Mezi nejvýznamnější sovětské dopravní letouny patří Tupolev Tu-134, jehož vznik ovlivnil francouzský letoun Caravelle. Uživatelem těchto túček se staly i Československé aerolinie.
Autor: Aero Icarus, CC BY-NC-SA 2.0
V roce 1960 navštívil sovětský vůdce Chruščov Francii, kde mu byl předveden i dvoumotorový proudový dopravní letoun Caravelle s motory na zadní části trupu. Chruščov se během letu nestačil divit akustické pohodě. To se nedalo s řevem uvnitř Tu-104 vůbec srovnat. Minimálně tato příhoda urychlila vývoj podobného stroje v Sovětském svazu, protože Chruščov si letoun podobný Caravelle vyloženě přál. Jeho vývojem byla pověřena Tupolevova konstrukční kancelář, která v té době začínala vyrábět menší Tu-124 vyznačující se stejnou koncepcí jako Tu-104. Už 29. července 1963 tak poprvé vzlétl prototyp Tu-134 s imatrikulací CCCP-45075.
Autor: public domain
Konstrukce Tu-134 se od Tu-124 a Tu-104 do velké míry odlišovala. Motory na zádi kladou na konstrukci trupu vyšší pevnostní požadavky. Vodorovná ocasní plocha se přesunula na vrchol svislé ocasní plochy, Tu-134 tak dostal ocasní plochy tvaru T. (Foto: Tu-134 maďarské společnosti MALÉV)
Autor: Colin Cooke Photo, CC BY-ND 2.0
Letouny Caravelle (vlevo) a Tu-134 na letišti v Helsinkách
Autor: Helsinki City Museum / Foto Roos, Valokuvaaja; CC BY 4.0
Legendární Caravelle v barvách Air France
Autor: Peter Nath, CC BY 4.0
Dopravní letouny typové řady Tu-134 byly určeny pro krátké a střední tratě. Sériová výroba začala v roce 1966 a do konce 80. let vzniklo celkem 850 strojů. Tři základní dopravní verze byly Tu-134, Tu-134A a Tu-134B. (Foto: Tu-134A na pařížském aerosalonu v roce 1973)
Autor: Piergiuliano Chesi, CC BY 3.0
Z počátku se letouny Tu-134 vyráběly – stejně jako předtím Tu-104 a Tu-124 – s prosklenou přídí, kde měl své stanoviště navigátor. Na základě připomínek Jugoslávců a Čechoslováků, když jim Sověti typ prezentovali, došlo během výroby verze Tu-134A k modifikaci přídě. Do špice trupu se přesunul radar, situovaný do té doby ve výstupku pod přídí, a navigátor šel k pilotům. Letoun tím hned dostal civilizovanější vzhled a přestal připomínat „bombardér“. Většina produkce potom tedy obsahovala provedení bez prosklené přídě.
Autor: clipperarctic, CC BY-SA 2.0
Tu-134 se stal významným exportním artiklem, primární export se týkal třinácti zemí. Například ze zemí tehdejšího tzv. východního bloku je používaly téměř všechny, jen Rumunsko se jim vyhnulo (tam se v 80. letech licenčně vyráběl podobný britský letoun BAC One-Eleven). Na fotografii vidíme Tu-134A v barvách východoněmecké společnosti Interflug.
Autor: kitmasterbloke, CC BY 2.0
Tupolev Tu-134 polské společnosti LOT (Polskie Linie Lotnicze) na leteckém dnu v Helsinkách
Autor: Finnish Aviation Museum / Hielm, Börje; CC BY 4.0
Uživatelem typu Tu-134A se staly i Československé aerolinie. Tyto letouny nasazovaly na hlavních vnitrostátních linkách, evropských linkách a také s nimi létaly do severní Afriky a na Blízký východ. ČSA měly Tu-134A ve variantě s přepravní kapacitou 76 cestujících.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv/Stiftung Luftbild Schweiz / Fotograf: Swissair Photo AG / LBS_L1-818765 / CC BY-SA 4.0
K ČSA přicházely Tupolevy Tu-134A v letech 1971 až 1978 v celkovém počtu 14 kusů. Poslední tři z nich dolétaly ve flotile ČSA až v roce 1997, kdy odešly za novými dobrodružstvími u jiných provozovatelů..
Autor: clipperarctic, CC BY-SA 2.0
Zajímavý snímek letounů Tu-134A východoněmecké společnosti Interflug a našich ČSA, pořízený v roce 1990 na letišti Berlín-Schönefeld. Za pozornost stojí i vzorek letištní automobilní techniky používané ve Východním Německu.
Autor: kitmasterbloke, CC BY 2.0
Dva Tu-134A Československých aerolinií v rozdílném zbarvení, rok 1992
Autor: G B_NZ, CC BY-SA 2.0
Počátkem 90. let hledaly ČSA nový kabát pro své letouny. Krátce se objevilo například řešení prezentované v této galerii na Tu-134A OK-EFK. Jiný pokus o nové barevné řešení z té doby se lišil bílou svislou ocasní plochou a velkým červeným „OK“ na ní ve vodorovné pozici.
Autor: Aero Icarus, CC BY-SA 2.0
Po nepříliš povedeném experimentování s barevným řešením letadel ČSA se dospělo k tomuto „klínovitému“, se kterým dolétaly i poslední Tu-134A jmenované společnosti. Až deset let po vyřazení Tu-134A začaly ČSA používat barevné řešení, které si vysloužilo neoficiální pojmenování „trsátko“.
Autor: G B_NZ, CC BY-SA 2.0
Vedle 14 kusů pro ČSA se v československých službách objevilo ještě pět jiných Tu-134A. Za pozornost stojí, že stroje z této pětice byly v provedení s prosklenou přídí. Jeden v salonní verzi byl určen pro armádu a čtyři stroje (dva salonní a dva standardní) pro Letecký oddíl federálního ministerstva vnitra. Zatímco armádní exemplář sloužil ještě po rozpadu republiky, a to až do roku 1997 v AČR (viz foto), tak stroje od LOFMV byly prodány už v roce 1983 do Bulharska společnosti Balkan.
Autor: Rob Schleiffert, CC BY-NC 2.0
Dopravní Tu-134, ať už klasické, nebo v salonní VIP úpravě se objevily v řadě vojenských letectev, včetně samozřejmě toho sovětského a následně ruského.
Autor: Rob Schleiffert, CC BY-NC 2.0
Tupolev Tu-134AK je speciální vojenské salonní VIP provedení základního typu Tu-134A. To bychom ale poznali až v interiéru, kam se ovšem jen tak nedostaneme.
Autor: Dmitry Terekhov, CC BY-SA 2.0
Tu-134AK letecké složky ruského námořnictva (MA VMF – morskaja aviacija vojenno-morskovo flota)
Autor: Papas Dos, CC BY 2.0
Letouny typové řady Tu-134 požívá i Roskosmos.
Autor: Papas Dos, CC BY 2.0
Letiště Bajkonur, 19. květen 2018. Letounem Tu-134AK přiletěli na předstartovní výcvik členové Expedice 56: Serena Auñón-Chancellor (NASA), Sergej Valerjevič Prokopjev (Roskosmos) a Alexander Gerst (Evropská kosmická agentura).
Autor: NASA / Victor Zelentsov
Bajkonurské letiště
Autor: NASA / Victor Zelentsov
Pěkný letový záběr Tu-134A v barvách Kosmos Airlines, která je dceřinou společností Roskosmosu.
Autor: Dmitry Terekhov, CC BY-SA 2.0
Vedle dopravních vznikly i další verze Tu-134, jednalo se o stroje speciální a vzhledově v některých partiích mnohdy výrazně odlišné od standardu typové řady Tu-134. Uveďme například Tu-134UBL určený k cvičným letům pilotů bombardérů Tu-22M a Tu-160. Tu-134UBL vznikl v 77 exemplářích a nepoužívá se pouze k přípravě nových pilotů pro výše zmíněné bombardéry, ale částečně i ke cvičným letům „hotových“ pilotů během služby, kdy letová hodina vychází o poznání levněji a drahé bombardéry se tolik neopotřebovávají. V trupu Tu-134UBL se mimo jiné nachází dvanáct sedadel střídačky pro cvičené piloty.
Autor: Alan Wilson, CC BY-SA 2.0
Konverzí několika málo (někdy se uvádí pouze dvou) exemplářů Tu-134UBL vznikly stroje typu Tu-134UBKM, který je určen pro výcvik navigátorů a zbraňových operátorů bombardérů Tu-22M. Kromě jiných odlišností (zaměřovač, jiný radar atd.) má Tu-134UBKM v porovnání s Tu-134UBL navíc pumové závěsníky.
Autor: Vitaly V. Kuzmin, CC BY-SA 4.0
A na závěr zde máme speciální zemědělskou pozorovací verzi Tu-134SCh (selskochozjajstvennyj), která vznikla asi v deseti exemplářích. Později byly stroje opět přestavěny na dopravní a dnes už pravděpodobně žádné zemědělské túčko neoperuje. V podlouhlých tělesech pod trupem byly speciální radary, v plochém výstupku pod trupem zase fotografická a infračervená monitorovací zařízení. Vedle čtyřčlenné osádky k obsluze letounu pracovalo na palubě deset operátorů. Tu-134SCh se uplatnil i v geofyzikálním průzkumu.
Autor: Rob Schleiffert, CC BY-NC-ND 2.0