila. Národní bezpečnostní agentura (National Security Agency – NSA), která zachycovala veškerý sovětský rádiový provoz, se intenzivně zaměřovala na depeše týkající se kosmických letů a námořních operací.

Odkud a jak se špiclují Rusové a Američané. Maskují se i jako rybáři

Odposlouchává se všechno, všichni a všude. Když Američané odposlechy v padesátých letech zdokonalovali, začali sledovat i signály strojů, které pracovaly na atomových a raketových pokusech. Historie špiclování našeho světa od Karla Pacnera.

„V Bílém domě byl dokonce připraven rozkaz prezidenta USA ozbrojeným silám, aby zahájily odvetný úder na Sovětský svaz,“ tvrdil Železňakov. „Prezident Richard Nixon ho měl podepsat v okamžiku, kdy by byla kosmická loď zničena.“ Co by bylo, kdyby výprava ztroskotala kvůli technické poruše, na níž se Sověti nepodíleli? Nevíme.

Ve skutečnosti vše probíhalo jinak: americká radiokontrašpionáž dokončila poslední bojovou hru před startem Apolla 11, který připadl na 16. červenec 1969 . Posádky válečných lodí poblíž kosmodromu měly bojovou pohotovost. Dříve američtí námořníci monitorovali Sověty pomocí radarů a odposlouchávacích prostředků, aniž je vůbec spatřili. Nyní se k nim přiblížili na dohled.

Půl hodiny před plánovaným vypuštěním, v 9 hodin východoamerického letního času, zaregistrovali Američané, že na sovětských radiolokačních lodích zapnuli sledovací aparatury. V 9:05 dostali kapitáni amerických plavidel rozkaz z Washingtonu: „Vyhlaste nejvyšší bojovou pohotovost! A přibližte se k jejich lodím!“ V 9:10 se nad sovětskými loděmi objevila letadla typu Orion vybavená přístroji pro elektronické rušení.

Americký průzkumný letoun P-3 Orion na archivním snímku amerického ministerstva

Americký průzkumný letoun P-3 Orion na archivním snímku amerického ministerstva obrany z 80. let minulého století

V 9:20 začaly pobřežní stanice, letadla Orion a hladinová plavidla maximálně rušit elektronické signály sovětských lodí na všech frekvencích. V 9:32 raketa odstartovala a o 9 minut později se dostala kosmická loď na oběžnou dráhu. V 9:45 zaznamenali Američané, že Sověti vypnuli většinu aparatur na svých lodích. V 9:50 dostali kapitáni vojenského námořnictva rozkaz, aby pohotovost ukončili. Ve stejné chvíli odletěly Oriony. V 10 hodin nařídil Pentagon ozbrojeným složkám, aby se vrátily na mírovou úroveň činnosti.

„Američanům se nepodařilo zaregistrovat jediný signál, který by se mohl vysvětlovat jako nebezpečí pro Apollo 11,“ uvedl Železňakov. „Oficiálně nebyla existence operace Crossroad nikdy potvrzena.“ Nicméně upozornil, že v dalším roce narazil senátní výbor pro zpravodajské služby na částku 230 milionů dolarů (dnes asi dvě miliardy dolarů), která byla v minulé léto utracena na sledování sovětských radiolokačních plavidel patřících pod vojenskou Hlavní správu rozvědky (Glavnoje razvedivatěľnoje upravlenije – GRU). Senátoři se prý podivili nad mírou věrohodnosti původního varování agenta z Moskvy, ale připustili, že uskutečněná akce mohla být pro domácí tajné služby užitečná.

Konec závěrečného třetího dílu. V textu jsou použity úryvky z knihy Karla Pacnera Tajný závod o Měsíc, která vychází 27.4.2017

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrace sondy Cassini mířící do meziprostoru mezi Saturnem a jeho prstenci.
Sonda Cassini po 20 letech služby shořela v atmosféře Saturnu

Vesmírná sonda Cassini dnes ve 13 hodin 57 minut ukončila svou dvacetiletou výzkumnou misi. Sedm let jí trvala cesta k Saturnu, odkud pak posílala vědcům...  celý článek

Zážeh při stratu rakety Sojuz-FG na kazašském kosmodromu Bajkonur.
Na Mezinárodní vesmírnou stanici dorazila za šest hodin nová posádka

Ve středu večer odstartovala z Bajkonuru kosmická loď Sojuz-FG, která za šest hodin dovezla novou posádku k ISS.  celý článek

Sputnik 1 na oběžné dráze
Pražské planetárium zve na setkání s ruským kosmonautem

V úterý 19. září od 18 hodin pořádá Hvězdárna a planetárium hlavního města Prahy veřejnou diskuzi s kosmonautem a ředitelem Roskosmosu pro pilotované kosmické...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.