Další z letošních televizních novinek, která dorazila na redakční zkoumání, je 65" Samsung s novým neoQLED panelem, přepracovaným One Connect Boxem, solárním dálkovým ovladačem a schopností hrát společně s firemním soundbarem.
Nejvíce nás zajímal samozřejmě nový zobrazovací panel, tentokrát nazvaný neoQLED. Pro lepší pochopení související inovace si dovolíme krátkou historickou odbočku.
Od LCD s CCFL trubicemi ...U LCD televizorů tvoří obraz LCD displej, který upravuje světlo, které jimi prochází. Snižováním průhlednosti obrazového bodu tvoří škálu od černé po bílou a díky barevným filtrům stejným způsobem produkují i barevný obraz. Samotný displej tak pouze upravuje procházející světlo, to musí někde vzniknout. A to je úkol podsvětlovacího panelu, představit si jej můžete jako hodně ploché svítidlo. Prvním LCD televizorům dodávaly světlu zářivkové trubice, před kterými byl mléčný panel, který světlo rozprostřel tak, aby v obrazu nebyly vidět jednotlivé zdroje světla. Tyto televizory, poplatné tehdejším technologiím, měly dvě nevýhody: horší podání barev, protože svit zářivek má dost úzké a nevyrovnané barevné spektrum, a mizerné podání černé barvy, panel stále svítil na plný výkon, černá tak byla jen zatmavená bílá. A schopnost LCD displeje blokovat světlo je omezená. Proto se postupně přešlo k LED zdrojům světla, vyzařují v širším (a vyrovnanějším) barevném spektru. Nejprve se montovaly do plochy podobně jako zářivkové trubice, později se dávaly pouze do hran obrazovky (edge LED) a světlo za displej rozváděl speciální optický panel. V reklamě se tak výrobci mohli předhánět v tom, jak jsou televizory tenké, navíc se ušetřily vstupní náklady. Zlepšily se barvy, černá ale tolik ne, naopak. Zdroj dával vyšší jasový výkon (lepší bílá, ale zase horší černá) a umístění diod jen po stranách způsobovalo nerovnoměrnost podsvětlení (jas nebyl ve všech místech obrazovky stejný). Vylepšení podání černé a tedy i kontrastu přinesla až funkce „local dimming“, kdy šlo výkon diod v reálném čase řídit, podsvětlení bylo rozděleno do několika zón a tam kde byl na obrazovce tmavý obraz se výkon příslušné zóny snížil a naopak, ve světlých scénách jel „naplno“. Zón byly jednotky, takže pokud byl v obraze světlý objekt na černém pozadí, měl kolem sebe zpravidla nesymetrickou světlou podsvítající „auru“, podle toho, jak zóny přečnívaly jeho hranice. U vyšších modelů se začalo uplatňovat Direct LED podsvětlení, které si sice vyžádalo „tlustší“ televizor, ale zase s ním bylo možné dosáhnout rovnoměrnějšího jasu a přesnějšího řízení lokálního stmívání. |
... k neoQLED
A tím se, s přeskočením několika let postupného přidávání samostatně řízených zón, dostáváme k testované novince. Obraz je stále tvořen LCD displejem, ale s pomocí vrstvy anorganických částic (kvantových teček, quantum dots, odtud to Q v názvu QLED) je značně vylepšeno jeho barevné podání a díky novým filtrům také kontrast. To je QLED zobrazovač.
Zásadní inovace u neoQLED je v podsvětlovacím panelu. Ten je tvořen takzvanými miniLED diodami, které jsou čtyřicetkrát menší než diody z předchozích generací panelů. To znamená, že jich jsou za panelem desítky tisíc, jejích svit se tak nemusí optickými čočkami rozptylovat do širšího úhlu, ale naopak jejich vyzařování skrze difúzní vrstvu může být cílenější. I díky tomu je podsvětlení rozděleno do několika set zón, z výrobce jsme přesnější číslo nevymámili, a tak může mnohem lépe korespondovat s obrazem na obrazovce, světlo ze světlých míst přetéká do tmavých mnohem méně.
V systému Tizen najdete i aplikaci Google Duo, po připojení USB webkamery tak můžete z televizoru vyřizovat videohovory. Vyzkoušeli jsme s kamerkou Logitech C922Pro a fungovalo to velmi dobře. Jen pokud chce tuto funkci využívat více lidí, potřebujete vždy přepárovat účty.
Čímž se dostáváme k závěru obrazového testu: funguje to tak, jak jsme doufali, že bude. Kontrast je výborný, dovolujeme si říci, že takový jsme u LCD televizoru zatím neviděli. I při nočním sledování je černá černou a přesahy podsvětlení mimo světlé objekty minimální (byť patrné). Stále to tedy ještě není úroveň OLEDu, kde lze rozdíl bílá/černá technicky udělat v podstatě na pixel přesně, ale jakákoli kritika by byla spíš hnidopišstvím. Proč?
Protože oproti minulé generaci panelů se nezměnil velmi vysoký jasový výkon 1500-2000 nitů, což jednak znamená výborně zřetelný obraz i v nezatemněné místnosti, ale také až oslnivý jas v případě HDR obrazu. A to zatím OLED panely zdaleka neumí.
Novou formu má One Connect Box, díky kterému k samotnému televizoru vede jen jeden kabel - ten úplně vpravo. Předchozí forma nám přišla o trochu praktičnější, zejména její boční USB porty, co byly hezky po ruce pro zapojení pamětí a pevných disků.
Obraz je celkově skvělý, pohybová neostrost minimální, gradace šedé velmi dobrá (ačkoli černé nejbližší odstíny šedé maličko splývaly a nedařilo se nám to nastavit lépe), opravdu zde není příliš prostoru pro kritiku. Hráči ocení HDMI 2.1 pro připojení poslední generace herních konzolí v režimu 4K/120Hz a podporu variabilní snímkové frekvence VVR.
Q-Symphony. Ani reprák nazmar
K velkému obrazu patří pořádný zvuk. Ačkoli se situace u televizorů v poslední době hodně zlepšila, částečně díky ústupu od nesmyslné honby za tenčím a ještě tenčím tělem televizorů, i tak je přidání samostatného zvukového zařízení, nejjednodušeji soundbaru, skoro vždy krok správným směrem.
Smutným faktem je, že jakmile připojíte soundbar, přestanete reproduktory, zesilovače a signálové procesory zabudované v televizoru využívat a v podstatě jste je koupili zbytečně. Proto jsem zajásal u funkce Q-Symphony, která tuto slabinu řeší, elektronika televizoru zvuk rozdělí a část nechá reprodukovat soundbar, část hraje vestavěnými reproduktory. Stačí oba přístroje propojit HDMI kabelem (systém využívá HDMI ARC) a v menu televizoru přepnout výstup na TV plus Soundbar. My funkci vyzkoušeli s modelem HW-Q700A.
Stačí chvíle poslechu a je jasné, že se výrobci podařilo časově sladit reprodukované signály a oba přístroje fungují jako celek výborně. Nelze rozlišit, co hraje televizor a co soundbar, jde o jedno homogenní zvukové pole. Odpojením reproduktorů televizoru se mírně zhorší rozmístění v prostoru a pocit vzdušnosti a velikosti.
Natahujeme od televizoru dlouhatánský HDMI kabel a soundbar tak schováváme trochu z doslechu, subwoofer vytahujeme ze zásuvky, a tak před námi zůstalo jen to, co hraje televizor. Jsou to ruchy, zejména v oblasti výšek a vyšších středů, a část hudebního doprovodu. Vokály jsou posílány do soundbaru, vyjma komunikace přes vysílačku (koukali jsme na F1 Drive to Survive na Netflixu), stejně jako co hraje ve zvuku hlavní roli, televizor je ponechán pro zlepšení pocitu prostoru zvuku a doplnění efektů do prostoru. Dohromady to funguje skvěle, zvuk přichází z celého prostoru okolo televizoru a daří se mu naplnit prostor místnosti.
Nesmíte od HW-Q700A očekávat, že vás při poslechu DolbyAtmos uvrhne doprostřed zvukového pole, tak jak to umí třeba Sennheiser Ambeo nebo částečně i firemní starší, vyšší a více než dvojnásobně drahý HW-N950. To nezvládne. Co mu však jde výborně, je mohutné, razantní a docela detailní vykreslení scény. Za nás rozhodně doporučeníhodná kombinace.
Sluníčko místo baterek
Ovladač vypadá stejně jako ten v předchozí generaci, jen na zádech nejsou dvířka pro dvě AAA baterie, ale malý solární panýlek, který nabíjí vestavěný akumulátor. K zisku provozní energie má stačit jak sluneční svit pronikající okny, tak svit LED žárovek v místnosti.
Během soužití s televizorem jsem si dával velký pozor, abych pokládal ovladač „normálně“, tedy tlačítky nahoru. Do situace, že by přestal komunikovat s televizorem jsem se dostal asi dvakrát, v tu chvíli stačilo ovladač nechat minutu až dvě otočený panýlkem nahoru a normálně fungoval.
Pro případ, že byste televizor používali v místnosti bez oken a světla rozsvěceli jen na přechod mezi dveřmi a gaučem, nechybí USB-C port, kterým ovladač můžete dobít pomocí kabelu.
Závěr
Televizor využívá systém Tizen, který nabízí dost pozoruhodné možnosti, více jsme se o nich rozepsali u recenze chytrého monitoru Smart Monitor M7 a všechny fungují i na tomto televizoru. Skvělá je již úvodní instalace pomocí aplikace SmartThings na chytrém telefonu, včetně snadného přeskupení naladěných TV kanálů.
Nový neoQLED panel se povedl a výsledný obraz je výborný, pochválit musíme i zvuk v kombinaci se soundbarem Q700A. Na nenápadné jednoduché a cenově dostupné řešení je výsledný projev velmi dobrý. Televizor však patří mezi „vysoké“ modely, čemuž odpovídá i cena.
Určitě bychom se obešli bez solárního napájení dálkového ovladače, ale zase nás to při provozu nijak netrápilo. Ke vzteku je chybějící podpora DTS zvuku u souborů přehrávaných z USB. Opakujeme to v recenzích již hodně dlouho a nápravy se nejspíše nedočkáme. A také je škoda, že chybí podpora HDR formátu Dolby Vision.
Televizor je v prodeji za 67 990 Kč, soundbar za 14 990 Kč.
