V Čechách se zatím o legislativním boji s obezitou jenom debatuje. V USA už zavedli některá zákonná opatření, která by měla otylost obyvatelstva omezit. Ale jak ukazují výsledky průzkumu mezi strávníky, první velké opatření se zatím zcela míjí účinkem.
Popsané hamburgery
Po deseti letech agitace se totiž podařilo Obamově administrativě zavést v roce 2010 zákon, podle kterého musí být u každého jídla uvedena jeho kalorická hodnota. Nařízení se týká všech restaurací, které mají nad 20 poboček, takže do něj spadá většina fast-foodů. Jen pro srovnání, v České republice je podobné značení zatím jen dobrovolné a důsledně ho používá jen jeden řetězec.
Odborníci z newyorské lékařské fakulty v čele s Brianem Elbelem se rozhodli tohoto legislativního experimentu využít k vlastní práci. Provedli průzkum konzumace jídel v rychlém občerstvení před a po zavedení "kalorického zákona". Částečně při tom využili i starších dat ze své práce v New Yorku, kde bylo stejné nařízení zavedeno už v roce 2008.
Výsledek je tristní. Ani dospělí, ani dospívající si, zdá se, značek na obalech moc nevšímají. U dospělých to prokázaly i některé starší výzkumy, u adolescentů až Elbel s kolegy. Téměř 60 procent teenagerů sice uvedlo, že si nějakých značek všimli, ale jen zhruba 9 procent tvrdilo, že tyto hodnoty bralo v potaz. A sami výzkumníci žádný rozdíl ve velikosti objednávaných porcí vůbec neobjevili.
Tak to chodí
Ani mě to nepřekvapuje, říká český obezitolog Martin Haluzík: "Je to smutné, ale celkem zákonité." Výsledky podle něj vyplývají i ze struktury návštěvníků fast-foodů v USA.
Pravidelně je navštěvují hlavně lidé z nižších příjmových skupin s nižším vzděláním. "Ti obvykle nemají představu, kolik kalorií by měli sníst, a tak jim číslo na obalu nic neřekne," říká Haluzík. Navíc mají tu smůlu, že americké porce bývají v některých řetězcích o poznání větší ty české.
Neznalost ovšem není jen americká specialita. Ani v českých podmínkách podle Haluzíka cesta k omezení "epidemie obezity" nevede zatím jiná cesta než vzděláváním. Jinak jsme odsouzeni k věčnému tloustnutí, říká s nadsázkou český odborník.
"Přirozeným způsobem se to nevyřeší," říká Haluzík. Je dobře známo, že se totiž dědí nejen sklony k obezitě, ale také chování podporující riziko jejího vzniku. Děti obézních rodičů mají tak obvykle méně fyzické aktivity i horší jídelní návyky než děti rodičů štíhlých.
Že problémy jsou skutečně velké, naznačuje i nedávný zveřejněný průzkum. "Lidé čekají zázračnou léčbu, která není a v nejbližší době ani nebude," domnívá se český odborník a dodává: "Takže nálepky jsou fajn, ale k řešení to má daleko. Musíme se především pokusit, aby riziková část populace dobře pochopila, co může pro udržení přiměřené hmotnosti a prevenci obezity udělat každý sám."
Základem, bez kterého se v boji proti obezitě ještě dlouho neobejdeme, je podle Haluzíka především dostatek pravidelné fyzické aktivity a přiměřeně zdravá strava s dostatkem ovoce a zeleniny.
