Kolem právě prolétli mimozemšťané, říkají vědci. Vyvrátit jim to nelze

aktualizováno 
První objekt od jiné hvězdy zachycený pozemskými teleskopy by podle naměřených parametrů mohl být sluneční plachetnicí, odhadují dva odborníci z Harvardu. Samozřejmě je to ovšem jen jedno z možných vysvětlení.

Rekonstrukce možné podoby planetky 1I/2017 U1 (‘Oumuamua) na základě údajů zaznamenaných teleskopy v říjnu 2017. Astronomové odhadují, že se tvarem jedná o naprostý unikát mezi zatím známými planetkami. | foto: ESO/M. Kornmesser

V říjnu roku 2017 se podařilo pozemským dalekohledům spatřit první objekt, který musel přiletět od jiné hvězdy. Těleso nazvané 1I/2017 U1 čili ‘Oumuamua k nám totiž připutovalo takovou rychlostí a z takového směru, že na oběžné dráze kolem Slunce se nemůže udržet.

První návštěvník

Prvního galaktického „hosta“ v naší soustavě se podařilo pozorovat 18. října 2017 havajskému teleskopu Pan-STARRS1, který hledá planetky v blízkosti Země. Objekt, který dostal katalogové číslo 1I/2017 U1 a jméno ‘Oumuamua, přilétal z netypického směru velmi odkloněného od roviny oběhu planet (a prakticky i všech ostatních těles ve sluneční soustavě) vyšší rychlostí než všechna obdobná tělesa, která známe. „Padal“ šikmo k rovině oběhu planet vysokou rychlostí zhruba kolem 25 kilometrů za sekundu (cca 90 tisíc km/h) vůči Slunci.

‘Oumuamua je těleso s nezvykle podlouhlým tvarem s poměrem délky a šířky zhruba 5:1, možná i 10:1. Má rozměry řádově ve stovkách metrů. Jde ovšem o odhad velmi přibližný. Není založený přímo na snímcích těles s přiloženým pravítkem, rozměry se určují podle toho, kolik světla objekt celkem odráží.

I když nevíme, jak přesně je ‘Oumuamua velký, zdá se, že pravidelně jednou za 7 hodin 20 minut se překulí kolem osy rotace, která přitom není totožná s osou podélnou či příčnou.

V dosahu našich teleskopů zůstalo jen poměrně krátkou dobu, do prosince téhož roku, pak už se těleso stalo příliš malé i pro ty nejsilnější. I předtím jsme o objektu získali jen velmi málo obrazových informací, i na snímcích těch nejsilnějších teleskopů tvořil doslova pár pixelů, ze kterých se dalo v podstatě vyčíst pouze to, že je tmavý a má zřejmě na asteroid nezvyklý (ale ne neznámý) podlouhlý tvar.

Zajímavou informaci se podařilo získat o něco později ze sledování jeho polohy. Jak jsme psali v červenci 2018, ‘Oumuamua při svém odletu směrem od Slunce pohybovala o něco málo rychleji, než by při své rychlosti a směru pohybu měla. Rozdíl proti výpočtům není veliký, objekt byl 2. ledna 2018 o zhruba čtyřicet tisíc kilometrů jinde, než výpočty předpokládaly. V pozemským měřítkách by to bylo hodně, ale v daném případě to znamenalo, že „neznámá síla“ je řádově stotisíckrát slabší než pozorovatelný vliv gravitace. 

V případě jiného tělesa by nad drobnou neshodou mezi výpočty a měřením snad i astronomové mávli rukou a věnovali se zajímavějším pozorováním. Ovšem v tomto případě jistě chápete, že tělesu se věnovala zvýšená pozornost a malá anomálie si zasloužila pozornost.

Autoři pozorování si zároveň všimli, že neznámá síla slábne s tím, jak se ‘Oumuamua vzdaluje od Slunce, a to zřejmě s druhou mocninou vzdálenosti. Navrhli také několik možných vysvětlení (srážka s jiným tělesem, tlak slunečního záření dopadajícího na povrch, vliv slunečního větru, kdyby bylo těleso magnetické atp.) a dospěli k závěru, že nejlepším vysvětlením jsou plyny.

Konkrétně plyny, které mají unikat ze Sluncem rozehřátého povrchu při jeho průletu kolem Slunce. První mimozemský asteroid byl tedy podle nich v podstatě kometa. To také dobře odpovídá pozorování, podle kterého se zrychlování tělesa zpomaluje se zvyšující vzdáleností od Slunce.

Dobře zdůvodněné vysvětlení má na pohled jednu velkou slabinu. Nikomu se totiž nepodařilo zachytit stopy úniku plynů z mezihvězdného objektu. Autoři prvního pozorování ovšem přišli ve své práci s několika důvody, proč by tomu tak mohlo být. Ve „výparech“ komety mohlo být například málo prachových částic a více plynů, které ve viditelném spektru prostě nebyly vidět. Nebo mohl objekt vyvrhovat především větší prachová zrna, která znovu nejsou tak dobře vidět jako masa drobnějších částeček.

Co když je to plachta?

Změny jasnosti 1I/2017 U1 (‘Oumuamua) během průletu kolem Slunce říjnu 2017....

Změny jasnosti 1I/2017 U1 (‘Oumuamua) během průletu kolem Slunce říjnu 2017. Zdá se, že objekt pravidelně rotuje a odráží více či méně světla podle toho, kterou stranou je k nám natočený.

Je to ovšem samozřejmě jen odhad. K samotnému tělesu se nikdy nepodíváme, takže domněnky jsou to jediné, co máme - a velkou část z nich nelze vyloučit, i když jsou velmi nepravděpodobné. To je případ hypotézy Abrahama Loeba a Shmuela Bialyho z Harvardovy univerzity, kteří se ve své práci zatím zveřejněné jen na neformálním serveru arXiv.org (PDF zde) snaží přesvědčit čtenáře, že ‘Oumuamua se chová jako solární plachta, a to možná i jako solární plachta vzniklá uměle.

Využití solárních plachet se zatím v lidské kosmonautice jen nesměle zkouší, ale princip je velmi jednoduchý. Takovou sondu má pohánět tlak záření hvězd na nějakou plachtu. Hlavní pohonnou složkou jsou částice světla, fotony. Ty by měly plachtám dodat 99 procent energie pro zrychlení. Zbylé jedno procento jde na vrub částic slunečního větru. Ten vzniká ve vrstvě plynů unikajících z povrchu Slunce (koróny) a tvoří ho elektrony, protony a jádra hélia, pohybující se asi šedesátkrát pomaleji než světlo.

Dráha 1I/2017 U1 (černé tečky) v naší soustavě. Přiblížil se ve velkém úhlu k...

Dráha 1I/2017 U1 (černé tečky) v naší soustavě. Přiblížil se ve velkém úhlu k rovině oběhu planety, zhruba ze směru srovnatelného s drahami některých komet (šikmá šedá čára vlevo). Objekt ovšem má příliš velkou rychlost a bude pokračovat dále. Proletěl přitom kolem Slunce tak, že jeho gravitace mu výrazně změnila dráhu (a také ho trochu urychlila). Kdy přesně ho astronomové zachytili, je vyznačeno ve výřezu nahoře plným úsekem na jinak přerušované čáře.

Jednoduchý nápad komplikují praktické potíže: tlak slunečního záření je velmi slabý, a prakticky využitelná plachta tedy musí být extrémně lehká a v poměru k hmotnosti sondy také extrémně veliká. I když už se několik prototypů zkoušelo i přímo ve vesmíru, zatím je to kvůli nedostatečné úrovni technologií postup velmi nepraktický. (S malým vylepšením v podobě extrémně silného laseru a řady dalších inovací by to mohlo být jinak.)

Astronomové už vědí, že naměřené parametry dráhy objektu ‘Oumuamua dobře odpovídají i „pohonu“ na sluneční záření. Objevitelé nevysvětleného zrychlení tuto myšlenku zavrhli, protože objekt by pak musel mít velmi nízkou hustotu - o několik řádu nižší, než jsme pozorovali u planetek a dalších podobných těles v naší soustavě.

Autoři nové práce ovšem upozorňují, že nepravděpodobné není nemožné. Podle Loeba a Shilayho prostě nemůžeme vyloučit, že jde o buď o trosky nějakého mimozemského plavidla, nebo dokonce funkční sondu vyslanou do Sluneční soustavy záměrně jinou civilizací. (Ovšem proč pak má tak nevýkonnou plachtu?)

Z vědeckého hlediska by na této hypotéze bylo zajímavé i to, že by vysvětlovala jistý nesoulad mezi teoretickými předpovědmi a pozorováním ‘Oumuamuy. Astronomové nepředpokládali, že podobných objektů bude ve vesmíru mnoho. Je proto poněkud překvapivé, že se jeden podařilo zachytit tak brzy po tom, co jsme vůbec získali schopnost je zachytit (což máme v podstaě jen pár posledních let). 

Kdo chce víc

Pro ty, které ‘Oumuamua zaujala natolik, že jsou jí ochotni věnovat více času, doporučejeme přednášku Petra Scheiricha z Astronomického ústavu, kterou najdete na YouTube. Je zhruba 90 minut dlouhá a dozvíte se nejen o tomto tělese více, než jste kdy chtěli vědět. Děkujeme čtenářům v diskusi za upozornění na její existenci.

Buď to byla veliká náhoda, nebo je ve vesmíru mnohem více podobných mezihvězdných poutníků, než astronomické modely naznačovaly. Tak to klidně samozřejmě může být. Dnes už konečně fungují dalekohledy schopné podobné objekty zachytit alespoň v blízkosti vnitřních planet Slunce. Je velmi dobře možné, že brzy zachytí další podobné návštěvníky a ukáže se, že jsme prostě nevěděli dost a naše modely byly špatné.

Anebo také ne, pak si možná na Loeba a Shilayho znova vzpomeneme. Ale na to by asi dnes vsadil málokdo. V tuto chvíli můžeme říci pouze to, že silami současné vědy je jejich hypotéza nevyvratitelná - i když rozhodně není nesmyslná. Nezbývá než čekat, až se někdo ozve, a zatím se po vesmírném okolí rozhlížet vlastními silami.

Informace: V článku jsme opravili nepřesnou formulaci, podle které se mohlo zdát, že objekt ‘Oumuamua při odletu od Slunce zrychloval. Ve skutečnosti samozřejmě při pohybu směrem od naší hvězdy ztrácí energii, aby se vymanil z jejího gravitačního vlivu. 

Nejčtenější

Kolem právě prolétli mimozemšťané, říkají vědci. Vyvrátit jim to nelze

Rekonstrukce možné podoby planetky 1I/2017 U1 (‘Oumuamua) na základě údajů...

První objekt od jiné hvězdy zachycený pozemskými teleskopy by podle naměřených parametrů mohl být sluneční plachetnicí,...

Vyšší lidé trpí častěji řadou rakovin. Důvod je zřejmě zcela triviální

Kolorovaný snímek rakovinových buněk z elektronového mikroskopu

Pravděpodobnost vzniku rakoviny je větší u lidí vyššího vzrůstu. A to zřejmě proto, že mají v těle více buněk,...

Konec dvojích cen. Evropské e-shopy už Čechům nebudou účtovat přirážku

Ilustrační snímek

Na začátku prosince začne platit nařízení Evropské unie, které zakazuje internetovým obchodům považovat zákazníka z...

Okřídlení géniové. Vrány si při pokusu zvládly vyrobit složené nástroje

Vrány se ukazují jako stále chytřejší a chytřejší.

Nový experiment naznačuje, že bychom měli přehodnotit rčení chytrý jako liška na chytrý jako vrána. Skupina...

Nové implantáty dovedou zlepšit paměť, ale nesmí se k nim dostat hacker

DBS

Elektronické implantáty by mohly podle neurovědců již v příštím desetiletí pomáhat vylepšovat paměť, zejména pacientům...

Další z rubriky

Začínal v krabičkách od krému na boty. Kardiostimulátor pomáhá už 60 let

Dva „otcové“ prvního kardiostimulátoru. Zleva: primář Ăke Senning, který vedl...

Před šedesáti lety implantovali ve Švédsku první kardiostimulátor, tedy přístroj odstraňující poruchy srdečního rytmu....

Návrat „imperialistického brouka“? Výzkumný program USA vzbudil obavy

Program „Hmyzí spojenci“ má změnit škůdce v pomocníky v zemědělství.

Skupina vědců v časopise Science varuje před možným zneužitím amerického výzkumného programu, který vyvíjí zcela nový...

Jak asi vypadal vůbec největší známý pták v celé historii

Stehenní kost druhu Vorombe titan, exemplář s katalogovým označením NHMUK A439...

Vědci nedávno oznámili, že objevili obřího ptáka na základě analýzy již dříve známých pozůstatků. Podle výpočtů vážil v...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz