Sehnat dobrovolníky pro výzkum nebývá nic jednoduchého. Často jako subjekty poslouží posluchači vysokých škol za zápočet. Angela Attwoodová z univerzity v Bristolu ovšem potíže se sháněním dobrovolníků neměla. Prováděla výzkum pití alkoholu a, jak sama řekla časopisu Science, pivo nebo limonádu zdarma odmítne málokdo.
Před účastníky pokusu britská psycholožka postavila dva druhy sklenic: běžné se svislými stěnami a pak dnes stále oblíbenější sklenice s mírně prohnutými stěnami, které se zužují směrem dolů. I když pozornost subjektů odváděl přírodopisný film, na který se dívali a na jehož obsah byli dotazováni, tým ve skutečnosti zajímalo jenom to, za jak dlouho vypijí sklenici před sebou.
Srovnání sklenic používaných v experimentech
Statistika ukázala, že obsah mizel podstatně rychleji ze zužujících se prohnutých sklenic. Příčina podle Attwoodové tkví v optické iluzi, kterou takové sklenice vyvolávají. Lidé v nich těžko odhadují objem tekutiny. Intuitivně se domnívají, že když dopijí do poloviny výšky sklenic, vypili také polovinu objemu.
Hranici poloviny sklenice přitom podle autorů práce běžní pijáci alkoholu považují za jakýsi "mezičas", podle kterého určují své tempo. Pokud tedy chtějí například vypít jedno pivo za zhruba půl hodiny, po čtvrthodině by se rádi viděli v polovině sklenice a k tomuto cíli míří. U prohnuté sklenice ovšem po této době zmizí více než polovina. Zbytek tekutiny už vypijí snadno, a celkový čas konzumace jednoho nápoje se tak zkrátí.
V podmínkách pokusu bylo pití piva o dost rychlejší. U větší ze dvou používaných pivních sklenic (objem 354 ml) byly průměrné časy pro skupinu s rovnými stěnami přes 11 minut. Zužující se sklenice byla v průměru prázdná za necelých 8 minut. Když vědci nalili účastníkům jenom polovinu objemu sklenice, rozdíl v časech byl zcela nepatrný. V případě nealkoholických nápojů se odlišnosti také neprojevily.
Není také jisté, zda tento rozdíl vydrží i u druhého a dalších piv. Výzkumníci účastníky neopíjeli, to už by bylo eticky ožehavé. Podle Attwoodové by ovšem ani tak možná neškodilo donutit výrobce sklenic, aby na nich vyznačili rysku v místě, kde je přesně polovina objemu.
Kolem studie, kterou zveřejnil časopis PLoS ONE, se vznáší jisté metodické otázky, které mohly (ale nemusely) ovlivnit výsledek. I když autoři vyloučili z pokusu opravdové alkoholiky, studie se účastnili i jednotlivci, kteří pijí množství alkoholu odpovídající 25 pivům týdně, upozornila pro časopis Science britská experimentální psycholožka Jan Gillová. To je asi poměrně běžné mezi studenty, kteří tvořili velkou část pokusné skupiny, ale málo to tedy není.
