„Pokračujeme na plný výkon,“ zněla poslední slova před výbuchem Challengeru

  • 168
Čtvrt století uplynulo od jedné z největších tragédií při dobývání vesmíru. Do té doby bezproblémové raketoplány rázem ztratily své renomé. Několikrát posunutá mise skončila výbuchem po pouhé minutě a čtvrt letu.

Měl to být jeden z řady letů raketoplánu Challenger. I když byl start mise s označením STS 51-L postupně překládán z konce léta 1985 až na 28. ledna 1986, nikdo neočekával problémy.

Technici však přehlédli závažnou konstrukční závadu u spalovacích komor motorů na tuhé pohonné látky, která se objevovala již dříve.

V 11:38 místního času se vesmírný kolos odlepil od země. Několik obláčků šedého dýmu, které se objevily u pravého pomocného motoru na tuhé palivo, zaniklo ve víru plamenů šlehajících z trysek startujícího stroje.

Raketoplán Challenger startuje z Kennedyho vesmírného střediska

Manévr proběhl jako obvykle a vše se zdálo být v pořádku. Po 73 vteřinách letu ale mohutná exploze raketoplán roztrhala na kusy. Kabina s posádkou dopadla z výšky asi 14 kilometrů do moře.

Při následném vyšetřování došla speciální komise k závěru, že příčinou havárie byla chybná konstrukce spojů mezi segmenty startovacích motorů SRB. Podíl měla i nízká teplota, která snížila vazkost tmelu ve spoji a v konečném důsledku vedla k propálení stěny spalovací komory.

Sekundy před katastrofou

Challenger se odlepil od rampy LC-39B v 11:38 východoamerického času.

Těsně před druhou sekundou po startu byl zachycen kouř unikající z pravého motoru.

Ve 45. sekundě začal plánovaný pokles na minimální hodnotu tahu motorů.

50. sekundě tah motorů začal opět růst. Na pravém motoru byl vzrůst pomalejší, což ukazovalo na to, že spaliny unikaly nějakou netěsností ven.

59. sekundě zaregistrovaly sledovací kamery plamen, šlehající z boku pravého motoru.

64. sekundě oznámilo řídicí středisko posádce: "Challenger, zde Houston, pokračujte na plný výkon!"

"Příjem," odpověděl mu velitel Scobee. "Pokračujeme na plný výkon." To byla poslední slova, která kdo zaslechl od posádky Challengeru.

71. sekundě byl již tlak ve spalovací komoře pravého motoru o 4 % nižší, než se plánovalo. V 72. sekundě raketoplán letěl ve výši 14 335 metrů rychlostí 550 m/s. Pod náporem plamenů povolil spodní závěs motoru. Následně prasklo potrubí kapalného kyslíku, vedoucí po stěně nádrže ET. Na povrchu nádrže se objevil další velký plamen.

Přesně v 72,884 sekundy se otáčející se motor zabořil svojí špicí do kyslíkové nádrže a rozdrtil ji. Současně se zbortila také přechodová část mezi kyslíkovou a vodíkovou nádrží a zbývajících 85 tun kapalného vodíku se začalo mísit se vzduchem.

73,226 sekundy po startu raketoplán explodoval. Vše zmizelo v oranžové kouli exploze.

Na palubě byli i civilisté

Kromě vynesení sledovací a telekomunikační družice TDRS-B měla posádka snímkovat Halleyovu kometu a na několik dní vysadit do vesmíru astronomickou družici SPARTAN.

Posádku tvořili velitel Francis R. Scobee, pilot Michael J. Smith a tři letoví specialisté, dr. Judith A. Resniková, Ronald E. McNair a Ellison S. Onizuka. Kromě nich byli na palubě i dva neprofesionální kosmonauti, Gregory B. Jarvis, zaměstnanec firmy Hughes, a učitelka McAuliffeová.

Posádka Challengeru

Ze sedmi obětí tragédie na sebe zvláštní pozornost poutala Christa McAuliffeová. Aby NASA přiblížila svůj vesmírný program veřejnosti, rozhodla se nabídnout cestu do kosmu i jednomu z amerických pedagogů. Do konkurzu se přihlásilo přes 11 000 zájemců, z nichž byla v létě 1984 vybrána právě středoškolská učitelka McAuliffová. Přítomnost civilisty na palubě raketoplánu se stala senzací. Zkáza Challengeru pak pro veřejnost představovala o to větší šok.

Podrobná historie raketoplánu a detaily tragédie