Plynová komora v Novém Mexiku byla použita pouze jednou, v roce 1960. Pak ji...

Plynová komora v Novém Mexiku byla použita pouze jednou, v roce 1960. Pak ji nahradila smrtící injekce. | foto: Wikimedia Commons

Instrukce před popravou plynem: Dýchejte zhluboka, nebo budete trpět

  • 201
Směs do smrtících injekcí je nedostatkovým zbožím, proto se ve státě Oklahoma připravují i na popravy plynem. Tento způsob už lidé vyzkoušeli nejen na sobě, ale i na zvířatech. Vyžaduje však spolupráci odsouzených na smrt. A v tom je háček.

UPOZORNĚNÍ: Následující řádky obsahují drastické informace.

V americkém státě Oklahoma byl přijat zákon, který umožňuje používat dosud nevyzkoušenou metodu trestu smrti dusíkem. Stejně jako od mnoha dřívějších experimentů se i od dusíku čeká, že smrt bude bezbolestná, netrýznivá a důstojná.

„Podporuji politiku poprav plynným dusíkem a domnívám se, že absolutní trest musí být vykonáván efektivně a bez krutostí,“ uvedla guvernérka Fallinová v prohlášení. „Zákon, který jsem podepsala, dává státu Oklahoma další možnost výkonu trestu smrti, která splňuje normy,“ dodala (o rozhodnutí zavést popravy plynem, čtěte zde). Poprava dusíkem se má stát první alternativou po smrtící injekci před elektrickým křeslem a popravou zastřelením.

Jak na to? Zhluboka dýchat

Otázkou zůstává, jak by vlastně poprava dusíkem měla proběhnout z technického hlediska. Nabízí se jednak možnost nasazení masky, do které by proudil vzduch se stále se zvyšujícím obsahem dusíku. V takovém případě by kandidát smrti nejprve pocítil těžkou malátnost, následovala by mdloba a smrt. Potápěči by nejspíš potvrdili, že postupná intoxikace dusíkem není v zásadě nic nepříjemného. Zpočátku se podobá opilosti a v případě, že přísun dusíku do organismu pokračuje, přechází do stavu, kdy je člověku “všechno jedno“. Potápěče v takovém případě rychle dostanou na hladinu, kandidátovi smrti by naopak přidali dusík.

Martin Monestier, odborník na trest smrti

Martin Monestier (narozen 25. dubna 1942) je francouzský novinář a spisovatel literatury faktu, zabývající se především neobvyklými či tabuizovanými tématy.

Napsal knihy či eseje o neštěstích, vlasech, prsech, výkalech, kanibalismu, dětských vrazích, dětských otrocích, trpaslících, zvířecích vojácích, sebevraždách, trestu smrti, soubojích, bankovkách a nájemných vrazích. Je také autorem biografií o Jacquesi Brelovi, Marii Callasové, Johnu Travoltovi, Georgesi Brassensovi a Enricu Maciasovi.

V češtině vyšly z jeho mnoha knih zatím pouze dvě, Dějiny sebevražd a Historie trestu smrti.

Zdroj: Wikipedia.cz

Druhou možností je využít stávající plynové komory, ve kterých se k popravám využíval kyanid draselný. Komora je v podstatě převrácený vzduchotěsný zvon s dvojicí křesel, ke kterým je odsouzenec (nebo odsouzenci) připoután tak pevně, že může hýbat pouze špičkami prstů a očními svaly.

Když kat opustí komoru, krystaly jedu se vysypou do nádržky s kyselinou, která je umístěna pod umrlčím křeslem. Od podlahy se začne zvedat nazelenalý oblak plynu, který je, jak podle znalce trestu smrti Martina Monestiera uvedl jeden soudní úředník, “velmi příjemné vůně“.

Potíž s popravou v plynové komoře, která vlastně technologicky rozvádí neblaze proslulou efektivitu Cyklonu B, je, že vyžaduje jistou pochmurnou spolupráci odsouzence. Ten je před exekucí instruován, aby “dýchal zhluboka“. V takovém případě stačí dvě až tři nadechnutí, následuje bezvědomí a smrt.

Ovšem málokdo dokáže v takové chvíli dýchat zhluboka. Dýchání odsouzenců na smrt je obecně mělké a krátké. V případě smrti plynem - a tedy i v případě potenciální popravy dusíkem - vede toto mělké dýchání k nedostatečné intoxikaci organismu. Namísto bezvědomí následují v případě kyanidu prudké křeče, “při kterých se zdá, že odsouzenec, ačkoliv není žádný pohyb vidět, svými vibracemi vytrhne křeslo z podlahy komory,” napsal už zmíněný Monestier.

Smrt přichází až po dlouhých minutách utrpení. A totéž se může stát v případě dusíku. K “poklidnému” průběhu popravy je totiž třeba dávkovat ho postupně. Pokud odsouzenec nebude “zhluboka dýchat,” místo aby byl nejprve malátný a pak už o ničem nevěděl, začne se dusit. A jak víme od popravčích, dusící se odsouzenec je jednou z černých můr katovského řemesla už odedávna.

Vzor Göring

Zajímavé je, že pokud si odsouzenci k smrti mohou vybrat, volí si v naprosté většině zastřelení, a to dokonce i před smrtící injekcí. Jak vypočítal Martin Monestier, poprava zastřelením vykazuje i vůbec nejnižší počet “nedodělků,” což o jiných variantách exekucí rozhodně nelze tvrdit (technicky vzato, ještě dokonalejší než zastřelení  je gilotina). Například právě v Oklahomě provázely poslední popravu smrtící injekcí značně nechutné okolnosti. Odsouzenec, který měl pokojně usnout a už se nevzbudit, se čtyřicet minut v bolestech zmítal na lůžku, než ho konečně skolil infarkt.

Injekce smrti

Americké státy, které k popravám využívají smrtící látky, nahrazují doposud užívané směsi novými přípravky. Důvodem je postoj velkých výrobců léčiv, především z Evropy, kteří se zavázali neposkytovat americkým věznicím látky, které mají být použity k usmrcování odsouzenců. Zmíněné léky především utlumí dýchací systém a zastaví činnost srdce.

Kritici tvrdí, že nevyzkoušená farmaka mohou popravovaným způsobit značné utrpení.

U oběšení jsou známé případy, kdy kat špatně spočetl délku provazu a výšku, ze které je třeba odsouzence shodit. V takovém případě smyčka nezlomí “zákazníkovi” vaz jak se očekává, ale buď začne odsouzence škrtit, nebo mu utrhne hlavu.

V prvním případě se katovi pomocníci odsouzenci pověsí za nohy a táhnou, “přičemž krk věšeného nabude nečekané délky a všude je cítit pach exkrementů.” To byl případ popravy nacistického ministra zahraničí Joachima von Ribbentroppa, kterému kat navlékl smyčku připravenou pro tělnatějšího Hermanna Göringa. V druhém případě nezbývá, pokud smyčka odsouzenci hlavu zcela neutrhne, než vzít řeznický nůž a hlavu oddělit. V tuzemsku se ovšem už za dob Rakouska Uherska používal mnohem drastičtější způsob oběšení - viz boxík Krutá smrt udušením.

Nehody spojené s elektrickým křeslem jsou dostatečně známé. Doposud se nepodařilo zjistit zákonitost proměnlivé vodivosti lidského těla, takže někteří popravovaní “jsou doslova usmaženi, jejich mozek připomíná spálený koláč, po páteři jim během popravy běhají modré plameny a všude je cítit pach spáleniny,” abychom opět citovali Monestiera.

Krutá smrt udušením

V textu je popsán takzvaný angloamerický způsob oběšení. Odsouzenému zlomí oprátka vaz. V českých zemích se ovšem už za Rakouska-Uherska popravovalo škrtícím způsobem, jak poznamenává historik PhDr. Ondřej Hladík z Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby ČR.

Odsouzený byl k šibenici přiveden s koženým řemenem přes hruď, za tento byl pomocí karabiny připevněn k lanu a vytažen nahoru ke katovi (ten stál z boku na schůdkách). Kat (oficiálně se funkce nazývala státní popravčí) nasadil odsouzenému oprátku a ve chvíli, kdy vyhákl karabinu z háku na šibenici, začal se trestanec škrtit. Celý proces obvykle trval nejméně deset minut.

„První československý a zároveň poslední rakousko-uherský kat Leopold Wohlshläger ulehčoval odsouzený smrt tím, že jim zkušeným pohybem ruky těsně po uvolnění karabiny zlomil vaz,“ vysvětluje Hladík. Není bez zajímavosti, že tento způsob sprovození ze světa se Leopold naučil od svého nevlastního otce, který byl rovněž katem.

Podobně humánní přístup se však v padesátých letech minulého století během politických procesů zinscenovaných komunistickou stranou již samozřejmě nepraktikoval.

Celkem se uvádí, že jedna z deseti poprav na křesle končí podobně nechutným představením. Co koneckonců očekávat od popravčí metody, kterou slavný Edison vynalezl jako antireklamu na konkurenci. Velký vynálezce totiž dokazoval nebezpečnost Westinghouseova střídavého (AC) proudu ve srovnání se svým stejnosměrným (DC) tak, že na prototypu elektrického křesla v rámci celoamerického turné zabíjel opice a dokonce i slona.

Poprava dusíkem, jakkoliv se na první pohled jeví jako bezproblémová záležitost, si dřív nebo později nejspíš vyžádá podobné tristní zkušenosti. Neexistuje totiž “mustr,” podle kterého by bylo možné určit, jaké mají být v průběhu popravy poměry dusíku a ostatních složek smrtící směsi. Abychom byli úplně přesní, bylo by teoreticky možné převzít postup z nacistického Německa, pokud by se byl býval zachoval.

Zabíjení dusíkem bylo totiž ve Třetí říši na denním pořádku, nikoliv ovšem u lidí, ale u zvířat. Hermann Göring totiž hned v roce 1933 prosadil legislativu, která zakazovala vivisekce i pokusy na zvířatech. Jeden kuchař skončil v koncentračním táboře za to, že řezal stehýnka z živé žáby. V koncentráku končili i kuchaři, kteří živé raky házeli do vařící vody. Göring osobně nařídil vyvinutí technologie zabíjení jatečních zvířat nasazením masky, do které byl poté zaváděn dusík.

Z tohoto pohledu tedy oklahomská inovace vlastně není nic nového pod sluncem. Lidský důvtip zřejmě alespoň v jedné oblasti objevil všechno, co bylo možné objevit.

Oprava: V článku jsme opravili typ elektrického proudu použitého k popravám a doplnili odkaz na související marketingovou kampaň T. A. Edisona.

,