Brzdili, až od motorů létaly plameny. Největší letecký únos všech dob

Pět letadel, více než desítka únosců a jedno pouštní letiště . Před 50 lety členové palestinské teroristické organizace provedli obří hromadný únos, který obrátil zraky světa k světem zapomenuté dráze na Středním východě.

Skupina unesených cestujících vystupuje z letounu společnosti Swissair na bývalé pouštní letecké základně RAF „Dawson’s Field“ v Jordánsku. | foto: Dietrich Eggert (volné dílo)Profimedia.cz

Dokonaný útok na budovy obchodního centra WTC v New Yorku a Pentagonu ve Washingtonu prostřednictvím unesených dopravních letadel nebyl prvním hromadným únosem v historii civilního letectví. V září 1970 unesli členové Lidové fronty pro osvobození Palestiny celkem pět dopravních letadel.

Tři letouny přinutili přistát na opuštěném pouštním letišti nedaleko jordánského města Zarká, jeden přistál v Káhiře a posádka pátého letoun se únosu ubránila. Příběh čtyř set koordinovaně unesených cestujících a členů posádek po několik týdnů plnil stránky světových deníků.

Hlavní hybatelé

V roce 1967 založil George Habaš marxisticko-leninské hnutí zvané Lidová fronta pro osvobození Palestiny, ve světě známé pod anglickou zkratkou PFLP. Organizace měla ve svých začátcích opravdovou revoluční kompilaci – boj proti světovému imperialismu, zničení Izraele a vytvoření státu na území celé Palestiny. Po hnutí Fatah se jednalo o druhou největší odbojovou skupinu ze všech, které sdružovala Organizace pro osvobození Palestiny (OOP).

Palestinská osvobozenecká hnutí patřila v letech 1968 až 1977 mezi nejaktivnější teroristické skupiny. PFLP, která se mezi nimi prosazovala nejvíce, měla v tom období na svědomí na třináct pokusů o únos dopravních letadel.

V únoru 1970 se izraelsko-palestinský konflikt přesunul na území Jordánska, kde militantní palestinské organizace usilovaly o svržení jordánského krále Husajna a rozpoutání revoluce. Podzim se změnil na období únosů letadel a tvrdých pouličních bojů, které hrozily přerůst v občanskou válku během tzv. „Černého září“. Na jeho začátku, konkrétně 6. září 1970, proběhl i velmi drzý masový únos. 

TWA 741 čas únosu 12:00 h

Let TWA 741 byl posledním úsekem linky, kterou letecká společnost Trans World Airlines provozovala kolem celého světa směrem z východu na západ. V sobotu 5. září absolvoval Boeing 707, N8715T, úsek Tel Aviv –Atény – Frankfurt nad Mohanem, odkud měl na druhý den v neděli pokračovat do New Yorku.

Kapitánem nadcházejícího letu byl veterán druhé světové války 51letý Caroll D. Woods, prvním důstojníkem 37letý Jim Majer, pilot s dlouholetou praxí u námořního letectva, a letovým inženýrem Al Kiburis, respektovaný pro své odborné znalosti a schopnost improvizace. Všichni tři se vraceli z třináctidenního letu kolem světa a ve Frankfurtu měli naplánovaný odpočinek.

Boeing 707 společnost TWA. V tomto případě nejde o stroj přímo zapojený do únosu v září 1970.

V 11:45 h odstartoval let TWA 741 z Frankfurtu nad Mohanem. Na jeho palubě se nacházelo 155 lidí, z toho 11 členů posádky. Po zhasnutí transparentů připoutejte se začaly stevardky připravovat servis a procházely uličkou s nabídkou sluchátek pro poslech několika žánrů hudby. Kromě toho se měl promítat westernový muzikál „Paint Your Wagon“ v hlavních rolích s Lee Marvinem a vycházející hvězdou Clintem Eastwoodem.

Když sedm set sedmička v pozvolném stoupání do cestovní letové hladiny míjela Brusel, zvedli se ze sedadel muž a žena a za hlasitých výkřiků „Imši! Imši!“ (Pohyb! Pohyb!) se rychle drali uličkou dopředu. Muž s černým knírem v šedém obleku držel v pravé ruce bubínkový revolver a v levé granát. Žena, která spěchala před ním, měla bělavé šaty a bílé boty s nápadnými mosaznými sponami. Jako doplněk držela v každé ruce po jednom granátu.

Muž razantně zabušil na dveře, které otevřel letový inženýr Kiburis. Únosci vtrhli do kokpitu a muž se hlasitě dožadoval obratu na východ, přitom ohrožoval Majera u hlavy osmatřicítkou. Piloti se snažili situaci zklidnit a na důkaz, že požadavkům vyhoví, zvedli ruce.

Kapitán Woods se přesto rozhodl hrát o čas. Obrátit letoun do opačného směru nebylo bezpečné bez svolení pozemní kontroly. Únosce se po diskuzi nechal přesvědčit a Woods – nyní již pod novým volacím znakem „Gaza“ – požádal bruselské oblastní středisko o změnu kurzu. TWA 741 se do obráceného kurzu stočil velkou plochou zatáčkou. Nad Německem pak let doprovázely americké stíhačky, které se přitom držely za letounem ve slepém úhlu.

Žena se usadila na sedačku pozorovatele za kapitána a její komplic piloty nadále ohrožoval zbraní. Teroristka pak z kokpitu poprvé promluvila k cestujícím: „Hovoří váš nový kapitán. Nyní vás vezmeme do přátelské země, kde žijí přátelští lidé,“ pronesla anglicky. Posádka se zatím pouze domnívala, že cíl bude kdesi na Blízkém východě. Každý přemýšlel, má-li s letištěm zkušenost. Realita ji však měla předčít.

V dalším kabinovém hlášení zaznělo jméno organizace PFLP a příkaz, aby se cestující z první třídy přesunuli do ekonomické. Ti, kdo se nevešli, zůstali s rukama za hlavou sedět v uličce. O pár hodin později bylo stevardkám povoleno nabízet občerstvení a atmosféra se částečně uvolnila. Ale jen málo lidí mělo chuť k jídlu. Zdarma se rozlévala whiskey, bylo možné kouřit a znovu se nabízela sluchátka. Ke sledování filmu však únosci nesvolili. Dost možná se báli, že by z plátna mohl vystoupit Clint Eastwood a jejich revoluční féerii ukončit.

Stevardky po celou dobu trpělivě čelily otázkám, na které neznaly odpověď. Jediným faktem pro všechny zůstávalo, že TWA 741 nechával zapadající slunce daleko za sebou.

Únosci byli na svůj čin dobře připraveni. Na palubu pronesli nejen geografickou mapu se zákresem tratě, ale i aktuální letecké traťové mapy Jeppesen pro danou oblast, ve kterých měli barevně zvýrazněné frekvence. Když kapitán Woods po obratu nad Belgií naznačil, že na dlouhý let nebudou mít dost paliva, bylo mu řečeno, že množství, které na palubě má, na jejich záměr postačuje. Jak Woods později řekl, měli přesné znalosti nejen o jeho množství, ale i spotřebě.

Po vlastní trase

Let TWA 741 neprobíhal po standardní trase, ale v kurzech, které nařizovali únosci. Později dostávala posádka navigační informace s předstihem dvou radiomajáků. Únosce trávil čas v první třídě, kde pokuřoval cigarety značky Dunhill zakoupené v duty free ve Frankfurtu a snažil se stevardku, starající se o kokpit, ohromit znalostí jazyků, předváděním granátu a výukou arabských výrazů.

Únoskyně, na rozdíl od svého komplice, se z kokpitu nehnula po celých šest hodin. Sledovala posádku při práci, četla v mapách a přitom si hrála s odjištěným granátem. Při každé změně frekvence udělila „posluchačům“ kontrolního střediska krátkou politickou přednášku.

V 17:20 h se měl TWA 741 podle únosců nacházet nad „revolučním letištěm“ nedaleko města Zarká v Jordánsku. Stmívalo se a z výšky 30 000 stop dráhu zahlédnout nešlo. Woods sklesal do výšky 8 000 stop, kde únoskyně zahlédla osvícenou ranvej. Piloty pohled na místo přistání vyděsil, na zemi byla nasvícená jen část dráhy v délce tisíc stop, tedy asi 300 metrů. Boeing nad ranvejí 10/28 přeletěl v kurzu 280 a posádka prostřednictvím Dopplerova radaru vystavila fix (v podstatě si tedy rozvrhla sestupovou dráhu – pozn. red.).

Kapitán Woods únosce informoval, že pro přistání na tak krátké dráze je nutné snížit hmotnost. Piloti proto nalétli do prostoru, kde Kiburis vypustil asi 16 tun nadlimitního paliva. Uplynulo 30 minut a boeing se vracel zpět k dráze. Ovšem objevil se nový problém.

Co si neuděláš ručně...

Přední podvozková noha se nevysunula. Na místo „třech zelených“, jako potvrzení o vysunutí a zajištění všech třech podvozků, svítily na přístrojovém panelu jen dvě zelená světla a prostřední svítilo červeně. Kiburis vysvětloval problém teroristům, jenže ti se domnívali, že jde o trik. Po dvou neúspěšných pokusech o vysunutí zbývala poslední možnost – manuální. Povedlo se.

Ovšem červené světlo dál signalizovalo, že podvozek zůstal nezajištěný. Nezbývalo než sestoupit do podvozkové šachty a vizuálně se přesvědčit o opaku. Jenže cesta vedla poklopem, nad kterým seděla únoskyně. Když ji Kiburis požádal, aby mu uvolnila cestu, podrážděně mu dala najevo, co si o tom všem myslí. Přitom si nepřestala z ruky do ruky kutálet s granátem.

Kovový trn signalizující zajištění podvozku se nacházel ve správné vertikální poloze. Kapitán stevardkám nařídil, aby připravily kabinu na nouzové přistání. I když obava z chování letounu na neznámém povrchu byla velká, jak se všichni později shodli, provedl kapitán Woods na písčité dráze „revolučního letiště“ perfektní přistání s jemným dotekem. Jen letový inženýr to okomentoval poznámkou, že jej provedl ilegálně, protože na něj neměl tzv. „vývoz“ - to zjednodušeně řečeno znamená, že s letištěm nebyl seznám a podle běžných pravidel by měl přistávat pod dozorem instruktora. Kapitánova odpověď zůstává nepublikovatelná.

Let TWA 741 přistál v 18:41 h na bývalé pouštní letecké základně RAF „Dawson’s Field“ 15 kilometrů severovýchodně od města Zarká v Jordánsku. Posádka dokončila checklist po přistání a stevardky otevřely přední dveře. Únosci slézali dolů po přistaveném žebříku k ozbrojené gerile radující se pod letadlem ve světlech aut a zažehlých pochodní. Co se stane dál, neměl nikdo tušení.

Swissair SR 100 čas únosu 13:00 h

Na palubě letu SR 100 z Curychu do New Yorku, který z RWY 34 letiště Kloten odstartoval v 12:39 h, bylo 12 členů posádky a 145 cestujících. Letová posádka byla čtyřčlenná. Kapitánem byl 56letý Fritz Schreiber, prvním důstojníkem Horst Jerosch, letovým inženýrem Ernest Vollenweider a navigátorem Peter Sollie.

Když se DC-8, HB-IDD, blížila k radiomajáku Luxeuil, VOR LUL, na francouzském území, otevřely se dveře do kokpitu a Schreiber v nich spatřil stevardku, kterou s revolverem u hlavy ohrožoval muž v elegantním obleku.

Douglas DC-8-53 imatrikulace HB-IDD společnosti Swissair v Zurichu v roce 1965.

Schreiber se v první chvíli neubránil hlasitému smíchu, muž se třásl nervozitou, mluvil směšnou angličtinou a lesknoucí se bubínkový revolver nevypadal zrovna opravdově. Smích ho přešel vzápětí, když do kokpitu pronikla žena, která divoce mávala granátem s typickým žebrováním. Schreibera na ní upoutal červený odznak s vyobrazením čínského komunistického vůdce Maa. Granát, který svírala v pravé ruce, vypadal jako pozlacený.

Únoskyně vyštěkla rozkazy a pak se chopila mikrofonu. Překvapenému dispečerovi oblastní kontroly se ve sluchátkách nečekaně ozvalo: „Swissair 100 je pod naší kontrolou. Odteď velím já! Náš volací znak je „Haifa“ a na žádné jiné volání nebudeme odpovídat!“ Dispečer netušil, že tou dobou se na evropské obloze vyskytoval ještě jiný, podobný volací znak. To když se TWA 741 ve stejné režii proměnil na Gaza.

Posádka švýcarského stroje se v tu chvíli rozpomenula na tragický osud svých kolegů z letu SR 330, na jehož palubě 21. ledna 1970 explodovala po startu z Cuyrchu bomba. Piloti se s letounem Coronado CV-990, HB-ICD „Baselland“, mířícího do Hong Kongu s mezipřistáním v Tel Avivu, pokusili o návrat, který se nezdařil. Zahynulo všech 9 členů posádky a 38 cestujících. Při vědomí neodvratné katastrofy se kapitán ještě stihl s pozemní kontrolou rozloučit.

Nebyl to však jediný útok na civilní letadlo toho lednového dne. V době útoku na Coronado explodovala po startu z Frankfurtu bomba v předním zavazadlovém prostoru letounu Caravelle společnosti Austrian Airlines, který mířil do Vídně. Exploze však nebyla fatální a ve spodní části trupu vytvořila jen malý otvor. Posádce se s poškozeným strojem podařilo ve Vídni bezpečně přistát.

Ačkoliv měla podle švýcarských úřadů stát za těmito útoky PFLP, údajní známí pachatelé z jejích řad nebyli nikdy dopadeni. Samotní Švýcaři pak během desítky let trvajícího vyšetřování postupovali nepochopitelně liknavě. Okolnosti útoků jsou dodnes opředené řadou spekulací. Nedávno odtajněná část dokumentů dokonce zmiňuje důležitou stopu mířící do řad Stasi, tajné služby Německé demokratické republiky.

Let k jihu

DC-8 se stočila do jižního kurzu a dál pokračovala v letu. Dvojice teroristů přicestovala do Curychu přes Stuttgart, vybavená kromě zbraní falešnými kostarickými pasy na jména pan Fuentes a slečna Fernandézová. Během letu se nijak neprojevovali. Střídavě se zdržovali v kokpitu nebo v první třídě. Žena hned na začátku promluvila k cestujícím, aby oznámila, že letadlo bylo uneseno PFLP a nikomu nic nehrozí. Přesto se muž prošel kabinou se zbraní v ruce a černou punčochou na obličeji.

Před 18:00 h vstoupil SR 100 do syrského vzdušného prostoru a pokračoval k jordánskému hlavnímu městu Amán. Teprve nyní se piloti dozvěděli, že cílovým místem je opuštěná vojenská základna na severovýchod od města Zarká. Piloti namítali, že o ní nikdy neslyšeli, a marně se snažili teroristy přesvědčit, že bude bezpečnější přistát za tmy jinde. Když si neporadí, tak ať všichni zemřou, zněla jejich odpověď.

Kapitán Schreiber dostal o přistávací ploše jen jedinou informaci: jeden stroj na ní již přistál. Dráha ztracená ve tmě byla po obou stranách vyznačená řadou mihotajících světel z ohňů zapálených v sudech, podomácku vyrobených pochodní a světel z terénních a nákladních vozidel. Britové, kteří letiště po válce stavěli, zcela jistě nepočítali s tím, že na něm budou přistávat stroje vážící 80 tun. Teď se na něm během jedné hodiny chystalo přistát již druhé proudové dopravní letadlo. Navíc za tmy.

Rozpočet kapitána Schreibera byl správný, ale samotné přistání bylo tvrdé. Piloti ihned po doteku začali intenzivně brzdit a na motorech aktivovaly obraceče tahu. Písek, který se s velkou třecí energií prodíral ústrojím motorů Prat and Whitney JT3D, vytvářel za každým z nich ohnivý chvost. Reversované motory roznesly v ploché krajině ječivý zvuk.

Cestující i posádka se dusili prachem a jemným pískem, který se do kabiny dostal ventilací. V kabině se vznášel oblak z kondenzovaného vzduchu. Někteří cestující získali pochopitelný dojem, že došlo k požáru motorů, otevřeli po zastavení dveře, aktivovali nafukovací skluzy a sjeli pod letadlo. Jedna z cestujících v panice ze dveří vyskočila a utrpěla zlomeninu ruky.

Když se prach usadil, ukázal se důvod prudkého brždění – DC-8 zastavila pouhých 70 metrů za ocasní částí B-707, jejíž stín se tyčil v nebezpečné blízkosti po levé straně dráhy 28. Euforii posádky způsobenou přistáním se šťastným koncem rychle utlumil pohled na sbíhající se ozbrojence, kteří další únos oslavovali střelbou do vzduchu.

El Al 219 čas únosu 13:45 h

Let El Al 219 byl pravidelnou linkou z Tel Avivu do New Yorku s mezipřistáním v Amsterdamu, kde se na palubu Boeingu 707 pokusila dostat čtveřice únosců. Dva z nich, kteří byli vybaveni senegalskými pasy, jejichž čísla vydání šla podezřele za sebou, byli bezpečnostní kontrolou odmítnuti. Druhá dvojice – jak se později ukázalo byl to Patrick Joseph Argüello a Leila Chálidová – však s honduraskými pasy na falešná jména bezpečnostní kontrolou prošla.

Motiv únosu byl jasný. V případě úspěchu chtěli unesené Izraelce vyměnit za vězněné druhy.

Boeing 707-458 s imatrikulací 4X-ATB společnosti El Al, na jehož palubě došlo k neúspěšnému pokusu o únos 6. září 1970.

Kapitánem byl 39letý Uri Bar-Lev, účastník leteckých soubojů z arabsko-izraelských válek let 1948 a 1956. Když mu bezpečnostní důstojník v Amsterdamu oznámil, že se podařilo odhalit potenciální únosce, Bar-Lev jej požádal, aby dodatečně prověřil i honduraské pasy. Jeho žádostí se však dále nikdo nezabýval.

Kapitán pak požádal jednoho z příslušníků Šin-bet, izraelské tajné služby, kteří letadla na linkách národního dopravce doprovázeli, aby se přesunul z první třídy do kokpitu. V té době byl El Al jedinou společností na světě, která na palubě používala ochranku a navíc nechala dveře do kokpitu opancéřovat. Příslušník ochranky Avihu Kol rozhodnutí kapitána nejprve odmítal s tím, že se příčí jeho rozkazům, ale pak se podvolil jeho autoritě. Jak se ukázalo, jednání Leviho bylo prorocké.

El Al 219 bylo po startu povoleno stoupat do cestovní letové hladiny FL 310. Na palubě se nacházelo 10 členů posádky, 140 cestujících, mezi nimi dva únosci a dva členové ochranky. Dvacet minut po startu se při průletu FL 290, v místech, kde kanál La Manche ústí do Severního moře, rozsvítilo v kokpitu poplachové světlo. První důstojník a letový inženýr Uri Zach to zpočátku považovali za falešný poplach – občas se stávalo, že o skryté tlačítko ohlašující únos někdo neúmyslně zavadil. Jenže tentokrát červené světlo nezhaslo. Levi však s jistotou prohlásil: „Pánové, máme tu únos.“

Za dveřmi kokpitu byl slyšet halas. Za několik sekund se interkomem ohlásila stevardka a kapitánovi oznámila, že únosci jsou dva, mají pistole, granáty a chtějí do kokpitu, jinak letadlo vyhodí do povětří. Zach kukátkem ve dveřích obhlídl situaci a spatřil „muže z Hondurasu“, jak drží pistoli stevardce u hlavy. Hlasitě vyhrožoval, že ji zastřelí, když se dveře, na které dopadaly tvrdé rány, neotevřou. Stevard Šlomo Vider se s únoscem rozhodli bojovat, ale během zápasu byl pětkrát postřelen a ztratil vědomí. Člen ochranky Leva, který se nacházel v zadní části, pro závěsy neviděl, k čemu vepředu došlo. Rychle se však do přední části dostal a na únosce stihl vypálit několik ran.

Kapitán měl již dříve pro takovou možnost připravený plán a v jeho duchu se rozhodl jednat. Rozpomněl se přitom na slova instruktora z Boeingu, kterého se během kvalifikačního letu v Seattlu ptal na maximální letové limity. Americký instruktor, veterán z korejské války, mu pak s radostí ukázal, co všechno sedm set sedmička dokáže vydržet. Bar-Lev informoval kolegy o svém záměru a pak se obrátil na člena ochranky se slovy: „Nás si jako rukojmí nevezmou. Pevně se utáhni!“

Vypnul autopilota, potlačil sloupek řízení a sedm set sedmičku potopil v levém náklonu do prudkého klesání. Místy dosahovala vertikální rychlost až 10 000 stop za minutu (tj. cca 50 m/s). Manévr měl dvojí význam: nižší výška umožňovala přežití v případě dekomprese trupu a záporné přetížení zvedlo do vzduchu všechny, kteří nebyli upoutáni. Především pak oba únosce.

Během pádu upustili Chálidová i Argüello všechny tři granáty, ani jeden však neexplodoval. Když piloti vybírali boeing z řízeného pádu, člen ochranky se dostal z kokpitu vrhl se na Argüella, zatímco Leva pak do něj vyprázdnil zbytek zásobníku. Chálidovou zpacifikovali cestující a zbylí členové posádky. Celé to trvalo dvě a půl minuty.

Zpackanému únosu však stále nebyl konec. Mezitím si dva odmítnutí „Senegalci“ stihli zakoupit letenky do New Yorku se společností PANAM a chystali se unést jumbo jet. V době přepadu izraelského boeingu navíc do jordánské pouště směřovala další dvě unesená letadla – TWA a Swissair.

Útěk před spravedlností

Stevard Vider ležel v bezvědomí na zemi. Ochranka zajistila granáty (netušila, že neobsahují detonátory) a prošacovala Chálidovou, u které našla mapy a pas na jméno Luna Maria Chavésová. Po stržení blonďaté paruky byla i přes plastickou operaci její pravá totožnost rozpoznána. V roce 1969 unesla letoun TWA do Damašku.

I když operační kontrola společnosti nařídila kapitánu Bar-Levimu, aby pro dostatek paliva pokračoval dál do Tel-Avivu, Bar-Lev se rozhodl pro mezipřistání v Londýně - chtěli Viderovi zachránit život. Problém však byli dva příslušníci ochranky, kteří na palubě použili zbraň. Zrodil se proto nový plán.

Když byl El Al 219 v kontaktu s londýnskou věží, chystala se k odletu pravidelná linka do Tel Avivu. Bar-Lev kontaktoval přes vlastní komunikační zařízení jejího kapitána Šimona Aše a v hebrejštině mu rychle popsal situaci. Nařídil mu, aby odlet pozdržel s tím, že zastaví hned vedle něj, šachtou předního podvozku pak oba členové ochranky vyskočí ven a přeběhnou do jejich stroje.

Kapitán měl dobré důvody k obavám. V únoru 1969 zahnali příslušníci ochranky skupinu čtyř teroristů útočících na letadlo El Al na ploše v Curychu. Tři teroristy po přestřelce pod letadlem zatkli a jednoho zabili. Švýcarské úřady však jednoho z příslušníku izraelské bezpečnostní služby postavily před soud a obvinili jej ze zabití. Vzápětí jej sice osvobodily, ale medializace případu izraelské straně rozhodně nesvědčila.

El Al 219 přistál na letišti Heathrow ve 14:00. Jakmile boeing zastavil na smluveném místě, agenti vyskočili a stroj dál pojížděl. Na stojánce si pak na palubu pro stevarda i únosce přišli letištní záchranáři. Když se kapitán chystal zavřít dveře, důstojník kriminální policie na něj namířil zbraň s tím, že je na anglické půdě. Nezbývalo než motory vypnout. Jak se ukázalo, Vider měl mnohočetná vnitřní zranění a do nemocnice se dostal za pět minut dvanáct. Argüello zemřel během převozu.

Izraelskou posádku vzali Britové k výslechu. Jenže nikdo nic neřekl, a když, tak mluvili jen hebrejsky. Jednoduše, piloti se prý starali o let, a jak zemřel „honduraský občan“, jim není známo. Dvěma příslušníkům ochrankyse zatím podařilo úspěšně se dostat na palubu stroje do Tel Avivu.

Bezpečnostní důstojník společnosti pro ně mezitím stihl vytisknout dvě letenky a uklidit zbraně, takže britské úřady i po opakovaném procházení seznamu cestujících nedokázaly nic rozpoznat a letadlo musely nechat odletět. Do celé věci se vložil i izraelský velvyslanec v Londýně. Zatímco posádka letu 219 opustila britské území následující den – navzdory tomu, že vyšetřovací orgány byly přesvědčené o tom, že lhala –, Leila Chálidová zůstávala ve vazbě. Její příběh měl v příštích týdnech stejně nečekané pokračování, jako tomu bylo u kapitána Uriho Bar-Leva.

Potrestaný a vyznamenaný

Kapitán byl po přistání odvezen k výslechu. Musel například zodpovědět, proč proti předpisům přizval do kokpitu agenta ochranky, odmítl letět do Tel Avivu a neřídil se hodnocením zubaře, jediného lékaře přítomného na palubě, že zraněný stevard pětihodinový let přežije.

Následujícího dne mu ředitel společnosti El Al Mordechai Ben-Ari vytýkal nedostatek disciplíny a sdělil mu, že pokud bude dál létat, odmítá služba Šin-bet poskytovat ochranu. Padl návrh na roční dovolenou. Jak ovšem později řekl kapitán Bar-Lev: „V té době se člověk mohl dovolat své premiérce.“ A tak se i stalo.

Obviněný kapitán zavolal ministerské předsedkyni Goldě Meierové (v čele země byla v letech 1969–1974) a požádal ji, aby vyslechla jeho verzi příběhu. Kromě ní byl na setkání přítomen ministr obrany Moše Dajan a ředitel služby Šin-bet. Kapitán dostal nařízenou dvoutýdenní dovolenou. Po jejím skončení se k létání mohl vrátit a navíc mu bylo uděleno vyznamenání za statečnost.

Zatímco v jordánské poušti zahájilo svoji první nedobrovolnou noc na tři sta lidí z letů TWA a Swissair, mířil na Blízký východ poslední unesený letoun.

Konec prvního dílu. Proti původním plánům došlo k rozšíření textu na tři díly. Druhý vyšel 6. října a popisuje osud čtvrtého uneseného stroje na letu Pan Am 93, se kterým únosci odletěli do Káhiry.

Ve třetím a definitivně posledním díle se budeme věnovat poslednímu, pátému únosu, tak i osudu cestujících a posádek na jordánské letecké základně.

  • Nejčtenější

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

v diskusi je 125 příspěvků

26. března 2024

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo...

Z jaderné triády zbyly Britům už jen ponorky. A ty musejí posílit

v diskusi je 76 příspěvků

27. března 2024

Jadernou triádu tvoří strategické bombardéry s jadernými zbraněmi, mezikontinentální balistické...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 44 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Rusko zastavilo odlet na ISS s první Běloruskou, letět měla i Američanka

v diskusi je 50 příspěvků

21. března 2024  10:23,  aktualizováno  14:26

Ve čtvrtek 21. března se necelých deset minut před půl třetí odpoledne měla vydat na Mezinárodní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 20 příspěvků

28. března 2024,  aktualizováno  11:41

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Za vyhynutím dinosaurům mohla být i doba temna

v diskusi nejsou příspěvky

29. března 2024

Dopad planetky je nyní většinou odborníků považován za hlavní příčinu vyhynutí zhruba 73 až 76 %...

Podívejte se na Boeing C-17 Globemaster, který do Česka přivezl nové vrtulníky

v diskusi je 1 příspěvek

29. března 2024

V sobotu 23. března dosedl v Praze nákladní letoun USAF, který vezl obzvlášť cenný náklad. Z...

Dočasná raketa se po téměř 70 letech loučí. Bude startovat naposledy

v diskusi jsou 4 příspěvky

28. března 2024  15:36,  aktualizováno  19:54

Tento čtvrtek stojí na startovací rampě mysu Canaveral poslední potomek raket Thor, nosič Delta IV...

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 20 příspěvků

28. března 2024,  aktualizováno  11:41

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...