Co je malé, to je hezké…
Sony, tvůrce zatím nepříliš rozšířeného nosiče minidisk, nám naděluje stále nové přehrávače. Na jedné straně stojí stolní minidisk rekordéry, na straně druhé minidisk walkmany. První kategorie není mezi spotřebiteli příliš rozšířena a Sony se snaží minidisk vměstnat téměř do každé dražší věži či multifunkčního rádia. Minidisk walkmany jsou rozšířeny rozhodně více, ale určitě ne natolik, aby bylo Sony spokojeno. Proto neustále vysílá na trh nové a nové přístroje, které mají přesvědčit obyčejného smrtelníka, že právě minidisk je to pravé. Jedním z nich je i minidisk nižší třídy, walkman/rekordér MZ-R501.
|
|
|
Co Vás čeká…
…kromě samotného přístroje? Nic úžasného, až na jednu
užitečnou věcičku. Tou věcičkou je PC Link (je dodáván k MZ-R501PC, MZ-R501 je také prodejný samostatně), jednoduše řečeno se jedná o přístroj, který Vám
umožní připojit walkman k počítači a posléze nahrávat digitální zvukový záznam
přímo na minidisk. K propojení s ostatními přístroji slouží dodávaný optický
kabel.
Dalším příslušenstvím jsou standardně dodávaná sluchátka (pro zasvěcené, opět černé pecky). Hrají velice nepřesvědčivě, basy nedostatečné a výšky jakbysmet. Vřele doporučuji investici do klasických polštářkových sluchátek, která využijí kvalit přístroje daleko více.
Marně byste hledali dálkové ovládáni, brašničku či bateriové články. Tento model sice nepatří do vyšší kategorie a cena přístroje tomu také odpovídá, samotný stojí 7490,-. S PC Link za něj zaplatíte 8990,-. I přestože se cena nepohybuje nad magickou hranicí deseti tisíc, čekal bych minimálně dálkové ovládání bez displeje. V balení naleznete také síťový zdroj, ten lze využít pouze k napájení, nikoli dobíjení článků. Proto si své baterie musíte nabít ve svém vlastním nabíjecím modulu.
Možnost záznamu je vykompenzována chudší výbavou, což je škoda. Musíte ovšem vzít v potaz, že jinak by byla cena o nějaké 2 tisíce vyšší a tím by přístroj nespadal do nižší kategorie.
 |
 |
První pohled
Po otevření krabice se vám dostane do ruky malinkatý přístroj stříbrnočerné (modročerné) barvy. Na stříbrné přední části naleznete ovládací prvky, displej a stříbrný nápis „Sony“. Na pravé straně přístroje jsou tři zdířky, optický vstup, vstup pro napájení ze sítě a sluchátkový výstup.
Zadní část v místě uložení baterií značně vystupuje do prostoru. Bohužel nutný
prvek, který při pohledu ze strany jemně kazí dojem z přístroje. S ním ovšem při
použití tužkových baterií nelze nic dělat a budete ho muset překousnout. Na
zadní části také naleznete funkci „hold“, kterou deaktivujete ostatní tlačítka.
Display…
...naleznete v pravé horní části. Neřekl bych, že je příliš
silnou stránku přístroje. Přišel mi dost malý, ovšem i přes nedostatečnou velikost jsou na něm všechny údaje přehledně zobrazeny a člověk se v množství znaků snadno vyzná. Při použití na denním světle i za ostrého slunce jsem neměl problémy s čitelností. Škoda, že je tak titěrný.
 |
 |
Tlačítka…
… jsou elegantně umístěna pod displejem. Lehce vystupují směrem ven. Základní ovládací prvky tvoří jakýsi kruh. Tlačítko „Menu/enter“ je k nalezení vpravo dole. Bezprostředně pod displejem je tlačítko „Rec/T-mark“.
Funkci „Rec“ snad nemusím vysvětlovat. Jen zmíním, že na minidisk lze nahrávat
v několika módech, klasické SP (na minidisk se vejde 74 respektive 80 minut
záznamu) v CD kvalitě, LP2 (až 160 minut záznamu), LP4 (320 minut záznamu) a
konečně v režimu mono (160 minut záznamu). Vše je samozřejmě nahráváno do
formátu ATRAC. Zde je už použit tzv. ATRAC-R, vylepšený klasický ATRAC, který by měl zaručit kvalitnější záznam. Druhou funkcí tlačítka je tzv. „T-mark“, při
přehrávání se po jeho stisknutí skladba rozdělí a vytvoří se dvě stopy. Napravo
od displeje je tlačítko „End search“, po jehož aktivaci se lze přesunout na konec
poslední nahrávky.
Funkce
Samozřejmostí je vkládání textu, které je ovšem dost zdlouhavé. Funkce AVLS, která po aktivaci dovoluje dosáhnout hlasitosti jen do té míry, abyste si neničili sluch, je už stálicí Sony. Zvolit si je možné dva stupně zdůraznění basů (pro rock doporučuji dát basy naplno, naopak při klasice zdůraznění úplně vypnout). Přístroj je možné spojit s hi-fi systémem či discmanem a nahrávat muziku. Vše se děje pomocí dodávaného optického kabelu. PC Linku věnuji později samostatný odstavec.
Ochranný mechanismus G-Protection je silnou stránkou přístroje. Ať jsem se snažil sebevíc, hudba na originálně nahraném minidisku nepřeskočila ani po kilometr a půl dlouhém běhu. U "pálených" minidisků je to s ochranou trošku horší a hudba při delším běhu občas přeskočí, je to způsobeno kvalitou zdroje, který se s originálním nemůže rovnat. Celkově je přístroj vybaven širokou paletou funkcí, až nezvykle u takto levného kousku.
PC Link aneb z počítače na minidisk…..No problem
Pokud se rozhodnete pro koupi kompletu s PC Link, určitě nebudete litovat. S jeho pomocí můžete na minidisk nahrávat digitální zvukové záznamy. Je kompatibilní s většinou softwarových hudebních přehrávačů včetně Windows Media Player. PC Link stačí připojit k počítači přes rozhraní USB.
Kompatibilní by měl být jak s Macem, tak s PC. Testoval jsme ho na operačních
systémech Windows 98 SE, Me a XP Professional. Nejjednodušší instalace a použití je bezesporu ve Windows XP. Systém sám nainstaluje potřebné ovladače a nastaví přístroj jako externí zvukovou kartu, aniž byste pohnuli myší. Poté už jen stačí spustit software, vybrat skladby, stisknout tlačítko „Rec“ a následně
pustit hudbu.
Při použití Windows Me jsem též neměl nejmenší problém s instalací ovladačů. S Windows 98 byl k instalaci potřeba instalační CD-ROM systému. I přes - pro uživatele - složitější začátek, je použití stejně velice snadné.
Jako vstupní formáty jsem měl k dispozici WAV, MP3 a WMA. Kvalita záznamu záleží na kvalitě zdroje a kvalitě zvoleného záznamu (SP, LP 2, LP 4 či Mono). Nahrávat WMA či MP3 do LP4 bych bez obalu nazval šíleností (a to i u nejvyššího dosažitelného bitrate). LP4 jsem použil je jednou, jako zdroj jsem použil CD. Výsledná Kvalita byla velice nízká, basy nejsou tak přesné a plné jako u SP.
Mód LP4 bych doporučoval pouze pro záznam hlasu. LP2 bych nazval použitelným, ale s klasickým SP se nemůže rovnat. Cena v podobě značně zhoršené kvality zvuku za velké množství záznamu je příliš vysoká.
V praxi a v terénu…
Minidisk jsem samozřejmě netestoval jen doma, většinu času jsem s ním trávil v ulicích Prahy. Používal jsem ho zhruba patnáct dní v ruchu každodenního života. Jak jsem již napsal výše, problémy s přeskakováním hudby jsem neměl ani při delším běhu. G-Protection funguje opravdu dobře.
K testování jsem používal standardně dodávané pecky, ale i klasická polštářková sluchátka.
Hudba je reprodukována naprosto čistě, bez jakéhokoliv šumu (samozřejmě záleží na zdroji). Výrobce udává, že by měl přístroj fungovat na jednu tužkovou baterii 48 hodin. Tento časový údaj odpovídá zhruba mé zkušenosti, přesnou dobou vám neřeknu, ale při průměrném poslechu 5 hodin denně mi přístroj vydržel 9 dní (testoval jsem s alkalickou baterií).
Přístroj po celou dobu testu fungoval bez problému a neměl jsem s přehráváním, nahráváním či editováním nejmenší obtíže.
Slovo závěrem…
Abych řekl pravdu, mám z MZ-R501PC rozporuplné pocity. Na jednu stranu vysoce kvalitní přístroj s jen drobnými neduhy, sráží nedostatečné příslušenství. Cena je nízká, proto zřejmě Sony usoudilo, že když možnost záznamu, tak „žádné“ příslušenství. Pokud si připlatíte a koupíte komplet s PC Link, nebudete litovat. Já sám si ovšem počkám na model vyšší třídy MZ-R909, který snad splní všechna má očekávání. Jestliže se vám ovšem nechce vyhodit 11990,- za samotný přístroj bez PC Link, je MZ-R501PC dobrá volba.
Minidisc do testu zapůjčila firma Elvia Pro, Sony Centrum
