Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Když začne řvát siréna, zbývá do útoku minuta. Do krytu to děti nestihnou

aktualizováno 
Když ve středu zahoukají v ČR sirény, víte, že je čas oběda. Kdyby zahoukaly jindy, jen málokdo by tušil, co má dělat. V Izraeli to vědí všichni včetně malých dětí. Tam také houkají sirény podstatně častěji než jen každou první středu v měsíci.

Jedna z mnoha verzí rakety Kassám, které dopadají na Izrael. | foto: Archiv Válka.cz

Když začne kvílet siréna na jihu Izraele, mají obyvatelé necelou minutu na to, aby se dostali do krytu. Děti ve školách se ani nesnaží do krytu utíkat. Vědí, že by to stejně nestihly. Jen se schovají pod lavici.

Oblohu nad městem protnou čtyři bílé sloupy kouře. Rakety. To Hamas nějak šetří, jsou dny, kdy střílejí i sedm raket najednou.

Vzápětí se ozve další, tentokrát nedaleké burácení. To je novinka. Donedávna nezbývalo než čekat, kam rakety dopadnou, ozve se výbuch a vytí sirén vystřídá houkání hasičů a sanitek.

Izraelští vojáci však nově z plošiny za městem odpalují rakety systému Iron Dome (Železná klenba). Jejich kouřové stopy jsou klikaté, jak rakety divoce manévrují, aby zasáhly své cíle. Kouřové stopy se protínají. Na obloze se objevil první rozprask… druhý… třetí. Čtvrtá však prošla.

O pár sekund později se nad městem objeví sloup černého kouře. Tentokrát to bylo daleko, ale kdo ví, jak to bude příště.

Tento článek

nemá za cíl hodnotit a ani nehodnotí, kdo má v dlouhotrvajícím konfliktu mezi Izraelem a Palestinou pravdu. Ve dvou dílech chceme pouze co nejpodrobněji popsat vojenskou výzbroj obou stran a dokreslit nepředstavitelné utrpení civilního obyvatelstva. První díl je věnován palestinské straně, a tedy především Hamasu. V druhém díle se podíváme i na pozemní armádu Izraele, která může na palestinská území vyrazit.

Hnutí Hamas (a není osamocené) terorizuje již celá desetiletí Izrael neustálými raketovými útoky. Izrael na ochranu svých obyvatel vyvinul systém protiraketové obrany Iron Dome, železnou klenbu. Kromě toho podniká kroky k omezení aktivit Hamasu. Nejrozsáhlejší byla operace Cast Lead jejímž výsledkem byl významný pokles počtu raketových útoků. Hamas však postupně opět nabral na síle a intenzita raketových útoků vzrostla. Navíc se dostal k účinnějším zbraním s větším doletem a začal ohrožovat města hlouběji ve vnitrozemí Izraele.

Počet raketových útoků za rok 2012 překročil číslo 800 a společně s minometnými útoky se blíží tisícovce. Kromě toho Hamas neustále posiluje, prostřednictvím radikálních islamistických a dalších spřízněných organizací dostává zbraně i finance, někdy údajně i pod rouškou humanitární pomoci. Z těchto prostředků financuje a vyzbrojuje ozbrojence.

Pro představu, Hamas šest procent ze svých příjmů používá na vyplácení odměn teroristům, sebevražedným atentátníkům a jejich rodinám. Terorista chycený a odsouzený na 10 let za vraždu Izraelců má nárok na měsíční rentu ve výši 4 000 šekelů (cca 20 000 korun). Nejhorší zločinci odsouzení na 30 a více let dostávají 12 000 šekelů.

Izrael tedy zahájil operaci Pillar of Defence (Pilíř obrany), jejímž cílem je rozvrátit velitelskou strukturu Hamasu a omezit jeho bojeschopnost. Operace začala fyzickou likvidací velitele vojenské části organizace Hamas Ahmada Džabarího.

Hamas a jeho cíle

Politická strana Hamas byla založena v roce 1987.

Militantní částí Hamasu je Brigáda mučedníka Izz ad-Dína al-Kassáma.

Hamas jako takový je považován za teroristickou organizaci v celé řadě západních zemí. Například Rusko a Turecko jej však za takovou nepovažují.

Cíl: Vytvoření palestinského státu.

Hamas vyzbrojují okolní země, především ty, kde se dostaly k moci radikální islamistické režimy. Dlouhodobě mu dodávají zbraně především Írán, Sýrie a Libanon, nově se k nim přidal Egypt. Transfer se provádí přes další země, například Turecko.

Jen za rok 2012 odpálil Hamas přes 800 raket. Od roku 2001 jich bylo přes 10 000.

Tři výstřely za minutu ze sovětského minometu

Hamas disponuje minomety převážně sovětské provenience, jejich čínskými klony nebo minomety íránské výroby. Nevýhodou minometu je omezený dostřel daný samotným principem zbraně. Nejtěžší kusy ve výzbroji Hamasu mají ráži 160 mm. Jedná se o původně sovětský divizní minomet MT-13, který měla ve výzbroji i československá armáda. Zbraň dokáže při náměru 45 stupňů poslat 40 kg vážící střelu na vzdálenost 5 150 metrů. Udržitelná rychlost střelby jsou tři výstřely za minutu.

Minomet Soltam M-66 ráže 160 mm, jehož bezlicenční kopie vyrábí Írán a dodává

Minomet Soltam M-66 ráže 160 mm, jehož bezlicenční kopie vyrábí Írán a dodává Hamasu.

Druhou podobnou zbraní je íránská kopie izraelského minometu Soltam M-66. Izraelci zakoupili licenci na jeho výrobu od finské firmy Vammas, která ho vyráběla pod označením M58. Minomet používá lehčí střelu s hmotností 38 kg, ale ta má díky přibližovacímu zapalovači zhruba třikrát větší střepinový účinek. Použitím větší hnací slože stoupl dostřel až na 9 600 m. Hizballah dostává tyto zbraně z Íránu, přes Libanon.

Velmi rozšířeným minometem ve výzbroji Hamasu je íránský typ HM16 Hadid ráže 120 mm s dostřelem až 6,2 kilometru. Používá však mnohem lehčí miny s hmotností 12,6 kg. Také tato zbraň vznikla okopírováním izraelského vzoru, minometu Soltam K6 stejné ráže.

Palba z minometů může být velmi přesná, ovšem pouze za předpokladu, že ji řídí vycvičený pozorovatel schopný hlásit obsluze opravy a obsluha je vycvičená v nepřímé střelbě. Podle standardů bývalé československé armády musela být obsluha při nepřímé střelbě schopná zasáhnout třetím výstřelem bodový cíl.

Obsluhy Hamasu se podobným standardům většinou ani nepřibližují a při nepřímé střelbě se spokojí s ostřelováním plošných cílů. Střílí tedy na město, bez ohledu na to, kam raketa dopadne.

Takhle by to vypadalo, kdyby se někdo s výzbrojí uvedenou v článku usadil v

Takhle by to vypadalo, kdyby se někdo s výzbrojí uvedenou v článku usadil v lesíku u Staré Boleslavi.

Neřízené střely, to je výroba na koleně a 15 000 korun za kus

Další skupinou zbraní jsou neřízené dělostřelecké rakety. Zpravidla se jedná o podomácku vyráběnou nebo upravenou munici pocházející ze salvových raketometů. K odpalování slouží často primitivní dvojnožky nebo rošty. Nastavení náměru a tím i dostřel se reguluje "rozevřením" opěrných noh. Odpalovací zařízení mohou být umístěná na zemi nebo na korbě lehkých užitkových vozidel. Pouze nejtěžší verze raket Fadjr používají profesionálně vyrobená odpalovací zařízení.

Nejprimitivnějším zástupcem je neřízená raketa Kassám. Je to jednoduchá podomácku vyráběná dělostřelecká raketa s válcovým ocelovým tělem. Rakety vyrábí zmíněné brigády Izz ad-Dína al-Kassáma. Výroba raket Kassám-1 začala v roce 2001, po vypuknutí druhé intifády (arabský výraz pro povstání, obecně se toto slovo používá právě v souvislosti s uvedeným konfliktem). K prvnímu odpalu na Izrael došlo 5. března 2002. Postupně docházelo ke zvětšování ráže, dostřelu i hmotnosti bojové hlavice. U poslední verze Kassám-4 byl důraz položen na zvýšení dostřelu i za cenu zmenšení bojové hlavice.

Trosky raket Kassám různých verzí nalezené policí ve městě Sderot.

Trosky raket Kassám různých verzí nalezené policí ve městě Sderot

Největší předností raket Kassám je nízká cena a snadná výroba, zvládnutelná i v primitivních podmínkách. Cena jedné rakety se pohybuje kolem 15 tisíc korun. Nevýhodou je malá přesnost lišící se často kus od kusu, takže rakety nemají z vojenského hlediska valnou hodnotu. Hodí se jen k ostřelování plošných cílů, typicky měst a zastavěných aglomerací, a terorizování civilního obyvatelstva.

Pro výrobu raket Kassám se používají komponenty, které jsou běžně dostupné: ocelové trubky, plech a jednoduché odlitky.

Tělo rakety tvoří ocelová válcová trubka. Na jedné straně je na ni připevněna bojová hlavice vážící několik kilogramů.

V hlavici se zpočátku nacházela trhavina tvořená dusičnanem močoviny (běžně dostupné hnojivo) nebo TNT (Trinitro toulen) vytavený z jiné munice. Postupně se ale začaly používat kvalitnější materiály pocházející z Egypta, propašované do Gazy podzemními tunely. Teroristé do hlavic navíc přidávají kovové úlomky, aby zvětšili střepinový účinek. Nevyhýbají se ani používání bílého fosforu, který způsobuje těžké popáleniny a je jedovatý (více zde). Kontaktní zapalovač je tvořený jednoduchým ocelovým hrotem na pružině a rozbuškou.

V zadní části těla jsou navařeny nebo nanýtovány stabilizační plošky. K pohonu slouží raketové motory na tuhé palivo vyrobené ze směsi cukru a dusičnanu draselného (hnojivo). Rakety Kassam-1 používaly motor s jednou tryskou, poslední verze používají svazek sedmi trysek. Trysky jsou přímé, což snižuje nároky na výrobu. Raketa však není stabilizována rotací, čímž se snižuje přesnost střelby.

Raketomet, který střílel i v Československu

Dalším typem jsou rakety ráže 122 mm ze sovětského salvového raketometu BM-21 Grad. Ani tato zbraň není v našich končinách neznámá. Raketomety Grad namontované na podvozcích Tatra 813 Kolos s pancéřovanou kabinou a nabíjecím zařízením byly zavedené do výzbroje československé a české armády pod označením raketomet vz. 70.

Rakety se odpalovaly salvou ze svazku 40 hlavní. Pro zajištění dostatečné přesnosti měla raketa primárně šípovou stabilizaci s pomocnou stabilizací rotací, kterou jí udělovala vodicí drážka "navinutá" kolem hlavně. Přesto raketomety sloužily na ničení plošných cílů. Hamas tyto rakety odpaluje podobným způsobem jako rakety Kassám, tedy i s podobnou (ne)přesností.

Čínský raketomet PHZ-89 s nabíjecím zařízením byl pokračovatelem Gradu.

Čínský raketomet PHZ-89 s nabíjecím zařízením byl pokračovatelem Gradu.

Rakety s průměrem těla 122 mm se vyráběly v celé řadě variant. Jejich délka se pohybovala kolem tří metrů, lišily se dostřelem a použitou hlavicí. Nejběžnější byly 9M22U s vlastní hmotností 66 kg, dostřelem 20 km a 18,5 kg vážící tříštivo-trhavou hlavicí. Na ničení odolnějších cílů se používaly 9M28F s trhavou hlavicí o hmotnosti 21 kg. Dostřel poklesl na 15 km. Kromě toho existovaly rakety 9M28K nabité protitankovou submunicí, kouřové 9M43 nebo 9M519 s dipólovými pásky, určené k rušení dělostřeleckých radarů.

Raketomety BM-21 Grad byly vyvážené do celé řady zemí a v nich byly postupně modernizované. Významným výrobcem byla Čína, která používala raketomet Type 81, což byl klon BM-21 na čínském podvozku. Později vyvinula zdokonalenou verzi Type 90 na licenčním podvozku North-Benz 2629 a PHZ-89 (Type 89) na pásovém podvozku vybaveném nabíjecím zařízením. Dostřel se podařilo prodloužit až na 30 kilometrů.

Těžký raketomet 9K58 Směrč (BM-30) ráže 300 mm byl základem pro vývoj čínských...

Těžký raketomet 9K58 Směrč (BM-30) ráže 300 mm byl základem pro vývoj čínských raketometů WS-1 a WS-1B.

Kromě toho Čína vyráběla v licenci sovětské těžké raketomety 9K58 Směrč (BM-30) pod vlastním označením PHL-03. Rakety ráže 300 mm měly dolet až 70 kilometrů a na cíl mohly dopravit bezmála 100 kilogramů trhaviny (hmotnost celé hlavice včetně předfragmentovaného pláště je 258 kg). Mnohem účinnější byly sovětské hlavice s kazetovou municí, tvořenou 72 protipěchotními nebo pěti samonaváděcími nebo 25 klasickými protitankovými minami. Není však potvrzeno, že by tato "citlivá" technologie byla vyvážena.

Odtud byl jen krok k vývoji vlastní rodiny raketometů Weishi vyráběných jako WS-1 a WS-1B v rážích 302 milimetrů nebo WS-1E ráže 122 milimetrů. Posledně jmenovaný typ nebyl zaveden do výzbroje čínské armády, ale byl exportován. Prostřednictvím třetích zemí a různých extrémistických hnutí se rakety WS-1E dostaly i do rukou Hamasu.

Čínský raketomet WS-1 ráže 302 mm z výzbroje turecké armády.

Čínský raketomet WS-1 ráže 302 mm z výzbroje turecké armády.

Raketa systému WS-1E vychází z raket používaných systémem BM-21 Grad. Rakety používají kombinovanou šípovou a rotační stabilizaci. Motor spaluje tuhé palivo HTPB (hydroxylem zakončený polybutadien), které používají například i kosmické rakety Ariane. Číňané navrhli rakety jako modulární s možností "vyměnit náklad za dolet". Hmotnost hlavice plněné trhavinou RDX je možné snižovat z 28 na 18 kilogramů a v závislosti na tom roste dolet z 20 na 35 kilometrů (podle jiných zdrojů až na 40 km).

Tyto profesionálně vyráběné rakety jsou v kombinaci s originálním odpalovacím zařízením poměrně přesnou zbraní, i když jsou o řád méně přesné než běžné hlavňové dělostřelectvo. Ale při odpalech z nouzově vyrobených odpalovacích zařízení jsou vhodným cílem opět jen velká města.

Rakety z Íránu s rodným listem ze SSSR

Další neřízené rakety dodal Hamasu Írán. Jejich kořeny jsou opět dohledatelné v bývalém Sovětském svazu, konkrétně v podobě šestnáctihlavňového raketometu 9K57 Uragan (BM-27) ráže 220 mm. Tento systém byl vyvážen do řady socialistických zemí, mimo jiné do Severní Koreje. Korejci na základě zkušeností vyvinuli vlastní dvanáctihlavňový raketomet ráže 240 mm označovaný na západě jako M1985. Později byl modernizovaný na verzi M1991 s 22 hlavněmi. Rakety s doletem 43 kilometrů nepoužívaly kontejnerové hlavice, pouze klasické tříštivo-trhavé, kouřové nebo chemické. A právě tato technologie byla exportovaná do Íránu.

Šestnáctihlavňový raketometu 9K57 Uragan (BM-27) ráže 220 mm byl licenčně

Šestnáctihlavňový raketometu 9K57 Uragan (BM-27) ráže 220 mm byl licenčně vyráběný v Severní Koreji. Jeho upravené rakety se staly základem pro íránské rakety Fadjr-3.

Íránci s využitím korejských technologií a vydatnou pomocí korejských a čínských expertů vyvinuli raketomet Fadjr-3 ráže 240 mm. V porovnání s předchozí výzbrojí Hamasu se jedná o zbraň s mnohem větší účinností. Rakety jsou 5,2 metru dlouhé, mají hmotnost přes 400 kg a dolet kolem 45 km. Bojová hlavice má hmotnost 90 kg, tedy víc než celá raketa z raketometu BM-21 Grad, přičemž zhruba polovinu hmotnosti představuje trhavina, zbytek předfragmentovaný plášť vytvářející oblak střepin.

Ještě mohutnější jsou neřízené rakety Fadjr-5, zdokumentované na záběrech izraelských bezpilotních letounů. Rakety Fadjr-5 při ráži 333 mm a délce 6,45 m dosahují rozměrů telegrafního sloupu. Celková hmotnost rakety je 915 kg, samotná bojová hlavice obsahující 90 kg trhaviny má hmotnost 175 kg. Rakety dokážou tento smrtící náklad dopravit na vzdálenost 75 km, mohou tedy ohrožovat Tel Aviv. Z toho důvodu jsou odpalovací zařízení vysoko na seznamu cílů izraelského letectva Chel Ha'Avir.

Íránský raketomet Fadjr-5 při střelbě. Tyto rakety vážící téměř tunu jsou

Íránský raketomet Fadjr-5 při střelbě. Tyto rakety vážící téměř tunu jsou nejtěžším typem ve výzbroji Hamasu.

Ani tento systém nevymysleli Íránci jen tak, zničeho nic. Předcházely mu dodávky vzorových kusů čínských raket WS-1 koncem osmdesátých let. S další pomocí čínských odborníků firmy SCAIC (Sichuan Aerospace Industry Corporation) byl vyvinutý raketomet se čtyřmi hlavněmi, postavený na podvozku North-Benz s pohonem 6x6, vyráběném v Číně firmou Norinco (North Industries Corporation).

Železná klenba chrání ve dne i v noci. Stoprocentní však není

Hlavním aktivním prostředkem pro ochranu civilního obyvatelstva státu Izrael je protiraketový systém Iron Dome určený k ničení dělostřeleckých granátů a raket s krátkým doletem odpalovaných teroristickými skupinami Hamas, Hisballáh a dalšími. Rozhodně se nedá zaměňovat a svými výkony se ani nepřibližuje protiraketovým systémům určeným na ničení mezikontinentálních balistických raket.

Mnohé napovídá původní označení systému, které mělo být Anti Kassám, teprve později bylo upraveno na Iron Dome. Systém Iron Dome vyvinula firma Rafael Advanced Defence. Vyšla přitom ze zkušeností získaných při vývoji a operačním použití systému Spyder, který mimochodem používá podvozky Tatra 815 VVN 6x6.

Přestože se o vývoji taktického systému protiraketové obrany systému uvažovalo již dříve, Iron Dome se dostal na seznam prioritních projektů po druhé libanonské válce v roce 2006, kdy na hnutí Hizballáh odpálilo na území Izraele zhruba 4 000 neřízených raket. Většinou šlo o munici z raketometu BM-21 Grad, odpalovanou po kusech z primitivních stojanů. Cílem nebyly, ani nemohly být, vojenské objekty, ale izraelská města. Teroristickým útokům tehdy padlo za oběť 44 osob a stovky tisíc musely být evakuovány do jiných částí Izraele.

Základními požadavky byla schopnost ničit několik cílů současně, ve dne i v noci a za všech povětrnostních podmínek. 

Iron Dome, Železná klenba nad Izraelem

Palebnou baterii Železné klenby tvoří tři základní komponenty:

  • Přehledový a střelecký radiolokátor firmy Elta. Jedná se o 3D radar, který vzhledem k rychlosti cíle pracuje s elektronickým vychylováním paprsku plošným posunem fáze.
  • V převozném kontejneru je vestavěn systém řízení palby využívající software vyvinutý firmou MPrest Systems.
  • Baterii doplňuje trojice odpalovacích zařízení. Každé obsahuje dvacet řízených střel Tamir s průměrem těla 160 mm, délkou tři metry a celkovou hmotností 90 kg.

Střely jsou odpalované téměř svisle a naváděné do vypočítaného bodu střetu. Parametry dráhy letu střely se průběžně korigují a opravy se předávají střele pomocí datalinku. Navedení v terminální fázi je radiolokační. Bojová hlavice má pravděpodobně směrový střepinový účinek.

Pro zajištění dostatečně vysoké pravděpodobnosti zničení cíle se standardně odpalují řízené střely po dvojicích.

Protože podobným hrozbám čelí i jednotky americké armády nasazené v boji proti terorismu, podílely se USA jak na financování, tak na vývoji systému. Systém Iron Dome dosáhl operační způsobilosti v řadách IDF v březnu 2011. První "kill mark" v podobě sestřelené rakety systému BM-21 Grad si Iron Dome připsal na konto již 7. dubna 2011.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

HMS Dragon, torpédoborec Type 45
Úpadek britského námořnictva: bez protilodních střel a bojových letounů

Námořnictvo Jejího veličenstva dnes trpí akutním nedostatkem plavidel. Mnohé úkoly jsou již nad síly kdysi nejmocnějšího loďstva všech oceánů.  celý článek

Ilustrační foto.
Tajné plány NATO odhaleny. Obrovský úspěch komunistické rozvědky

Na velvyslanectví ČSSR v Bonnu přinesl neznámý muž plnou obálku dokumentů. Jak se později ukázalo, obsahovaly tajné plány NATO včetně protivzdušné obrany...  celý článek

Slavnostní předání bitevního letounu Suchoj Su-25K po generální opravě do...
Pozemní obsluze Su-25 pomáhala "puntíková metoda". Návrat hrábí do Kbel

Legendární bitevník Suchoj Su-25, zvaný hrábě, byl po náročné rekonstrukci slavnostně předán do sbírek Leteckého muzea v Praze Kbelích. Stroj dostal kabát, v...  celý článek

Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?
Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?

Tyhle maminky na eMimino.cz jsou na tom stejně.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.