V uplynulých dnech byli pražští taxikáři vůči řidičům Uberu i agresivní. | foto: koláž Technet.cz, Profimedia.cz

Proč Uber tak děsí taxikáře? Jak porušuje zákon, není jasné

  • 1191
Agresivní odpor taxikářů vůči řidičům služby Uber v mnohém připomíná ničení strojů za průmyslové revoluce. O co vlastně jde? Složitý spor mezi „starým“ a „novým“ přehledně popisujeme na následujících řádcích.
Reklama

Asi o málokteré aplikaci se v posledních dnech hovoří tolik jako o přepravní službě Uber. Do popředí zájmu ji vynesli svými protesty řidiči klasických taxislužeb, kterým „bere práci“, protože přepraví část pasažérů, kteří by jinak jeli právě taxíkem.

Pojďme si nejprve připomenout, proč se Uber vůbec stal tak populární službou. Pokud nějaké nové službě rychle roste popularita, logicky to znamená, že nabízí něco, co ta „stará“ služba nenabízela.

V případě služby Uber je to zejména:

1.Platby bez problémů a překvapení

Vozidlo s řidičem si objednáte v aplikaci a již před potvrzením objednávky na displeji vidíte přibližnou cenu a trasu. Po nasednutí do vozu můžete na displeji sledovat, kudy jedete, a porovnat to s cestou, kterou systém Uberu vybral jako nejvhodnější. Cena přepravy se tak může zvýšit například o delší čekání v dopravní zácpě nebo při zvolení delší trasy kvůli jiné dopravní komplikaci. Ale to vše cestující vidí na displeji svého telefonu.

Čtěte více

Nemůže se tak stát, že řidič cestujícího „povozí“ po městě a nekontrolovaně nažene kilometry pro vyšší platbu. Zároveň nemůže ovlivnit výpočet ceny aktivací rychlejšího počítání na taxametru (výpočet dělají servery Uberu), přelepit desetinnou čárku na taxametru a pro cizince neznalých měny vytvořit ze stovek tisíce. U Uberu je cena v aplikaci. Další trik některých taxikářů, tedy inzerovat jinou sazbu na odnímatelné magnetické tabulce na voze, opět nefunguje, protože aplikace Uber běží nezávisle na telefonu řidiče i cestujícího.

Aplikace Uber

Aplikace Uber zobrazuje cestujícím, kde se nacházejí a jak dlouho bude nejbližšímu řidiči trvat, než je vyzvedne.

Reklama

Použijeme-li přirovnání ze „starého“ světa taxíků, je to vlastně jako kdybyste si s sebou nosili vlastní taxametr, kterému můžete plně věřit. Důvěryhodnost je zajištěna platformou aplikace Uber (nebo jiné podobné služby), především pak ale satelitní navigací GPS, která umožňuje proměnit každý mobilní telefon v přesný a objektivně spolehlivý měřič vzdáleností.

Cestující také neplatí přímo řidiči, takže nemusí řešit, jestli má dostatek hotovosti nebo zda řidič bere kartu. Prostě jen platbu potvrdí v aplikaci, vystoupí a rozloučí se.

2.Mezinárodní konzistentnost

Služba Uber funguje v mnoha městech mnoha zemí po celém světě, což je pro pasažéry, kteří častěji cestují do zahraničí, jedna z klíčových vlastností. Stále používá stejnou aplikaci a jezdí podle stejných pravidel.

Odpadá také problém s jazykovou bariérou - všechny informace od cestujícího má šofér na displeji ve svém jazyce, včetně přesně určeného cíle jízdy. Ani cizinec nemusí řešit dostatek hotovosti ve správné měně nebo platbu kartou - opět zaplatí přímo v aplikaci.

3.Nižší cena jízdného

Cestující Uberem na ceně jízdného zpravidla ušetří, leckdy výrazně. Řidič Uberu totiž neplatí některé poplatky, kterým se řidič taxislužby nevyhne, zejména poplatky za dispečink. Ty jsou vysoké a tvoří nemalou část nákladů taxikáře, a tedy nemalou část ceny pro zákazníka. U Uberu dispečink zastupuje aplikace a provozovatel služby si strhává přibližně pětadvacet procent z plateb.

Kde se tato úspora bere? Částečně je výsledkem efektivnějšího rozdělování práce řidičům: místo komunikace s dispečinkem probíhá sofistikovaná dražba o každé „rito“ v reálném čase. Řidiči jezdí za sebe, starají se tedy o své vlastní náklady. Mohou také šetřit na tom, na čem by se šetřit nemělo: pojištění, údržba vozidla atd. Celkově vzato je Uber snem pro ekonomy: setkává se tu nabídka a poptávka v reálném čase a ekonomové tak mohou exaktně spočítat tak efemérní veličiny, jako je spotřebitelský přebytek.

Ne za všech okolností je cena za cestu Uberem nižší než maximální cena, kterou si smí účtovat taxi. Aplikace Uber totiž cenu počítá z kombinace času a ujetých kilometrů, takže pokud uváznete v zácpě, může se doprava prodražit. Uber navíc ve špičkách krátkodobě zvyšuje ceny (tzv. surge pricing), což znamená, že pokud systém zjistí, že je přiliš velká poptávka, zvýší cenu (například na 1,5 násobek nebo dvojnásobek). To je věc, kterou české zákony taxikářům neumožňují, pro ty platí maximální cena za kilometr, přes kterou nesmí jít. Uber byl kvůli surge pricing mnohokrát popotahován i v médiích, třeba když zvýšil ceny krátce po výbuchu v New Yorku 2016 v reakci na zvýšenou poptávku. Uber se hájí, že zvýšení ceny je férové, protože jej zákazník vidí na aplikaci dopředu.

4.Flexibilní přivýdělek

Uber je atraktivní také pro řidiče. Lze totiž dělat i jen ve volném čase, mnoho řidičů má tedy jiné hlavní zaměstnání a ježdění pro Uber je „jen“ přivýdělkem. To, že je řidič připraven k jízdě, dá najevo spuštěním aplikace v telefonu a systém mu automaticky začne přidělovat zájemce o jízdu ve vhodném blízkém okolí. Po vypnutí je ze systému odhlášen a nic ho dál neruší. Žádné měsíční kvóty plnit nemusí, jezdí, jak uzná za vhodné.

Co to Uber vlastně je?

Ještě než se pustíme k tomu, co vadí na službě Uber taxikářům, je potřeba nakousnout problematiku, která do celého sporu může vnést zcela rozdílné světlo. Co to ten Uber vlastně je?

Podle některých definic totiž Uber není taxi - vozidlo není jako taxi označené, nelze jej mávnutím zastavit na ulici a nemá taxametr. Proto by spíše mohlo odpovídat pojmu „smluvní přepravce“. Ten nemusí mít označené vozidlo, nelze jej zastavit mávnutím na ulici, nemusí mít taxametr - s tím rozdílem, že český zákon počítá s podepsanou smlouvou o přepravě, nikoli s oboustranným souhlasem prostřednictvím aplikace. S takovou variantou není v zákoně počítáno, protože v době jeho vzniku aplikace pro telefony neexistovaly.

S tím příliš nesouhlasí redakcí oslovený právník, který ve vztahu s touto kauzou nechce být jmenován: „Dle mého názoru o smluvní přepravu nejde. Když někdo jezdí sedmimístným MPV pro hotel, je to zakázka většinou jen pro jeden subjekt, hotel tak poskytuje spojenou službu v rámci ubytování. Spolujízda – tam zase spolujezdci neurčují, kam se pojede, jen se přidávají k řidiči. Ten z toho obvykle nemá zisk, jen má nižší náklady na svou cestu.“

Jsou však i jiné pohledy na věc.

„Důležitá je otázka, zda je podnikání Uberu službou informační společnosti, nebo jde o službu (zprostředkování) v oblasti dopravy. A pokud jde o službu z oblasti dopravy, pak by se na ni měly vztahovat příslušné národní předpisy upravující tuto problematiku (zejména provozování taxislužby),“ vysvětluje na dotaz redakce právník a doplňuje:

„Dle zákona o silniční dopravě je definováno: Taxislužba je osobní doprava pro cizí potřeby, kterou se zajišťuje přeprava osob včetně jejich zavazadel vozidly určenými k přepravě nejvýše 9 osob včetně řidiče a která není linkovou osobní dopravou, mezinárodní kyvadlovou dopravou nebo příležitostnou osobní silniční dopravou. Příležitostná osobní silniční doprava je neveřejná osobní doprava pro cizí potřeby, která není linkovou osobní dopravou nebo mezinárodní kyvadlovou dopravou a kterou se na základě předchozí objednávky zajišťuje přeprava osob včetně jejich zavazadel vozidly určenými k přepravě a) nejvýše 9 osob včetně řidiče, jedná-li se o mezinárodní dopravu, nebo b) více než 9 osob včetně řidiče“.

A podle stanoviska generálního advokáta Soudního dvora EU Uber službou informační společnosti není:„Služba spočívající ve zprostředkovávání kontaktů mezi potenciálními cestujícími a řidiči nabízejícími vyžádané služby individuální městské dopravy prostřednictvím programu pro chytré telefony v situaci, kdy má poskytovatel uvedené služby kontrolu nad základními podmínkami přepravních služeb poskytovaných v tomto rámci, zejména nad cenou uvedených služeb, nepředstavuje službu informační společnosti ve smyslu uvedených ustanovení.“

Právě nejednoznačnost situace a právního ukotvení celý spor komplikuje.

Co tedy na Uberu vadí taxikářům?

1.Dělají to, co my, ale platí pro ně jiná pravidla

Řidič Uberu musí mít koncesi pro silniční přepravu osob vozidly do 3,5 tuny, čistý trestní rejstřík, platný řidičský průkaz a vozidlo mladší deseti let s platnou technickou kontrolou. A chytrý telefon s připojením do datové sítě a aplikaci Uber. To je vše.

Mýtus

Cestující službou Uber není v případě nehody pojištěný.

Není to pravda.

„Jedná se o podobnou situaci jako např. u autobusu. Při nehodě kryje povinné ručení viníka všechny poškozené uvnitř i vně vozidla (kromě případného řidiče – viníka), žádná další speciální pojistka není nutná,“ vysvětluje Michal Němec, ředitel úseku pojištění motorových vozidel pojišťovny Kooperativa.

„Smluvní přeprava osob je u povinného ručení zohledněna jako segmentační kritérium, tzn. taková pojistka je (má být), díky zvýšenému riziku, dražší. To předpokládá, že skutečnost, kdy vozidlo bude využíváno pro smluvní přepravu osob za úplatu, při sjednání pojistník nahlásí. Pokud ne a přijde se na to, že tuto skutečnost zamlčel, pojišťovna hradí poškozeným ve stejné výši, ale jemu může být vyúčtován rozdíl mezi pojistným, které platil a měl platit. Stejný princip platí u taxislužeb, nebo třeba autopůjčoven,“ vysvětluje problematiku Michal Němec.

Řidiči taxislužeb to mají ze zákona mnohem složitější. Vyjma koncese, čistého trestního rejstříku, platného řidičského průkazu a vozidla s platnou technickou kontrolou musí mít také průkaz taxikáře, taxametr, svítilnu s nápisem taxi a další označení vozidla. Taxikář musí každých 12 měsíců na technickou kontrolu, při každé změně sazby nebo manipulace s taxametrem musí do Českého metrologického úřadu na ověření měřidla. Také musí absolvovat zkoušky z právních předpisů a místopisu těch míst, kde chce jako řidič taxislužby působit.

Prakticky všechny související dokumenty musí mít řidič taxislužby neustále u sebe a na požádání je předložit policii. Pokud některý doklad chybí (byť by ho taxikář jen zapomněl), hrozí pokuty v jednotkách i desítkách tisíc korun.

2.Dělají to co my, ale neplatí mnoho poplatků

Druhý bod navazuje na ten první - každý krok a úřední úkon, o kterém jsme hovořili, je zpoplatněn.

Řidič taxislužby platí vyšší pojistné, je totiž v evidenci vozidel taxislužby a pojišťovna si tuto skutečnost ověří. Pokud řidič Uberu tuto skutečnost pojišťovně nesdělí, pak se ho vyšší poplatky netýkají. Řidiči taxislužeb také povinně platí silniční daň. To by však měl i řidič Uberu, na toho však kontrola těžko dosáhne. Taxikář také platí poplatky dispečinku, který mu přiděluje zakázky a zajišťuje komunikaci se zákazníkem. To u řidiče Uberu odpadá, protože vše zajistí aplikace a provozovatel si bere zhruba pětadvacet procent z částky účtované cestujícímu. 

Když se „staré“ nestihne přizpůsobit a konkurovat novému

Technologie vždy měnily způsob fungování společnosti a ty „staré“ služby se prakticky vždy těm „novým“ bránily.

Čtěte více

Naprostá většina populárních nových služeb odstartuje tím, že dozrají potřebné technologie a někomu se je podaří vhodně spojit. V případě Uberu to byla dostupnost chytrých telefonů a datových služeb, přesné mapy s funkčními geolokačními službami a možnost bezpečných elektronických plateb. Právě tyto ingredience umožnily vznik služby, která by sama o sobě dokázala desítky let prakticky beze změny fungující taxislužby odeslat do důchodu a zapomnění.

Stačilo přitom, aby tyto technické trendy sledovali i provozovatelé taxislužeb a místo prvotní ignorace a následné obrany před nimi se z nich pokusili dostat to nejlepší pro sebe, respektive své zákazníky. Zcela určitě by to znamenalo masivní změny jejich fungování. Stejně jako z mnoha výrobních linek mizí živí pracovníci a jsou nahrazováni roboty, tak by se i dispečink taxislužby z větší části obešel bez pracovníků. Jen by operátory nenahradily roboti, ale aplikace. A samozřejmě by se to projevilo na ziscích provozovatelů taxislužeb, což je nejspíše ten hlavní důvod, proč taková změna neproběhla.

Mýtus

Jet Uberem je nebezpečné, taxi je jistota.

Je to sporné.

Může se stát, že u Uberu pojedete s méně zkušeným a „nevyježděným“ řidičem, který nemusí dobře zvládnout nějakou krizovou situaci.

Naopak to, že pojedete kupříkladu s hulvátem a ve špinavém voze, je nepravděpodobné, protože součástí aplikace je hodnocení jak řidičů, tak cestujících. Řidič, který chce jezdit, si dá velký pozor, aby špatné hodnocení neměl. S takovým totiž pojede málokdo.

Řidič Uberu vás ale prakticky nemůže okrást a pověstné taxikářské triky, které odhaloval například Janek Rubeš v seriálu Praha vs. prachy, v této moderní službě realizovat nejde.

Trochu to připomíná příběh hudebního průmyslu v Česku. Prodej fyzických hudebních nosičů byl skvělý business a technologický pokrok - internetová distribuce, kapesní MP3 přehrávače, streaming - představoval riziko ztráty těchto příjmů. Místo aby se hudební průmysl snažil dynamicky přizpůsobit novým technologiím a nabídl službu (a obchodní model) odpovídající potřebám hudebních posluchačů jednadvacátého století, nechal si ujet vlak. Potenciální zákazníci se naučili hudbu bezplatně stahovat na internetu a jen někteří poté přešli na zahraniční digitální hudební služby.

Je nanejvýše pravděpodobné, že bouře kolem Uberu je pouze přechodný stav a stejná či podobně fungující služba se stane standardem. Silové zakazování moderních služeb nikdy v dlouhodobém horizontu nepřineslo nic dobrého, jen zpomalilo jejich nástup.

Pravdou je, že současný stav nevyhovuje nikomu. Taxikáři se zlobí, že řidiči Uberu mají jednodušší podmínky. Řidiči Uberu jsou nespokojeni, protože si nemohou být jisti, jak s nimi naloží případná kontrola. I při nejlepší vůli a snaze není pro řidiče Uberu jednoduché dodržet všechny zákony - není dokonce zatím ani úplně jasné, které zákony se na ně vztahují. Zákonodárci pak nevědí, z které strany vlastně k podobným inovativním službám sdílené ekonomiky (kromě Uberu třeba také k ubytovací platformě Airbnb) přistoupit.

Nápis taxi je platforma, podobně jako Uber

(Ilustrační snímek)

Střešní svítilna TAXI

Obecně vzato je současný spor sporem o důvěru a sporem o platformu. Současné zákony, které regulují tradiční taxi, měly za cíl zajistit, že když si mávnutím ruky zastavíte taxi, které poznáte podle svítilny na střeše, tak se můžete spolehnout na nějakou garantovanou kvalitu služby (maximální cena za kilometr, vyškolený řidič, taxametr apod.)

Během protestů a potyček taxikářů na letišti zazněla věta, která si zaslouží rozbor: „Podívejte se, to je nelegální transport, vždyť nemá na střeše svítilnu taxi a neplatí koncese!“ Tato věta mimoděk odhaluje jedno nedorozumění, které si zaslouží pozornost.

Nápis taxi je uniforma, platforma minulé generace. Právě této platformě Uber konkuruje.

Pro taxikáře je nápis taxi na střeše něco jako uniforma. Stejně jako neznáte jménem každého policistu ve městě, ale podle jeho uniformy se můžete spolehnout na to, že je to policista, tak i taxikáře nemusíte znát osobně na to, abyste věděli, že do jejich auta můžete nastoupit. Za možnost nosit tuto uniformu - zdroj důvěry a do značné míry zdroj zákazníků - taxikáři platí koncese a musejí dodržet pravidla, kterými město nošení této „uniformy“ podmiňuje. Řečeno technologickým slangem: nápis taxi na střeše je „aplikace“ v tom smyslu, že podle tohoto nápisu zákazníci identifikují (a mávnutím pak objednají) taxíka.

Řidič Uberu naopak o nápis taxi nestojí. On získává své zákazníky nikoli skrze mávnutí rukou na ulici, ale skrze on-line geolokační platformu aplikace, která jej s nimi přímo propojuje. Z pohledu zákazníka i z pohledu technického nemá platforma Uber s platformou taxi vůbec nic společného, jsou to dva konkurenční produkty, dva nezávislé světy, asi jako fax a e-mail.

Každá tato platforma pak nabízí svým uživatelům jinou záruku důvěry:

  • Za „platformu taxi“ ručí město, které vyhláškami, pravidly a zákony upravuje podmínky, za kterých mohou řidiči „nosit taxi uniformu“ a být tak součástí platformy. Využívá k tomu předpisy, kontroly a pokuty.
  • Za „platformu Uber“ ručí provozovatel aplikace Uber, který nastavuje pravidla tak, aby měl na jedné straně dostatek zákazníků, na druhé pak dostatek řidičů. Využívá k tomu hodnocení zákazníků i řidičů, variabilní cenu a vnitřní pravidla pro řidiče.

Problematický je ale už zmíněný právní pohled, který zatím neumožňuje hladký provoz obou platforem vedle sebe. Zákon v podstatě vychází ze stavu, který panoval v 90. letech a předpokládá tedy, že kdokoli se snaží provozovat „něco jako taxi“, aniž by nosil uniformu taxi, dopouští se přinejlepším sporného jednání, v horším případě podvodu.

Podobá se to vzdáleně způsobu, jakým stát drží monopol na legální vymáhání pořádku silou - tedy na provozování policie. To je v podstatě jedna z definic státu. Z toho vyplývají i vysoké postihy za vydávání se za policistu nebo zneužívání uniformy. Otázkou však je, zda by si měl stát držet právo na to nejen rozhodovat o tom, jaká jsou pravidla v rámci platformy taxi, ale i říci, že nesmí existovat konkurenční platformy. Z pohledu státu by vlastně mělo jít o úlevu: pokud se najdou další platformy, které nabídnou zákazníkům bezpečí a komfort, dává smysl, aby pro ně byly vytvořeny zákonné podmínky.

Aplikace Uber

Řidič se rozhoduje, zda přijmout zakázku. Také řidič vidí hodnocení cestujícího a může se tedy rozhodnout, že jej odmítne.

Z tohoto pohledu dává smysl zákonná úprava, jenž by odlišila taxi, které si může člověk objednat mávnutím na ulici, od služeb, které fungují skrze jiný způsob objednání. Zatímco v případě taxi lidé od státu/města očekávají regulaci, využívání jiné služby je na jejich vlastní odpovědnost. Nebyla by to první platforma, která se od sametové revoluce otevřela konkurenčnímu boji.

Nebo se mohou zákonodárci rozhodnout, že je přeprava auty speciální případ, něco na úrovni armády, zdravotnictví nebo školství. Tedy oblast, která je příliš důležitá, než aby byla svěřena do soukromých rukou. Pak je ale potřeba takové rozhodnutí jasně kodifikovat a především zdůvodnit. Zatím totiž právní nejasnosti pouze kalí vody a znemožňují reálné řešení.

Možná obracíte oči v sloup při pomyšlení na pomalý proces, který musí proběhnout, než se zákonodárci rozhoupou a než se na něčem dohodnout, projednají, navrhnou, opřipomínkují a odhlasují. Pokud to ale porovnáme s tím, jakým způsobem může podnikání v celém odvětví a po celém světě firma typu Uber změnit prakticky ze dne na den (bez jakéhokoli hlasování), uvidíme i tu druhou stranu mince. Není daleko doba, kdy nadnárodní platformy typu Uber budou mít mnohem větší moc než dnes. Větší vliv na fungování našich životů bude mít zástupce šéfa technologického startupu než poslanci a senátoři, které si zvolíme.

Nadcházející politické a ekonomické debaty je tak potřeba vnímat i v tomto kontextu: mění se technologie, pomocí které se lidé rozhodují, komu - a jak - věřit.

Oprava: opravili jsme informaci o podílu z ceny jízdného, který si strhává Uber. Doplnili jsme informace o výpočtu ceny.


Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

1191 příspěvků v diskusi

Reklama