Hetzer pražských povstalců

Hetzer pražských povstalců | foto: Vojenský historický ústav Praha

Tanky povstalců. Bylo jich málo a byly slabé, ideální pro hrdinský boj

  • 57
Pátého května roku 1945 vypuklo Pražské povstání. Postupně se v rukou našich bojovníků ocitlo několik kusů obrněné techniky, přesněji lehkých tanků, polopásových transportérů a především stíhačů tanků Hetzer, kterým však v tomto případě zpravidla chyběla adekvátní výzbroj.

Po obdržení rozkazu odejel jsem přes Hlávkův a Libeňský most k závodům ČMS (Českomoravské strojírny, předválečná ČKD - pozn. red.) do Libně. Projížděl jsem postřelovanými ulicemi a narazil na souvislý odpor u viaduktu dráhy v Libni. Tam stál německý pancéřový vlak, který přerušoval spojení mezi Vysočany a Libní. Když tento vlak popojel, přiblížilo se k náspu několik dobrovolníků, kteří za pomoci pancéřové pěsti vyhodili koleje do povětří, a od té doby silnice, spojující Vysočany s Libní, byla volná.

Ppor. v zál. Ing. Exner dodělával s několika dělníky dělový stíhač. Za několik hodin byl s prací hotov a obstaral pro něj střelivo, současně jsem dostal zprávu, že do kasáren Jiřího z Poděbrad odjely 2 tančíky ze Štrasburku a kromě toho pod vedením kpt. Svobody od PÚV 1 (pluk útočné vozby 1 - pozn. red.) přijely k stanovišti velitele Bartoš 3 kulometné tančíky. Když jsem chtěl s dělostřeleckým stíhačem odjeti z Libně, dojel před továrnu německý tank typu Tygr doprovázený 2 auty obsazenými německou pěchotou. Došlo k přestřelce mezi našimi partyzány s Němci, a když se objevil náš dělostřelecký stíhač, dali se Němci na kvapný ústup. Vyslal jsem průzkum na Hloubětín a zjistil, že se tam nachází asi 10 německých tanků. Proto jsem nechal postavit barikády, požádal Ing. Exnera, aby se pracovalo na dvou dalších v opravě se nacházejících tancích, a do jejich dohotovení jsem ponechal dělostřelecký stíhač v Libni. V noci ještě jsem přivezl z Běchovic dva vagóny střeliva.

Když pod vedením přednosty Ing. Němečka a člena Národního výboru Ing. Kamarýta byla za pomoci dvaceti pěti mužů organizována obrana rozsáhlého závodu, vrátil jsem se na SV Bartoš, kam jsem dorazil po poledni dne 6. května.

plk. Zdeněk Vltavský, velitel pražské povstalecké útočné vozby

Předchozí text psaný kurzívou je část Souhrnné zprávy o bojích útočné vozby ve dnech 5. až 9. května 1945 od plukovníka Zdeňka Vltavského, velitele povstalecké útočné vozby (výraz „útočná vozba“ pochází z prvorepublikové armády a zjednodušeně ho můžeme chápat jako „tankové síly“). Poprvé byla publikována v knize Prahou pod pancířem povstalců od Tomáše Jakla, která vyšla v roce 2010.

Předložená pasáž je zajímavá především tím, že zmiňuje povstalecký stíhač tanků Hetzer v kompletní konfiguraci, tj. včetně kanonové výzbroje. Jak uvidíme dále, bylo toto konkrétní vozidlo nejsilnějším povstaleckým „tankem“. Mediálně mnohem známější jsou povstalecké Hetzery bez kanonové výzbroje, jejichž posádky si musely vystačit s kulomety. Na některé informace uvedené ve zprávě je však třeba nahlížet s rezervou, například na tank typu „Tygr“, protože zvlášť ve vypjatých situacích viděli protivníci pomalu v každém německém tanku „Tygra“ (Pz.Kpfw. VI „Tiger“).

Vznik povstalecké útočné vozby a její vybavení

Pražský rozhlas, 5.5.1945, 12:33

„Voláme českou policii do rozhlasu, střílí se zde!.... Všichni do českého rozhlasu! Jsou zde stříleni čeští lidé! Přijďte co nejdříve! Přijďte nám na pomoc!“

Přestože bylo pražské povstání dopředu připravováno, zahájily ho ráno 5. května spontánní manifestace v ulicích města, které na několika místech přerostly v ozbrojené střety. Naplno se pak povstání rozhořelo po půl jedné, na základě hektického volání pražského rozhlasu o pomoc v boji o tuto instituci.

Ještě před těmito historickými událostmi pověřil 2. května podplukovník František Bürger (krycí jméno Bartoš) plukovníka Zdeňka Vltavského, aby zorganizoval jednotku útočné vozby pro potřeby připravovaného povstání. Vltavský byl pro takový úkol více než kompetentní, byl velitelem útočné vozby předválečné československé armády.

A tak již 5. května vyjely do boje první povstalecké „tanky“. Největší hodnotu bojovou mělo osm Hetzerů. Hetzer, pojmenovaný podle loveckých honících psů, byl v poslední fázi války jediným ve větších počtech vyráběným obrněným bojovým prostředkem pro německou armádu. Jednalo se o lehký stíhač tanků s relativně účinnou primární výzbrojí 75mm protitankovým kanonem (v německém originále 7,5-cm-PaK 39 L/48) a navzdory lehké váhové kategorii i s vysokou užitnou hodnotou. Obrněnec se vyráběl v Českomoravských strojírnách a v plzeňské Škodovce.

Povstalecký Hetzer

Ale zpět k povstaleckým Hetzerům, u nich je kategorizace stíhač tanků zavádějící, neboť až na výjimku ze zprávy v úvodu článku jim chyběla kanonová výzbroj. Tři pocházely ze smíchovské továrny koncernu Škoda, dva z nich byly zprovozněny 5. a jeden 6. května. Do továrny byly přivezeny krátce předtím k dokončení, nacházely se ve stavu pojízdných nekamuflovaných polotovarů bez výzbroje a optiky. Povstalci místo chybějících děl použili kulomety, když předtím zakryli velký otvor v krytu kanonu pancéřovou deskou s menším výřezem pro zmiňovaný kulomet. A řidič se musel spokojit s prostým výřezem v pancíři místo periskopů. Na pancíři se objevily velké československé vlajky a postupně přibývaly „bojové“ nápisy.

Další tři nedokončené Hetzery byly získány na nákladovém nádraží Žižkov. Nezbývalo než opět instalovat kulomety. Na první pohled je lze od těch smíchovských identifikovat podle chybějícího pancéřového krytu kanonu. Dva opět povstalci používali od 5. a jeden od 6. května.

Plně bojeschopný stíhač tanků Hetzer získali pražští povstalci pouze jeden, a to nám již známý libeňský. V Českomoravských strojírnách v Libni se podařilo zprovoznit ještě jeden Hetzer, ale pouze s kulometnou výzbrojí.

Většina z těchto osmi Hetzerů byla zařazena v malých jednotkách útočné vozby plk. Vltavského spadající pod Vojenské velitelství Velké Prahy (Bartoš). Ostatní byly poskytnuty, alespoň po nějakou dobu, místním povstaleckým skupinám operujícím nezávisle na velitelství Bartoš. Takové skupiny pak využívaly i další techniku, podrobnosti jsou však mnohdy neznámé. Zmiňme alespoň polopásový transportér Maultier s namontovaným kulometným trojčetem ráže 15 mm. Tento prostředek byl zkompletován v továrně ETA Vršovice, kde na konci války vyvíjeli elektronické součástky pro protiletadlové kanony. Samostatnou kapitolou byly obrněné vlaky, které československá armáda řadila k útočné vozbě, v době povstání však operovaly také nezávisle na velitelství Bartoš.

Povstalci s lehkým tankem Renault AMR-35

Kromě Hetzerů měla útočná vozba plk. Vltavského ve výzbroji následující techniku. Po jednom kuse to byly obrněné polopásové transportéry vyzbrojené lehkým kulometem, menší Sd.Kfz. 250 pojmenovaný u jednotky malá housenka (v citované zprávě značený také MH) a větší Sd.Kfz 251 analogicky přezdívaný velká housenka (VH). A portfolio doplňují čtyři lehké tanky francouzského původu, které ukořistili v roce 1940 ve Francii Němci a používali je jako výzbroj zajišťovacích divizí na obsazeném území. Tři byly typu Renault AMR-35 pro dvoučlennou posádku a vyzbrojené jedním kulometem ve věži. Ten čtvrtý byl typu Hotchkiss H-39, o poznání lepší než ty Renaulty, kdyby mu ovšem zcela nechyběla výzbroj tvořená kanonem ráže 37 mm a spřaženým lehkým kulometem.

Velké množství zbraní, včetně obrněných prostředků, získali pražští povstalci od večera 8. května do 9. května po ustupujících a zajatých Němcích. To je však už jiná historie a tato technika pak byla nasazena při zajištění pohraničích oblastí, tedy Sudet.

Střípky z bojového nasazení

Plukovník Zdeněk Vltavský utvořil ze svých obrněných sil tři malé bojové skupiny, kterým veleli nadporučík Václav Neubauer, štábní kapitán Karel Dvořák a kapitán Boleslav Kavalír. Hetzery s kulometnou výzbrojí byly úspěšně nasazovány proti pěchotě, nepřátelské obrněnce neměly čím ničit, s těmi se museli povstalci zpravidla vypořádat pomocí pancéřových pěstí. Velmi účinné byly kulometné obrněnce i při čištění ulic, kdy podporovaly povstalce útočící na objekty, ze kterých po nich stříleli ukrytí Němci. Podívejme se alespoň stručně na některé okamžiky z bojového nasazení povstalecké útočné vozby.

Stíhač vybavený kanonem patřil do skupiny kpt. Kavalíra. Jeho do té doby úspěšná bojová činnost při obranných bojích v oblasti Libně byla završena 7. května. Nejprve vypálil 16 granátů na německé obrněnce z Milovic postupující od Kobylis k Libni. Později byl při průzkumu nového palebného postavení těžce raněn velitel vozidla, četař aspirant Jiří Šindelář (zranění podlehl 18. května). Následně byl Hetzer Němci obkličován, ale posádce se po spotřebování munice a po opuštění vozidla podařilo s notnou dávkou štěstí ustoupit ke svým.

Všechny francouzské tanky používala skupina škpt. Dvořáka. Tyto tanky mimo jiné chránily samotné velitelství Bartoš sídlící v Bartolomějské ulici čp. 307/7. Dále byly vysílány na podporu povstalců v přilehlých oblastech bojů: Na Příkopě, Václavské náměstí, Wilsonovo nádraží, Karlovo náměstí. Neozbrojený tank typu Hotchkiss býval osazený střelci ozbrojenými puškami. Bojovalo se, jak se dalo.

Hetzer a polopás Sd.Kfz. 251 skupiny Neubauer

Nejpočetnější a celkově nejlépe vyzbrojenou byla skupina npor. Neubauera. Měla dva a později čtyři Hetzery a oba polopásové transportéry. Proto byla i skupinou nejakčnější. Vyznamenala se například při obraně pražského rozhlasu a následně, když byla budova rozhlasu zničena náletem, i při obraně vysílací stanice ve Strašnicích.

Bylo 9. května a utrhané a poházené šeříky dávno vadly na dlažbě v odpoledním slunci, přesto bojovou skupinu Neubauer čekal nejtragičtější boj. Jednotka přejela na levý břeh Vltavy a mířila k jihu. Na Zlíchově narazila na německou obranu zajišťující ústupovou komunikaci přes Barrandov dále na západ. Skrytý německý obrněnec zasáhl malou housenku Sd.Kfz. 250 a ta se po výbuchu palivové nádrže ocitla v jednom ohni. Posádka neměla šanci, padli Jan Doubrava, Antonín Kaštánek, Josef Port a Karel Nemastil, přežil pouze těžce raněný a popálený Josef Prošek. Zranění utržili i někteří členové posádek dvou Hetzerů, Karel Houska, Miroslav Kirchman, Petr Straka, František Šefl a Václav Plešák.

Tankové síly během Pražského povstání

Oproti skromným obrněným silám pražských povstalců disponovaly německé jednotky v oblasti neporovnatelně bohatším a kvalitnějším vybavením tohoto druhu. Proti Pražskému povstání Němci nasadili desítky obrněnců, především stíhače tanků Hetzer, dále různé verze útočných děl StuG nebo samohybné houfnice Grille. Ale měli i lehké tanky francozského původu s malou bojovou hodnotou: Renault AMR-35, Hotchkiss H-39 a dokonce Renault FT-17 prvoválečné konstrukce. Nesmíme zapomenout ani na polopásy, ať už z kategorie obrněných transportérů či ozbrojených verzí původních dělostřeleckých tahačů. A samozřejmě disponovali i obrněnými vlaky.

Kritickou situaci povstalců pak vylepšili vlasovci, konkrétně 1. pěchotní divize ROA (Ruská osvobozenecká armáda) generálmajora Buňačenka. Ti přijeli Praze na pomoc, dokonce k nelibosti samotného generála Vlasova, a v nejhorší chvíli, 7. května, dle posledních teorií dokonce zabránili krvavému potlačení celého povstání. Divize měla ve své výzbroji i tolik potřebná děla a hlavně Hetzery a střední tanky T-34/76.

A sovětské jednotky, které jako první 9. května 1945 přijely do Prahy, byly také tankové. Přestože Němci v Praze předchozího dne kapitulovali, příslušníci Waffen-SS toho nedbali, a tak došlo ve městě i ke střetům sovětských tanků T-34/85 s německými Hetzery.