Mohlo by se zdát, že téměř každý produkt, který je ve světě informačních technologií nabízen zpočátku za téměř astronomickou cenu, se časem cenově přiblíží běžnému uživateli natolik , že dojde k jeho masovému rozšíření (samozřejmě pokud je to smysluplný výrobek). Vliv na to má jak konkurenční prostředí, tak zlepšující se výrobní technologie, která ve svém důsledku dokáže výrazně snížit náklady. Zářný příklad takového vývoje nabízí například zapisovací CD mechaniky. Zatímco první zapisovací přístroje dosahovaly cen kolem 30 000 korun, nyní se dají pořídit až desetkrát levněji.
Vypadá to, že i LCD displeje jdou touto vyšlapanou cestou a co nevidět se dostanou na ceny, které budou konkurenční k cenám klasických CRT monitorů. Není to zase tak dlouho, co nejlevnější LCD stávaly kolem 20 000 tisíc korun, a v současné době se neznačkové modely již prodávají o čtvrtinu levněji (některé z levnějších jsme recenzovali). Ano, zdálo by se...
Pokud se však člověk podívá hlouběji do minulosti na vývoj cen LCD displejů, zjistí zajímavou skutečnost. Dá se totiž vysledovat určitá pravidelnost v poklesu a nárůstu cen, kdy jejich cena pulsuje v dvouletých intervalech. Vše se to dá přirovnat k šroubku, který postupně tlačí ceny dolů. Vždy dva roky se pomyslně utáhne o dva závity a další dva roky uvolní o jeden a tak dokola.
Na čem je cena závislá? Především na poptávce a výrobních kapacitách. Informace od výrobců plochých panelů hovoří právě o dvou letech při výstavbě nové továrny. V podstatě pak cyklus vypadá následovně. Nové továrny začnou chrlit panely, které postupně dorovnají převis poptávky a za další dobu vytvoří převis nabídky, který zákonitě snižuje ceny. Do toho vstupují nové technologické postupy a další aspekty, jako například snížení cen vstupů a vývoj ekonomiky. To vyvolá další vlnu poptávky, kterou ale již továrny nestačí uspokojovat a následuje nedostatek produktů na trhu a zvyšování cen. To se již ale staví další výrobní kapacity.
Z toho vyplývá, že se neustále zvyšuje počet prodaných kusů za rok a v rámci čtyřletého cyklu snižuje cena. Řečí čísel se dá tento vývoj vyjádřit takto. V roce 2000 se celosvětově prodalo 6,4 milionů LCD panelů (stále hovoříme pouze o LCD pro stolní počítače), v roce 2001 to bylo asi 13,5 milionu.
Ve které fázi se nacházíme nyní? Kdo trochu sleduje vývoj cen tohoto segmentu, zjistil, že před pěti lety se cena tehdy nejžádanějšího 14 palcového stolního displeje v přepočtu pohybovala kolem 70 000 korun. Pak se zvýšila poptávka po LCD obrazovkách všeobecně, především díky zvýšené produkci notebooků. To donutilo některé firmy začít stavět v průběhu let 1998 - 1999 další výrobní kapacity. V průběhu roku 2000 pak nastal pomalý sestup cen, který se změnil v razantnější sestup na podzim 2000 a pokračoval až do léta minulého roku. V tomto období se cena konečně přiblížila možnostem běžného spotřebitele. Výrobci LCD displejů prý museli prodávat své produkty pod výrobními náklady, aby si udrželi svůj podíl na trhu. Po zářijových událostech trh zamrzl a začal se hýbat až v posledním čtvrtletí.
Především ke konci roku nastala poměrně veliká poptávka po LCD displejích. Předpokládá se, že tato poptávka dále narůstat a přibližně v polovině roku by již mohly být plně vytíženy výrobní kapacity. Do konce roku se počítá s prodejem úctyhodného množství 23,5 milionu kusů. To vše jsou dobré zprávy pro výrobce, ale horší pro uživatele. Z těchto informací totiž vyplývá, že ceny přístrojů půjdou nahoru. Odhad nárůstu cen značkových 15 palcových LCD se pohybuje kolem 75 % současné hodnoty.
Na čem je cena závislá? Především na poptávce a výrobních kapacitách. Informace od výrobců plochých panelů hovoří právě o dvou letech při výstavbě nové továrny. V podstatě pak cyklus vypadá následovně. Nové továrny začnou chrlit panely, které postupně dorovnají převis poptávky a za další dobu vytvoří převis nabídky, který zákonitě snižuje ceny. Do toho vstupují nové technologické postupy a další aspekty, jako například snížení cen vstupů a vývoj ekonomiky. To vyvolá další vlnu poptávky, kterou ale již továrny nestačí uspokojovat a následuje nedostatek produktů na trhu a zvyšování cen. To se již ale staví další výrobní kapacity.
Z toho vyplývá, že se neustále zvyšuje počet prodaných kusů za rok a v rámci čtyřletého cyklu snižuje cena. Řečí čísel se dá tento vývoj vyjádřit takto. V roce 2000 se celosvětově prodalo 6,4 milionů LCD panelů (stále hovoříme pouze o LCD pro stolní počítače), v roce 2001 to bylo asi 13,5 milionu.
Ve které fázi se nacházíme nyní? Kdo trochu sleduje vývoj cen tohoto segmentu, zjistil, že před pěti lety se cena tehdy nejžádanějšího 14 palcového stolního displeje v přepočtu pohybovala kolem 70 000 korun. Pak se zvýšila poptávka po LCD obrazovkách všeobecně, především díky zvýšené produkci notebooků. To donutilo některé firmy začít stavět v průběhu let 1998 - 1999 další výrobní kapacity. V průběhu roku 2000 pak nastal pomalý sestup cen, který se změnil v razantnější sestup na podzim 2000 a pokračoval až do léta minulého roku. V tomto období se cena konečně přiblížila možnostem běžného spotřebitele. Výrobci LCD displejů prý museli prodávat své produkty pod výrobními náklady, aby si udrželi svůj podíl na trhu. Po zářijových událostech trh zamrzl a začal se hýbat až v posledním čtvrtletí.
Především ke konci roku nastala poměrně veliká poptávka po LCD displejích. Předpokládá se, že tato poptávka dále narůstat a přibližně v polovině roku by již mohly být plně vytíženy výrobní kapacity. Do konce roku se počítá s prodejem úctyhodného množství 23,5 milionu kusů. To vše jsou dobré zprávy pro výrobce, ale horší pro uživatele. Z těchto informací totiž vyplývá, že ceny přístrojů půjdou nahoru. Odhad nárůstu cen značkových 15 palcových LCD se pohybuje kolem 75 % současné hodnoty.
